Plik "AGFl_AV.22.1142.mp4"
| Właściwa nazwa pliku | AGFl_AV.22.1142.mp4 |
|---|---|
| Nazwa folderu | |
| Rozmiar pliku | 313.38 MB |
| Rozmiar | 720px × 404px |
| Poprzedni/ wstecz | |
| Odwołanie do | |
| Czas trwania | 00:46:59 |
| Proporcje | 180:101 |
Napisy dla "AGFl_AV.22.1142.mp4"
| 00:00:00 | IV: Tak dnes máme 17. listopadu 2012. |
| 00:00:04 | Jsme v Roztokách u Prahy u pana Leopolda Hejla, který se narodil 11. června roku 1928 v Roztokách. |
| 00:00:14 | Mé jméno je Pavla Plachá a budu s panem Hejlem mluvit o transportu smrti, |
| 00:00:20 | který na konci dubna roku 1945 přijel na nádraží v Roztokách. |
| 00:00:26 | Pane Hejle, můžete nám na úvod říct, z jaké rodiny pocházíte, co.. |
| 00:00:33 | Co jste dělal za války a jak Vaše rodina žila za okupace? |
| 00:00:38 | LH: No, táta byl instalatér. |
| 00:00:42 | Takže dělal celou válku instalatéra. |
| 00:00:45 | U firmy. Kabiš a Fanta se jmenovala ta firma. |
| 00:00:51 | A já jsem se u tý firmy Kabiš a Fanta.. chodil do učení. |
| 00:00:57 | Od roku '42 do roku '45. |
| 00:01:06 | No jak jsme žili? |
| 00:01:08 | Nebyla to sranda. |
| 00:01:10 | Když jsem byl v těch největších letech.. nejlepších letech, kdy mám nejvíc jíst, tak toho bylo nejmíň. |
| 00:01:20 | No hlavně jsme se jako kluci dojídali ovocem a zeleninou, kterou jsme trhali si v přírodě. |
| 00:01:34 | Třeba na podzim, když byly ořechy vlašský, každej den takováhle hromada. Šlupek. |
| 00:01:42 | Z ořechů. |
| 00:01:44 | Každej den jsme se do.. doráželi něčím. |
| 00:01:49 | {smích} |
| 00:01:50 | IV: Bydlel jste tady v Roztokách? |
| 00:01:52 | LH: Bydlel, no. |
| 00:01:53 | Odsaď jsem jezdil do Holešovic do Prahy do učení. |
| 00:01:58 | Firma je v Holešovicích - byla, už není. |
| 00:02:04 | A zkoušky učňovský jsme dělali ještě za války, za Němců, v Holešovicích. |
| 00:02:12 | No, jmenovalo se to Bubny, patřilo to dráze. |
| 00:02:19 | A tam jsme dělali.. tam nás bylo stovky kluků. |
| 00:02:22 | Dělali jsme učňovský zkoušky.. v květnu, ne, v dubnu '45. |
| 00:02:33 | No a když jsme udělali zkoušky, komplet, tak v sobotu už jsme jeli transportem k frontě, na frontu. |
| 00:02:45 | Před jako k frontě, kde jsme kopali zákopy pro stojící střelce pro německý, pro, pro frontu. |
| 00:02:57 | Německou, no. |
| 00:02:59 | A každejch deset kluků českejch měl jeden německej voják pod kvérem. |
| 00:03:08 | No, no.. |
| 00:03:14 | Bylo to jako koncem války, no. |
| 00:03:16 | Fronta byla v Ostravě a my jsme byli kousek od fronty, no. |
| 00:03:22 | Až jsme utekli. |
| 00:03:24 | Sem do Roztok. |
| 00:03:25 | A nechytili nás. |
| 00:03:27 | I když nás všechny ty zákopníky chytali a nechytli. |
| 00:03:34 | Dojeli jsme až do Roztok. |
| 00:03:36 | Čtyři jsme byli z Roztok. |
| 00:03:39 | Tam v Hranicích na Moravě. |
| 00:03:43 | No, co víc? |
| 00:03:45 | Pak už jsme se tady necelej měsíc jako schovávali, protože k nám chodili policajti, jo, četníci. |
| 00:03:55 | Jako jestli nejsme doma, aby nás dali jako do německejch rukou, no. |
| 00:04:02 | Ale to oni věděli, že jsme doma, ale.. to už byl konec. |
| 00:04:08 | To už byl konec, do měsíce byl konec. |
| 00:04:12 | A pak už jsem, pak už jako co přijel ten transport, co při.. |
| 00:04:18 | Projížděly ty transporty a ten, co tady stál asi, asi dva dni, tak to byly transporty smrti. |
| 00:04:29 | Hrůza. |
| 00:04:30 | To byly normálně na.. vagony na uhlí, otevřený, ty v tom stáli narovnaný. |
| 00:04:40 | Ten vlak byl tak dlouhej, že se sn.. ani nemoh vejít do nádraží, jak byl dlouhej. |
| 00:04:46 | Mám dojem, že museli nějak poslední dva vagony odpojit a dát na jinou kolej, protože by se nedalo po hlavních kolejích jezdit. |
| 00:04:57 | No a ty lidi, to nebyli lidi. |
| 00:05:02 | To byly trosky lidský. Ubožáci. Nic víc. |
| 00:05:09 | Co k tomu můžu říct? |
| 00:05:12 | To když člověk viděl, s.. já.. |
| 00:05:14 | Slyšeli jsme, že, jako já jsem měl strejdu v Terezíně. |
| 00:05:18 | {odkašlání} Tam byl zavřenej. |
| 00:05:21 | A moje máma s jeho manželkou chodily.. furt chodily na hrad k prezidentovi, žádaly o milost. |
| 00:05:32 | A pravda je, že ji dostal. |
| 00:05:34 | Jo, ale byl tam asi skoro dva roky. V Terezíně. |
| 00:05:39 | Jako za války, za Němců. |
| 00:05:42 | No ale fakt je, že přišli na to, že prostě to, co mu jako chtěli přišít, že to na něj nejde. |
| 00:05:52 | Tak ho pak pustili. |
| 00:05:53 | Takže ještě tak, já nevím, rok, půl druhýho roku, než byl konec války, tak už byl, už byl jako puštěnej |
| 00:06:03 | a dělal nějakýho strážnýho v tom, ve skladu textilií. |
| 00:06:10 | Myslím, že v Rumburku. V Rumburku, no. |
| 00:06:14 | A druhej strejda, ten byl z Český Třebový, ta, ta část se jmenuje Parník. |
| 00:06:23 | Tak toho zatkli hned, Němci hned, když přišli, ze začátku. |
| 00:06:30 | Byl na Pankráci zavřenej, tam ho soudili, odsoudili, odvezli do Drážďan a tam byl popravenej. |
| 00:06:39 | Jo, brácha mojí mámy, no. |
| 00:06:42 | A {kašel} tenhleten Bedřich, co byl v Terezíně, toho pustili domů asi po půl druhým roce. |
| 00:06:49 | Z Terezína. |
| 00:06:51 | No ale strejdu Emila toho v Drážďanech pak popravili, protože byl odsouzenej, k smrti. |
| 00:06:58 | Ale to bylo hned ze začátku, když přišli Němci. |
| 00:07:04 | No jo no, tak to bylo všechno, no, tenkrát, že jo. |
| 00:07:07 | A člověk už byl dost starej, aby to vnímal. |
| 00:07:11 | Už jsem chodil do učení, že jo. |
| 00:07:13 | A byl jsem mezi těma dělníkama, jo, mezi teda řemeslníkama. |
| 00:07:20 | To.. Ne, nemůžeme si plíst jako dělníka, když támhle někde kope nebo něco, a řemeslníci. |
| 00:07:30 | Pan řemeslník, jo. |
| 00:07:32 | Protože jsme, i když já jsem se vyučil, tak jsem byl pan řemeslník, jo. |
| 00:07:37 | V tom je rozdíl, hm. |
| 00:07:40 | IV: Pamatujete si ještě, jak ten transport do Roztok přijel na nádraží? |
| 00:07:45 | LH: Ne. IV: Jak jste se o tom dozvěděl? |
| 00:07:46 | LH: Ne, no to jsem se dozvěděl hned, že přijel transport, ale že když přijížděl, tak to jsem neviděl. |
| 00:07:53 | To ne, protože jak jsem říkal, já jsem sloužil jako v armádě. |
| 00:07:58 | Jako v dobrovolný. Československý. |
| 00:08:02 | A tím pádem jsem vždycky čtyřiadvacet sloužil, hodin, a čtyřiadvacet jsem měl volno, jo. |
| 00:08:09 | Takže jsem domů dal pušku s nábojema, jo, a moh jsem vzít hrnec od mámy nebo kýbl s polívkou |
| 00:08:18 | a jít tam k dráze a těm chudákům, který měli nějaký misky, tak jsem to mohl do tý misky nalejt. |
| 00:08:28 | Ale víc nic jsem pro ně nemohl udělat, protože nejsem ani doktor ani, ani jsem nebyl nějakej zdravotník nebo něco. |
| 00:08:36 | Že jo, byl jsem prostě strojní zámečník. |
| 00:08:40 | Jo, byl vy.. vyučenej prakticky, že jo. |
| 00:08:43 | Vyučenej strojní zámečník, už jsem měl i učňovský zkoušky, všechno. |
| 00:08:48 | A tyhlety lidi.. |
| 00:08:50 | I když jsem věděl z toho Terezína a i takhle jsem.. že se tohleto děje. |
| 00:08:58 | O tom jsme věděli, ale.. neviděli. |
| 00:09:02 | Až jsme to viděli tady, když to přijelo. |
| 00:09:05 | A.. to ne, to už, to už nebyli lidi. |
| 00:09:10 | To byla hrůza. |
| 00:09:12 | To byla hrůza, já to nemám rád tohle, a když vidím takovýhle ubožáky. |
| 00:09:21 | IV: Můžete popsat, jak vypadali ti vězňové? |
| 00:09:23 | LH: {smích} Kost a kůže! |
| 00:09:26 | V těch pruhovanejch hadrech, kost a kůže. |
| 00:09:29 | Jo, to, to i ten obličej, když tam má na tom obličeji jenom tu kůži, jo, tak to vypadá hrozně, jo. |
| 00:09:38 | Nemluvě o tom, o prsách nebo tak, teď to, to, ten žaludek, tadyto.. |
| 00:09:45 | Ani ne.. I když je to tolik let, tak ani člověk na to nechce vzpomínat. |
| 00:09:51 | Jak je to ekelhaft. |
| 00:09:55 | No, německy ekelhaft, česky hrůza. |
| 00:09:59 | Hrůza. |
| 00:10:02 | To ne, to je, jsou ošklivý vzpomínky. |
| 00:10:05 | To jsou, to jsou ještě teďko, když přijdeš, teďko byly ty, že jo.. jak se tomu říká? |
| 00:10:13 | První listopad, no, dušičky, teď byly dušičky. |
| 00:10:17 | Člověk jde na hřbitov do Žalova, že jo. |
| 00:10:20 | No tak jdeš k těm příb.. svejm bejvalejm, že jo. |
| 00:10:24 | A teď ještě tam je ten památník a to, ty kytky tam u toho památníku těch mrtvejch, že jo. |
| 00:10:32 | A to byly všechno, to byli Francouzi, Poláci, Češi, jo, jo, Rusové. |
| 00:10:39 | Prostě všechny možný národnosti, že jo, co tady umřeli za těch, za ty dva dni. |
| 00:10:46 | Protože když ten transport přijel, to jich bylo, já nevím, tisíce. |
| 00:10:51 | V každým tom vagoně, narovnaný nastojato, že jo. |
| 00:10:55 | No, ve votevřeným vagoně, že jo, no. |
| 00:10:58 | A teď když oni lezli z těch vagonů, k.. na kraj toho, na kraj toho.. peronu. |
| 00:11:07 | No tak a protože čekali, že ty lidi jim něco daj k jídlu, jo.. |
| 00:11:14 | I když je pravda, že ty doktoři, který jako se toho zúčastnili, já je vím i jménem, |
| 00:11:21 | doktor Tichý a ještě tady ten, co byl nahoře, hlavně ten sportovní.. |
| 00:11:27 | Tak varovali, prostě nic, nic, než-li šlichtu, nic víc, jenom prostě aby to ten jejich žaludek snes. |
| 00:11:40 | Když to, když to snědí, jo. |
| 00:11:44 | No, to jako, to bylo, nesmělo se jim prostě nic dát, jako jenom prodloužit život, jak se řekne, no, nic víc, no. |
| 00:11:57 | Ne, já to nerad na to vzpomínám, protože to byli ubožáci, jo. |
| 00:12:02 | To i když my jsme teda {smích} měli s tím jídlem to špatný jako kluci, jo, když nám bylo sedmnáct let. |
| 00:12:09 | Tak my jsme žrali jak mlíkařskej pes, jak se řekne, že jo. |
| 00:12:13 | Jo, protože do těch let, než se vykrmí, jo, to nebylo co. |
| 00:12:20 | Nebylo co, ale fakt je to, že prostě proti nim, no to jsme byli fešáci, jo. |
| 00:12:28 | To jako.. To se prostě nedá srovnávat. No. |
| 00:12:37 | IV: Vzpomenete si ještě, že kdo Vám řek, že máte tam jít? |
| 00:12:40 | K tý zdi a tak? |
| 00:12:42 | LH: No to nemusel nikdo říkat. |
| 00:12:43 | Hned když jsi věděla, že je tam transport z koncentráku, jo.. |
| 00:12:47 | A já vůbec nevím, jak je to možný, když říkáte, že to byl transport z koncentráku, kterej byl na západě, |
| 00:12:55 | kdežto my jsme mysleli, že je to, že jsou to transporty i ty, co projížděly rychle, od východu, že jo. |
| 00:13:03 | Od.. i když jsme nevěděli přesně jména těch, těch koncentráckejch těch. |
| 00:13:12 | Že jo, ať to byl Buchenwald, ať to byl to.. |
| 00:13:15 | Tak jsme nevěděli, odkaď to je. |
| 00:13:19 | Ale mysleli jsme, že je to z východu, že to stáhli před Rusákama. |
| 00:13:24 | Jo, ty tisíce těch mrzáků. |
| 00:13:29 | Ale Vy mi říkáte, že to je tra.. že je transport, že to byl transport, kterej přijel ze západu. |
| 00:13:37 | Což teda to slyším prvně vlastně, tak bych to řek. |
| 00:13:42 | IV: Ne, nepřijel ze západu, jel, to jelo z pobočky v Litoměřicích a na severu z těch, z těch táborů tam. |
| 00:13:48 | LH: No tak, tak je to tak, jak jsme to mysleli. |
| 00:13:50 | Tak jsme to mysleli, že přijeli od východu. |
| 00:13:53 | Protože když přijedou tam odsaď, že jo, do Roztok, tak to nemůže bejt od západu, no. |
| 00:14:02 | Nic, to nebudeme řešit. |
| 00:14:04 | Fakt je to, že člověk na to ani nechce vzpomínat. |
| 00:14:09 | Jak je to vošklivý, jo. |
| 00:14:11 | A jak se může něco v lidstvu, který normálně myslí, něco takovýhohle stát. |
| 00:14:19 | To je prostě pro normálního člověka.. neuvěřitelný. |
| 00:14:26 | Neuvěřitelný, jak se může s lidma takhle zacházet. |
| 00:14:31 | Jo a to nevíme o těch, který ty tisíce a tisíce a desetitisíce už nemohly tím transportem odjet, protože byli protažený plynem. |
| 00:14:44 | Že jo, o těch nevíme, to jenom víme z.. od, od skutečností, co bylo, a co nám bylo řečeno. |
| 00:14:54 | Ale to nevíme, ale víme, že prostě.. |
| 00:14:58 | Jenom já vím, jenom roztockejch Židů. {smích} |
| 00:15:02 | Co bylo.. Kámoši, který s náma chodili do třídy. |
| 00:15:07 | Nikdy nic.. no a najednou transport a jeli, no. |
| 00:15:14 | Přijeli z těch roztockejch, a že jich bylo - dost. |
| 00:15:20 | Do toho transportu.. Přijeli dva. |
| 00:15:23 | Erwin Singerů se ségrou. |
| 00:15:27 | Erwin, jestli ještě.. už asi nežije, on je starší jak já. |
| 00:15:32 | On je starší asi, nevím, jestli o, o čtyři roky? |
| 00:15:37 | Tak teď žil v Londýně po válce. |
| 00:15:41 | A ségra, už teď si nevzpomenu, ta mě přemlouvala, přijela sem do Roztok. |
| 00:15:47 | Přijď, pojeď k nám, do, do toho k.. jak se to jmenuje? |
| 00:15:51 | Kibuc? Kibuc, říkám to dobře, jo? |
| 00:15:54 | Do kibucu, budeš jenom je učit, jak maj svářet potrubí a to. |
| 00:16:00 | Aby jsme měli to zavodňování, víš, toho kibucu a to. |
| 00:16:05 | Tak ta přijela někdy tak v sedmačtyřicátým roce, byla tady asi měsíc. |
| 00:16:11 | Už z toho, z Izraele. |
| 00:16:14 | A Erwin, ten byl, ten byl v tom.. Ten je Londýně, byl, jestli ještě žije. |
| 00:16:21 | A přijel sem, když u městskýho úřadu se odhaloval ten pomník Židům, jo. |
| 00:16:29 | Tak Erwin přijel. |
| 00:16:30 | A já jsem se ho ptal, proč nepřijela ségra, a říkal, že přišla jako o zrak, že špatně vidí. |
| 00:16:37 | Že už nejezdí z Izraele ven, jo. |
| 00:16:41 | Ale byl jsem tam v Izraeli, pochopitelně, se podívat, to jo. |
| 00:16:46 | Nojo, no tak.. Nevím, co ještě chcete? |
| 00:16:50 | IV: Mohl byste popsat tu situaci na tom nádraží, když jste tam těm vězňům pomáhal? |
| 00:16:54 | Když jste jim tam dával tu polévku. |
| 00:16:56 | Jak jste se s nima dorozumíval, nebo jak to tam..? |
| 00:16:58 | LH: Nijak. To nebylo třeba. |
| 00:17:01 | Ten pustil na špagátě, ty pustili, jo, jeden vedle druhýho, nějakou tu mističku. |
| 00:17:06 | Takovou od konzerv, nebo od něčeho. |
| 00:17:09 | Já jsem jim to z toho kýble naběračkou nalil a oni to vytáhli a.. |
| 00:17:13 | A německý vojáci je hnali vždycky do vagonu a oni je neposlouchali a.. |
| 00:17:18 | Teda německý ty bachaři, že jo, no. |
| 00:17:21 | Vojáci. Když to byli bachaři, tak to nebyli vojáci, no. |
| 00:17:26 | To byla horší, horší ta. |
| 00:17:32 | Takhle, s těma nebylo třeba se domlouvat. |
| 00:17:35 | A potom oni mluvili všema řečma, no. |
| 00:17:39 | Ať už to byli Poláci, ať to byli, já nevím, maďarský Židi, ať to byli, že jo, Francouzi. |
| 00:17:45 | Mluvili všema řečma, že jo. |
| 00:17:48 | Ale to nebylo třeba, protože danke uměli říct německy, jo, a to je všechno, jo. |
| 00:17:56 | A vytáhli to a víceméně to jenom pili. |
| 00:18:01 | Že jo, to, co to. |
| 00:18:04 | Ale my, teda máma opravdu dodržovala, že opravdu to byla jenom prostě taková šlichta. |
| 00:18:10 | Jo, aby jenom ten žaludek jako něco zpracovával, ale aby jim to nevadilo, no. |
| 00:18:19 | Protože když jim někdo dal něco jako mastnýho nebo tak, |
| 00:18:25 | dole, jak je Sakura, že jo, tak je odváželi do Sakury, protože je museli buďto vypumpovat, nebo něco s nima dělat. |
| 00:18:34 | Protože byli.. |
| 00:18:37 | Oni byli, oni byli nemocný tak jako tak, takže to byli ještě na mrtvici, no. |
| 00:18:44 | Nic, to je prostě, to je, já nevím, to bylo tisíc lidí. |
| 00:18:48 | Teď si vemte tisíc mrzáků, úplnejch mrzáků, jo? |
| 00:18:53 | Který jsou jenom kost a kůže, jo? |
| 00:18:57 | Ani jíst jim dát nemůžete, protože jenom nějakou prostě šlichtu. |
| 00:19:02 | Protože jinak by to ten žaludek to nevzal vůbec, jo. |
| 00:19:06 | Takhle to vypadalo, jo. |
| 00:19:08 | No a byl jsem rád, když už jsem tam odsaď šel pryč a už jsem je neviděl. |
| 00:19:14 | Protože to bylo hrozný. Se na to dívat. |
| 00:19:16 | Jo a teď si představte, než ten kýbl tý polívky, jo, tou naběračkou jim naberete do těch misek, no. |
| 00:19:26 | A když už jsem to nabral všechno, no tak jsem šel domů, aby ten kýbl se umyl a aby mohla uvařit novou polívku. |
| 00:19:33 | No, to bylo všechno. |
| 00:19:35 | Víc nic. |
| 00:19:36 | Protože k těm německejm, těm bachařům, no tak tam se nemohlo jít. |
| 00:19:42 | Jo, ty vězňové byli na ně zvyklí. |
| 00:19:47 | Ty lidi, teda ty bejvalí lidi, že jo. |
| 00:19:51 | Ty byli na ně zvyklí na ty bachaře, že do nich tloukli. |
| 00:19:55 | Jo, ale to, to.. To byly rá.. to bouchalo vždycky, jo. |
| 00:20:00 | Jo říkám, já jsem byl nejradši, když jsem to jim rozdal všechno a obrátil. |
| 00:20:06 | Protože já jsem kousek od toho bydlel, v Tichým údolí, že jo. |
| 00:20:10 | Tak jsem byl rád, když jsem šel pryč, protože jsem to nechtěl vidět. |
| 00:20:15 | IV: Takže jste viděl i jak ti bachaři ty vězně bili? |
| 00:20:19 | LH: No ježíšmarjá, to přímo.. bych řek praskalo, ale, to přímo bouchalo do nich. |
| 00:20:26 | Protože oni tou pažbou. |
| 00:20:28 | Oni ne, že by je píchali, to ne, tím bodlem. |
| 00:20:32 | Tou pažbou je tloukli. |
| 00:20:34 | Do vagonu, jo, je honili, že jo. |
| 00:20:37 | Jenomže tadyhle, tadyhle on.. nojo, on utek do vagonu, že jo, a ten za ním zase vylez |
| 00:20:45 | a už si lehnul a už pouštěl misku, aby dostal do ní kousek polívky, že jo. |
| 00:20:51 | Takže oni z nich, z těch bachařů už si dělali prd. |
| 00:20:56 | I když ty bachaři do nich tloukli, to jo, ale.. |
| 00:21:00 | To oni znali, to tadyhle před ním zdrhnul a za ním už přišel další, jo. |
| 00:21:05 | To, prot.. No hele, když je někdo hladovej.. |
| 00:21:10 | Oni neměli ani kde čůrat, kde to, to museli v tom vagoně do rohu, jo. |
| 00:21:17 | No to je prasečina, vždyť.. |
| 00:21:20 | Hrozný. |
| 00:21:22 | Nechci na to vzpomínat. Je to ošklivý. |
| 00:21:26 | IV: Viděl jste, že by se někomu povedlo utéct z toho transportu? |
| 00:21:30 | LH: To víte, že utekli. |
| 00:21:32 | Ne, oni ne, oni neměli.. oni ne.. to neznali v Roztokách nic, že jo. |
| 00:21:39 | Ale vždycky někdo z tý rodiny jako můj, mýho táty brácha, strejda, bydleli jsme vedle sebe, si vzal jednu. |
| 00:21:49 | Bendová nade mnou, co bydlela, Bendovi, jo, ty si vzali taky jednoho, že jo. |
| 00:21:55 | A teďko je pomalinku jako krmili. |
| 00:21:59 | Svlíkli je z těch hadrů, že jo, vykoupali z těch vší a dali jim svoje hadry nějaký, že jo. |
| 00:22:06 | Ale jako že by ten, ten trestanec prostě sám utek, on neměl kam a ke komu. |
| 00:22:18 | Jo, ale naši lidi si některý ty lidi prostě brali domů, jo. |
| 00:22:25 | A ty, ty bachaři, jo, ty dělali, jako když to neviděj, jo. |
| 00:22:33 | Ale to je {smích} jeden ze sta nebo jeden no.. |
| 00:22:40 | Jeden ze sta, to je, to bylo nic, že jo. |
| 00:22:44 | A hlavně jako v Tichým údolí, protože to bylo, hned se zahnulo za roh a už nebylo vidět z transportu. |
| 00:22:51 | Na, na tu ulici nádražní, že jo. |
| 00:22:56 | No, ale jako.. to ne, že by to bylo jako.. |
| 00:23:03 | Do tý Sakury, do tý nemocnice, co se z ní udělala teda, ze Sakury, z toho, nemocnice, |
| 00:23:09 | no tak tam je normálně ten Červený.. ty ženský z Červenýho kříže a tak, |
| 00:23:14 | tam ty, který už jako nemohli stát na nohách, jak se řekne, že jo, prostě že už byli tak vyčerpaný, že už.. |
| 00:23:23 | Protože oni za celou tu cestu nedali ani do huby ani vody ani jí.. nic, že jo, jo. |
| 00:23:30 | Akorát stáli nastojato ve vagonech v tom počasí. |
| 00:23:34 | No a koncem, to bylo nějak koncem dubna, že jo, nějak poslední tři dni v dubnu, nebo tak nějak. |
| 00:23:42 | To ještě není žádný vedro, obzvláště v noci, že jo, no. |
| 00:23:47 | Teďko když musej dělat tam, močit a, a na velkou ve vagoně, nemaj kde jít, že jo, no to je, to je ekelhaft. |
| 00:23:59 | IV: Pamatujete si, co se dělo po odjezdu toho vlaku? |
| 00:24:03 | LH: No projížděly další, ale nezasta.. nebo jenom prostě přibrzdily a, anebo jenom zastavil a hned se rozjížděl. |
| 00:24:11 | To záleží, jak měl na semaforu otevříno, jak měl před sebou volno, že jo, do Bubenče. |
| 00:24:18 | Jo, ale pak, když jsme o tom mluvil.. když jsme jako, tak vím, že ten.. |
| 00:24:26 | Teda myslím, že tenhle transport do.. jel ještě z Bubenče dál do Holešovic, ale nedojel. |
| 00:24:34 | Vostal někde ve Stromovce stát a vím, že tam Němci od Troje stříleli. |
| 00:24:42 | Jako z tanků a z protitankovejch děl a že tam zasahovali v tý Stromovce do toho transportu, jo, to vím. |
| 00:24:53 | Jo, takže asi jeden pak byl v Bubenči. |
| 00:24:56 | Jo a tenhleten byl mezi Bubenčem a Holešovicema. |
| 00:25:00 | Ale to vím jenom, protože jsme tam byli v Dejvicích, jsme jeli z Roztok toho pátýho května. |
| 00:25:10 | IV: Byl jste na tom pohřbu na Levým Hradci? |
| 00:25:12 | LH: Ne, ne. To není na mě. To ne. |
| 00:25:19 | IV: A co jste pak dělal Vy do konce války? |
| 00:25:21 | LH: Sloužil. Měsíc. |
| 00:25:24 | Měsíc jsem sloužil v Československý dobrovolný armádě. |
| 00:25:27 | Pak nás nechali nastoupit, že jo, do toho.. |
| 00:25:31 | A dali nám - kdo chce jít do práce a kdo chce jít k policii. |
| 00:25:38 | Jako sloužit dál, jo. |
| 00:25:40 | Tak já šel do práce. |
| 00:25:42 | Už jsem byl vyučenej, a tak jsem šel dělat do práce, jo. |
| 00:25:47 | Tam k firmě do Holešovic. |
| 00:25:51 | IV: Pamatujete si ještě na konci války na příjezd toho lazaretního vlaku s Němci z Prahy? |
| 00:25:58 | LH: No z Prahy, když přijel tan vlak, tak to bylo, to, to si pamatuju přesně. |
| 00:26:05 | Ten se odpojil, ten flak, s těma, jo.. |
| 00:26:09 | Ty Němci se zatkli, jo, ty se odvedli do toho.. myslím, že tady do školy, jo, jako ty vojáci, jo. |
| 00:26:19 | To byli smrkáči jako my. |
| 00:26:21 | To nebyli už žádný vojáci, to byli klucí, jako jsme byli my. |
| 00:26:26 | Jo, u těch flaků protiletadlovejch. |
| 00:26:28 | A ty se odvedli jako do zajetí, ten flak se odpojil od toho osobního vlaku. |
| 00:26:38 | Jo, ten osobní vlak šel, jel dál, na Kralupy, protože tam byli lidi z práce. |
| 00:26:44 | To bylo v sob.. v sobotu? Myslím, nevím, už je to dlouho. |
| 00:26:50 | V sobotu v poledne. |
| 00:26:52 | Jo a ten flak se odpojil a žádali k tomu flaku lokomotivu. |
| 00:26:59 | Takže když přijela lokomotiva, připojila se na ten flak. |
| 00:27:04 | A byli, byli jsme vyzbrojený, že jsme měli celej flak, protiletadlovej a to. |
| 00:27:11 | A obsazený našema vojákama, protože.. ale já jsem tam nebyl na tom flaku. |
| 00:27:18 | Já jsem sloužil v lese. |
| 00:27:21 | A já jsem sloužil v lese.. |
| 00:27:24 | A ty kluci, který jako byli tam u nádraží a tak, tak ty obsadili ten vlak, naučili se s tím zacházet, že jo. |
| 00:27:33 | No, ono naučili, většinou.. |
| 00:27:36 | Třeba tam byl kluk, z toho, z vládního vojska, se to jmenovalo. |
| 00:27:42 | Ty hlídali trať, vládní vojsko. |
| 00:27:44 | To byli Češi. |
| 00:27:46 | A hlídali na každým nádraží, velký měli.. měli jako svoji místnost, svoji jako kasárna, svojí místnost. |
| 00:27:56 | A sloužili, prostě vždycky to měli od nádraží k nádraží, jo. |
| 00:28:01 | A chodili po celý trati, jako aby tam nebylo nějak to.. |
| 00:28:06 | Protože to byl rychlík na Berlín. |
| 00:28:08 | To byla hlavní trať, jako je to dneska, že jo. |
| 00:28:11 | A tak to vládní vojsko, ty naši klucí, měli pušku, měli náboje do pušky, ale víc nic, jo. |
| 00:28:21 | A chodili prostě od nádraží k nádraží a zase zpátky. |
| 00:28:26 | Od nádraží k nádraží a hlídali tu trať, aby byla sjízdná. |
| 00:28:31 | Jo, no a ty klucí všichni když ten.. |
| 00:28:37 | Když se odpojily ty flaky od toho osobního vlaku, jo, tak se to obsadilo našema dobrovolníkama, jako jsem byl já. |
| 00:28:48 | Jo, no já jsem pak taky za odměnu dostal, že mě dali na ten flak a jeli jsme až do Orlických hor. |
| 00:29:00 | Tam byly nějaký, jak oni se jim říkalo? |
| 00:29:03 | Teď si hned nevzpomenu. |
| 00:29:04 | Měli ty Němci.. jako se stavěly proti če.. českej jako Český republice, že jo.. |
| 00:29:14 | Tak hned se tam jelo s tím transportem, v tu ránu byl klid. |
| 00:29:19 | Jo, jak ono se jim říkalo? |
| 00:29:20 | Už si hned teď nevzpomenu - za chvilku. |
| 00:29:24 | A to jsem jako dostal za odměnu. |
| 00:29:27 | A pak už za.. pak už se šlo jako, pak už nás pustili za měsíc, necelej. |
| 00:29:34 | Za asi za tejden pak už nás pustili do civilu. |
| 00:29:39 | Takže tím pro mě skončila válka. |
| 00:29:42 | IV: A co se dělo s těma Němcema, který tady v Roztokách zatkli? |
| 00:29:45 | LH: To je různý. |
| 00:29:47 | To je různý {smích}. |
| 00:29:49 | Například my v sobotu v poledne jsme na Maxmiliánce byli vojáci, který.. teda řidiči aut, jo. |
| 00:29:59 | To byli mébláci, který tam měli za.. zakopaný, napůl, ty mébly, ty auta, to byly, myslím, Opely. |
| 00:30:08 | A.. Ty bydleli na Maxmiliánce, ale ty jejich důstojníci, ty bydleli ve Vantochový vile. |
| 00:30:14 | To je asi 100 metrů zpátky, jako do Ticháku, jo. |
| 00:30:20 | No a my jsme tam z Ticháku jako přišli, že jo, byla nás parta, v sobotu v poledne. |
| 00:30:27 | Jo, no teď jsme přišli na ten dvůr a teď vidíme, víme, že tam jsou ty důstojníci. |
| 00:30:36 | A no tak.. A měli jsme jedinou pistoli. |
| 00:30:40 | Jedinou pistoli, celá ta parta, jinak měli kudly, sekery a tak. |
| 00:30:47 | A, a prostě mě to napadlo, říkám: „A jdeme dovnitř.“ |
| 00:30:51 | Jo, takže celá ta parta jsme šli dovnitř, vešli, nikde nikdo. |
| 00:30:57 | Tak jsme to tam prošli v tom přízemí, nikde nikdo, schody nahoru do patra. |
| 00:31:03 | Jdeme nahoru, jsem šel s tou pistolkou s tou.. |
| 00:31:09 | A přij.. vyjdeme nahoru, otevřeme dveře, nádherná místnost, sál, oválnej stůl velikej. |
| 00:31:22 | A kolem na těch židlích, v těch mysliveckejch zdobenejch takovejch, sedělo, nevím jestli 12 nebo 14, důstojníků německejch, že jo. |
| 00:31:37 | A nepoznáš, jestli je to Rakušan nebo Němec. |
| 00:31:40 | No a když jsme tam jako vešli, že, „Hände auf“ a to, celá ta parta za mnou, že jo. |
| 00:31:48 | A oni odepli pásky, na stůl s pistolí, jo, všechno naházeli na stůl. |
| 00:31:57 | No a teď jsme si s nima, jelikož jsem uměl plynně něme.. a ne jen já, to nás bylo víc, že jo, plynně německy. |
| 00:32:05 | Tak jsme se s nima domluvili, že jim napíšeme papír, nebo oni že ho napíšou a my ho podepíšeme, že jsou to rakouský občané.. |
| 00:32:17 | Ti důstojníci.. a že mají od nás volnou cestu do Rakouska. Domů, jo. |
| 00:32:27 | No, tak jsme se s nima takhle domluvili, napsalo se tohleto potvrzení asi dvojmo nebo trojmo a oni si to vzali. |
| 00:32:36 | A na základě toho beze zbraně šli pěšky nebo vlakem z třeba z Prahy, že jo, pak. |
| 00:32:45 | Protože věděli, že jsou v Roztokách, tak pak prostě jeli do toho Rakouska, co víme, že jo. |
| 00:32:52 | Takže takhle se to dělalo. |
| 00:32:54 | Když prostě ty, bylo po válce, že jo, a když ty Němci.. |
| 00:32:59 | No to ještě nebylo po válce, to bylo pátýho května, jo. |
| 00:33:03 | Po válce bylo toho osmýho, devátýho, jo, co přijeli Rusáci sem. |
| 00:33:09 | Kdežto Američani, ty už tam byli o kolik dní dřív v Plzni. |
| 00:33:13 | No takhle to dopadlo, no. |
| 00:33:16 | To prostě fakt je to, že, že ty německý vojáci, když už byl konec války, tak prostě nějak šli domů, že jo, no. |
| 00:33:28 | Co s nima tady, jo? |
| 00:33:31 | Něco jinýho bylo, když tady ve škole byli ty, který za války udávali lidi, že jo. |
| 00:33:37 | Ty Němci, který tady byly držený, udávali, že jo, gestapu lidi a tak dále, jo. |
| 00:33:43 | Ale že jo, vojáci německý ti na tom byli zrovna jako my, obyčejní chlapi. |
| 00:33:49 | IV: Co se stalo s těma, hm, v tý škole? |
| 00:33:53 | LH: No to bylo horší. |
| 00:33:54 | Tam to měli horší, protože to byly jako výslechy, že jo, proč to dělali, co dělali, že jo. |
| 00:34:03 | Ale spousta, spousta lidí, jako já jsem měl zrovna.. |
| 00:34:08 | Jenomže vlastně ona byla Češka. |
| 00:34:11 | Ale měla Němce, že jo, ten byl na frontě jako voják, no, Andula, ta.. jak se jmenovala? |
| 00:34:18 | Už si nevzpomenu. |
| 00:34:19 | A ona už nežije. |
| 00:34:22 | A měla Rolfíka, psa, pěknýho, šikovnýho. |
| 00:34:27 | Vždycky ho dávala k nám, když jela za dcerou na 14 dní na dovolenou. |
| 00:34:34 | Tak ho dávala vždycky k nám, každý léto. |
| 00:34:38 | Šikovnej byl Rolfík. |
| 00:34:40 | No a to, to byli hodně lidí, který byli ze smíšenejch, víš? |
| 00:34:45 | Že prostě on byl Němec, že jo, ona byla Češka, tak to tady bejvalo, jo, že spoustu manželství bylo obojetných, že jo, no. |
| 00:34:57 | Tak jako teďko on, že jo. |
| 00:35:00 | No, má Češku a je to Němec z Kolína, no, nad Rýnem, no. |
| 00:35:07 | Je to krásný město. |
| 00:35:09 | Bylo rozbombardovaný, rozbitý, když ho Američani dobývali, no ale už je to zase krásný město, no. |
| 00:35:17 | Byl jsem tam. |
| 00:35:19 | Tam je parkoviště pro autobusy, takový na dálkový jízdy, víš? |
| 00:35:25 | A tam je krásnej výhled udělanej na ty vinice. |
| 00:35:31 | Jak se stýká Rýn s tou, teď to neřeknu, jak se jmenuje, už jsem to zapomněl. |
| 00:35:38 | Nic. A ty vinice po těch stráních, jak jsou tam, nádhera. Nádhera. |
| 00:35:45 | No viděli jsme to všechno, tam jsme projížděli. |
| 00:35:49 | Německo jsem viděl několikrát na Oberfestech, v Mnichově, no, to nemá chybu. {smích} |
| 00:35:58 | IV: A můžem se vrátit teda ještě k těm Němcům v tý škole? |
| 00:36:03 | Vy jste říkal, že je tam vyslýchali, a co se s nima potom stalo nebo dělo dál? |
| 00:36:08 | LH: No to oni rozhodli, ty, já jsem u toho nebyl. |
| 00:36:12 | Jo, to rozhodli, že jo, jestli patřil, jestli byl obyčejnej Němec, nebo jestli byl ze smíšenýho manželství, nebo prostě.. |
| 00:36:24 | Já jsem tam dělal.. kolik? Čtyry dni? Myslím čtyři dni, no. |
| 00:36:31 | Od pátýho. |
| 00:36:34 | Když jsme pátýho večer přišli z Prahy, jo, tak jsme tam dělali službu, dvanáctku. |
| 00:36:43 | Dvánáctku asi čtyry dni. |
| 00:36:46 | Do konce války vlastně, do toho devátýho, do.. |
| 00:36:51 | A pak už, pak už jsme jako byli ta dobrovolná československá.. oblíknutí do uniforem, že jo, a už jsme sloužili v lese. |
| 00:37:04 | Jo a tam jsme sloužili ty čtyřiadvacítky, protože jsme měli, jako na vojně to bylo, no. |
| 00:37:11 | Protože jsme měli mezi tím, jsme si dáchli, že jo, a střídali jsme se. |
| 00:37:18 | A když jsme měli tu čtyřiadvacítku odbytou, tak jsme měli volno čtyřiadvacet hodin. |
| 00:37:23 | Tak jsme právě šli domů, tam jsme dali kvér a šli jsme třeba tam k tomu transportu a tak, ale čtyry.. |
| 00:37:35 | Měsíc jsme sloužili. |
| 00:37:37 | Co za ten měsíc jsme sebrali munice. |
| 00:37:41 | Měli jsme tam toho.. |
| 00:37:43 | No teď zas neřeknu, jak se jmenuje, protože jsem sklerotik, no. Jak likviduje ty.. |
| 00:37:49 | IV: Pyrotechnik. |
| 00:37:54 | LH: Pyr.. Děkuju, pyrotechnik. |
| 00:37:57 | Měli jsme pyrotechnika a vždycky, když jsme měli volno, tak jsme pomáhali pyrotechnikovi, po lese jsme sbírali ty.. ná.. různý ty.. |
| 00:38:06 | Jsme vždycky naplnili, takhle měli.. vykopali jsme v zemi jen takovouhle jako to, lavor. |
| 00:38:13 | Tam se to narovnalo, on tam dal kostičku s tím.. „psst!“ a už to šlo do vzduchu. |
| 00:38:20 | Takže to jsme dělali, pak.. v uniformě jsme byli, jo. |
| 00:38:25 | To jsme dělali, prostě jako 24 hodin jsme měli volno, tos mohl spát, jíst, všechno.. |
| 00:38:31 | A mám, měl jsem i fotky z tý, z toho, když jsme měli to volno, tak jsme byli v těch uniformách a s puškou, se zbraní. |
| 00:38:44 | A i fotky jsem měl. |
| 00:38:45 | Nevím, kde jsou. Jestli je má bejvalka? Nevím, někde jsou. |
| 00:38:49 | Nebo u Jurasů jestli jsou? |
| 00:38:53 | Hmm. |
| 00:38:53 | IV: U toho, u té popravy těch esesáků v Háji.. |
| 00:38:58 | Věděl jste o tom nebo byl jste tam? |
| 00:39:00 | LH: Věděl jsem o nich, že jsou odsouzený. |
| 00:39:04 | A že jsou ve sklepě. |
| 00:39:06 | Víc jsem neviděl. |
| 00:39:08 | Vím, že je tam nějak vodili z toho sklepa. |
| 00:39:13 | Protože jsem tam bydlel, že jo. |
| 00:39:15 | Jsem přímo nad tím sklepem bydlel. |
| 00:39:18 | Jo, do dvacíti, že jo, než jsem se oženil. |
| 00:39:22 | Ale viděl jsem je, vím o nich, ale jenom jsem je viděl v tom sklepě. |
| 00:39:30 | A víc ne. |
| 00:39:32 | Víc ne, protože vůbec, já jsem sloužil v lese, ale úplně na jiným konci, jo, no. |
| 00:39:39 | Takže, hm.. |
| 00:39:46 | Jako s těma lidma jsem neměl vůbec nic společnýho. |
| 00:39:50 | Ale to byli vyloženě, pokud vím, od lidí jako, že to byli lidi, který v tom, u toho soudu byli, |
| 00:39:57 | tak že to byli lidi, který vlastně se jako zasloužili o to, že ty lidi byli v koncentráku, že ty lidi byli na gestapu, |
| 00:40:10 | že ty lidi byli popravovaný gestapem, jako byl můj strejda, jo. |
| 00:40:16 | V to.. Z Mnichov.. z toho, z Pankráce ho odvezli do Drážďan a tam ho popravili. |
| 00:40:22 | Hned nějak do tejdne. |
| 00:40:25 | Nějak dlouho to netrvalo, jo. |
| 00:40:27 | Ale on byl, co.. Já jsem četl jeho knihu. |
| 00:40:31 | On napsal knihu, myslím jako za první republiky. |
| 00:40:35 | On byl, jak bych to řek, abych to .. |
| 00:40:41 | Prostě v kostce, jo, on byl vyučenej prostě tím, v pivovaru, sládkem. |
| 00:40:51 | Jo, a za Rakouska prostě je nějak verbovali nebo prostě jim nabízeli do Ruska. |
| 00:41:07 | A on byl konkrétně, vím, že byl, když jsem četl tu jeho knihu, někde tady u Kavkazu. |
| 00:41:13 | Jo, a tam on prostě, ještě nevím, kolik jich bylo, že jo, jestli byl sám, nebo jestli jich bylo víc, založil pivovar. |
| 00:41:24 | A ved ho, jo. |
| 00:41:27 | No a pak za první republiky už se vrátil zpátky domů sem. |
| 00:41:31 | Jo, protože tady měl manželku a dva syny. |
| 00:41:35 | Ten jeden už je mrtvej, ale ten jeden ještě žije. |
| 00:41:38 | Ale on je mladší, jak já. |
| 00:41:41 | Ten jeden. |
| 00:41:41 | Oni.. Byl dost velkej rozdíl mezi nima, mezi Ivo a Radkem. |
| 00:41:47 | Tak ten jeden syn ještě žije. |
| 00:41:48 | Ten dostal dokonce, nevím, ale myslím, po.. tedy jako po válce, jo, od, od.. |
| 00:41:58 | jako od státu nějaký odškodnění za to, že mu toho tátu zastřelili. |
| 00:42:03 | Jo, v Drážďanech, že jo, že ho odsoudili k smrti a zastřelili. |
| 00:42:09 | Tak mám dojem, že dostal nějaký to. |
| 00:42:13 | Ale to, to nestojí ani za řeč, to, to je prostě pakatel, že jo. |
| 00:42:20 | Ale fakt je, že člověk v tom musel umět žít. |
| 00:42:26 | Těch pět let v tý okupaci. |
| 00:42:30 | Musels, muselo se v tom umět žít, protože na všechno, i na to jídlo, aby se člověk najed, na všechno.. |
| 00:42:38 | Měli jsme kozu, měli jsme kůzlata, takže každej rok jsme ty kůzlata nechali zabít, že jo. |
| 00:42:45 | Kůzle jedno nebo dvě, jo, aby jsme měli nějaký maso, jo. |
| 00:42:50 | Kozu jsme dojili, abysme měli mlíko. |
| 00:42:54 | No, prostě když byly dvě děti.. |
| 00:42:58 | Mně bylo těch, že jo, těch 14, když jsem se začal učit v tom dvaačtyřicátým roce, do toho pětačtyřicátýho, než jsem se vyučil. |
| 00:43:07 | Ségra o dva roky mladší. |
| 00:43:09 | Tak dvě děti, když jsou v těchhle létech, tak musej nejvíc jíst. |
| 00:43:14 | A to nebylo, no. |
| 00:43:16 | Takže jsme se snažili prostě kde to šlo, něco jako sehnat. |
| 00:43:21 | IV: Pane Hejle, můžete ještě stručně říct, co jste dělal potom po válce? |
| 00:43:25 | LH: No vyučenej, už jsem jezdil na montáže. |
| 00:43:29 | Sedmnáct, osmn.. v sedmnácti jsem byl vyučenej, v osmnácti, teda od sedmnácti už jsem jezdil na montáže. |
| 00:43:37 | S tátou. |
| 00:43:39 | Jo, protože jsem se učil, kde byl táta zaměstnanej, že jo. |
| 00:43:43 | To, tam bylo necelejch 100 zaměstnanců, firma. |
| 00:43:48 | Každej rok měli čtyry učedníky. Každej rok. |
| 00:43:52 | A v těch sedmnácti jsem byl vyučenej. |
| 00:43:55 | Ale zjistil jsem, že s tátou si moc nevydělám. Tenkrát, že jo. |
| 00:44:01 | Tak jsem hned jako požádal, aby mě dali k nějakýmu jinýmu montérovi, kde bych si jako víc vydělal. |
| 00:44:08 | Tak asi do roka mě dali k někomu jinýmu. |
| 00:44:12 | Ale fakt je jedno, že prostě od 17 let už jsem dělal po montážích. |
| 00:44:19 | A to různě, nejen v Praze, ale i třeba v Mladý Boleslavi. |
| 00:44:24 | Takhle, ne da.. ne moc daleko jako. |
| 00:44:27 | Že jsem se moh vracet domů, jo. |
| 00:44:30 | A, a vlaky, ty jezdily normálně jako, tady se nebombardovalo, nic. |
| 00:44:36 | Tady bylo první bombardování v roce čtyřicet.. myslím dva, nebo snad dokonce snad jedna. |
| 00:44:45 | A to bylo tak.. '42, protože už jsem se učil, ano. |
| 00:44:50 | '42, správně to říkám. |
| 00:44:53 | '42 a v Holešovicích je kousek veliká elektrárna. |
| 00:44:58 | To, to asi znáš, veliká elektrárna v Holešovicích, hned u Stromovky. |
| 00:45:02 | Představte si, normálně přes den, já už nevím přesně, která to byla hodina, letěly ty.. |
| 00:45:13 | To ještě myslím Američani nelítali, to snad lítali jen Angličani. |
| 00:45:18 | A najednou „vííí“ a shodili asi čtyři bomby na elektrárnu holešovickou. |
| 00:45:26 | Ale netrefili se. |
| 00:45:28 | Jo, takže tam, říká se tomu „malej Berlín“. |
| 00:45:32 | Je tam prostě takový, jenom jsou přízemní domky vedle elektrárny, takový ty dělnický ty, jo. |
| 00:45:38 | Taková ta čtvrť těch.. no. |
| 00:45:41 | Tak tam spadly akorát na ty domky, snad ani nikoho nezabily. |
| 00:45:45 | Jo, to bylo v dvaačtyřicátým roce. |
| 00:45:48 | To si pamatuju, to jsme vylezli na střechu a koukali jsme na to, jo, jak to tam to. |
| 00:45:55 | A pak byl ten nálet, co byl přes Vinohrady až dolu k Emauzům, až k řece. |
| 00:46:04 | Tak ten byl '45 nějak v březnu, to ještě jsme nebyli na zákopech. |
| 00:46:11 | Jo, to jsme se připravili na učňovský zkoušky. |
| 00:46:15 | Tak to bylo od Vinohrad až dolu k Vltavě. |
| 00:46:20 | A to vysypali. |
| 00:46:23 | No a tam jako nás vzali z práce, z.. |
| 00:46:27 | A šli jsme prostě jako odklízet trosky a když byl.. hledat raněný v troskách nebo mrtvý. |
| 00:46:37 | A tam jsme byli ani ne týden. |
| 00:46:41 | Na tom odklízení, jo, po tom, po tom náletu, jo. |
| 00:46:46 | A to bylo všechno, co bylo na Prahu. |
| 00:46:48 | Horší to bylo třeba tady na Kralupy. |
| 00:46:51 | To bylo horší, tam to rozbili o hodně víc, no. |
| 00:46:56 | IV: Tak pane Hejle, já Vám děkuju, že jste.. |
| 00:46:58 | LH: Dobrý.. |
| 00:46:58 | CM: A jenom, může.. |
Dane wrażliwe
Informacje te zawierają wrażliwe dane dotyczące osób lub materiałów oraz reprodukcje archiwalne, które nie należą do domeny publicznej a podlegają okresom przechowywania zgodnie z przepisami dotyczącymi archiwizacji i ochrony danych lub ograniczonymi prawami użytkowania.
W przypadku poszukiwania informacji (np. konkretnej osoby) na podstawie uzasadnionego interesu, istnieje możliwość wystąpienia z wnioskiem o udzielenie informacji na piśmie. W tym celu należy skorzystać z funkcji „Zgłoszenie do archiwum”, następnie wypełnić i podpisać formularz zgłoszenia użytkownika zasobu archiwalnego.
W przypadku poszukiwania informacji (np. konkretnej osoby) ze względu na projekt badawczy lub zainteresowania działalnością edukacyjną, istnieje możliwość wystąpienia z wnioskiem o udzielenie dostępu do bazy danych poprzez wniosek archiwalny.
