Plik "AGFl_AV.22.1018.mp4"
| Właściwa nazwa pliku | AGFl_AV.22.1018.mp4 |
|---|---|
| Nazwa folderu | |
| Źródła | KZ-Gedenkstätte Flossenbürg Signatur: AGFl AV.22.1018 |
| Rozmiar pliku | 149.34 MB |
| Rozmiar | 640px × 480px |
| Poprzedni/ wstecz | |
| Odwołanie do | |
| Czas trwania | 00:22:23 |
| Proporcje | 4:3 |
Napisy dla "AGFl_AV.22.1018.mp4"
| 00:00:00 | IV: Já o Vás vím, že Vy často spolupracujete se školami |
| 00:00:03 | a že tohle není rozhodně první rozhovor, který vlastně dávate.... |
| 00:00:08 | [zvoní telefon, mluvení v pozadí] |
| 00:00:14 | IV: Takže já o Vás vím, že Vy často spolupracujete se školami |
| 00:00:17 | a že tohle není rozhodně první rozhovor, který dáváte. |
| 00:00:20 | Co Vás k tomu vede? |
| 00:00:21 | EE: Můj první rozhovor se školou byl tak čistě náhodný, v Izraeli, |
| 00:00:27 | když můj syn, kterej je mladší, byl ve třetí třídě. |
| 00:00:31 | Eh... Tak je den holocaustu v Izraeli, |
| 00:00:35 | a to houká siréna a děti stojí venku a to, nějaký projev – |
| 00:00:41 | a tak dále, a tak dále, a snaží se jim samozřejmě... |
| 00:00:44 | V Izraeli každý dítě skoro má někoho, kdo... |
| 00:00:48 | Holocaust tam není jako taková neznámá věc, |
| 00:00:52 | ale přece jenom eh... nějak, nějaký povídání se vyskytujou. |
| 00:00:57 | No a já jsem byla ve škole eh... eh... to je taky... Hlídali jsme školy. |
| 00:01:04 | Jelikož byla doba, kdy chodili takoví teroristi arabský |
| 00:01:11 | a házeli do odpadových popelnic eh... výbušniny. |
| 00:01:16 | Že když dítě třeba hodilo šlupku banánovou |
| 00:01:20 | do - něco mokrýho na to, tak to vybuchlo. |
| 00:01:24 | A několik dětí přišlo... to poškodilo oči. |
| 00:01:28 | Tak se ty... měli rodiče na starosti ty popelnice prohlídnout |
| 00:01:33 | a chodit okolo školy a dívat se, aby vlastně tam nikdo nepovolaný nepřišel. |
| 00:01:39 | No tak v ted den holocaustu to byla moje ta |
| 00:01:42 | a tak jsem tam stála a koukala a prohlížela popelnice |
| 00:01:45 | a přišla paní učitelka a povídá: |
| 00:01:47 | "Evo, snad by jsi mohla přijít do třídy a něco dětem povídat o tý době holocaustu, |
| 00:01:53 | poněvadž tvůj syn řekl, že máš "různý vtipy"." |
| 00:01:56 | Protože já to vždycky vykládám dětem jako vtipně... |
| 00:01:59 | "Onkel Rahm, schon wieder Sardinen?", nebo něco takovýho. |
| 00:02:02 | No tak jsem přišla do školy a to bylo poprvé, |
| 00:02:05 | co mě někdo prosil, abych mluvila vůbec. |
| 00:02:07 | A teďko to bylo hrozně těžký, když se na vás dívaj desetiletý děti. |
| 00:02:13 | Teď ty oči takový, jako čekaj jakou pohádku nebo něco takovýho. |
| 00:02:17 | Co jim mám teď povídat, ty hrůzy...? |
| 00:02:20 | No tak jsem začala povídat o Praze |
| 00:02:25 | a o, o Vltavě a rackové a Přemysl a Libuše. |
| 00:02:30 | A vidím město převeliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkati... |
| 00:02:34 | A tak jsem jim přiblížila nějak Prahu a pomalinku tak to šlo nějak samo. |
| 00:02:40 | Najednou, že jsem nesměla chodit do školy a tak... |
| 00:02:45 | pomalu, pomalu jsem poprvé dala dohromady tuhle epizodu toho života. |
| 00:02:54 | Ale dala jsem to takovým způsobem, aby to prostě ty děti nešokovalo, |
| 00:02:59 | aby to bylo jako osud dítěte, děvčátka českýho, |
| 00:03:05 | který žije v tý době a to a to se stane. |
| 00:03:09 | Ale nikdo neumírá, nikde se nevraždilo a nikde... |
| 00:03:13 | Prostě věci se staly, bylo to. |
| 00:03:16 | A izraelskýmu dítěti taky tím, že ty války a tak, |
| 00:03:20 | To není tak cizí, takový utrpení. |
| 00:03:23 | A... tak jsem mluvila čtyři hodiny. |
| 00:03:27 | Protože pokaždý zvonilo a oni ani nechtěli přestávku. |
| 00:03:30 | A tak jsem je prostě provedla Terezínem, |
| 00:03:34 | ale hlavně tou krásnou Prahou a... |
| 00:03:39 | večer se nezastavil telefon, |
| 00:03:42 | protože rodiče telefonovali, že jako to dítě přišlo domu a najednou ví tolik věcí, |
| 00:03:48 | a že oni vůbec nevěděli, co já jsem prožila a jak jsem prožila. |
| 00:03:54 | A tenkrát, mý dceři bylo 17, povídá: "Víš to je hrozný, to není fér. |
| 00:03:59 | Ty povídáš dětem, cizím, a nám jsi neřekla nic." |
| 00:04:04 | A začali na mě tlačit, abych to, co jsem povídala, napsala. |
| 00:04:10 | Tak jsem to napsala a skutečně jsem to napsala takhle v cuku letu. Hebrejsky. |
| 00:04:16 | A dala jsem... několikrát se to vytisklo, |
| 00:04:21 | dala jsem to do školy a zapomněla jsem na to. |
| 00:04:24 | A když se to tisklo, tak ta paní tam, v tý tiskárně povídá: |
| 00:04:31 | "Víte, já bych Vám to mohla opravit." |
| 00:04:33 | Poněvadž moje hebrejština je dobrá, |
| 00:04:36 | ale samozřejmě to potřebuje trochu... |
| 00:04:39 | Tak to opravila a hrozně se jí to líbilo a povídá: |
| 00:04:44 | "Proč to někam neposlat a proč s tím něco udělat?" |
| 00:04:47 | Povidám ne, já nechci, ne a nedělala jsem nic. |
| 00:04:49 | A tak to rok leželo ve škole, |
| 00:04:53 | až najednou se ozval někdo z nakladatelství z Tel Avivu, |
| 00:04:57 | že jeho dcera ve škole... tak se to kutálelo, |
| 00:05:03 | protože ten ředitel ve škole v Aškalonu to dal jinýmu ředitelovi |
| 00:05:07 | a ten to dal jinýmu... |
| 00:05:09 | Tak to šlo z ručky do ručky, no až to bylo v Izraeli vydaný v moc dobrým nakladatelství – |
| 00:05:15 | Kibuc Hameuchad se to jmenuje. |
| 00:05:19 | A knížka se začala kutálet. |
| 00:05:21 | Mluvila o tom televize a školy to braly |
| 00:05:26 | a najednou se to přeložilo do němčiny |
| 00:05:28 | a najednou to bylo přeložený do angličtiny. |
| 00:05:31 | Vždycky se toho takhle někdo ujal a... tak začaly školy. |
| 00:05:37 | V Izraeli teda už na tenhle holocaust jsem zamluvená někam. |
| 00:05:42 | Školy bez... neustále jako, neustále jsou nový děti, že. |
| 00:05:50 | A neustále chtěj slyšet. |
| 00:05:51 | A já jsem se naučila o tom mluvit chladnokrevně, |
| 00:05:56 | nijak ne – mě to ne, ne, nevyžaduje to ode mě nějaký... |
| 00:06:03 | Ty tvoje city jsou prostě někde zavřený. |
| 00:06:08 | A tak se to dostalo taky do Německa. |
| 00:06:10 | V němčině je ta knížka úplně, úplně skvělá. |
| 00:06:14 | Tam to udělali... taky interview do toho dali. |
| 00:06:17 | A školy v Německu jsou úplně, úplně úžasný... |
| 00:06:21 | ... který mě zvou, jsou úžasný. |
| 00:06:25 | Chtěj vědět, maj, maj pocit viny samozřejmě, |
| 00:06:29 | ale ty děti, no co, co kdo, kdo je má vinit, vždyť to je blbost. |
| 00:06:33 | Ale že maj tu touhu tu dobu poznat. |
| 00:06:37 | A i já mám ten pocit, že jako je to moje povinnost, |
| 00:06:43 | o těch lidech mluvit, ukázat, co to byly za lidi |
| 00:06:48 | a taky když já přijdu a o tom mluvím |
| 00:06:50 | a není to nějaký takový jako e... emocielně těžký pro ty děti, |
| 00:06:56 | prostě jim řeknu fakta a ukážu jim taky, |
| 00:07:00 | že se tady postavil nový národ, |
| 00:07:02 | který se vzchopil jako takovej Fénix, |
| 00:07:05 | který se z toho popela zase vstal. |
| 00:07:08 | A že Izrael není jenom to, co se vidí v televizi a co se čte v novinách, |
| 00:07:14 | že v Izraeli je spousta krásných věcí, |
| 00:07:16 | o kterých se bohužel nemluví a nepíše, |
| 00:07:19 | protože ty špatný věci vždycky jsou zajímavější |
| 00:07:23 | a nějak ti novináři dneska řídí ten svět tím svým způsobem. |
| 00:07:29 | A tak se taky něco ode mě dozvědí. |
| 00:07:32 | Hodně dětí potom, hodně škol navštíví Izrael a... |
| 00:07:38 | No mám takovej dojem, že splácím ten můj, svůj dluh za to, |
| 00:07:43 | že jsem měla to štěstí to všecko přežít. |
| 00:07:47 | Tak to povídám. |
| 00:07:48 | A v Čechách samozřejmě chodím nejradši do škol, |
| 00:07:52 | protože se mě nejlépe mluví v mojem mateřském jazyku. |
| 00:07:58 | A že to má taky i... |
| 00:08:03 | Víte o holocastu se... |
| 00:08:05 | například v Americe se mě hrozně těžko mluví o holocaustu anglicky, |
| 00:08:09 | protože to se tak nějak vůbec nehodí do angličtiny. |
| 00:08:13 | Francouzsky je to vůbec vyloučený. |
| 00:08:16 | No může se samozřejmě, ale to má úplně jinou konotaci. |
| 00:08:21 | Česky a hebrejsky, to je... to se narodilo, do toho. |
| 00:08:27 | A anglicky se musí. A německy se musí. |
| 00:08:31 | To prostě... tam se to narodilo, v němčině, ale... |
| 00:08:37 | Tak, si myslím, že to musím dělat. |
| 00:08:43 | IV: Tak tomu taky vděčíme za to, že tady můžeme u Vás natáčet. |
| 00:08:47 | Ale ještě jsem se chtěla vrátit k některým vážnějším věcem. |
| 00:08:51 | Měla jste třeba problémy s tím se zase zařadit zpátky do tý poválečný civilní reality? |
| 00:09:00 | EE: No rozhodně jsem měla. |
| 00:09:02 | Ale měla jsem hroznou touhu se zařadit zase |
| 00:09:06 | a být stejná, jako všechny ostatní. |
| 00:09:10 | A eh... je něco milosrdnýho na zapomnění a na tom, na tom živočišným... |
| 00:09:19 | jak bych řekla sobectví člověka. |
| 00:09:21 | A čím je člověk mladší, tím je větší sobec. |
| 00:09:25 | Myslím. Protože ztratit rodiče je tak dost přirozená věc. |
| 00:09:32 | V určitém stadiu života člověk ty rodiče ztratí. |
| 00:09:36 | Eh... lidi, který přišli ve starším věku, ztratili děti nebo tak, |
| 00:09:43 | To už není k přežití, to už je zase úplně jiná věc. |
| 00:09:49 | Ale já tím taky, že jsem našla muže, kterýho jsem skutečně hrozně, hrozně milovala |
| 00:09:57 | a s kterým jsem se cítila tak moc jako, jako kotě ve starý botě... |
| 00:10:03 | No, moc taková eh... jako, jak se řekne - jistá, |
| 00:10:10 | a s kterým jsem věděla, že ten život nějak zvládnu. |
| 00:10:17 | Já řikám eh... určitý, určitě velký, velký eh... velká věc je stáří tady, |
| 00:10:27 | je věk toho člověka. |
| 00:10:29 | A tím pádem mě to nebylo těžký, protože jsem hrozně chtěla. |
| 00:10:33 | Já jsem chtěla – všechno, co jsem chtěla jsem.. mít, mít domov. |
| 00:10:37 | Nebýt, nebýt u tetičky, nebýt někde u cizích, mít svoje. |
| 00:10:43 | Mít svůj domov a mít hodně dětí. |
| 00:10:46 | Já jsem jich chtěla šest. |
| 00:10:47 | No ale dotáhla jsem to na tři, poněvadž Petr řekl, že šest je moc.[směje se] |
| 00:10:53 | Že je člověk taky musí krmit a obouvat a tak dále. |
| 00:10:57 | No, jsem řekla: šest miliónů zavraždili, tak aspoň - aby bylo šest. |
| 00:11:04 | IV: No tak aspoň ta polovina... |
| 00:11:06 | EE: Tak aspoň ta polovina. |
| 00:11:08 | Ale teďko dohromady je nás třiadvacet, tak, tak jsme to přece jenom vytáhli. |
| 00:11:16 | IV: Vy vlastně jste se zmiňovala o tom, že jste přišla o oba rodiče. |
| 00:11:19 | Dozvěděli Vy jste se nakonec, kde skončil Váš tatínek? |
| 00:11:23 | EE: Ano. V Dachau. |
| 00:11:27 | Tatínek byl v Kauferingu. Já jsem tam nikdy nebyla. |
| 00:11:32 | Vždycky jsem se chtěla...Jo? |
| 00:11:33 | IV: Nic pěknýho, bohužel. |
| 00:11:33 | EE: Jo? |
| 00:11:36 | IV: Nic pěknýho, bohužel. |
| 00:11:38 | EE: Ještě to existuje? Jako je něco vidět? |
| 00:11:41 | IV: Je, jsou vidět. |
| 00:11:42 | EE: Jo, tak tam pojedu se podívat. |
| 00:11:45 | Mě trvalo 50 let, než jsem byla schopná vůbec vyndat fotografie. |
| 00:11:50 | A postavit si je doma. |
| 00:11:53 | A dlouho, a v Osvěčíně jsem byla před třemi lety. |
| 00:11:57 | A... taky bych tam nejela, nebýt mé přítelkyně, která jako prosila, abych s ní jela. |
| 00:12:03 | Ale do Terezína jo, do Terezína jezdíme často. |
| 00:12:07 | Často a rádi. |
| 00:12:08 | IV: Ehm... No, asi se k tomu vážou prostě i ty úplně hezký vzpomínky. |
| 00:12:12 | EE: Jis... No jistě. A taky ty známý ještě, co tady mám a co... |
| 00:12:18 | ten Terezín prožili se mnou, tak to je jako rodina. |
| 00:12:22 | To je víc než přátelé. |
| 00:12:27 | Nebo jsou přáteli víc než rodina. Jak kdy... |
| 00:12:31 | IV: Vy jste vlastně taky absolvovala hodně dlouhý pochod smrti. |
| 00:12:35 | Počítala jste to někdy, kolik... |
| 00:12:37 | EE: Ne, já jsem to nikdy nepočítala, ale spočítali to za mě. |
| 00:12:41 | A dozvěděla jsem se, že to bylo nějakých 650 kilometrů - neuvěřitelný. |
| 00:12:48 | Ale potom ještě z tý Svatavy do Postřekova je to ještě nějakých 100 něco. |
| 00:12:53 | Nevím. |
| 00:12:57 | IV: To je vůbec div, že to člověk.. |
| 00:12:58 | EE: To je úplně nepochopitelný, že to tyhle nohy ušly. |
| 00:13:02 | A není divu, že mě někdy bolí. |
| 00:13:07 | IV: A jestli si to ještě tahle vybavíte, jak se tam třeba k sobě – |
| 00:13:13 | teď nemluvím o Terezíně, já myslím o Osvětimi nebo i v tom Gross Rosenu... |
| 00:13:18 | Projevovaly se tam třeba nějaký rozdíly mezi národnostma? Nebo... |
| 00:13:23 | EE: Veliký. Veliký rozdíly národností. |
| 00:13:26 | Eh... podívejte, Maďaři jsou hrozně průbojný. |
| 00:13:31 | Slováci většinou taky. |
| 00:13:36 | Češi jsou elita. |
| 00:13:39 | Češi byli vždycky po straně, |
| 00:13:42 | Češi se nikdy nehrnuli, když přinesli jídlo, |
| 00:13:47 | tak Češi nikdy neletěli a nepřepadli ten kotel s tou polívkou. |
| 00:13:52 | Češi vždycky byli - a maminka říkala... |
| 00:13:57 | Jak to řekla? Eh... "Nestačí, že jsme v takový situaci, |
| 00:14:03 | ještě ten lidskej konglomerát." |
| 00:14:05 | A to jsem poprvé slyšela to slovo. |
| 00:14:07 | Co je to konglomerát. |
| 00:14:10 | Jako ta lidská kaše dohromady, jo, v který se nacházíme. |
| 00:14:15 | To byly... A ještě v takový situaci se to mnohem víc přiostří. |
| 00:14:21 | Když je někdo průbojný ve světě normálním, |
| 00:14:25 | tak když potom mu jde o kejhák, tak je ještě průbojnější. |
| 00:14:30 | A to u Čechů nebylo. |
| 00:14:34 | Češi byli... no, úplně jiný. |
| 00:14:37 | Taky jsme byli takoví ukázněný. |
| 00:14:40 | Podívejte, tady se řeklo: Jde se doprava, tak se jde doprava. |
| 00:14:45 | Musí se přihlásit, musí se odevzdat. |
| 00:14:48 | Musí se udě... No tak se to udělalo. |
| 00:14:51 | Tyhle ostatní národnosti byly mnohem takový... jako... |
| 00:14:56 | víc revolucionářský, víc dělaly... |
| 00:15:02 | Byly velký rozdíly. |
| 00:15:05 | Taky málo Čechů bylo kápo, myslím. Málo. |
| 00:15:09 | Slováci a Maďaři. To byla jejich... |
| 00:15:14 | IV: A jak se tam chovali Němci? |
| 00:15:17 | Byly tam mezi tím nějaký rozdíly? |
| 00:15:21 | EE: Němci se chovali strašně do jednoho. |
| 00:15:23 | Podívejte. Jak já dnes vidím – |
| 00:15:27 | já tenkrát jsem si nedělala žádnej úsudek. |
| 00:15:30 | Němec byl Němec. No Němec byl prostě náš, náš otrokář, |
| 00:15:35 | nepřítel, náš eh... žalářník. |
| 00:15:42 | Podívejte Němci, jako například ten, jak... |
| 00:15:46 | A to byli takoví starci. |
| 00:15:48 | To byli jako v záloze, co nás hlídali. |
| 00:15:50 | Esesáci, to byla, to vůbec se nedalo mluvit. |
| 00:15:55 | Ale jak jsem dostala ty dvě levý boty, jak mě vyrazil to... |
| 00:16:00 | Jak ten Němec tam jedl ten... |
| 00:16:03 | takovou tlačenku si tam žvejkal a jak mě pak kousek hodil, |
| 00:16:08 | jako psovi, takhle, takhle, tak přece jenom mě hodil kousek, že nějak... |
| 00:16:14 | A já jsem to tak vzala a tady mě... |
| 00:16:17 | Chtěla jsem to donést k mamince a tlačenka je tlačen... |
| 00:16:22 | ne, ne tlačenka. Paštika. |
| 00:16:24 | A to tak mě vyšlo tady mezi prsty |
| 00:16:27 | a tak lidi okolo, co to tak viděli, |
| 00:16:31 | tak mě tu ruku vzali a začali to lízat a... |
| 00:16:34 | nojo, že bída z lidí vlky činí. |
| 00:16:39 | Tak určitě se v něm něco pohnulo, že, když mě to udělal. |
| 00:16:44 | A ten, co mě dal ty boty, měl taky něco lidskýho. |
| 00:16:50 | A já si dneska nemyslím, že všechny Němci byli vrahové a to. |
| 00:16:58 | Že hodně Němců prostě muselo narukovat |
| 00:17:01 | a SS určitě, to byla ideologie a určitě tam šli z přesvědčení. |
| 00:17:09 | Ale tahle Schupo Polizei a tyhle obyčejný... |
| 00:17:14 | No, tak jako Hitlerjugend... |
| 00:17:16 | Mně v Německu přinesla jedna učitelka dopisy svého bratra, |
| 00:17:21 | který jako kluk, 14letý, byl v Hitlerjugend. |
| 00:17:26 | To jsou srdcervoucí dopisy, co to dítě píše. |
| 00:17:29 | A to ne, že ho chtěli poslat a ne, že to bylo takový... |
| 00:17:34 | Prostě to byl ten trend času nebo to eh... |
| 00:17:41 | to byla taky určitá diktatura, totalita eh... nevím. |
| 00:17:46 | Ale rozhodně ne každej Němec, si dneska nemyslím. |
| 00:17:50 | A taky znám dnes už několik lidí, který například přežilo válku v Berlíně, |
| 00:17:56 | u Němců, který je schovali. |
| 00:17:58 | Úplně v Berlíně veprostřed toho všeho dění. |
| 00:18:04 | Tak tři roky byli v nějakým bytě a přežili. |
| 00:18:10 | Tak já si nemyslím, že každej Němec. |
| 00:18:14 | Co si myslím, že bylo hrozný, že se právě toho... |
| 00:18:21 | člověka, tu ideu nechalo tak vyrůst, že. |
| 00:18:24 | Že, že se..., že se něco neudělalo předtím. |
| 00:18:28 | A to si dneska taky myslím, že se má něco dělat předtím, |
| 00:18:33 | než ta iránská ideologie taky nějak nám hodí nějakou nádhernou bombu do toho světa. |
| 00:18:41 | Že se nemá brát na lehkou váhu lidi, co hrozí jiným lidem. |
| 00:18:48 | Protože Hitler vlastně všemu, všemu dostál. |
| 00:18:52 | Vše, co říkal, udělal. Vše, co napsal v Heil... Mein Kampf, |
| 00:18:56 | a vše, co hrozil, uskutečnil. |
| 00:19:02 | IV: Takže se měl brát vážně... |
| 00:19:04 | EE: Měl se brát vážně. |
| 00:19:06 | A myslím, že každýho takovýho člověka – se nemá říct, že je blázen. |
| 00:19:11 | Poněvadž blázni jsou nebezpečný. |
| 00:19:13 | Že se maj vzít vážně. |
| 00:19:15 | Že se svět má bránit. Dokud je čas. |
| 00:19:23 | IV: Chtěla jsem se ještě zeptat... vybavujete si ještě něco k tomu Helmbrechtsu? |
| 00:19:29 | Vy jste vyprávěla o tom Krankenrevieru... |
| 00:19:32 | Byla byste třeba aspoň po paměti říct, |
| 00:19:34 | jak to tam bylo velký nebo jak to tam vlastně vypadalo? |
| 00:19:36 | EE: Ani... |
| 00:19:37 | IV: Nebo je to prostě v tom snu? |
| 00:19:39 | EE: Ani tušení nemám, jak to bylo veliký. |
| 00:19:42 | Já si vzpomínám na takovou palandu, na takovou postel, |
| 00:19:45 | kde jsem ležela a pak jsem zavřela oči a nevím nic. |
| 00:19:49 | Úplně nic. Slyším hlasy, vím, že tam bylo teplo, |
| 00:19:55 | že mě bylo teplo. Ehm... nevím. Nevím. |
| 00:20:00 | IV: Ne, to úplně – já jsem chtěla jen jestli náhodou byste nevěděla... |
| 00:20:03 | EE: Mám to úplně zamlžený. To je úplně... |
| 00:20:06 | IV: Z pochopitelných důvodů, takže... |
| 00:20:08 | EE: Já si vzpomínám na ty maminčiny přitelkyni, na tu maminčinu přítelkyni, |
| 00:20:13 | ta se jmenovala Paula a to byla žena úžasně silná a eh... |
| 00:20:21 | vím, že měla tři syny, o kterých neustále mluvila a který vlastně ji drželi při životě. |
| 00:20:30 | Pořád říkala, že oni určitě přežijou, |
| 00:20:34 | že to jsou kluci jako břízy a že to jsou... jako buci. |
| 00:20:37 | A že to... a vyprávěla o nich. |
| 00:20:41 | Milovala ty chlapce. |
| 00:20:43 | A Paula umřela a v tom okamžiku taky v mamince něco umřelo. |
| 00:20:50 | Protože "Když to Paula nepřežije, tak nikdo." |
| 00:20:54 | Ona byla úplně... Jí nebylo nic moc. |
| 00:20:57 | Jí nebylo nic – žena obětavá, žena moudrá – |
| 00:21:01 | tak si na ní vzpomínám, úplně vidím ještě její obličej. |
| 00:21:05 | A když ona umřela, tak to bylo skutečně... |
| 00:21:09 | Najednou nám zmizela, já vím – já nevím přesně jak, co, nevím. Nevím. |
| 00:21:15 | Ale vím, že nepřežila a že maminka z toho byla moc, moc, moc zničená. |
| 00:21:23 | Eh... v tý celý době bylo hrozně důležitý přátelství, |
| 00:21:27 | bylo hrozně důležitý někdo, na koho se můžete opřít, komu můžete věřit, |
| 00:21:33 | s kom - s kým můžete usnout večer, vedle koho můžete jít, |
| 00:21:37 | kdo vám podá ruku - hrozně důležitý. |
| 00:21:42 | Být sám v tak, v takovým nepřátelským, |
| 00:21:46 | totálně nepřátelským ovzduší, to je smrt. |
| 00:21:54 | IV: Takže já bych Vám chtěla moc poděkovat za rozhovor. |
| 00:21:57 | A chtěla byste ještě něco... |
| 00:21:58 | EE: Není zač, není zač. |
| 00:22:00 | Já nevím, jestli máte ještě nějaký... |
| 00:22:03 | Já prozatím - ne, že bych věděla něco. |
| 00:22:06 | Že bych si přála, aby se, aby tohle už nikdy nikdo nemusel povídat. |
Dane wrażliwe
Informacje te zawierają wrażliwe dane dotyczące osób lub materiałów oraz reprodukcje archiwalne, które nie należą do domeny publicznej a podlegają okresom przechowywania zgodnie z przepisami dotyczącymi archiwizacji i ochrony danych lub ograniczonymi prawami użytkowania.
W przypadku poszukiwania informacji (np. konkretnej osoby) na podstawie uzasadnionego interesu, istnieje możliwość wystąpienia z wnioskiem o udzielenie informacji na piśmie. W tym celu należy skorzystać z funkcji „Zgłoszenie do archiwum”, następnie wypełnić i podpisać formularz zgłoszenia użytkownika zasobu archiwalnego.
W przypadku poszukiwania informacji (np. konkretnej osoby) ze względu na projekt badawczy lub zainteresowania działalnością edukacyjną, istnieje możliwość wystąpienia z wnioskiem o udzielenie dostępu do bazy danych poprzez wniosek archiwalny.
