Plik "AGFl_AV.22.1146.mp4"
| Właściwa nazwa pliku | AGFl_AV.22.1146.mp4 |
|---|---|
| Nazwa folderu | |
| Rozmiar pliku | 237.92 MB |
| Rozmiar | 720px × 404px |
| Poprzedni/ wstecz | |
| Odwołanie do | |
| Czas trwania | 00:35:40 |
| Proporcje | 180:101 |
Napisy dla "AGFl_AV.22.1146.mp4"
| 00:00:01 | JJ: Jsme vlastně měli na starosti, asi jsme byli tři nebo čtyři.. |
| 00:00:06 | CM: Tak, já jsem připravený.. A můžeme začínat. |
| 00:00:12 | IV: Tak jo, můžeme začít. |
| 00:00:13 | JJ: Jo? |
| 00:00:14 | No, to klidně do toho pinkněte, to přivezly z.. tehdy z Řecka děti. |
| 00:00:21 | No, takže.. |
| 00:00:22 | CM: Pojď co nejblíž, pojď co nejblíž ke kameře.. |
| 00:00:24 | IV: Jo. |
| 00:00:27 | JJ: Heleďte se, já se třeba trochu, jestli by.. jestli by mně to pomohlo, tak se trochu učešu, ale.. |
| 00:00:33 | IV: Ne ale je to dobrý, paní Jakubcová, opravdu, no, máte to dobrý. |
| 00:00:37 | JJ: Jo? Dobrý, děkuju, děkuju. Takže to bylo, že jsme je.. |
| 00:00:40 | IV: No, kdyžtak ještě počkejte, já to nejdřív uvedu a vlastně pak se Vás ještě.. |
| 00:00:45 | Pak Vám budu klást ty otázky.. |
| 00:00:47 | JJ: Ano, ano, ano. |
| 00:00:48 | IV: Že to vezmeme trošku popořadě. |
| 00:00:56 | CM: Můžeš. |
| 00:00:57 | IV: Takže dnes máme 14. června 2012. |
| 00:01:02 | Jsme v Roztokách u Prahy u paní Jitky Jakubcové rozené Kobrové narozené 8.8.1930. |
| 00:01:13 | Já se jmenuji Pavla Plachá a budu s paní Jakubcovou mluvit o transportu smrti, |
| 00:01:19 | který zastavil na konci dubna roku 1945 v Roztokách a jehož je paní Jakubcová očitou svědkyní. |
| 00:01:29 | Paní Jakubcová, mohla byste nejprve nám říct něco o Vaší rodině? |
| 00:01:35 | Hm.. Jak žila za okupace? |
| 00:01:39 | Čím byli Vaši rodiče, vlastně.. z jaké rodiny pocházíte? |
| 00:01:43 | JJ: Ano, takže můj tatínek byl za.. před válkou starostou Sokola a potom byl za války zaměstnán u firmy Pižl. |
| 00:01:56 | Fotoaparáty se tam jako prodávaly a nabízely. |
| 00:02:01 | Hm, no a maminka byla doma, tehdy to tak bylo zvykem. |
| 00:02:05 | Ale pochopitelně teda jako vládcem rodiny byl tatínek. |
| 00:02:10 | A když tatínek se dozvěděl, že v Roztokách zastavil ten vlak, který vezl ty vězně, tak se seběhla.. teda všichni jejich známí. |
| 00:02:24 | Nevím, koho bych měla ještě teda jako jmenovat. |
| 00:02:27 | Byli to jako převážně členové Sokola. |
| 00:02:32 | To bych chtěla teda zdůraznit, ty v tom hráli velikou roli. |
| 00:02:36 | A z.. potom z toho okolí, když se to dovědělo, tak vozili na žebřiňácích nejen jídlo, ale i oblečení. |
| 00:02:47 | A pomáhali nám otevírat ty nákladní vagony jako.. chlapci tedy, kamarádi, kteří jako měli větší sílu než teda my. |
| 00:03:01 | My jsme byly takový dost teda mladý dívky. |
| 00:03:05 | Ale nás to samozřejmě jako nabádalo k tomu, že když můžeme pomoci, tak samozřejmě že musíme pomoci. |
| 00:03:15 | Abychom tedy měly jako dobrý pocit, že, že prostě někomu pomáháme a zvlášť takovýmhle postiženým lidem. |
| 00:03:25 | No a tam v těch vagonech to bylo teda dost krutý. |
| 00:03:31 | To bylo úplně holá podlaha a někteří teda jako seděli opření o stěnu a někteří teda jenom leželi. |
| 00:03:39 | A je pravda, že bylo tam několik mrtvých v každém vagonu. |
| 00:03:46 | A toho slavnostního pohřbu potom se zúčastnil právě můj tatínek, to organizoval. |
| 00:03:52 | A ten je v Žalově na hřbitově. |
| 00:03:55 | Tam je velký jako památník takový sloup a z.. |
| 00:04:01 | Byli to lidé z.. tedy Poláci, Němci, Rusové, Holanďani.. |
| 00:04:13 | A teď už si momentálně nevzpomenu, kdo další, ale opravdu mnoho národností. |
| 00:04:20 | A my jsme tam měly pomáhat těm maminkám, který tam provizorně upravily na nádraží jako takové provizorium kuchyně. |
| 00:04:34 | Takže se tam vařila veli.. ve velikém takovém kotli polévka. |
| 00:04:41 | Ale my právě, protože my jsme to ještě neuměly, tak jsme musely do těch vagonů chodit a nabádat ty vězně, aby se nenajedli. |
| 00:04:51 | Protože to by jim mohlo uškodit. |
| 00:04:56 | Třeba nám to možná někteří měli za zlý, ale my jsme to myslely dobře. |
| 00:05:01 | My jsme říkaly, ano, dostanete další jídlo, ale až za chvíli, ne hned. |
| 00:05:07 | A oni tedy jako pokud.. jako mohli se vyjadřovat, pokud někdo z nich jako mohl mluvit, |
| 00:05:15 | tak jako první jejich slovo, který já třeba si pamatuju, je: „Essen, Essen, Essen.“ |
| 00:05:23 | Strašně toužili po jídle, protože.. |
| 00:05:27 | Opravdu teda jako pochopitelně neměli, že jo, dost jídla, v takovýmhle zařízení, v koncentráku. |
| 00:05:34 | CM: {nesrozumitelné} |
| 00:05:34 | JJ: Ano podařilo se nám to, že prostě jako někteří byli naprosto moudří. |
| 00:05:40 | Ale někteří už byli na pokraji vysílení a ti se tedy domáhali jako tvrdě jídla. |
| 00:05:48 | I když teda jako jsme měly doporučeno, ať jim pokud možno toho tolik mnoho nedáváme. |
| 00:05:55 | Tak to se nám snad podařilo. |
| 00:05:58 | Ale je pravda, že bylo v tom každým vagoně několik jako už mrtvých, který se vykládali tady na tom nádraží. |
| 00:06:09 | A pohřbili se potom jako slavnostně, to už byl konec války, v tom Žalově na tom hřbitově. |
| 00:06:17 | A je tam veliký sloup, na kterým jsou prostě odznaky těch různých zemí. |
| 00:06:22 | Francouzi tam třeba byli, to jsem zapomněla říct. |
| 00:06:26 | Ale jinak se stalo, že když večer odjížděli s těmi žebřiňáky, kterými tam přivezli jídlo a oblečení, |
| 00:06:37 | mn.. tak to bylo pod plachtama a mnoho těch, kteří mohli vystoupit z.. |
| 00:06:45 | Jako se dostali do těch žebřiňáků a lidi jim samozřejmě pomohli. |
| 00:06:50 | Přikrejvali je těma plachtama a odvezli je. |
| 00:06:54 | Takže mnoho se jich zachránilo tímto způsobem. |
| 00:06:58 | A potom jich mnoho těch, kteří mohli chodit, tak ti zase jako utekli. |
| 00:07:07 | A znám několik případů.. |
| 00:07:10 | Já mám dojem, že by bylo úplně zbytečný jmenovat, ale že se tady dokonce jako i oženili a založili rodiny. |
| 00:07:21 | A zůstali tady velmi dlouho teda v Roztokách vůbec. |
| 00:07:27 | A nebo v tom okolí. |
| 00:07:30 | Takže tohle bylo na jednu stranu dobré a je tedy pravda, že když potom.. |
| 00:07:38 | Ten vlak tady směl zůstat pouze dva dny. |
| 00:07:42 | Tohle se stalo hlavně večer, že.. za šera nebo za tmy už tedy jako je odvezli těma žebřiňákama. |
| 00:07:52 | A někteří byli natolik schopný, že mohli jít. |
| 00:07:56 | A samozřejmě, že když viděli to jejich oblečení, kdo to je, tak je pochopitelně ukryli. |
| 00:08:04 | Takže ze začátku ti lidé, kteří se takhle dostali z toho vlaku, teda ti vězňové, tak se.. dostali.. |
| 00:08:17 | Nebo zařídili jsme pro ně.. chudobinec se to dřív prý jmenovalo. |
| 00:08:23 | Potom tam byla zvláštní škola. |
| 00:08:26 | Ale tam.. ovšem chybělo nám, strašně nám chyběly slamníky. |
| 00:08:32 | Ale protože v té škole v Roztokách byli Wehrmacht, jako vojsko německý.. |
| 00:08:39 | Ale to bylo relativně se s nima dalo to vydiskutovat. |
| 00:08:45 | A pomohli tedy těmi slamníky, aby mohli ti lidé tu první noc teda přespat tam v tom chudobinci. |
| 00:08:56 | A když se teda.. |
| 00:08:58 | Druhý den ten vlak musel odjet a když se teda ti lidé v tom.. |
| 00:09:05 | Ještě musím říct tolik, že oni, ten jejich oblek to bylo hrozná špína. |
| 00:09:13 | Hmyz a všechny takovýhle jako děsně jako nepříjemný záležitosti. |
| 00:09:20 | Takže tím, že ti okolní.. z těch okolních vesnic přivezli i oblečení, tak se mohli skoro všichni převlíknout. |
| 00:09:29 | A my jsme ty jejich obleky pálili. |
| 00:09:33 | Tam kousíček proti tý, tomu chudobinci je skládka, takže tam, tam se to prostě.. |
| 00:09:42 | Ale tehdy ještě platilo zatemnění, takže jsme to museli udělat až vlastně druhej den ráno. |
| 00:09:49 | No ale mezi tím už byli na těch slamníkách v tom chudobinci, byli převlečení, dostali znovu najíst. |
| 00:09:57 | A prostě zdálo se nám, že alespoň trochu se ta jejich situace tomu našemu teda snažení.. |
| 00:10:06 | Dá se říci pouze snažení, nemohli jsme jim víc pomoct, my jsme všichni nebyli lékaři, že jo. |
| 00:10:13 | My jsme byli prakticky jako jenom normální lidi, který jako k tomu zdravotnictví nebo k tomu měli velmi dlouhou cestu. |
| 00:10:25 | A neuměli jsme to, ale snažili jsme. |
| 00:10:28 | Co jsme mohli udělat, to jsme teda pro ty všechny lidi z toho vlaku, z toho koncentráku, teda udělali. |
| 00:10:37 | A protože tedy tím pádem, že jsme se o ně trochu postarali, tak ten další den, kdy už ten vlak musel odjet.. |
| 00:10:48 | Nevím přesně, kde skončil, odjel do Prahy, ale kde skončil v Praze, to si nepamatuju. |
| 00:10:55 | Ovšem tam v Praze si je už rozebrali, myslím, do nemocnic. |
| 00:11:01 | A tady u nás v Roztokách ti, kteří zůstali a byli natolik schopní převozu třeba nějakým tím žebřiňákem.. |
| 00:11:09 | Protože nic jinýho tehdy neexistovalo, že jo.. |
| 00:11:12 | Aut bylo hrozně málo a tak. |
| 00:11:14 | Tak se odvezli dolu do takzvané Sakury, kde původně byli, byla Hitlerjugend. |
| 00:11:23 | Ale protože už teda konec války byl na spadnutí a Hitlerjugend.. |
| 00:11:29 | Se myslím i ty jejich vedoucí báli, tak ty utíkali pochopitelně k Američanům. |
| 00:11:36 | Jakmile to bylo jenom trochu možný. |
| 00:11:39 | Takže ta Sakura se dost vyprázdnila. |
| 00:11:42 | A potom tam ty, kteří byli ubytovaní v tom chudobinci, se převezli do Sakury. |
| 00:11:50 | A udělala se z toho prakticky jako nemocnice. |
| 00:11:53 | Protože potom už se objevili lékaři nebo lékařky nebo tak, kteří mohli jako odborně pomoci těm lidem. |
| 00:12:04 | A už byli ty lidi převlečený a dostávali teda pravidelně jídlo. |
| 00:12:11 | A mohli tedy tam v té Sakuře, to byl bývalý hotel už za první republiky.. |
| 00:12:20 | A tak tam jako vydrželi velmi dlouho, asi tři nebo čtyři měsíce dokonce. |
| 00:12:28 | A pomáhalo se jim, jak to šlo. |
| 00:12:31 | IV: Paní Jakubcová, já se ještě vrátím k tomu kdy ten transport přijel do Roztok. |
| 00:12:37 | Vzpomenete si, kdy Vy jste vlastně ten vlak viděla a jak jste se k němu dostala? |
| 00:12:41 | Kdo Vám o něm řekl? |
| 00:12:42 | JJ: O něm mně řekl můj tatínek a moje maminka. |
| 00:12:47 | A já jsem si opatřila, vzala jsem si z domova takovej batůžek, do kterýho jsem si dala obvazový materiál. |
| 00:12:57 | A pár prášků proti bolení hlavy, nebo.. |
| 00:13:01 | Protože nic jinýho jsme doma neměli. |
| 00:13:03 | My, my jsme byly malý děti, já mám ještě bratra.. |
| 00:13:06 | Teda měla jsem, už nemám, bohužel. |
| 00:13:08 | A my jsme těm lidem jako chtěli pomáhat tím, co jsme měli. |
| 00:13:15 | Jako nic jiného jsme prostě nemohli nikde získat. |
| 00:13:20 | A já jsem se to dozvěděla právě od mého tatínka a od mé maminky, že teda ten vlak tady zastavil a že vlastně.. |
| 00:13:30 | Jako bylo dovoleno, že, že se těm lidem jako může někdo vůbec přiblížit. |
| 00:13:38 | Jinak to bylo, pořád chodily kolem toho vlaku hlídky. |
| 00:13:42 | A třeba nechtěli dovolit do tohohle vagonu, nechtěli dovolit do jiného vagonu. |
| 00:13:49 | A.. myslím, že právě díky tomu panu přednostovi tohle prošlo. |
| 00:13:57 | Nevím, jak to bylo, protože jsem byla tehdy opravdu velmi mladá. |
| 00:14:02 | Takže nevím, o čem mluvil pan přednosta stanice s tím vedoucím toho vlaku, |
| 00:14:10 | na čem se dohodli a že vůbec dovolili tady zastavit. |
| 00:14:14 | Druhý den teda museli odjet, ale jako přece jenom už tam zůstali lidé, kteří byli trošku z.. jako zdravotně na tom lépe. |
| 00:14:25 | Bohužel teda ti mrtví, ty zůstali teda na nádraží v Roztokách a byli společně jako pohřbeni na tom žalovském hřbitově. |
| 00:14:34 | IV: A Vy když jste přišla na to nádraží, pamatujete si ještě na ten okamžik, kdy jste tam přišla a viděla jste ten vlak? |
| 00:14:42 | Jak to na Vás působilo? |
| 00:14:43 | JJ: Dost špatně. |
| 00:14:45 | Já se přiznám, že v tom věku, kolik mně tehdy bylo, tak to nebyl tak strašlivý zážitek, který mám dneska, pokud si na to vzpomenu. |
| 00:14:58 | A pokud o tom mohu jako vyprávět, tak tehdy ten dojem nebyl tak strašný, jako je teď, když si na to vzpomenu. |
| 00:15:09 | Myslím, že to bylo tím, jako věkem. |
| 00:15:14 | Ale dlouhou dobu jsme na to vzpomínali. |
| 00:15:19 | Ale nás děsně povzbudilo to, když jsme potom ty lidi viděli v té Sakuře na slamníkách v normálních postelích, jako v normálním prádle. |
| 00:15:32 | Už neměli to odpor.. odporný vězeňský teda hadry na sobě, který se tehdy spálily. |
| 00:15:39 | Ale říkám, bylo, pořád ještě platilo zatemnění, tak jsme mohli až ráno za světla tohlento všechno zapálit, ale.. |
| 00:15:49 | IV: Vám, tehdy Vám bylo patnáct let. |
| 00:15:52 | JJ: Čtrnáct a půl. |
| 00:15:52 | IV: Nebo čtrnáct a půl a.. {smích} |
| 00:15:55 | Vy jste vlastně potom pomáhala v tom chudobinci, kde byl zřízen ten provizorní lazaret. |
| 00:16:02 | Jak jste se tam dostala? Kdo Vám řekl, že tam máte jít? |
| 00:16:05 | JJ: No pr.. to nevím, to opravdu nevím, kdo tohlento vyjednal, že do toho chudobince můžeme odvést některé ty vězně. |
| 00:16:15 | Byli jsme teda hrozně rádi, že je máme kam dát, protože pro ně to bylo ohromný, když mohli jako si lehnout na slamník. |
| 00:16:25 | A jako přikrejt se a tak. |
| 00:16:28 | Že prostě poznali, že opravdu to někdo s nima myslí dobře. |
| 00:16:34 | Že, že mu nikdo, že nikdo jim nechce už jako ubližovat a oni to teda jako přijímali ale různě. |
| 00:16:43 | I tak tam byli někteří, kteří, já nevím, myslím, že se jim říkalo kápo.. |
| 00:16:50 | A ti právě jako.. |
| 00:16:53 | Ty na tom byli už zřejmě v tom koncentráku lépe než ty ostatní. |
| 00:16:59 | Tak ty někteří, já si to nemůžu, to nemůžu si vzpomenout a tehdy o jménech vůbec se nemluvilo.. |
| 00:17:06 | Tak někteří se nechovali dobře k těm vězňům, kteří tam byli, leželi v těch vagonech na podlaze. |
| 00:17:16 | Ale dopadlo to pro některé ty vězně velmi dobře tím, že se mohli teda jako.. |
| 00:17:23 | Utéct a dostat se do rodiny, kde o ně pečovali. |
| 00:17:28 | A potom ještě, že mohli jako spolu komunikovat. |
| 00:17:36 | Že jo, brzy už potom skončila válka, takže oni měli samozřejmě z toho taky velikananánskou radost. |
| 00:17:44 | Protože to znamenalo pro ně osvobození z toho všeho, co zažili. |
| 00:17:50 | A nepamatuju si, že by některý ten vězeň říkal, byl jsem tam tak dlouho, tak dlouho, tak dlouho. |
| 00:17:58 | To nevím. |
| 00:17:59 | Ale je pravdou, že asi za rok nebo za dva přijeli, přijelo několik vězňů sem do Roztok konkrétně. |
| 00:18:09 | Vím, že jsme tehdy byli.. |
| 00:18:12 | No měli jsme z toho strašnou radost, že jsme se dožili, jako dobře už teda jako uzdravených. |
| 00:18:20 | Zdálo se nám aspoň. |
| 00:18:21 | Tak Holanďani, Poláci, Němci dokonce i tedy, antifašisti a tak, se tady u nás v Roztokách sešli dole v zámečku. |
| 00:18:35 | Dokonce mám i fotografii. Někde. |
| 00:18:38 | A byl tam jeden Holanďan, na to si vzpomínám. |
| 00:18:42 | To byl hrozně mladej hoch, kterej ten koncentrák vlastně zažil, když mu bylo asi patnáct let. |
| 00:18:49 | Takže to bylo různě namíchaný. |
| 00:18:52 | Byli tam staří, mladí, všechno dohromady. |
| 00:18:54 | IV: Jak jste se s nima dorozumívali? |
| 00:18:57 | JJ: No špatně. {smích} |
| 00:18:59 | Velmi špatně, protože za jedno oni ti vězňové byli téměř každý, oni je jako nedali dohromady. |
| 00:19:10 | Jako jazykově nebo co se země týče, že jo. |
| 00:19:15 | Pokud možno se snažili Němci je dát každýho jako mezi jinou.. já nevím, řádku lidí. |
| 00:19:27 | A oni neuměli prostě jazyk, protože na to vůbec nebyl čas. |
| 00:19:33 | Oni prostě se do.. dorozumívali, já se domnívám, to nevím přesně, ale já osobně se domnívám, že jenom posunkama. |
| 00:19:44 | IV: Spíš jak.. Já jsem myslela, jak Vy jste se s nima mluvila, vlastně před nima. |
| 00:19:46 | JJ: Á, my jsme s nima téměř nemluvili, protože oni nemohli moc mluvit, oni jenom žádali: „Essen, Essen, Essen“. |
| 00:19:56 | Oni byli příšerně vyhladovělí. |
| 00:19:59 | Že jsou špinaví, to už si na to asi zřejmě zvykli, to, to jim vůbec nevadilo. |
| 00:20:05 | To jim vůbec nevadilo. |
| 00:20:07 | A potom se hrozně rádi teda samozřejmě jako převlíkli. |
| 00:20:11 | A pamatuju, ještě v tom chudobinci, když už se převlíkali a vyhazovali ty s.. ošklivý věci.. |
| 00:20:19 | To, to oblečení z toho koncentráku, vězeňský. |
| 00:20:22 | Tak to prostě, my jsme tam třeba.. |
| 00:20:26 | Protože jsme nevěděli, jestli pro všechny vyjde dost toho oblečení z těch okolních vesnic, tak jsme je jako.. |
| 00:20:40 | Samozřejmě, že jsme jim dali k dispozici oblečení, aby si vybrali, co se taky velikosti týče, že jo, není možný.. |
| 00:20:47 | Ale oni byli všichni tak vychrtlí a hubení, že prostě byli vděční úplně za každou, každý triko. |
| 00:20:56 | Každej, každou bundu, nebo cokoli, co tehdy bylo, já už si to ani nepamatuju přesně, co jako dostali na sebe. |
| 00:21:05 | Ale z toho byli hrozně potěšení. |
| 00:21:07 | A my jsme ze začátku, když jsme nevěděli, že budeme mít dostatek oblečení pro ně pro všechny, tak jsme.. |
| 00:21:16 | Tam v tom chudobinci, tam byla pouze pumpa, že jo, studená voda, vana plechová. |
| 00:21:24 | A do tý jsme tehdy část toho vězeňskýho oblečení naházeli a primitivně jsme to tam prali. |
| 00:21:34 | To bylo taky dost děsný, protože to bylo jenom ve studený vodě, že jo, a nešlo.. |
| 00:21:39 | Od nikaď jsme nemohli jako se dostat k teplý vodě. |
| 00:21:45 | IV: Kdo.. JJ: No ale.. prosím? |
| 00:21:47 | IV: Kdo to tam řídil vlastně tu pomoc zdravotnickou v chudobinci? |
| 00:21:51 | JJ: Hm.. No tak to se přiznám, že si jako, jako taková malá holka tohle přesně nepamatuju. |
| 00:21:59 | Tak tam ještě tehdy jako zdravotníci, odborníci, lékaři nebo tak to ještě ne. |
| 00:22:05 | V tom chudobinci ne. |
| 00:22:07 | Ale potom dole v Sakuře, kam už se část těch lidí, kteří jako byli na tom zdravotně daleko nejlépe proti těm ostatním.. |
| 00:22:16 | Tak tam už ta lékařská pomoc byla. |
| 00:22:19 | A pamatuju si, že třeba.. |
| 00:22:22 | Já nevím, konkrétně teď třeba vím, že pan doktor Černý přijel tímhlentím vlakem.. |
| 00:22:29 | A už tady jako lékař zůstal mnoho let. |
| 00:22:34 | A on už tehdy byl natolik dobře, že mohl aspoň slovně jako říci: „Tohle ano, tohle ne.“ |
| 00:22:45 | To si pamatuju jediný jméno.. |
| 00:22:51 | Já vím, že třeba.. |
| 00:22:53 | To přeskakuju a to se vrác.. vrátím, vracím na začátek.. |
| 00:22:58 | Že třeba můj tatínek měl to štěstí, že jako po starostovi Sokolo.. jeli Němci dost. |
| 00:23:09 | A tatínek byl v takový jako.. Jak se tomu říkalo? Skupina? |
| 00:23:15 | A tam bylo několik prostě lidí, třeba místní lékař doktor Poledník, pak myslím že i z rodiny Lorenců.. |
| 00:23:27 | Jeden z nich byl tehdy, tehdy snad, já nevím.. |
| 00:23:34 | Před válkou nebo teda před Němcema byl na vojně jako, jako prostě teda jako důstojník nebo tak. |
| 00:23:44 | A oni všichni se kontaktovali, ale měli mezi sebou i třeba, já nevím, komunistu, tehdy, pana Pálku. |
| 00:23:54 | A ten odešel do za.. někam potom do pohraničí. |
| 00:23:58 | A ten možná, že tu skupinu třeba tím svým postavením, že jako možná, že.. |
| 00:24:09 | Třeba můj tatínek byl v Petschkově paláci asi 3 dny, ale pustili ho. |
| 00:24:17 | Tatínek o tom moc nevyprávěl. |
| 00:24:21 | Ale takže mám pocit, že se ta skupina jako neprozradila. |
| 00:24:26 | IV: Ale to bylo ještě tedy za okupace, to neb.. |
| 00:24:28 | JJ: To bylo za okupace tohlento všechno, ano. |
| 00:24:31 | IV: A s tím transportem, vlastně s tou pomocí, nějaký ohrožení jste nevnímali v tý době? |
| 00:24:38 | JJ: Ne, vůbec ne. My jsme si to nepřipustili. |
| 00:24:40 | My jsme si neuměli představit, že by mohl někdo se opovážit proti tomu se nějak vyjádřit. |
| 00:24:48 | Ne, vůbec, to nás ani nenapadlo. |
| 00:24:50 | Nám šlo hlavně o to, o to těm lidem trochu ulehčit ten krutej život, kterej tam prožili. |
| 00:24:59 | To byla jediná naše myšlenka, jinak jsme k ničemu jinému opravdu se jako nebáli vyjádřit, nebáli jsme se.. |
| 00:25:10 | A hlavně potom nastala ideální situace po válce. |
| 00:25:14 | Když ta parta těch vězňů, kteří teda byli natolik schopni, že se mohli pohybovat, |
| 00:25:23 | že třeba po té Sakuře se pohybovali, chodili tam a mezi sebou se poznávali, protože do té doby se vlastně neznali.. |
| 00:25:32 | Takže tam, že tam už jako panovala úplně jiná nálada a vycházeli si mnohem více vstříc. |
| 00:25:40 | Už nebyli na sebe.. |
| 00:25:41 | Ze začátku oni v těch vagonech za, za toho, za té hrůzy, která jako nastala, když je přivezli, |
| 00:25:49 | tak oni nebyli k sobě příliš vstřícní. |
| 00:25:53 | Ale potom v té Sakuře se to zlepšilo velmi. |
| 00:25:59 | A mnoho lidí se potom už jako z Roztok jako přidalo, jo, ale to jako tak bejvá. {smích} |
| 00:26:07 | IV: Zúčastnila jste se také toho pohřbu na Levém Hradci, Vy sama, osobně? |
| 00:26:11 | JJ: Nezůčastnila. |
| 00:26:12 | Nezúčastnila, ale každý rok je tam na to vzpomínková akce, tak té jsem se, ne pokaždé, ale zúčastnila. |
| 00:26:23 | IV: A potom po válce.. |
| 00:26:27 | Máte Vy sama osobně pocit, že by, že Vás vlastně tenhleten zážitek nějakým způsobem třeba ovlivnil? |
| 00:26:34 | Nebo.. nebo to.. |
| 00:26:36 | JJ: Ovlivnil mě v tom, že já jsem měla úplně skvělého dědečka, to byl tatínek mojí maminky. |
| 00:26:44 | A ten mě naučil prostě Rusáky nemít ráda. |
| 00:26:50 | Protože dědeček sledoval velmi teda jako, já nevím, dalo by se říci politiku. |
| 00:26:59 | A věděl, co se jako děje, když se budoval Sovětskej svaz. |
| 00:27:04 | Takže dědeček mi říkal: |
| 00:27:08 | „Jim nikdy nevěř.“ |
| 00:27:12 | Takže já to mám v rodině. |
| 00:27:14 | A přiznám se, že dodneška tomu věřím a dodneška prostě nemám tuhle partu lidí ráda. |
| 00:27:23 | Vůbec. |
| 00:27:25 | Že už jsem toho napovídala dost.. |
| 00:27:27 | IV: To už bude stačit. {smích} Paní Jakubcová, děkuju Vám. |
| 00:27:31 | CM: Führt noch ein bisschen weiter. {odkašlání} Mluvte ještě trochu. |
| 00:27:39 | IV: Vlastně.. ještě, ještě prosím zůstaňte sedět chvilku. {smích} |
| 00:27:43 | My pak ještě.. doděláme.. |
| 00:27:47 | JJ: Já třeba si vzpomenu ještě, paní doktorko, že třeba ty lidi by byli.. |
| 00:27:53 | Protože oni, oni byli teda velmi tedy jako.. fyzicky na tom špatně. |
| 00:28:00 | Někteří nemohli vůbec chodit, ruce nemohli používat, že jo, bylo jim ubližováno. |
| 00:28:07 | A oni prostě neměli ani možnost získat někde hůl nebo tak nějak, aby se třeba mohli opřít. |
| 00:28:16 | Aby mohli teda se třeba pohybovat, to, to prostě vůbec nebylo tehdy možný. |
| 00:28:22 | Takže nám hlavně těch lidí bylo líto. |
| 00:28:27 | Já mám ten dojem, že.. |
| 00:28:30 | Nemůžu říct, že v té době už jsem byla natolik uvědomělá, abych jako.. měla z toho potěšení. |
| 00:28:41 | Ale já jsem si říkala, to všechno musím vydržet. |
| 00:28:44 | To už nebude dlouho trvat a všichni tihle lidi, kteří aspoň mohli trochu mohou, |
| 00:28:50 | anebo už se teda dostali z toho nejhoršího, to prostě teda přežijou. |
| 00:28:57 | Ale jako bylo velmi hezké a velmi milé, když se nám stalo to, že za ty, za rok, za dva, to si přesně nepamatuju, |
| 00:29:07 | přijeli i třeba tadyhle ti Holanďani, že jo, Poláci a takhle a vzpomínali tady na tu dobu. |
| 00:29:15 | A měli z toho velikou radost, že to přežili. |
| 00:29:18 | Někteří už byli dokonce ženatí a prostě měli rodiny, nebo, nebo, nebo žili jako lidi už potom. |
| 00:29:29 | To bylo na tom to hezký, to nás blažilo. |
| 00:29:32 | A to se nás sešlo, mnoho víc, mnohem víc lidí, než nám pomáhalo. |
| 00:29:39 | Ale to tak bejvá. |
| 00:29:43 | To jako myslím, že není vůbec nic zvláštního, že potom spoustu lidí se přidá. |
| 00:29:49 | IV: Vaši rodiče neměli o Vás strach, když vlastně jste tohohle.. |
| 00:29:52 | JJ: No to nevím, nemluvili jsme o tom, ale je pravda, že tatínek nebyl celý ty dny doma vůbec a maminka.. |
| 00:30:03 | Protože jsem měla ještě malýho bráchu, o tři roky mladšího, tak jsem.. |
| 00:30:08 | Teda ten vůbec, ten byl nemožnej úplně, protože třeba ten můj bratr.. |
| 00:30:13 | My jsme samozřejmě.. tatínek poslouchal zahraniční rozhlas. |
| 00:30:17 | Tak třeba bratr udělal takovou věc, že poodhrnul záclonu, jak muselo tehdy bejt pořád tma večer, že jo, |
| 00:30:25 | a zaťukal za okno a prostě potom prohlásil, to jsem udělal já. |
| 00:30:30 | No ale jemu bylo deset. |
| 00:30:31 | Tak jako já mám ten dojem, že tohle taky jako tomu mýmu bratrovi, kterej pro mě, pro o tři roky starší ségru, neměl vůbec smysl. |
| 00:30:46 | Ale tak už to na světě chodí. |
| 00:30:50 | IV: Hm.. Vy vlastně, bylo Vám patnáct a musela jste tam ošetř.. čtrnáct a půl.. |
| 00:30:56 | JJ: No. |
| 00:30:56 | IV: A musela jste tam ošetřovat ty vězně v tom chudobinci. |
| 00:31:01 | Jaký činnost.. Jak jste je ošetřovala? Co jste vlastně dělala? |
| 00:31:04 | JJ: No, my jsme neměli k dispozici příliš mnoho materiálu. |
| 00:31:08 | My jsme měli jenom obvazy a prostě prášky proti bolení. |
| 00:31:14 | Takže jsme těm lidem teda, pokud krváceli nebo měli nějaké takovéhle jako vážné jako problémy, |
| 00:31:24 | tak pokud nám stačil ten náš obvaz, tak jsme těm lidem jako třeba ránu zavázali nebo tak. |
| 00:31:31 | Nebo dali nějakej prášek proti bolesti, ale to až po tom jídle. |
| 00:31:36 | To až po tom jídle. |
| 00:31:37 | To jsme se nikdy neodvážili.. |
| 00:31:40 | To jsme zase natolik už věděli, že takovejmhle lidem jako nelze pomoct jenom, jenom.. práškem nebo tak. |
| 00:31:49 | A já ani nevím, jak se tehdy ty prášky jmenovaly. |
| 00:31:52 | To nevím. |
| 00:31:55 | IV: Co těm vězňům bylo? Jak vypadali vlastně? Co jste jim ošetřovali? |
| 00:31:58 | JJ: No oni byli naprosto vychrtlí, oni byli, to byly téměř kostry potažené kůží. |
| 00:32:05 | A teprve potom, když postupně dostávali jako stravu, tak se trošičku jako zlepšovali. |
| 00:32:13 | To je pravda a někteří už odjížděli zase, někteří měli takovou tu tendenci, že prostě se zakulatili. |
| 00:32:21 | Ale někteří zůstali štíhlí stále. |
| 00:32:24 | Za ty dva roky, když jsme je potom viděli, tak byli.. |
| 00:32:27 | Jenomže už byli jako veselí, tváře červený a tak. |
| 00:32:34 | IV: Kolik jich asi v tom chudobinci bylo? |
| 00:32:36 | JJ: Já mám ten dojem, neřeknu Vám to přesně, to nevím. |
| 00:32:41 | Ale myslím si, že z celýho toho vlaku, když jsme do toho chudobince dovedli 35 lidí, tak to bylo hodně. |
| 00:32:50 | Ale potom do té Sakury už se jich dostalo mnohem víc. |
| 00:32:55 | A poněvadž to byl původně hotel, tak to bylo jako rozdělený pokoje, tak tam už těch vězňů bylo víc. |
| 00:33:02 | Oni se tam vraceli z těch rodin, které se o ně nemohly dobře postarat. |
| 00:33:10 | To už bylo po válce, tak to už nebyl takový problém jako se teda dostat do té Sakury, že. |
| 00:33:16 | IV: To znamená, že to byli vězňové, kteří vlastně utekli z toho vlaku.. |
| 00:33:21 | JJ: Ano.. |
| 00:33:22 | IV: ..a dostali se tady někde v okolí do rodiny. |
| 00:33:26 | JJ: Do rodiny.. Ano a potom se třeba vrátili do té nemocnice, když se dozvěděli, že tam maj pomoc od lékaře. Třeba. |
| 00:33:33 | Nebo od lékařky. |
| 00:33:34 | To už nevím přesně. |
| 00:33:36 | IV: Můžete třeba jenom stručně říct, co jste potom po válce dělala? |
| 00:33:41 | JJ: No po válce to byly šťastný tři roky, to jsem chodila do gymnázia, do Elišky Krásnohorský, do Prahy. |
| 00:33:51 | Ovšem vlaky jezdily s hrozným zpožděním. |
| 00:33:54 | Takže když jsme měli školu od půl jedné, tak já už třeba jela z Roztok v devět. |
| 00:34:00 | A potom si, to je veliká vzpomínka, si pamatuju, že do školního rozhlasu.. |
| 00:34:07 | Měli jsme fantastický kantory a kantorky. |
| 00:34:11 | A pamatuju si, že nám posílali školním rozk.. rozhlasem projev pana ministra Nejedlého. |
| 00:34:24 | Tak to se přiznám, že celá třída měla jako úsměv na tváři. |
| 00:34:29 | Ale je zase pravda, že my jsme třeba ve třídě měli sestru pana Fojtíka. |
| 00:34:36 | Která teda jako držela basu. |
| 00:34:40 | IV: A Vy jste potom už zbytek.. vlastně dodnes žijete v Roztokách, pořád, celý život? |
| 00:34:45 | JJ: Dodnes žiju v Roztokách, tatínek teda bohužel zemřel tragicky, srazila se tramvaj, tatínek to nepřežil. |
| 00:34:52 | No tak mamince z toho bylo hrozně. |
| 00:34:54 | Ale maminka tam potom upadla a měla velké proleženiny a taky jako zemřela. |
| 00:35:01 | Ale až po tatínkovi až dlouhou dobu. |
| 00:35:05 | Ale jinak my jsme byli taková.. |
| 00:35:08 | A tatínek zase znovu samozřejmě začal se Sokolem, jenže pak ho zase, zase zavřeli bolševici. |
| 00:35:15 | Takže to bylo.. |
| 00:35:18 | No nicméně tatínek měl potom dost špatnej život, protože ho posílali z místa na místo. |
| 00:35:26 | Nikde jako když se dověděli, že to je prostě.. takovejhle antikomunista, tak nikde neměl dobré postavení. {smích} |
| 00:35:36 | I když na to měl třeba. |
Dane wrażliwe
Informacje te zawierają wrażliwe dane dotyczące osób lub materiałów oraz reprodukcje archiwalne, które nie należą do domeny publicznej a podlegają okresom przechowywania zgodnie z przepisami dotyczącymi archiwizacji i ochrony danych lub ograniczonymi prawami użytkowania.
W przypadku poszukiwania informacji (np. konkretnej osoby) na podstawie uzasadnionego interesu, istnieje możliwość wystąpienia z wnioskiem o udzielenie informacji na piśmie. W tym celu należy skorzystać z funkcji „Zgłoszenie do archiwum”, następnie wypełnić i podpisać formularz zgłoszenia użytkownika zasobu archiwalnego.
W przypadku poszukiwania informacji (np. konkretnej osoby) ze względu na projekt badawczy lub zainteresowania działalnością edukacyjną, istnieje możliwość wystąpienia z wnioskiem o udzielenie dostępu do bazy danych poprzez wniosek archiwalny.
