Plik "AGFl_AV.22.1017.mp4"
| Właściwa nazwa pliku | AGFl_AV.22.1017.mp4 |
|---|---|
| Nazwa folderu | |
| Źródła | KZ-Gedenkstätte Flossenbürg Signatur: AGFl AV.22.1017 |
| Rozmiar pliku | 230.72 MB |
| Rozmiar | 640px × 480px |
| Poprzedni/ wstecz | |
| Odwołanie do | |
| Czas trwania | 00:34:36 |
| Proporcje | 4:3 |
Napisy dla "AGFl_AV.22.1017.mp4"
| 00:00:00 | IV: No, tak začal pochod smrti. |
| 00:00:03 | Vlastně to bylo to nejhorší z nejhoršího. |
| 00:00:09 | Nejhorší období, kdy eh... nejvíc lidí zahynulo. |
| 00:00:17 | Kdy jsme denně šli tak 30, 40 kilometrů. |
| 00:00:23 | Ve sněhu, v blátě, bez jídla... |
| 00:00:33 | Večer nás narvali do nějakých stodol, který jim Němci, sedláci, museli dát k dispozici. |
| 00:00:43 | Ty lidi se tam namačkali, takže ráno taky byli nějak... někteří zadušení |
| 00:00:52 | nebo prostě ten nepřežili. Eh... |
| 00:01:00 | V tý době, kdy jsem šla s maminkou, tak jsem ještě byla tak dost chráněná, samozřejmě – |
| 00:01:07 | kolik se dalo „chránit”. |
| 00:01:09 | Ale... nebyla jsem sama. |
| 00:01:16 | Eh... když jsme přišli do Svatavy – tam byl tábor, |
| 00:01:22 | tam nebyli jenom Židi, tam byli Francouzsky a já nevím, co ještě. Slovenky, Maďarky... |
| 00:01:30 | Eh... ženský tábor, samozřejmě jenom, ale tam už jsme přišli ve stavu... šíleným. |
| 00:01:36 | Tam už lidi byli úplně, úplně na mrtvici. |
| 00:01:39 | Eh... jak se ukázalo pozdějc, všichni měli tyfus asi, nebo byli nemocní jinak. |
| 00:01:47 | Tam nás vrazili do takovýho nějakýho dřevěnýho baráčku. |
| 00:01:54 | Vím, že na zemi byly piliny a lysol. |
| 00:01:58 | Poněvadž ten smrad lizolu v životě mě nevyjde z nosu. |
| 00:02:03 | A mezi to si tak ty lidi sedli, lehli a umírali... |
| 00:02:08 | Prostě všecko okolo umíralo. |
| 00:02:12 | A já jsem seděla a koukala, jak maminka umírá. |
| 00:02:19 | A byla tam vedle mě taky ta dívka, ta Maďarka. |
| 00:02:26 | Nevím, jak se tam nachomejtla. |
| 00:02:29 | A když maminka umřela, tak si vedle mě sedla |
| 00:02:34 | a začala do mě mluvit a mluvit a mluvit a mluvit |
| 00:02:37 | a já jsem si prostě namluvila, že maminka neumřela. |
| 00:02:40 | Tak jsme do ní mluvily, na maminku mluvily a dělaly jsme jako že, že žije. |
| 00:02:46 | A to ona mě nějak k tomu myslím pomohla. |
| 00:02:50 | A taky přišla eh... ta dozorkyně a začala házet kousky, |
| 00:02:56 | takový malinký krajíčky chleba každýmu |
| 00:03:00 | a hodila taky mamince, |
| 00:03:03 | protože my jsme dělaly, jako že není mrtvá |
| 00:03:07 | a tak jsme se o ten krajíček rozdělily – jako jsme snědly dohromady. |
| 00:03:13 | A... pak mám takový nejasný, takový úplně nejasný obraz, |
| 00:03:20 | jak přišla taková jiná dozorkyně a nalila vodu takhle mamince na paži |
| 00:03:26 | a inkoustovou tužkou tam něco napsala. |
| 00:03:30 | Nějaký číslo nebo něco. |
| 00:03:32 | A to tak... celý život to, to vidím, tenhle obraz. |
| 00:03:36 | Inkoustový tužky dneska myslím už vůbec neexistujou. |
| 00:03:39 | A jak to v tý vodě, ta modř na tý kůži... |
| 00:03:45 | A ty mrtvoly se dávaly ven někam. |
| 00:03:50 | To se jako rovnalo, jako do hranic takhle [ukazuje rukama]. |
| 00:03:55 | A pak přišel nějaký vozka a všecko to naložil |
| 00:04:01 | a já jsem pořád stála a koukala se za tím. |
| 00:04:07 | A nějakou, nějak si vzpomínám, že jsem taky šla za tím vozíkem. |
| 00:04:12 | Ale nevím, ta vzpomínka je tak tak nejasná, |
| 00:04:15 | že se o tom ani nechci zmiňovat. |
| 00:04:17 | Pak se šlo dál, zase nás seřadili, |
| 00:04:21 | a ten druhý den nás nacpali taky do nějaký takový stodoly |
| 00:04:31 | a tam jsem se položila... |
| 00:04:36 | Mě už bylo tak, tak slabo a tak... špatně. |
| 00:04:41 | Já už jsem byla tak úplně... myslím na onom světě... |
| 00:04:44 | Jsem tam usnula vedle nějaký kravičky, co stála v rohu, |
| 00:04:50 | a když jsem se probudila, tak... tak nebyl nikdo už, tak oni odešli. |
| 00:04:56 | Buďto mě nenašli, že jsem tak se s tou krávou spojila v jedno tělo, eh... |
| 00:05:04 | Taky si vzpomínám na nějakou paní, která eh... |
| 00:05:09 | kterou jsem nějak potkala. |
| 00:05:11 | Ale nevím - tyhle věci jsou úplně tak, v takový mlze. |
| 00:05:14 | Já vím, že jsem šla, šla, šla, šla, šla, |
| 00:05:18 | podél tratě a že jsem vlastně nevěděla, kam jdu. |
| 00:05:24 | Když jsem viděla nějaký pří- nějaký obydlí, nějaký eh... |
| 00:05:28 | domek nebo tak, tak jsem se tam bála jít. |
| 00:05:31 | Protože jsem si myslela – tak Němci, tak co mě udělaj. |
| 00:05:35 | Nikdo mě nepřijme, nikdo... |
| 00:05:37 | A šla jsem dál a dál a dál, až jsem potka-. |
| 00:05:41 | Já jsem, usínala jsem podél trati. |
| 00:05:43 | Nebyla už taková zima. |
| 00:05:45 | Sem tam byl ještě nějaký snížek někde, |
| 00:05:49 | ale celkem už to bylo takový jarnější. |
| 00:05:52 | A... když jsem usnula, tak jsem najednou cítila, |
| 00:05:58 | že se na mě někdo dívá. |
| 00:05:59 | A tak s leknutím jsem se probudila a byl to mladej voják, Němec. |
| 00:06:05 | Tak na mě vejral, úplně koukal tak vyjeveně. |
| 00:06:08 | O... ptal se německy jako co jsem, kdo jsem. |
| 00:06:12 | A... jsem mu to povídala a bylo na něm vidět, že neví, |
| 00:06:17 | že vůbec nemá tušení, o čem mluvím. |
| 00:06:20 | A řikal mě, že je duben a že jako válka už je prohraná |
| 00:06:27 | a že on dezertoval a že chce najít nějakýho sedláka, |
| 00:06:32 | který by ho přijal do práce. |
| 00:06:35 | A posadil se vedle mě, vyndal termosku. |
| 00:06:38 | Měl tam kafe s mlíkem a s cukrem, a měl chleba |
| 00:06:42 | a pili jsme z tý jedný termosky. |
| 00:06:45 | A dal mě kousek chleba. |
| 00:06:47 | No a ta jeho káva s cukrem a s mlékem mě skoro zabila. |
| 00:06:51 | Protože ty střeva nejsou zvyklý po léta na něco takovýho |
| 00:06:56 | a tak se děsně bouřily. |
| 00:06:58 | A tak jsem se... jsme se rozloučili, on šel svou cestou |
| 00:07:04 | a řekl mě, že někde tady to končí, hranice, |
| 00:07:07 | tam končí les, a já jsem nevnímala. |
| 00:07:09 | Já myslím, že jsem vážila... Kolik mě bylo? Čtrnáct? |
| 00:07:13 | Jsem vážila nějakých dvacet kilo snad. |
| 00:07:15 | Byla jsem kost a kůže a celá taková... nepřítomná. |
| 00:07:20 | A tak po cestě jsem pak potkala nějaký chlapce, který mluvili česky. |
| 00:07:25 | A já jsem na ně mávala, já jsem byla tak šťastná - |
| 00:07:28 | slyšet takovou správnou češtinu. |
| 00:07:31 | Povídám: „Já jsem taky, já taky mluvím česky!” |
| 00:07:33 | A mávám na ně, a ty kluci povídaj: |
| 00:07:36 | „Jé, podívej, jde okolo nás mrtvola.” |
| 00:07:39 | A tak se smáli. |
| 00:07:40 | A já jsem to vzala úplně vážně, myslím. |
| 00:07:43 | A řekla jsem: „Ne, ne, já nejsem mrtvá!” |
| 00:07:45 | A... [směje se] bylo to hrozně hezký setkání. |
| 00:07:48 | Oni přišli, zvědavě na mě šáhli |
| 00:07:51 | a řekli, že jako jdou do Postřekova, a že do vesnice... abych šla s nima. |
| 00:07:56 | No ale to bylo nemožný. |
| 00:07:58 | Oni šli a já jsem se plazila, no... po čtyrech. |
| 00:08:02 | Já jsem prostě vůbec nemohla jít už. |
| 00:08:04 | Tak mě trošku pomohli, ale pak j... jim to bylo asi moc, |
| 00:08:08 | tak mě řekli, abych šla tudy, tudy, tudy |
| 00:08:11 | a... že dojdu do toho Postřekova. |
| 00:08:15 | No, já jsem asi šla ještě dva dni, co oni ušli za hodinu. |
| 00:08:19 | A taky po cestě jsem eh... potkala něja... |
| 00:08:24 | Stála někde taková budka a... nic nebylo vidět. |
| 00:08:29 | Já jsem šla okolo tý budky a najednou vyšel voják a křičí: |
| 00:08:34 | "Halt! Wohin gehst du?" |
| 00:08:37 | Já jsem... to bylo úplně, jako by spadl z nebe. |
| 00:08:40 | A měl pušku a udělal klik jako, natáhl ji a... slyším ten klik. |
| 00:08:47 | A víte, v tom okamžiku člověk ani vůbec... |
| 00:08:50 | Prostě přijde smrt, člověk ani nemyslí. |
| 00:08:53 | Tak, tak to je, no. |
| 00:08:55 | A v tom okamžiku za ním – byli tam dva. |
| 00:08:59 | Von - vy... ten druhej vyšel a chytil ho takhle za rameno |
| 00:09:03 | a povidá: „Lass sie gehen, Schade um die Kugel, die wird alleine krepieren...” |
| 00:09:09 | A tak mě nechali jít. |
| 00:09:12 | A já už jsem šla, ale s takovým pocitem... |
| 00:09:16 | Já jsem tu kulku prostě cítila už nějak v zádech – takový horko. |
| 00:09:20 | Eh... a myslela jsem... a snad on ji střelí jenom tak pro legraci, |
| 00:09:25 | protože to jsem často viděla, |
| 00:09:27 | že lidi, když se do nich střelí... a než spadnou, |
| 00:09:32 | tak to tělo se tak křečí divně... |
| 00:09:35 | A oni se tomu tak šíleně smáli. |
| 00:09:37 | To bylo takový zajímavý, že. |
| 00:09:39 | A tak jsem tak utíkala s posledníma silama. |
| 00:09:44 | A to bylo ze svahu a dole byl potůček. |
| 00:09:47 | A na druhý straně toho potoka jsem viděla obydlí, takový malý domečky. |
| 00:09:53 | Ale ten potok, to nebyl širší snad než... |
| 00:09:57 | já nevím, snad dva metry, tři metry - nevím. Nic moc. |
| 00:10:02 | Ale jak tajou ledy a sněhy – já nevím, tak to tam nějak bublalo a potůček zurčil. |
| 00:10:09 | A já jsem šla a pořád, pořád jsem nemohla dojít. |
| 00:10:14 | Poněvadž mě to po... jako povalovalo. |
| 00:10:16 | Tak jsem si našla nějakou větev a s tou větví jsem měřila. |
| 00:10:20 | Poněvadž jsem se bála, že se utopím ještě s tým věčným, s tou – věčným utíkáním. |
| 00:10:26 | A na druhý straně skutečně když jsem přešla, |
| 00:10:28 | tak jsem byla na konci svých sil. |
| 00:10:30 | A tam – půl těla jsem měla venku, půl těla jsem měla tak ven. |
| 00:10:36 | Tak jsem se nějak posadila do toho. |
| 00:10:38 | A byla tam nějaká paní, nějaká selka, |
| 00:10:42 | která buďto mávala – máchala prádlo, |
| 00:10:44 | no u toho potoka něco dělala a viděla mě. |
| 00:10:47 | Já jsem neviděla nic. |
| 00:10:49 | A vrátili se... a já jsem vlastně už vůbec nic nevěděla. |
| 00:10:54 | Od toho okamžiku jsem byla pryč. |
| 00:10:56 | A když jsem se probudila, tak jsem byla v takovým nějakým sklepě |
| 00:11:02 | a pořád se mě ptali, jak se jmenuju |
| 00:11:05 | a já jsem nechtěla říct. |
| 00:11:08 | Já jsem dělala jako že spím, poněvadž jsem se bála. |
| 00:11:11 | A tak ta paní utíkala domů, vzala muže a syna a řekla, |
| 00:11:17 | že tam je nějaká bytost, která se topí. |
| 00:11:20 | A tak mě odtamtuď vytáhli a vzali mě k nim. |
| 00:11:23 | A to byl jeden z těch chlapců, který už mě potkal, a věděl, co jsem. |
| 00:11:30 | A to byla ta vesnička Postřekov a tam mě sundal... |
| 00:11:35 | Už jsem byla zavšivená celá... |
| 00:11:38 | A to mě všecko jenom – to vím z povídání, to jsem jako neprožila. |
| 00:11:42 | A oni bydleli úplně u dráhy. |
| 00:11:47 | To byla první, první stavení a jak se potom ukázalo, |
| 00:11:54 | byla to matka od generála Buršíka. |
| 00:11:58 | Jestli Vy znáte to jméno Buršík? |
| 00:12:01 | A tak, a jeho sestra. |
| 00:12:06 | Eh... jelikož měli strach mě tam nechat dole, |
| 00:12:10 | poněvadž tam Němci neustále měli ještě eh... |
| 00:12:14 | Ta dráha, jak jsem šla po těch kolejích, ta šla až tam. |
| 00:12:18 | Ta dodneška existuje. |
| 00:12:20 | Dodneška v tom poli vidíte ty koleje. |
| 00:12:24 | A dodneška tam jede vlak. |
| 00:12:27 | A Němci tam měli takovou žílu, která jim dodávala potraviny |
| 00:12:32 | a tak a bylo to – moc tak jako chodili okolo toho stavení. |
| 00:12:37 | Tak přišel švagr od tý paní Buršíkový |
| 00:12:41 | a vz... s jetelem, koněm a tak, a do toho jetele mě strčili |
| 00:12:47 | a přes celou vesnici mě odtáhli tak u lesa, kde bydleli. |
| 00:12:52 | A tam mě schovali a tam jsem vlastně bydlela do konce války. |
| 00:12:56 | A chovali se ke mně úplně nádherně |
| 00:12:59 | a pořád se ptali, jak se jmenuju. |
| 00:13:02 | A já jsem na začátku řekla, že se jmenuju Eva Králová. |
| 00:13:05 | Já jsem měla... ve Strašnicích, ve vilovým, |
| 00:13:08 | byl nějaký – byla nějaká hezká vilka. |
| 00:13:11 | A tam stálo MUDr. Jiří Král. |
| 00:13:14 | A já vím, že měli dceru Evu a že on nějak..., |
| 00:13:18 | že nebyli židi, a že on byl eh... nějak zavřenej. |
| 00:13:23 | Já nevím, snad – nevím pro co. |
| 00:13:26 | A tak jsem si prostě vypůjčila tu identitu, |
| 00:13:29 | ačkoliv jsem se potom dozvěděla, že Králová je taky docela dost židovský jméno. |
| 00:13:33 | Já jsem pořád přemýšlela o nějakým jménu, co, |
| 00:13:36 | co prostě je vysloveně árijský, ale nemohla jsem si na nic vzpomenout. |
| 00:13:40 | Hrozně jsem přemýšlela o tom, jak se jmenovala naše Boženka, |
| 00:13:44 | naše služebná, co u nás byla tolik let. |
| 00:13:49 | A nevím, jak se jmenovala příjmením. |
| 00:13:51 | Vím, že to byla Boženka a nevím – až do dneška – jak se jmenovala. |
| 00:13:55 | A na tu naši švadlenu, na tu paní Jane... Marii Janebovou, |
| 00:13:59 | na tu jsem si nevzpomněla vůbec. |
| 00:14:01 | No tak jsem se jmenovala Eva Králová. |
| 00:14:03 | Ale pak, jednoho dne, válka skončila a... eh... |
| 00:14:10 | Já jsem řekla kdo jsem, co jsem. |
| 00:14:13 | A tak oni mě řekli: "No co myslíš, že bysme tě byli vyhnali? |
| 00:14:18 | Vždyť my tě máme rádi." |
| 00:14:20 | A já věřím, že by mě nechali bývali, |
| 00:14:22 | a že by ne, že by vůbec se nic nezměnilo na jejich chování, |
| 00:14:26 | ale přece jenom to bylo hrozný hrdinství vzít židovský dítě, |
| 00:14:32 | nechat, dát mu přístřeší, nechat ho žít. |
| 00:14:35 | Kdyby se to Němci bývali nějak dozvěděli... |
| 00:14:38 | Taky ke mně například nevolali lékaře, protože... |
| 00:14:42 | Věděli, že potřebuju lékaře, jsem byla na umření. |
| 00:14:45 | Řekli ne, lékař ne, protože ten taky o... je z tam...no, |
| 00:14:52 | ošetřuje německou posádku a není nepřátelskej k Němcům. |
| 00:14:58 | Je to Čech, není to zrovna kolau... kolaborant, |
| 00:15:01 | ale, ale on s těma Němcema tam pije |
| 00:15:04 | a in vino veritas. |
| 00:15:06 | Já vím, taky v pivě je nějaká to a on se může prokecnout. |
| 00:15:10 | Může něco říct. Tak zavolali porodní bábu. |
| 00:15:13 | A porodní bába přišla a řekla: |
| 00:15:16 | „Já myslím, že ona je úplně zdravá, ale že prostě u...” |
| 00:15:19 | Že je na konci svých sil a že se jí nesmí dát jíst. |
| 00:15:23 | Hlavně potřebovala by nějakou infuzi. |
| 00:15:25 | Ale kde vzít. Jít do nemocnice je věc nemožnosti. |
| 00:15:30 | Tak přinesli od nějaký paní, co porodila – |
| 00:15:35 | měla mlíko – tak mě dávala několik dní mateřský mlíko a tím mě krmili. |
| 00:15:41 | A pak jsem dostávala polívky takový, no a pořád... |
| 00:15:45 | Byli úžasný lidi. |
| 00:15:47 | Ty dva už zemřeli samozřejmě, ty staří, |
| 00:15:50 | dostali v Jeruzalémě - jsem je přihlásila – na eh... tom eh... |
| 00:15:57 | jak Izrael dává Spravedl... Alej spravedlivých, jo. |
| 00:16:01 | Jsme zasadili stromek a ta dcera potom přijela do Izraele a převzala to. |
| 00:16:08 | A po válce vlastně jsem leta mlčela o tom, |
| 00:16:14 | protože když jsem od nich odjela... |
| 00:16:17 | Tetička mě našla, tetička byla árijka a přijela si pro mě, |
| 00:16:21 | našla mě v seznamu přežitých. |
| 00:16:24 | Hledala svýho manžela – maminčinnýho bratra, |
| 00:16:26 | kterýho zabili na Malý pevnosti a na... |
| 00:16:32 | Já jsem o tom nikdy nemluvila, ani doma potom, |
| 00:16:36 | když už jsem byla vdaná a už jsem měla dost velký děti... |
| 00:16:39 | jsem nikdy doma neřekla, jak jsem se zachránila. |
| 00:16:44 | O těch lidech, o Postřekově. |
| 00:16:46 | Poněvadž se mě zdálo, že to není možný, že, že mě řeknou, že si vymýšlím |
| 00:16:51 | a že to zní všecko tak fantasticky. |
| 00:16:53 | A teprve, když našemu druhýmu synovi bylo 13 let |
| 00:16:57 | a vydali jsme se poprvé zpátky, z Izraele do Evropy |
| 00:17:01 | a přišli jsme do Čech a jeli jsme přes Plzeň, |
| 00:17:05 | kde se tatínek narodil. |
| 00:17:07 | A najednou byly Domažlice a najednou jsem vyjekla: |
| 00:17:10 | „Jé, tady jsem byla. Tady je Postřekov.” |
| 00:17:13 | No tak Petr, můj manžel, řekl: „Jak to, kde, co?” |
| 00:17:17 | No, já řikám: „Tady je vesnička. Ta se jmenuje Postřekov. Někde.” |
| 00:17:22 | - „No tak tam pojedem!” |
| 00:17:23 | Tak jsme tam jeli a to byla vesnička, |
| 00:17:29 | tam bylo asi 60 obyd... 60 domků, |
| 00:17:33 | se to trošku rozrostlo, ale domek jsem našla. |
| 00:17:37 | A jakmile jsem vešla, tek ten sedlák vycházel ven, |
| 00:17:43 | kdo to tam jako jde, kdo se dobývá. |
| 00:17:46 | A podívá se, řekne: „Naše Evička přišla!” |
| 00:17:49 | Ihned mě poznal. No a teprve on vlastně vykládal, |
| 00:17:54 | všechno, jak to bylo, |
| 00:17:55 | a od tý doby vlastně já vím, určitě, jak to bylo. |
| 00:18:00 | Hodně věcí jsem si vzpomínala správně, |
| 00:18:03 | ale nikdy jsem nebyla tak jistá, |
| 00:18:05 | že tohle skutečně se všecko stalo, |
| 00:18:08 | protože mi to připadá i dnes úplně pohádkový. |
| 00:18:13 | IV: Takže to byla vlastně druhá rodina. |
| 00:18:16 | EE: Ano, dodneška je. Dodneška – tak tam dneska je ta vnučka, |
| 00:18:21 | která tam žije, a dodneška je Postřekov eh... jako trochu moje rodná vesnice. |
| 00:18:28 | Všechny lidi, co tam jsou... |
| 00:18:30 | Já jsem tam taková legenda, protože... [směje se] |
| 00:18:33 | Ten film tam byl, ten Zlý sen, jo, se tam filmoval. |
| 00:18:38 | A ta rodina v tom hrála skutečně. |
| 00:18:41 | Ten vnuk od těch Jánů tam hraje toho Němce... Tomáš. |
| 00:18:46 | A teď dokonce ta vnuč... pravnučka od těch Jánů má chlapečka, |
| 00:18:54 | takže já už jako ty generace provázím. |
| 00:18:57 | No já když přijedu do Postřekova, tak jsem úplně doma. |
| 00:19:00 | Ta... ta Vlasta, která vlastně byla jako moje sestra – to byla jejich dcera. |
| 00:19:07 | Ta má, měla dceru, má dceru. |
| 00:19:10 | No a ta je teďko ta náčelnice toho rodu, |
| 00:19:14 | protože ta Vlasta už taky zemřela. |
| 00:19:16 | A Postřekov je prostě... Postřekov, no. |
| 00:19:22 | IV: Ale, jak už... |
| 00:19:23 | CM: Já jenom přehodím další... |
| 00:19:24 | EE: Ehm, no, dobře. |
| 00:19:25 | IV: Pro Vás hodně výrazně a zajímavě a tak nasměrovalo Vás to pak i dál, no. |
| 00:19:30 | CM: Tak... |
| 00:19:31 | EE: A tak jenom nějakou otázku. |
| 00:19:38 | IV: Vy jste se zmiňovala o tom, že jste vlastně potom z toho Postřekova odešla ke své tetě... |
| 00:19:43 | EE: Ano, v Postřekově jednoho dne se objevila tetička, |
| 00:19:45 | která mě našla a já jsem odjela s ní do Heřmanova Městce, |
| 00:19:53 | kde jsem chodila ještě do školy, rok. |
| 00:19:58 | Ale u tetičky to nebylo tak jednoduchý. |
| 00:20:00 | To... Já jsem jistě nebyla jednoduchý dítě, který přežije eh... |
| 00:20:07 | a který vlastně je vytržený úplně z normálního života. |
| 00:20:12 | Moment [odkašlává]... můj hlas skutečně mě opouští. |
| 00:20:18 | IV: Žádnej problém. |
| 00:20:26 | EE: A, a u tetičky to prostě nebylo, nebyl život, kterej bych bývala eh... chtěla žít dál, jo. |
| 00:20:39 | Bylo to takový provizorium, takový trošku snad eh... |
| 00:20:45 | Taky po tom Postřekově to byl hrozně velký kontrast. |
| 00:20:50 | Jelikož v Postřekově jsem byla... |
| 00:20:52 | Všecko, co jsem udělala, všechno, co jsem řekla, bylo schválený a bylo dobrý |
| 00:20:56 | a bylo to takový hrozně, hrozně lidský a vlastně, |
| 00:21:02 | ikdyž ti lidi byli tak prostí a tak... |
| 00:21:05 | určitě neměli žádný psychologický vědomosti, |
| 00:21:08 | se chovali tak správně ke mně. |
| 00:21:11 | Poněvadž ta, ta něha a ta, ta starost o mě. |
| 00:21:15 | To... já jsem nepotřebovala žádný léky, |
| 00:21:18 | to byl ten jedinej lék, který vlastně mě vrátil tu víru zase v lidskost. |
| 00:21:24 | Tu víru zase do života. |
| 00:21:25 | A u tetičky to všecko zase odcházelo. |
| 00:21:28 | Zase se vracely ty hrozný sny a zase eh... |
| 00:21:32 | Protože všechno bylo takový..., jak bych řekla – takový tvrdý. |
| 00:21:37 | Takový nepřijatelný, no. |
| 00:21:42 | Pro mě jako pro dítě hrozně zranitelný. |
| 00:21:45 | Jelikož se neustále pochybovalo o mé pravdivosti, |
| 00:21:48 | jestli jim řikám pravdu nebo jestli je to tak správné nebo ne. |
| 00:21:53 | Principielně se nedělá to či ono. |
| 00:21:56 | A já jsem nebyla zrovna ve s... v takový situaci, |
| 00:22:00 | abych byla vychovávaná, že, to... |
| 00:22:05 | Jistě to bylo taky pro ni těžký, |
| 00:22:07 | ale pro mě to bylo ještě těžší. |
| 00:22:09 | No tak jsem se dozvěděla, že v Praze je sirotčinec a... |
| 00:22:15 | utekla jsem, skutečně, skončila jsem ten jeden školní rok |
| 00:22:20 | a odešla jsem do Prahy. |
| 00:22:24 | A v sirotčinci... jsem vstoupila do sirotčince, přidělili mě do nějakýho pokoje |
| 00:22:30 | a v tom pokoji jsem našla Martu. |
| 00:22:32 | Což byla... no, dar boží, najednou vidět Martu! |
| 00:22:36 | My jsme se naposledy viděly v Osvěčíně. |
| 00:22:38 | A ta se mě hned ujala, poněvadž Marta je mateřský typus takový, |
| 00:22:44 | ta měla čtyři bratry. |
| 00:22:46 | Ani jeden se nevrátil, taky její rodiče se nevrátili, |
| 00:22:49 | takže byla taky úplně sama. |
| 00:22:53 | A spolu jsme... můžu říct, začly nový život. |
| 00:23:00 | Zapsalaly jsme se do ošetřovatelské školy, u profesora Kostečky to bylo. |
| 00:23:05 | Jsme... to byl jako eh... asistentky zubařky. |
| 00:23:10 | A... u zubaře. |
| 00:23:12 | No a... sirotčinec byl zas něco úplně jinýho. |
| 00:23:19 | Tam byly děti, který měly všechny ten stejnej osud. |
| 00:23:23 | Každej prostě se snažil zase nějak začít, ten život. |
| 00:23:28 | Sám se o sebe nějak postarat. |
| 00:23:32 | A všichni dohromady... byla to opora určitá, že. |
| 00:23:39 | Večer nám zhasli světlo v deset. |
| 00:23:42 | Kluci byli v prvním patře - nebo v druhým patře, |
| 00:23:45 | a my děvčata jsme byly v prvním patře. |
| 00:23:47 | Dole byla jídelna a tělocvična, a přijímací kancelář. |
| 00:23:51 | A jakmile se zhaslo světlo, tak začaly vrzat dveře z druhýho patra |
| 00:23:56 | a šourat nebo skákat eh... kroky. |
| 00:24:01 | A otevírat dveře u holek v různých pokojích. |
| 00:24:04 | A kluci přišli – každej měl někoho. |
| 00:24:07 | Ale nebyly to nějaký takový milostný eh... povídání nebo, nebo shledání. |
| 00:24:13 | Bylo to prostě povídání, bylo to taková nutnost si, si řikat věci, co bylo, jak bylo... |
| 00:24:21 | Byli mezi nima sionisti, který chtěli do Izraele. |
| 00:24:26 | Eh... taky už ta atmosféra byla taková, že, že... |
| 00:24:32 | V Čechách jako kdyby nebyla – nebylo místo, kam a jak nějak zapadnout. |
| 00:24:40 | Protože ta Komunistická, ta se eh... sice ještě Rusové tady nepřepadli, |
| 00:24:45 | ale už to bylo takový – já nevím – eh... takový divný. |
| 00:24:50 | A já jsem nepřemýšlela teda vůbec o tom nějak opustit eh... Československo. |
| 00:24:58 | Naopak, já jsem skončila tu školu a začala jsem pracovat u soukromého lékaře, |
| 00:25:04 | který taky byl v Terezíně – nějaký doktor Neumann. |
| 00:25:07 | Ten měl ordinaci v ulici Anny Letenské. |
| 00:25:11 | A byl to kožní a pohlavní lékař. |
| 00:25:15 | A pohlavních nemocí tenkrát po válce se dařilo velice dobře. |
| 00:25:21 | Protože vojáci a tak dále. A láska kvetla. |
| 00:25:26 | Takže jsme měli hodně co dělat a já jsem dostávala pěkný spropitný, |
| 00:25:31 | protože to byli... pacienti, kteří... byli interesovaní na tom, aby ošetřovatelka mlčela, |
| 00:25:37 | což samozřejmě bych byla dělala taky bez spropitného... |
| 00:25:41 | A můj život byl tak docela... ustálený. |
| 00:25:47 | V tom sirotčinci jsem věděla, že jednoho dne nějak... |
| 00:25:52 | Měla jsem přátele a... |
| 00:25:57 | Jednoho dne, bylo to na proklamaci státu Izraele, |
| 00:26:01 | jsem šla s přítelkyní do Mánesu. |
| 00:26:05 | Ona měla nějakýho chlapce a ten měl jinýho chlapce. |
| 00:26:08 | No, tak holky jsme se šly bavit. |
| 00:26:12 | A najednou se tam objevil Petr. |
| 00:26:15 | A to byl... Toho jsem znala z Terezína. |
| 00:26:19 | Ten byl starší, ten už byl v Terezíně eh... parťákem, |
| 00:26:23 | ten nás vodil do Travčic na rajčata. |
| 00:26:26 | A vůbec byl zodpovědnej za mládež. |
| 00:26:29 | No a najednou... Já jsem byla... |
| 00:26:32 | V Terezíně si mě nikdy nevšiml, poněvadž deset let... |
| 00:26:35 | Když je někomu eh... dvanáct a druhýmu dvaadvacet, |
| 00:26:39 | tak to vůbec není žádnej partner, že. |
| 00:26:41 | No ale v Mánesu jsem najednou vypadala nějak líp. |
| 00:26:45 | Měla jsem výstřih a podpadky a byla jsem trochu namalovaná... |
| 00:26:48 | A tak to mezi námi... zajiskřilo a... |
| 00:26:55 | A já jsem zapoměla říct, že v sirotčinci eh... |
| 00:26:59 | Židi z Ameriky a tak ze zázemí, co válku neprožili, |
| 00:27:04 | měli samozřejmě takovej pocit, že musej pomoct... dětem. |
| 00:27:10 | Hlavně sirotkům a lidem, co přežili válku. |
| 00:27:14 | A v Belgický jsme psali curiculum vitae takový... a co bychom chtěli dělat a tak. |
| 00:27:21 | A filmovali nás takhle. |
| 00:27:23 | A šlo to do Ameriky, do Kanady a do Austrálie. |
| 00:27:27 | A nějaká rodina v Austrálii se ozvala, |
| 00:27:31 | že by mě chtěla adoptovat, že maj dva syny, |
| 00:27:33 | že vždycky chtěli holčičku, která se jim nenarodila |
| 00:27:36 | a že by rádi mě nechali studovat. |
| 00:27:39 | Já jsem chtěla být lékařkou... |
| 00:27:40 | A že teda jejich dveře jsou otevřený pro mě |
| 00:27:44 | a jestli chci, že mě posílaj affidavit a cestu jako hraděj... a všecko. |
| 00:27:50 | No úplně... nádherný. |
| 00:27:53 | A já po malým přemítání jsem si řekla: no proč ne, vždyť tady nic nemám |
| 00:27:58 | a... Austrálie by mohla být zajímavá. |
| 00:28:02 | A dělala jsem přípravy, že pojedu do Austrálie. |
| 00:28:06 | No ale přišel mezi to ten 15. květen a poznala jsem Petra |
| 00:28:10 | a Austrálie jako spadla do vody. |
| 00:28:13 | Už jsem se nechtěla nechat adoptovat, |
| 00:28:16 | už jsem měla jiný plány a no... |
| 00:28:20 | Lékařka se ze mě taky nestala... |
| 00:28:22 | A emigrovali jsme s Petrem potom do Paříže. |
| 00:28:27 | A v Paříži jsme čekali, protože Petr řekl, že eh... |
| 00:28:33 | vlastně bychom mohli jet do Austrálie spolu. |
| 00:28:36 | Na Izrael jsme nemysleli, jelikož v Izraeli se válčilo |
| 00:28:40 | a pořád byly nepokoje a my jsme nikdy nebyli z – já aspoň – žádný sionistický rodiny. |
| 00:28:46 | A Izrael nebyl tak atraktivní. |
| 00:28:50 | Chtěli jsme do Austrálie. |
| 00:28:52 | Ale nějak ta kvóta do Austrálie kulhala |
| 00:28:56 | a pořád se, jsme čekali, čekali, čekali, čekali. |
| 00:29:00 | Já jsem mezi tím zjistila, že jsem v jiným stavu. |
| 00:29:02 | V Paříži jsme se vzali a... už jsem byla v sedmým měsíci. |
| 00:29:09 | A pořád jsme čekali a... |
| 00:29:13 | dozvěděli jsme se, že eh... kvóta do Austrálie teda – |
| 00:29:18 | zámečníci a takový nějaký zaměstnání, |
| 00:29:23 | že jsou úžasně hledaný a že jak můžou, ihned jet. |
| 00:29:27 | No tak Petr šel na konzulát. |
| 00:29:29 | Petr umí všecko... |
| 00:29:31 | A přihlásil se, a tam byli celí nadšený: |
| 00:29:35 | „Ano, ano, to je otázka dnů a...” |
| 00:29:39 | a dali mu formulář, kde se muselo vyplnit – mezi jiným náboženství... |
| 00:29:45 | A jak se tam napsalo židovského a oni si to prohlídli, |
| 00:29:48 | tak z toho hned, hned, hned a z toho nadšení bylo: |
| 00:29:52 | „My Vás necháme vědět, ano a t, t, t..." |
| 00:29:55 | A už bylo vidět, že jako nadšení op... odpadlo. |
| 00:29:59 | A v tom okamžiku se ve mně začalo to moje děťátko kopat |
| 00:30:04 | a já jsem řekla: „Ne, já nechci porodit dítě už nikde, |
| 00:30:08 | kde mě řeknou eh... zase že, že prostě kvůli tomu, |
| 00:30:12 | že jsme židi, tak ne to nebo ono nebo tamto. |
| 00:30:16 | Toho už mám plný nos. |
| 00:30:17 | Tak půjdeme do Izraele a jak tam budeme prostě tak jako všichni a...” |
| 00:30:23 | Takže vlastně tenhle nějakej blbej úředník z Austrálie, |
| 00:30:29 | kterej nás, kterému se nelíbilo to naše vyznání, |
| 00:30:33 | nás donutil jet do Izraele. |
| 00:30:35 | No ale taky tam jsme to zvládli. |
| 00:30:40 | IV: A to musely být ty začátky asi těžký... |
| 00:30:42 | EE: V Izraeli hrozně težký. |
| 00:30:44 | Za prvé to je tak úplně, to je jiná, to je jiná planeta. |
| 00:30:49 | To, to není eh... to není ta líbezná česká země, |
| 00:30:55 | české luhy a háje, příroda, lidi jiný. |
| 00:30:59 | Eh... tam byli lidi z... konglomerát – židi z celýho... |
| 00:31:04 | Poláci, Jugoslávci, Slováci, Maďaři, Rumuni. |
| 00:31:09 | A Češi se jsou vždycky trošku takoví... |
| 00:31:12 | No, to není hezký říct, ale Češi jsou lepší. [směje se] |
| 00:31:15 | Češi jsou pracovitý, Češi nekradou, Češi jsou pozitivní. |
| 00:31:20 | Co se nedá říct... |
| 00:31:22 | A každej ten žid, ikdyž je žid, to neznamená... |
| 00:31:25 | Je takovej, jako ten národ, z kterýho vychází. |
| 00:31:28 | Je tak, jak je odchovaný. |
| 00:31:30 | A jelikož my jsme všichni odchovaní Masarykem, |
| 00:31:33 | pro nás pravda byla něco svatýho |
| 00:31:37 | a o tyhle lidi... No tak Izrael byl těžkej. |
| 00:31:40 | V každém směru těžkej. |
| 00:31:42 | My jsme se dlouho scházel... |
| 00:31:43 | My jsme přijeli do Haify a dlouho jsme se scházeli jenom tak, ta česká společnost, |
| 00:31:49 | a hledali jsme jeden druhýho. |
| 00:31:51 | A... samozřejmě jsme se během času taky trochu zkazili a aklimatizovali na tu s... |
| 00:31:58 | Je horko, léto je dlouhý a perný. |
| 00:32:03 | Ale jinak má to taky svoje krásy, že – ty kvetoucí pomeranče, všecko voní. |
| 00:32:09 | A hlavně ta důvěra a ta, a ta touha zase nějak pozitivně začít život, |
| 00:32:16 | zase něco postavit. |
| 00:32:17 | Zase dát do života nějakou rodinu. |
| 00:32:20 | A naděje, že život nějak... |
| 00:32:23 | Víte, v tom okamžiku, co v Izraeli bylo úžasný, že vlastně eh... |
| 00:32:29 | ta lidská vůle zvítězila, |
| 00:32:32 | že ten stát se postavil |
| 00:32:34 | a že mezi těma lidma byly úžasný lidi, úžasní, nezlomní. |
| 00:32:39 | Eh... lidi, kteří prostě idealisticky ten stát budovali |
| 00:32:46 | v tý touze, aby ty naše děti už nepoznaly to co, co my jsme měli, jo. |
| 00:32:51 | Protože tohle odstrkování věčný eh... |
| 00:32:54 | Když si myslím na mýho tátu, kterej řekl: |
| 00:32:57 | „Tak co, tak vždyť jsme Češi. |
| 00:33:00 | Co, nic jsme neudělali, jenom, jenom dobro. |
| 00:33:03 | Tady... má patent a tady...” |
| 00:33:07 | Skutečně něco dává se tomu světu, že. |
| 00:33:11 | Tak proč? Tak to radši udělám v nějaký zemi, ve který eh... |
| 00:33:18 | Sice jsem si nemyslela, že to bude tak, jak to je dneska, ale... nevím. |
| 00:33:24 | Nevím, člověk není nikdy dost chytrej |
| 00:33:27 | a někdy nic - nikdy nic nevyjde tak, jak, jak by to mělo. |
| 00:33:31 | Ale tak to bylo. |
| 00:33:33 | A tak, tak se to zvládlo nějak. |
| 00:33:35 | A fakt je, že nikdo nikdy nemluvil o koncentráku. |
| 00:33:40 | My jsme... Jak jsme byli pohromadě, my jsme nikdy se nevraceli jako do... |
| 00:33:48 | do Terezína jo. Ale ne dál. |
| 00:33:51 | IV: Ehm. |
| 00:33:51 | EE: Jako velice zřídka, že se něco řeklo nebo tak. |
| 00:33:55 | Člověk byl zaměstnanej budoucností a... to se odložilo - prozatím. |
| 00:34:03 | To dneska mnohem víc eh... vychází na povrch, ty vzpomínky. |
| 00:34:09 | Že si to člověk tak už nějak může dovolit. |
| 00:34:11 | Děti jsou velký a spokojený |
| 00:34:15 | a nějak jsme je vychovali, aby nebyly smutný, |
| 00:34:18 | aby netahali tenhle těžkej kufr vzpomínek. |
| 00:34:22 | Eh... takže dneska už je mi to jedno. |
| 00:34:26 | Dneska už o tom mohu tak klidně mluvit a... |
| 00:34:29 | IV: Já vím, že Vy.... |
Dane wrażliwe
Informacje te zawierają wrażliwe dane dotyczące osób lub materiałów oraz reprodukcje archiwalne, które nie należą do domeny publicznej a podlegają okresom przechowywania zgodnie z przepisami dotyczącymi archiwizacji i ochrony danych lub ograniczonymi prawami użytkowania.
W przypadku poszukiwania informacji (np. konkretnej osoby) na podstawie uzasadnionego interesu, istnieje możliwość wystąpienia z wnioskiem o udzielenie informacji na piśmie. W tym celu należy skorzystać z funkcji „Zgłoszenie do archiwum”, następnie wypełnić i podpisać formularz zgłoszenia użytkownika zasobu archiwalnego.
W przypadku poszukiwania informacji (np. konkretnej osoby) ze względu na projekt badawczy lub zainteresowania działalnością edukacyjną, istnieje możliwość wystąpienia z wnioskiem o udzielenie dostępu do bazy danych poprzez wniosek archiwalny.
