Plik "AGFl_AV.22.1005.mp4"
| Właściwa nazwa pliku | AGFl_AV.22.1005.mp4 |
|---|---|
| Nazwa folderu | |
| Źródła | KZ-Gedenkstätte Flossenbürg Signatur: AGFl AV.22.1005 |
| Rozmiar pliku | 234.55 MB |
| Rozmiar | 640px × 480px |
| Poprzedni/ wstecz | |
| Odwołanie do | |
| Czas trwania | 00:35:10 |
| Proporcje | 4:3 |
Napisy dla "AGFl_AV.22.1005.mp4"
| 00:00:06 | IV: Tak, dnes je 14. listopadu roku 2005 |
| 00:00:09 | a jsme na návštěvě u pana Emila Buriana v Babylonu. |
| 00:00:13 | A budeme hovořit především o době Vašeho věznění během druhé světové války. |
| 00:00:17 | Já bych se Vás na počátku ráda zeptala na období Vašeho dětství a dospívání. |
| 00:00:22 | Ráda bych se zeptala, odkud pocházíte. |
| 00:00:26 | EB: Pocházím z Malé Hané, z malé vesničky Popovice u Rajhradu. |
| 00:00:34 | I když jsem se narodil v porodnici v Brně, |
| 00:00:41 | stále se hlásím ku své dědince. |
| 00:00:45 | Bylo nás mnoho. |
| 00:00:49 | Myslím šest sourozenců že zemřelo, zůstali jsme tři: |
| 00:00:56 | Nejstarší bratr Josef, |
| 00:01:01 | sestra narozena v patnáctém a já poslední nejmladší. |
| 00:01:11 | Když mi bylo čtyři roky, zemřela mi maminka. |
| 00:01:17 | Nějakej čas starala se o mne babička. |
| 00:01:22 | Pak otec přivedl odněkud ženu. |
| 00:01:31 | Babička odešla k dceře do Jugoslávie. |
| 00:01:37 | A my, jeden po druhém, odcházeli z domu. |
| 00:01:47 | Macecha byla krutá a vyhnala nás. |
| 00:01:53 | IV: Jaký byl Váš osud poté? |
| 00:01:56 | Dostal jste se do domova důch.. do domova, do dětského domova, |
| 00:01:59 | měl jste možnost se vyučit nějakému řemeslu? |
| 00:02:05 | EB: Když jsem vyšel školu, dala mi matka uzlík. |
| 00:02:10 | V něm byly kalhoty a krajíc chleba. |
| 00:02:15 | A její sestra, Leokádi, ta vzala normálně pant a hnala mě z domova. |
| 00:02:26 | To víte. Kam? |
| 00:02:30 | Mladý, nezkušený kluk, vydal jsem se do Brna. |
| 00:02:36 | Brno, i když je vzdáleno jenom 12, 13 kilometrů, |
| 00:02:43 | byl jsem unaven a na Špilberku v parku sedl jsem si na lavičku, a usnul. |
| 00:02:51 | A když jsem se probudil, neměl jsem ani uzlík, |
| 00:02:56 | ani kalhoty a chléb. |
| 00:02:59 | Tam pochopitelně jsem začal tápat, hledat, |
| 00:03:06 | až konečně přišel policajt. |
| 00:03:10 | Ptal se mne co a jak a odvedl mě k nějakému pastýři. |
| 00:03:18 | Byl to nějaký záchytný domov. |
| 00:03:23 | Odtud jsem byl dán do..., ke Kornasovi, zahradnictví naproti hlavnímu hřbitovu. |
| 00:03:35 | Pan Kornas – to byli Židé. |
| 00:03:38 | Paní i pán byli velmi laskaví a hodní. |
| 00:03:44 | Zato jejich syn byl umíněný nacista. |
| 00:03:51 | Cestoval hodně do Německa, Rakouska |
| 00:03:56 | a pochopitelně nemluvil o ničem jiném, |
| 00:04:00 | než o Hitlerovi a obzvláště, když jsme loupávali klasy |
| 00:04:06 | a on se tam prostě objevil, |
| 00:04:11 | neslyšeli jsme nic jiného, než o krásném, zvláštním Německu. |
| 00:04:21 | No, mně se tyto řeči znelíbily a já jsem odešel. |
| 00:04:31 | Hledal jsem pak prostě zaměstnání s celým zaopatřením. |
| 00:04:39 | Podařilo se mně ho najít až teprve v Čerčanech u Prahy. |
| 00:04:48 | Byl to pan Mesner, kteří mě přijali jako kluka vlastního. |
| 00:04:59 | Když však dopsali k nám domů, tak poručník můj, bratr mýho otce, |
| 00:05:11 | mašinfíra, Emil Burián z Holasic, |
| 00:05:17 | prostě vyžádal, abych byl odeslán okamžitě domů, |
| 00:05:22 | že se mohu učit doma. |
| 00:05:27 | A tak skutečně jsem byl poslán z Prahy, |
| 00:05:35 | kam jsem se dostal od pana Mesnera, |
| 00:05:44 | a tam večer hledal nocleh. |
| 00:05:50 | Byl jsem samozřejmě zadržen a odeslán domů. |
| 00:05:56 | Doma, když jsem se dostal do úřadovny pana starosty, |
| 00:06:06 | čekal jsem na strýce Emila, svého poručníka. |
| 00:06:14 | A ten přišel a prvé co bylo, byly rány. |
| 00:06:20 | Já jsem se mu vysmekl a uniknul jsem. |
| 00:06:26 | Spal jsem ve stohu a pak se dostal do Rajhradského kláštera. |
| 00:06:35 | Pochopitelně naše obec patřila kdysi v dávnu pod panství benediks.. benediktinského kláštera v Rajhradě. |
| 00:06:49 | Tam jsem potkal kněze, filozofa, profesora Vojtěcha Horáka, |
| 00:06:57 | někdejšího mého učitele. |
| 00:07:00 | Se řvaním jsem mu řekl o svém osudu a on mi pověděl: |
| 00:07:09 | "Já, synku, dobře vím, jak to u vás vypadá." |
| 00:07:16 | Věděl. Bratr musel odejít a přitom se s vyznamenáním učil. |
| 00:07:25 | Škola doporučovala na studie. |
| 00:07:28 | Sestra s vyznamenáním se učila, doporučovaná na na studie. |
| 00:07:35 | Nedošlo k ničemu. |
| 00:07:38 | Bratr pak se učil u Vančury, známého, |
| 00:07:47 | prostě řemeslníka, eh... matrace, že? A tak dále. |
| 00:07:57 | Ten poznal v klukovi nadaného chlapce a poslal ho na studie. |
| 00:08:06 | A tak bratr později se stal úředníkem státního katastrálního měřického úřadu v Brně. |
| 00:08:17 | Sestra musela odejít hned, rok asi před koncem školního roku. |
| 00:08:27 | Byla u tety, maminčiny sestřenice v Holaně.. v Holasicích. |
| 00:08:37 | Odtud pak šla do židovských rodin sloužit. |
| 00:08:43 | Později byla v Předklášteří u Tišnova v nemocnici a nakonec ve Znojmě v nemocnici. |
| 00:08:55 | Páter Vojtěch tedy tuto situaci znal. |
| 00:09:01 | Dal mi dvacku a řekl mi, abych si tam zašel na snídani. |
| 00:09:11 | No to víte, dávali tam polévku nějakou. |
| 00:09:15 | Já jsem jí pojedl a pak jsem vandroval. |
| 00:09:20 | Vandroval jsem na Slovensko, |
| 00:09:24 | prostě o nějaké učení s celým zaopatřením byla velmi těžká prostě záležitost získat ji. |
| 00:09:39 | Nakonec jsem se pokusil u Galanty přejít do Maďarska s úmyslem, |
| 00:09:53 | že se dostanu k tetě do Jugoslávie. |
| 00:09:59 | Ale v Galantě, kde mě nechali slovensky mluvící Maďaři přespat, |
| 00:10:08 | mě ráno překvapili četníci s klobouky a pery za nimi. |
| 00:07:38 | Pochopitelně prvé co bylo, jsem dostal od nich výprask |
| 00:10:21 | a pak mě zatáhli do Komárna. |
| 00:10:25 | V Komárně mě... eh soudil maďarský soud už vojenský. |
| 00:10:35 | Tehdy už bylo zabráno ta část Slovenska jižního Maďary. |
| 00:10:46 | Maďarsky jsem neuměl a nerozuměl, |
| 00:10:51 | a tak jsem nevěděl ani, co si tam povídá celej oficír. |
| 00:10:56 | Ale na konec procesu mi řekl, |
| 00:10:59 | že vzhledem k tomu, že už jsem si dva měsíce tam odseděl, |
| 00:11:04 | takže budu propuštěn a odvede... eh... odvezen k slovenské hranici, a vrácen. |
| 00:11:15 | To mi řekl ve slovenské řeči. Mluvil dobře. |
| 00:11:23 | Skutečně mě převezli až k Bratislavě. |
| 00:11:30 | Tam na hranicích nebyla noha. |
| 00:11:35 | Ani jednoho slovenského vojáka jsem tam nepotkal. |
| 00:11:41 | Jenom z této části maďarské maďarští vojáci v zákopech. |
| 00:11:48 | A tak jsem se dostal do Bratislavy bez úhony |
| 00:11:55 | a odtud pak jsem nahoru zkoušel dostat se do Polska. |
| 00:12:10 | Nakonec se mi i to podařilo. |
| 00:12:15 | Bylo to šestadvacátého září, šestadvacátého srpna 1939. |
| 00:12:29 | Tehdy jsem se setkal v Těšíně, kam nás Poláci zavřeli, |
| 00:12:41 | ještě s dalšími uprchlíky: Vašek Blahna, později letec, z Bílovic, a ještě další. |
| 00:12:57 | Mám za to, že to byl Slovák eh..., |
| 00:13:05 | jehož jméno si momentálně nevzpomenu, |
| 00:13:09 | ale vrátil se později jako major ze Sovětského svazu. |
| 00:13:16 | V Novém Těší.. eh z Těšína samozřejmě, kde nás zavřeli na celu, |
| 00:13:27 | bylo plno štěnic, a takže jsme nemohli ani spát. |
| 00:13:33 | A Vašek Blahna se dopálil a řekl: |
| 00:13:39 | "No sakra, my jdeme jim chránit jejich kejhák |
| 00:13:44 | a oni s náma takhle zacházejí." |
| 00:13:47 | A rozběhl se a těmi dlouhými nohami kopl do dveří. |
| 00:13:55 | A my jsme se k němu přidali. |
| 00:13:58 | Bylo nás tehdy na té pryčně pět. |
| 00:14:04 | No, trvalo nějakou dobu a pak se dveře otevřely |
| 00:14:10 | a oni ho právě při tom úderu, jak se do těch dveří koplo, |
| 00:14:16 | tak toho dozorce přirazili na druhou stranu. |
| 00:14:20 | A my jsme vodsuď prostě vypálili. |
| 00:14:24 | Vašek říká: "Jedem!" |
| 00:14:28 | A už jsme do schodů nahoru. |
| 00:14:32 | A tam v chodbě jsme zjistili: spousta civilistů. |
| 00:14:40 | Byly to prej Židovky, ale nemohu Vám to s určitostí říct. |
| 00:14:47 | A ty šly se svými muži, kteří tam byli u odvodů. |
| 00:14:55 | Samozřejmě otevřely dveře, strčily nás tam dovnitř |
| 00:15:01 | a snažily se vytáhnout své chlapíky ven. |
| 00:15:07 | No pochopitelně, že nastal poněkud zmatek. |
| 00:15:12 | A chvíli trvalo přeci jen, než si nás polští oficíři tam obhlédli |
| 00:15:20 | a odvedli nás do jakéhosi policejního vězení. |
| 00:15:28 | Ale nebylo to už takové jako to předchozí, |
| 00:15:34 | byla tam světnice světlá, prostě, zřejmě uvolněná pro případ uprchlých Čechoslováků. |
| 00:15:47 | A tam jich byla řada. |
| 00:15:49 | Takže jsme odtud slýchávali a oknem jsme se mohli zamřížovaným dívat do dvora, |
| 00:15:59 | kde polský oficír policejní učil, připravoval své lidi na válku. |
| 00:16:12 | Ty kolem něho podo.. pochodovali a salutovali a on jen vykřikoval. |
| 00:16:19 | No a asi druhý den, to už se blížilo jak se říká ke konci měsíce, |
| 00:16:29 | odvedl nás jeden důstojník, byl to voják, na nádraží. |
| 00:16:36 | Tam nám zakoupil jízdenky. |
| 00:16:38 | A tehdy nás bylo nějakých patnáct. |
| 00:16:45 | Nasedli jsme do vlaku, ale ten vlak byl přeplněný refýžemi. |
| 00:16:52 | No to bylo strašného něco. |
| 00:16:56 | Takže jsme většinou na schůdcích, no a prostě jak se dalo. |
| 00:17:01 | Dostali jsme se do Krakova. |
| 00:17:04 | No a odtud pěšky to bylo do Bronovic [Bronowice Wielkie] nějakých... |
| 00:17:10 | dá se říct, přes dobré půl hodinky jsme dorazili do tohoto tábora. |
| 00:17:21 | No a tam už byli kluci naši. |
| 00:17:23 | Tam už jich bylo... pěkná řádka. |
| 00:17:28 | Když druhého dne hlásil eh... dozorčí, |
| 00:17:39 | určený tehdy eh... kapitánem četnictva Janem eh... Divokým, |
| 00:17:47 | kdo půjde do služby, já jsem se přihlásil. |
| 00:17:54 | IV: Jaká byla Vaše, jaká byla Vaše motivace ke vstupu do československých zahraničních jednotek? |
| 00:18:00 | Co Vás k tomu vedlo? |
| 00:18:01 | Vy jste byl velmi mladý tenkrát. |
| 00:18:03 | EB: Byl. Bylo mi 18 let. |
| 00:18:08 | Víte, když se k této věci vracíte, mohu říct, |
| 00:18:14 | že to byli především učitelé vlastenečtí: Petruch, Semerád, Vlk. |
| 00:18:21 | To byli učitelé skvělí, opravdu skvělí, |
| 00:18:27 | a vedli nás velmi dobře poznávat naše dějiny. |
| 00:18:34 | Takže ještě v dnešních dnech snad Vám mohu vodříkat naše krály, |
| 00:18:42 | jak byli za sebou, jo. |
| 00:18:45 | Jak, prostě byl Přemysl, Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan, Hostivít a tak dál. |
| 00:18:53 | No, takže nejenom to, že nás prostě učili ta jména znát, |
| 00:19:02 | ale mnoho nám o našich dějinách a o našem národě tito lidé vyprávěli. |
| 00:19:09 | A u nás v dědině samotné byl francouzský legionář, pan Dobeš z roty Nazdar. |
| 00:19:21 | S jeho synkem jsem i kamarádil tak, jak jsem mohl. |
| 00:19:27 | A ten, když jsme se na leccos optali, |
| 00:19:32 | uměl nám velmi krásně odpovědět, popsat situaci, že? – Masaryka, Beneše. |
| 00:19:46 | Takže my už tehdy v dětských letech |
| 00:19:50 | jsme o svých prostě eh... představitelích národa věděli hodně. |
| 00:19:59 | A snad i to bylo ten důvod, proč jsem se vydal i já za hranice. |
| 00:20:11 | Další byl ten, že když devatenáctého, 19. března, |
| 00:20:21 | nebo patnáctého, 15. března... eh... prapor německých cyklistů táhl na Brno – |
| 00:20:32 | to znamená, to byla okupace zbytku naší zemi – |
| 00:20:38 | pochopitelně nedělali na mě žádný dojem. |
| 00:20:46 | Lidé se schovávali naši. |
| 00:20:49 | Jenom Němci nacisté řvali v Modřicích, v Heršpicích, Vojkovicích, Scherschitz (Schöllschitz), a tak dále. |
| 00:20:57 | My jsme byli, dalo by se říct, dědinkou, |
| 00:21:03 | která byla v shluku německých, německého obklíčení. |
| 00:21:12 | Všechno kolem většinou byly německé dědiny. |
| 00:21:17 | No, páter Vojtěch, abych pokračoval, |
| 00:21:27 | politoval mě, ale pomoci mi nemohl. |
| 00:21:33 | A tak já jsem, jak jsem řekl, se vydal prostě k Maďarsku |
| 00:21:40 | a potom se konečně dostal do toho Polska. |
| 00:21:46 | No s těmi chlapci z toho eh... Polského Těšína konečně poznal jsem i Krakov a Bronovice, |
| 00:22:05 | kde už v té době bylo 120 lidí. |
| 00:22:11 | Ale vesměs to byli vojáci už. |
| 00:22:14 | Přijali nás a já se druhého dne, když se velitel ptal, |
| 00:22:23 | kdo by chtěl do stráže, já jsem se přihlásil. |
| 00:22:27 | A skutečně mi bylo důvěřováno. |
| 00:22:33 | A tak jsem v té stráži měl takovou sukovici, |
| 00:22:40 | kterou mi předal předchozí strážný, že, chlapec. |
| 00:22:46 | Byli jsme všichni v civilu, v tom, v čem jsme přešli. |
| 00:22:52 | A ten tábor byl obehnán takovou hrází sypanou zřejmě. |
| 00:22:57 | A ta hráz byla už porostlá dosti značnými keři a stromy. |
| 00:23:06 | No a v tom jsme v noci procházeli a tábor hlídali. |
| 00:23:13 | Mé neštěstí, aniž bych si to byl uvědomil, až teprve později, |
| 00:23:19 | byla zrovna noc, kdy prostě mír končil a začala válka. |
| 00:23:29 | Ráno jsem se vrátil v 6 hodin na ubytovnu. |
| 00:23:39 | A jen jsem ulehl, na jedenkrát říká pan Tatalák – |
| 00:23:48 | byl to pilot dopravních letadel na trati Praha-Bukurest, |
| 00:23:59 | který také uprchl, a říká: |
| 00:24:03 | „Chlapi, slyšíte něco?“ – „Ale prosím tě, nepovídej! Máš halucinace!", a tak dále. |
| 00:24:15 | Nikdo nic neslyšel. Ale, za chvíli, na jedenkrát všichni zpozornili. |
| 00:24:22 | A vyběhli jsme ven a nad námi letěly dva bombardéry, |
| 00:24:32 | německé prostě eh... „bedny”, jak jsme tomu říkali, „Dornieren”. |
| 00:24:41 | A letěly velmi nízko, snad 30 metrů nad našimi střechami. |
| 00:24:48 | No, představte si, kdyby tam byli něco šoupli, |
| 00:24:52 | neby.., nezůstal by z nás nikdo naživu. |
| 00:24:58 | Ale oni měli jiný cíl - letěli na blízká letiště. |
| 00:25:03 | A na tom letišti zničili veškerá letadla a rovněž staré masivní skladiště, obrovské, |
| 00:25:16 | kde byl veškerej materiál pro armádu. |
| 00:25:21 | No, pak za nimi zanedlouho přišla letadla další, na Krakov. |
| 00:25:30 | A viděli jsme od nás, jak tam prostě hřmí, |
| 00:25:35 | ne, slyšeli jsme, a viděli jsme prostě zvedat se kouř a tak dále. |
| 00:25:43 | A když pak přišlo rozhodnutí, |
| 00:25:48 | eh... kapitán p.. eh... četnictva poslal spojku, br.. eh... bratra Leskotu, |
| 00:26:02 | na motocyklu do Krakova na konzulát. |
| 00:26:08 | No pochopitelně potřeboval vědět, jaká je situace |
| 00:26:15 | a jak se podle tohoto způsobu zařídit. |
| 00:26:21 | No a pak Leskota odjel a vrátil se se smutnou zprávou. |
| 00:26:29 | Konzulát prázdný, pan konzul je pryč, jo, |
| 00:26:36 | snad pár kufrů před konzulátem. |
| 00:26:41 | No a tak došlo večer k rozkazu opustit bronovický tábor. |
| 00:26:54 | Jednu část měl kapitán Mesenský, |
| 00:27:00 | ale pozor, prosím Vás, v uvozovkách. |
| 00:27:04 | Kapitán Mesenský nebyl vůbec kapitánem, |
| 00:27:08 | ale měl nebo převzal tuto hodnost od zas, od svého bratra. |
| 00:27:17 | Kryl se totiž hodností svého bratra, jen tak. |
| 00:27:24 | Potom kapitán letectva Veselý, že, |
| 00:27:29 | kapitán Zetka, to byl ředitel zbrojovky brněnské a tak dále. |
| 00:27:36 | A vyšlápli jsme. |
| 00:27:42 | Když jsme přišli do Ml.., do Krakova, ulice v strašném stavu. |
| 00:27:49 | Lidé před bombardováním pochopitelně hledali kdejaký únik, kdejaké místo, |
| 00:27:57 | kde by našli pro sebe kousek pro ukrytí. |
| 00:28:04 | Přitom je bomby a střelba kulometů mnohé zasáhla, |
| 00:28:14 | zůstalo tam spousta lidí mrtvých. |
| 00:28:17 | A když jsme přišli na nádraží, zda bychom mohli nějaký vlak chytit, |
| 00:28:25 | bylo tam nádraží rozsekané, kolejnice tak jako spirála u hodin, stočené. |
| 00:28:36 | A kufry rozházené venku a už se tam i rabovalo. |
| 00:28:44 | Kapitán Divoký viděl, |
| 00:28:48 | že nemáme absolutně žádnou naději se vlakem odtud dostat. |
| 00:28:55 | A tak jsme se pod klášterní nebo pod zámeckou, pod zámeckou zahradu stáhli |
| 00:29:04 | a tam se uvažovalo. |
| 00:29:07 | Teprve v noci už za tmy vyšlápli jsme prostě na cestu neznámo kam. |
| 00:29:17 | Ta cesta trvala velmi velmi dlouho. |
| 00:29:21 | Takže mohu říct: Polskou tragédii prodělali jsme celou. |
| 00:29:30 | V Lublině ztratili jsme svou spojku, strážmistra Leskotu. |
| 00:29:47 | Dostal přímý zásah bomby, jak jel na motocyklu, nedaleko nádraží. |
| 00:29:56 | Také chlapci v bunkru na nádraží měli zásah, |
| 00:30:06 | ale byli jenom přiotráveni plyny a o život tam naštěstí nikdo nepřišel. |
| 00:30:19 | Vydali jsme se holt dál. |
| 00:30:23 | Pochopitelně, že jsme ušli zase hezký kousek cestu v tych parných dnech, |
| 00:30:31 | v písku až nad kotníky. |
| 00:30:36 | Protože tam, když přijde voda, déšť, tak je bahno, |
| 00:30:43 | a když přijde slunce, vyschne zem prostě na padrť. No. |
| 00:30:52 | IV: Vím, že jste se nakonec dostali až do Rumunska. |
| 00:30:55 | EB: No, dostali jsme se především eh....ehm Delatyn (ukrajinsky Deljatyn) |
| 00:31:04 | a před Delatynem, pozor, před Delatynem, tam je před, přes hlubokou rokli velice dlouhý most |
| 00:31:16 | a za ním tunel. |
| 00:31:19 | A my do toho tunelu vjeli a jen jsme vyjeli z tunelu, |
| 00:31:24 | objevilo se z boku letadlo... v polských značkách. |
| 00:31:32 | A náš poslední vagón dostal se z tunelu ven |
| 00:31:38 | a na jedenkrát obrovská rána a tunel se sesunul. |
| 00:31:45 | Takže jsme unikli, jak se říká, uvěznění v tunelu jenom o malý vlásek. |
| 00:31:56 | Je pravděpodobné, že letadlo už uchopili Němci někde na letišti tuto |
| 00:32:06 | a použili ho k tomuto účelu. Ale kdo ví? |
| 00:32:12 | To já potvrdit nemohu. |
| 00:32:16 | Jen to, že se to skutečně stalo. |
| 00:32:20 | Za Delatynem jsme se dostali ještě kousek a pak už se muselo jít pěšky. |
| 00:32:31 | Nedaleko už byla vidět sovětská vlajka – Kolomyja, |
| 00:32:37 | ale my jsme odbočili napravo, na rumunské hranice. |
| 00:32:47 | Cestkou, cestou nás potkávali, jo ehm..., |
| 00:32:52 | tam cestou nás potkávali eh... lidé z těch dědinek, chudobní a tak dále. |
| 00:33:00 | A nesli v košíkách ořechy, jablíčka a takhle. |
| 00:33:05 | No aby nás nějak počastovali. |
| 00:33:07 | A oni se už domnívali, že my jsme Rusové. |
| 00:33:13 | Cestou silnicí stály opuštěné tanky, výzbroje, |
| 00:33:21 | která Francouzi dali Polákům na jejich bezpečnost, |
| 00:33:28 | no a to bylo všecko. |
| 00:33:31 | Ve Zločově [Złoczów] [odkašlává], ještě předtím ve Zločově se nám stalo, |
| 00:33:39 | když jsme po několika dnech hladovění a tak dále vyběhli ven, |
| 00:33:44 | že si půjdeme prostě vyžebrat nějaký brambor a nějaké jídlo, |
| 00:33:50 | víte co se stalo? |
| 00:33:52 | Přeletěly letadla a začaly to tam švihat. |
| 00:33:57 | Před tím vlakem, žele.. ehm, tu železnici, trať, jo, a za ním taky. |
| 00:34:06 | No a my, když jsme se vraceli, |
| 00:34:10 | tu a tam jsme něco přeci někde sehnali. |
| 00:34:14 | Nacpali jsme to do rukávů, |
| 00:34:16 | zavázali rukávy u košil, že, a tak jsme šli. |
| 00:34:21 | A když jsme přišli na nádraží, |
| 00:34:24 | z jednoho vagónu vyskákali Poláci, polští důstojníci. |
| 00:34:30 | Pane, bylo nás 16, postavili do řady u malé staničky, |
| 00:34:38 | nové tehdy, a chtěli nás zastřelit. |
| 00:34:43 | A moc nescházelo, že už jsme se dodnes nikdy sem nevrátili. |
| 00:34:50 | Co to dalo práce kapitánu Divokýmu! |
| 00:34:53 | A tak tohlencto je asi tak jenom poznámka. |
| 00:35:00 | A dostali jsme se do toho Rumunska. |
Dane wrażliwe
Informacje te zawierają wrażliwe dane dotyczące osób lub materiałów oraz reprodukcje archiwalne, które nie należą do domeny publicznej a podlegają okresom przechowywania zgodnie z przepisami dotyczącymi archiwizacji i ochrony danych lub ograniczonymi prawami użytkowania.
W przypadku poszukiwania informacji (np. konkretnej osoby) na podstawie uzasadnionego interesu, istnieje możliwość wystąpienia z wnioskiem o udzielenie informacji na piśmie. W tym celu należy skorzystać z funkcji „Zgłoszenie do archiwum”, następnie wypełnić i podpisać formularz zgłoszenia użytkownika zasobu archiwalnego.
W przypadku poszukiwania informacji (np. konkretnej osoby) ze względu na projekt badawczy lub zainteresowania działalnością edukacyjną, istnieje możliwość wystąpienia z wnioskiem o udzielenie dostępu do bazy danych poprzez wniosek archiwalny.
