Plik "AGFl_AV.22.1027.mp4"
| Właściwa nazwa pliku | AGFl_AV.22.1027.mp4 |
|---|---|
| Nazwa folderu | |
| Źródła | KZ-Gedenkstätte Flossenbürg Signatur: AGFl AV.22.1027 |
| Rozmiar pliku | 231.34 MB |
| Rozmiar | 640px × 480px |
| Poprzedni/ wstecz | |
| Odwołanie do | |
| Czas trwania | 00:34:40 |
| Proporcje | 4:3 |
Napisy dla "AGFl_AV.22.1027.mp4"
| 00:00:00 | CM: Můžeme... |
| 00:00:01 | IV: Dnes je 3. listopadu roku 2006 a jsme na návštěvě u paní Helgy Hoškové, |
| 00:00:07 | Pod Kotlaskou 7, na Praze - Libni. |
| 00:00:10 | Paní Hošková, mockrát děkujeme za to, že jste nás tady přijala |
| 00:00:14 | a že jste ochotná si s námi povídat o Vašem životě |
| 00:00:19 | v rámci projektu Natáčení rozhovorů s bývalými českými vězni koncentračního tábora Flossenbürg a jeho poboček. |
| 00:00:25 | Takže ještě jednou mockrát děkujeme a pokud si mohu dovolit, |
| 00:00:29 | tak bych Vám rovnou položila první otázku. |
| 00:00:31 | Mohla byste mi povyprávět něco o Vašem tatínkovi a mamince? |
| 00:00:37 | HH: Tak já jsem se narodila - shodou okolností jsem se narodila v tomhle bytě. |
| 00:00:43 | Z čehož jako... Nebyli jsme nijak ani bohatá ani chudá rodina... |
| 00:00:47 | Nebo obráceně ani chudá, ani bohatá. |
| 00:00:51 | Tatínek byl bankovní úředník a maminka byla švadlena, |
| 00:00:54 | takže taková střední vrstva. |
| 00:00:55 | Vyrůstala jsem tady v okolí s nežidovskými kamarády, |
| 00:00:59 | s nežidovskými sousedy a žili jsme v podstatě stejnej život jako všichni naši okolní sousedé. |
| 00:01:06 | Chodila jsem tady do školy. |
| 00:01:10 | Vlastně tady v Libni jsem strávila, kromě té války teda, celý svůj život. |
| 00:01:14 | IV: A projevovalo se třeba u Vás nějaké... |
| 00:01:19 | Říkala jste, že jste tady prožívali takový normální klasický život, |
| 00:01:24 | který se nedělil na to, jestli je židovský, nežidovský... |
| 00:01:26 | Doléhaly na Vás třeba přece jenom potom nějak ty události v Německu? A... |
| 00:01:30 | HH: No samozřejmě. Tak do té doby jsem ani... |
| 00:01:33 | Tak věděla jsem sice o svém původu, ale s tím jsem... |
| 00:01:36 | Nemělo to pro mě žádný podstatný význam. |
| 00:01:39 | Neviděla jsem v tom žádný rozdíl, ale všechno to se vlastně změnilo okupací. |
| 00:01:44 | Na ten den si přesně pamatuju, na 15. březen. |
| 00:01:47 | To mě bylo kolik? Bylo mě asi deset let. |
| 00:01:50 | Protože já jsem se narodila v roce dvacet devět. |
| 00:01:52 | Takže, ano... Takže devět let. Deset. |
| 00:01:57 | A na ten den si pamatuju přesně |
| 00:01:59 | a vlastně tím dnem všechen tenhleten život předcházející se změnil. |
| 00:02:03 | Protože... Dokonce si i pamatuju, že tatínek tehdy se mnou šel do školy - |
| 00:02:08 | v té době já už jsem chodila v té době do školy sama - šel mě doprovodit a už měl strach. |
| 00:02:12 | Měli jsme výbornýho učitele - pan učitel Náhlíček se jmenoval. |
| 00:02:16 | Tatínek se s ním nějak potom i spřátelil. |
| 00:02:18 | Tak nějak politicky se později stýkali. |
| 00:02:20 | A ten řekl: „Dokud jsem tady já, nemusíte mít strach, se jí nic nestane!“ |
| 00:02:24 | Ale nebylo to tak zcela, samozřejmě, pan učitel nemohl situaci zachránit. |
| 00:02:29 | Ve třídě mi bylo dobře, ale eh... od té doby se všechno změnilo. |
| 00:02:34 | S tím zana... začli, že všechno... ta nařízení, všechny ty zákazy a postupně nás od té společnosti, |
| 00:02:42 | ve které jsme žili zcela jednotně. |
| 00:02:45 | Vlastně postupně nás úplně izolovali a uzavírali jsme se teda vlastně víc mezi tu židovskou společnost sami, |
| 00:02:52 | protože mezi těmi ostatními... Bylo to nebezpečné. |
| 00:02:56 | Bylo to nebezpečné hlavně pro ně, aby se s námi stýkali, |
| 00:02:59 | a bylo jen málo těch, kteří to dokázali, |
| 00:03:02 | a dokonce byli i ta... byli i takoví, že jsme sami jim říkali: "Nedělejte to!" |
| 00:03:07 | Byli i sami takoví, třeba že nás zdravili. |
| 00:03:10 | Dokonce velice jako... na ulici, okázale... |
| 00:03:15 | Sami jsme říkali: „Nedělejte to..." |
| 00:03:16 | Bylo, bylo to nebezpečný pro ně. |
| 00:03:18 | Pár takových bylo, ale bylo jich čím dál tím míň |
| 00:03:22 | a vlastně jsme byli potom úplně izolováni od nich. |
| 00:03:27 | IV: A mohly třeba obavy Vašeho tatínka - |
| 00:03:30 | vlastně který, které byly samozřejmě na místě, ale myslím, že si je v tom roce třicet devět asi ne všichni třeba uvědomovali... |
| 00:03:37 | Mohly pramenit z toho, že byl třeba nějak angažován, |
| 00:03:41 | že měl třeba kontakty do toho Německa? |
| 00:03:42 | HH: No, tatínek byl dost, dost angažován politicky. |
| 00:03:45 | Dokonce já jsem i v té době se všech těch takových těch schůzek, |
| 00:03:50 | které se konaly třeba i u nás v bytě, všeho jsem se zúčastnila. |
| 00:03:54 | Myslím, že jsem měla docela takový politický přehled. |
| 00:03:57 | A tatínek byl dost činný v sociál... v Sociální demokracii, tady v Praze. |
| 00:04:01 | Zakládal tady v Dělnickém domě třeba čítárnu a kniho... knihovnu. |
| 00:04:06 | Chodil tam hrát šachy. Si pamatuju, že jsem chodívala vždycky v neděli dopoledne s ním. |
| 00:04:10 | Byl činný, byl činný politicky a mám, ano, mám ještě jiné vzpomínky. |
| 00:04:14 | Možná ještě tomu předcházely, |
| 00:04:16 | protože už z Německa třeba prchali někteří političtí eh... političtí angažovaní lidé. |
| 00:04:25 | Prchali už tehdy z Německa a prchali přes Československo. |
| 00:04:29 | A na to si pamatuju právě, že to ta organizace... že jo, že to organizovali |
| 00:04:33 | a dokonce jsme u nás - i nějaký čas u nás bydlel jeden takový uprchlík. |
| 00:04:38 | Jmenoval se pan Schuster. |
| 00:04:40 | Bydlel tam v tom malém pokojíčku a on už byl předtím zavřený - |
| 00:04:44 | pak ho sice pustili - ale už nám tehdy vyprávěl něco o konce... |
| 00:04:48 | Takže to byly vlastně první zvěsti o koncentračních táborech. |
| 00:04:51 | Že jsme to věděli a pamatuju se na to. |
| 00:04:53 | Dokonce pamatuju si, že oni potom utíkali dál. |
| 00:04:57 | Myslím, že oni potom utíkali někam do Holandska. |
| 00:04:59 | No, stejně asi nakonec nikam neutekli... |
| 00:05:01 | Ale takhle prchali a já si pamatuju, že jsme je byli tehdy vyprovázet na nádraží, |
| 00:05:07 | na Wilsonovým nádraží. |
| 00:05:09 | To je nezapomenutelný zážitek, že jo... Mě bylo těch deset let, |
| 00:05:12 | a pamatuju se, jak tam seděli s těmi ranci a pamatuji, že tam byla nějaká matka s kojencem, s dítětem, |
| 00:05:18 | to, to mě zůstalo dodneška. |
| 00:05:20 | Neu... neuvědomila jsem si teda, samozřemě, nebo netušila, |
| 00:05:23 | že za pár let, za několik málo, |
| 00:05:26 | budeme sedět s těmi rancemi taky. |
| 00:05:29 | Takže tohle jsou teda mé vzpomínky z toho, |
| 00:05:31 | že už jsme tehdy něco tušili a věděli... nebo tatínek věděl. |
| 00:05:36 | IV: A vlastně probírali jste doma tu politickou situaci třeba - jenom soukromě? |
| 00:05:41 | Já nevím, třeba obsazení pohraničí...? |
| 00:05:44 | HH: No, jistě, tohlecto všechno. |
| 00:05:45 | Chodili sem takoví, takoví jo, ti známí tatínkovi, takže tohle se probíralo v bytě. |
| 00:05:50 | Dokonce si i pamatuju na nějakou věc, že se udála a že nějak mě o tom neinformovali |
| 00:05:56 | a že jsem se cítila dotčená... jsem řekla: „To jsou lidi, mě to ani neřeknou...“ |
| 00:06:00 | Takže myslím, že jsem měla tehdy docela takový jako politický přehled o situaci. |
| 00:06:06 | IV: A uvažovali jste nebo Vaši rodiče uvažovali o tom, že by třeba emigrovali? |
| 00:06:12 | HH: Uvažovali jsme o tom. Myslím, že o tom snad uvažoval každý, |
| 00:06:15 | ale emigrovat nebylo tak jednoduchý, protože já si pamatuju třeba, že jo, |
| 00:06:21 | jsme měli takové ty schůzky zase rodinné, kdy tedy rodina - sešlost, tety přišly a sedělo se u stolu, |
| 00:06:27 | na stole mapa a teďka študovali, že jo, |
| 00:06:30 | a říkali: „No a kam, kde ty Židy ještě berou?“ |
| 00:06:33 | Protože... A teď jsme říkali: „A jak se tam mluví?“ |
| 00:06:36 | „Jakou řečí a co tam budem dělat?" |
| 00:06:37 | A teď, když ne všichni, tak přece tady nenecháme tetu nebo nenecháme tady babičku... |
| 00:06:43 | Ono emigrovat nebylo tak jednoduchý, jak se dneska se na to lidi ptají, |
| 00:06:47 | protože jednak jste musela někde někoho mít. |
| 00:06:51 | Ten dotyčný vám musel poslat takzvaný affidavit - se tomu říkalo. |
| 00:06:55 | To bylo taková záruka, že tam nepřijedeme té zemi na obtíž, |
| 00:06:59 | že se tam někdo o nás postará. |
| 00:07:02 | Pak bylo třeba... Každá země měla určitou kvótu, |
| 00:07:06 | kolik uprchlíků, kolik židovských uprchlíků přijímá. |
| 00:07:11 | Ty kvóty byly vyčerpaný, takže to byla druhá věc. |
| 00:07:15 | Pak se za každého, kdo by se chtěl vystěhovat, muselo platit. |
| 00:07:19 | Ty sumy byly dost vysoký. |
| 00:07:21 | Ne, jak jsem říkala, nebyli... neměli jsme ani příbuzný venku, |
| 00:07:24 | ani jsme neměli tolik peněz a ani už se žádné to... |
| 00:07:28 | A pak jsme samozřejmě... jsme nechtěli trhat tu rodinu, ale... |
| 00:07:32 | Takže jsme nakonec z naší rodiny vlastně neprchnul nikdo. |
| 00:07:36 | Všichni jsme zůstali a všichni, skoro, pak později zahynuli. |
| 00:07:42 | IV: Zmiňovala jste se také o tom, že jste [vedli] klasický normální život |
| 00:07:48 | a že spíž až vlastně ta nařízení omezující Vás jaksi nasměrovala do té židovské komunity... |
| 00:07:55 | Takže Vy jste doma třeba nějak nepraktikovali tu židovskou víru nebo? |
| 00:08:01 | HH: Nik... Nikdy ne moc. |
| 00:08:03 | Já jsem, řikám, věděla jsem o tom od... od malinka, ale... |
| 00:08:06 | Chodila jsem dokonce i na židovské náboženství, |
| 00:08:09 | ale jinak jsem chodila s maminkou do synagogy asi tak dvakrát za rok na ty hlavní židovský svátky |
| 00:08:16 | a to bylo v podstatě vše. |
| 00:08:19 | To bylo myslím v podstatě všechno. |
| 00:08:21 | Neměli jsme.. neměla jsem třeba nikdy stromeček. |
| 00:08:25 | Neměla jsem nikdy stromeček, to jsem věděla, že jo, a tak nijak mně to nevadilo – |
| 00:08:29 | věděla jsem, že Židi prostě stromeček nemají. |
| 00:08:32 | Ale pamatuju si, že jsem ho dělala svým panenkám - |
| 00:08:34 | měla jsem pokojíčky pro panenky a říkala jsem: „To nejsou Židi.“ |
| 00:08:37 | A tak jsem měla takovej malinkej stromeček a dělala jsem jim malinký dárky. |
| 00:08:41 | A...Tak to bylo jediný, ale jinak… Tatínek nechodil do synagogy vůbec, |
| 00:08:46 | a já s maminkou chodívaly jsme, protože maminka pocházela ze Smíchova, |
| 00:08:50 | dokonce v té smíchovské synagoze tam u Anděla měla svatbu |
| 00:08:54 | a babička tam ještě pořád bydlela, ještě i teta, |
| 00:08:59 | takže na ty židovský svátky jsme chodívaly na Smíchov do tý židovský synagogy. |
| 00:09:03 | Ale říkám: bylo to dvakrát za rok na hlavní svátky, a to bylo všechno. |
| 00:09:07 | IV: K těm protižidovským opatřením patřil také vlastně zákaz chození do školy, |
| 00:09:13 | jak jste vnímala tuhletu věc? |
| 00:09:16 | HH: No, tak to bylo, to bylo pro mě těžký. To si pamatuju přesně zase. |
| 00:09:20 | Skončila jsem 4. třídu základní školy tady v Libni na zámečku |
| 00:09:25 | a pamatuju si i na ten den, kdy jsem si šla pro své vysvědčení, poslední ze 4. třídy, |
| 00:09:30 | a tam mi už tehdy řekli, to už jsem věděla, že příští rok tam nepůjdu. |
| 00:09:34 | A takže jsme se nějak rozloučili, |
| 00:09:37 | až... maminka na mě čekala před školou. |
| 00:09:39 | Já jsem šla - přišla s pláčem, no maminka zas mě tak nějak uklidňovala, říkala: |
| 00:09:43 | „Neplač, lidi ještě budou myslet, že máš špatný vysvědčení.“ |
| 00:09:46 | Měla jsem samý jedničky {úsměv}, takže takhle to bylo. |
| 00:09:49 | No a od, 5. třídu pak už jsem dělala tak nějak poloilegálně – |
| 00:09:54 | tehdy byla, v Praze byla jedna židovská škola v Jáchymově ulici. |
| 00:09:57 | Tam samozřejmě nemohly všechny děti chodit |
| 00:10:00 | a byly organizovány takový kroužky. |
| 00:10:03 | Kroužky, v kterých většinou vyučovali židovští vys... vysokoškoláci, |
| 00:10:09 | kteří byli zase vyloučeni samozřejmě z vysokých škol, |
| 00:10:13 | která ostatně v té době byla už vůbec zavřená |
| 00:10:15 | i pro ostatní, nejen židovský studenty. |
| 00:10:18 | A bylo to většinou takový malý skupinky, tak kolem 10 dětí, |
| 00:10:22 | a vyučovalo se v různých… v ro... v rodinách, |
| 00:10:25 | nějakých v bytech, takže jsem navštěvovala i takový kroužek. |
| 00:10:29 | A tak jsem absolvovala svoji 5. třídu. |
| 00:10:32 | A z té 5. třídy, to je mé poslední školní vysvědčení předválečné, |
| 00:10:36 | dělala jsem v tý Jáchymový ulici, jsem dělala zkoušku. |
| 00:10:40 | A pak jsem po prázdninách začala chodit ještě do 6. třídy |
| 00:10:46 | nebo do primy zase do jiného kroužku. |
| 00:10:49 | Zase nás bylo deset, osm chlapců, dvě děvčata. |
| 00:10:52 | No ale tam už jsem chodila jenom dva a půl měsíce, |
| 00:10:55 | protože to už bylo v roce čtyřicet jedna a začaly transporty. |
| 00:11:00 | A začly... myslím, že nejdřív odešli z toho kroužku asi dva, |
| 00:11:04 | z toho kroužku přede mnou. |
| 00:11:06 | Prvních pět transportů šlo do Polska |
| 00:11:09 | a pak se začlo jezdit do Terezína |
| 00:11:12 | a my jsme byli v jednom z těch prvním transportů do Terezína. |
| 00:11:16 | Bylo to v prosinci, bylo to v prosinci čtyřicet jedna, |
| 00:11:20 | 7. prosince jsme nastupovali a 10. prosince jsme dorazili do Terezína. |
| 00:11:26 | Bylo to přesně měsíc po mých 12. narozeninách. |
| 00:11:30 | IV: A co jste si o tom mysleli, když takhle, |
| 00:11:32 | řekněme, těm známým nebo těm Vašim spolužákům |
| 00:11:35 | začly přicházet ty výzvy k tomu nastoupení? |
| 00:11:38 | HH.: Co jsme si mysleli? No, věděli jsme, brali jsme situaci, jak byla, |
| 00:11:43 | a věděli jsme, že na nás dříve nebo později přijde řada. |
| 00:11:47 | Ta loučení byla těžká, protože jsme se loučili, že jo, |
| 00:11:50 | s každým tím odcházejícím a nikdy jsme nevěděli, jestli se ještě někdy sejdem. |
| 00:11:55 | Dokonce jsme se někdy i trochu i těšili, když jsme byli zase v tom transportu, |
| 00:11:59 | protože jsme se těšili, že se tam s některýma zase sejdem. |
| 00:12:03 | No ale byly to, byly to těžký, byly to těžký loučení a byly to kroky do neznáma, |
| 00:12:08 | ale nikdo si samozřejmě ne... nepředstavoval, nikdo netušil - |
| 00:12:12 | jednak, že válka bude trvat tak dlouho |
| 00:12:15 | a že to bude tak strašný, jak to bylo. |
| 00:12:18 | A ani jsme si snad nepřipouštěli tu myšlenku, zvlášť my jako děti, |
| 00:12:22 | jakože bysme si připouštěly myšlenku, že někdo nepřežije, to vůbec. |
| 00:12:26 | IV: To asi k tomu dětství asi ani nemůže patřit. |
| 00:12:28 | HH.: Ale loučili jsme se, loučení bylo těžký. |
| 00:12:32 | IV: A jak to vlastně technicky probíhalo |
| 00:12:35 | jako takové, ta výzva do toho transportu... |
| 00:12:37 | HH.: No tak... |
| 00:12:37 | IV: Kolik dní dopředu... |
| 00:12:39 | HH: Byly roznášeny takové předvolání do transportu. |
| 00:12:43 | To už se vědělo obyčejně, to už takovou tou tichou počtou, |
| 00:12:46 | tou šuškandou, to už se tušilo, vždycky se řeklo... |
| 00:12:49 | Protože ta předvolání roznášeli potom zaměstnanci Židovské obce. |
| 00:12:55 | No a to už pak rozlítlo, to už se v Praze vědělo a říkalo se: |
| 00:12:58 | „Dneska večer se roznáší." |
| 00:13:00 | My jsme stejně směli vycházet jenom... Židi směli chodit ven jenom do osmi hodin večer, |
| 00:13:06 | takže po osmé hodině. |
| 00:13:07 | A všechny tyhle věci, samozřejmě se to roznášelo, |
| 00:13:10 | všechny tyhle věci, to snad ještě proto, aby vždycky ten psych..., ten psychologický dopad byl ještě horší, |
| 00:13:17 | všechny důležitý věci se vždycky odehrávaly ještě zase v noci. |
| 00:13:20 | Takže jsme v těch, v osm hodin byli doma, |
| 00:13:23 | seděli jsme a čekali jsme: |
| 00:13:25 | přinesou - nepřinesou. |
| 00:13:26 | Každý šustot na chodbě, že jo, jsme říkali, kroky: |
| 00:13:29 | „Jde to sem, jde to jinam...“ |
| 00:13:31 | No a tak my jsme byli… Takže my jsme tyhle ty večery ani neprožívali tak moc dlouho, |
| 00:13:36 | protože byli jsme v tom jednom z těch prvních transportů. |
| 00:13:40 | Zazvonili a přinesl nám, tedy ten zaměstnanec Obce, |
| 00:13:44 | přines takovej proužek papíru, nějak tam bylo napsáno: |
| 00:13:48 | hodi... , den a hodina a místo, kam se má nastoupit. |
| 00:13:52 | Byly to, byl to Radiopalác nebo Veletržní palác, někdo tomu říká, |
| 00:13:57 | byly to takové dřevěné baráky, který patřily k Výstavišti jako výstavní pavilony. |
| 00:14:03 | To bylo to místo. |
| 00:14:04 | Den byl obyčejně, to byly tak tři dny, |
| 00:14:08 | byl na tu přípravu a hodina byla obyčejně velice časně ráno, |
| 00:14:12 | třeba v šest hodin ráno, ten a ten den jsme museli dorazit tam a tam. |
| 00:14:17 | Jak to vypadalo? |
| 00:14:19 | To už jsme všichni, vlastně ve všech židovských rodinách už jsme se připravovali do transportu, |
| 00:14:23 | takže všude bylo plno zavazadel a už se vědělo i že si smíme vzít třeba s sebou jenom 50 kilo. |
| 00:14:30 | Takže si pamatuju - měli jsme takovou váhu, mincíř myslím se tomu říkalo, |
| 00:14:34 | se to vážilo ty těž... ta těžká zavazadla, |
| 00:14:37 | kdyby se to nemohlo vážit, tak pořád jsme to vážili, |
| 00:14:40 | kolik se tam vejde, jestli, aby to nepřekročilo tu povolenou váhu. |
| 00:14:45 | No a tak se, balilo se, připravovaly se věci... |
| 00:14:49 | Samozřejmě bylo v zimě, že jo, kdy my jsme jeli, ale nevěděli jsme na jak dlouho, |
| 00:14:53 | takže i nějaké ty letní věci. |
| 00:14:55 | Hůř na tom byli lidi, který jeli v létě, a teď se navlíkali do zimního oblečení. |
| 00:15:00 | Pak se i něco, nějaký to jídlo, takže se pekly nějaký sušenky a takový věci, |
| 00:15:05 | který by se mohly vzít s sebou. |
| 00:15:07 | Takže všude v těch rodinách už se připravovali na transport. |
| 00:15:11 | Ještě jsem zapomněla, že při tý, v tom, v tom předvolání taky nám bylo přiděleno transportní číslo - |
| 00:15:18 | každý transport byl označen písmenem, to šlo podle abecedy, |
| 00:15:23 | že jo, „A“ první, takže my jsme byli jeden z těch prvních transportů. |
| 00:15:27 | Šla abeceda, my jsme, náš transport byl číslo, písmeno „L“. |
| 00:15:31 | A obyčejně ten transport měl asi tak 1000 příslušníků |
| 00:15:36 | a každý dostal číslo, takže to číslo naší rodiny bylo „L“, |
| 00:15:40 | tatínek měl 518, maminka 519 |
| 00:15:44 | a mé transportní číslo je L520. |
| 00:15:47 | A to jsme dostali už při tom oznámení |
| 00:15:50 | a tahleta transportní čísla musela být napsána taky na všech zavazadlech. |
| 00:15:54 | Tak jsme si takovou lakovou barvou – |
| 00:15:57 | já tady mám dokonce, já Vám to možná ukážu... {úsměv} |
| 00:16:00 | Já mám jeden takový kufřík malý, originál, |
| 00:16:03 | s kterým jsem potom šla do Terezína |
| 00:16:06 | a dokonce jeden mám tady zachovaný a je tam lakovou barvou napsáno tedy to L520. |
| 00:16:11 | IV: Tak to bysme byli samozřejmě moc rádi... |
| 00:16:13 | S tím kufříkem se mi ještě nabízí jedna otázka, ovlivňovala jste třeba, jaké osobní věci Vy si tam s sebou vezmete? |
| 00:16:22 | HH: No já jsem to ovli... , snažila jsem se ovlivnit, ale byla jsem samozřejmě velice omezována, |
| 00:16:28 | protože muselo se tam do těch 50 kil se muselo tedy vyjít - |
| 00:16:33 | vejít oblečení na ten... , na tu dobu. |
| 00:16:35 | Taky v tý době ty materiály a všechno byly mnohem těžší než dneska! |
| 00:16:40 | My to dokonce... Když dneska mluvím s mladými lidmi, tak jim někdy říkám, jak jim by se šlo snadno, |
| 00:16:46 | protože dneska ty mate... , že jo, byl těžkej kufr |
| 00:16:48 | a těžký baťoh a i to oblečení, všechno bylo těžký. |
| 00:16:52 | Třeba neexistovaly... brali jsme si s sebou taky takzvaný bettrole. |
| 00:16:57 | Dneska by si vzal každej spacák z lehkýho materiálu, to tehdy nebylo. |
| 00:17:01 | To si pamatuju, že se prošívaly peřiny |
| 00:17:04 | a barvily se cíchy, protože jsme předpokládali, |
| 00:17:08 | že se tam asi nebude moct prát, tak jsme taky... |
| 00:17:11 | Nebyl zase materiál, že by se dostaly nežehlící barevný cíchy. |
| 00:17:15 | Dnešní lidi už o tom nemají představu, |
| 00:17:17 | ale tak jsme měly ty damaškový těžký povlečení, |
| 00:17:21 | ty se barvily, deky se prošívaly a dělaly jsme z toho takový role, |
| 00:17:25 | bettrole jsme tomu říkali... |
| 00:17:27 | No a teď já jsem, že jo, mně bylo těch 12 let... |
| 00:17:30 | Tak jednak jsem ráda malovala. |
| 00:17:32 | Takže to mi bylo povoleno, i vzala jsem si s sebou krabičku nějakých pastelek |
| 00:17:37 | a krabičku vodových barev a myslím jeden blok. |
| 00:17:40 | Ale mně bylo 12, ale já jsem si ještě hrála s panenkama tenkrát. |
| 00:17:44 | Měla jsem i velký panny, ale to řekli teda, to že ne, to že nejde. |
| 00:17:49 | Takže, tak jsem měla povoleno, si pamatuju, jsem si ještě měla takový dvě malý panenky |
| 00:17:54 | a ty jsem i teda vzala s sebou. |
| 00:17:56 | A dokonce si i pamatuju, že jsme zase s kamarádkou, s Evou Vohryzkovou - |
| 00:18:00 | to byla jedna holčička z židovský rodiny, |
| 00:18:03 | s kterýma jsme se potom stýkali - |
| 00:18:05 | že jsme i ty panenky připravovaly do transportu. |
| 00:18:08 | Dělaly jsme jim baťohy a dokonce jsme jim tam i šily transportní čísla |
| 00:18:12 | a pletla jsem jim nějaký svetr, aby měly něco teplýho. |
| 00:18:15 | Takže jsem i do toho... Takže to mi pak rodina teda povolila, |
| 00:18:19 | a to bylo právě tenhleten malej kufřík, |
| 00:18:22 | kterej jsem si i nějak sama nesla, |
| 00:18:24 | a v tom jsem měla teda ty barvičky |
| 00:18:26 | a i ty dvě panenky do transportu, ale to bylo všechno, víc jsem si nemohla vzít. |
| 00:18:30 | Možná, a to bylo snad důležitý, |
| 00:18:33 | každý si do tý, do toho transportního zavazadla vpašoval něco pro něj důležitýho. |
| 00:18:39 | Pro mě byly třeba důležitý ty pastelky a snad i ty panenky. |
| 00:18:42 | Ale i dospělý si tam i do toho, do těch 50 kilo - to nebylo moc - |
| 00:18:47 | ale každej si tam vzal aspoň třeba jednu knížku |
| 00:18:50 | nebo nějaký notovej materiál nebo něco takovýho, |
| 00:18:54 | no moc ne, ale něco takovýho si každý s sebou vzal. |
| 00:18:57 | IV: Pokud vím, tak ten Váš transport mířil do terezínského ghetta. |
| 00:19:02 | Jak to vypadalo, ty první chvíle po Vašem příjezdu? |
| 00:19:07 | HH: No to byl první takovej šok, protože my jsme, nám řekli, že jo, |
| 00:19:12 | že Židé budou někde soustředěni... |
| 00:19:15 | Byl teda vybrán Terezín a naše představy byly velice naivní. |
| 00:19:19 | A ještě jsme byli takoví velice důvěryhodní {důvěřiví}, |
| 00:19:22 | my jsme se vždycky, po všech těch zklamáních vždycky jsme ještě trochu věřili tomu, co nás slibovali, |
| 00:19:28 | a všechno vždycky byla lež a všechno bylo jinak! |
| 00:19:31 | Ale hned na začátku - takže my jsme si představovali, že tam pojedem teda jako rodina, |
| 00:19:35 | no a tak někde tam budem žít a nějak pracovat |
| 00:19:38 | a nějak to vydržíme a přežijem, že jo, o tom nikdo nepochyboval, že by nepřežil. |
| 00:19:43 | Ale byl to šok hned po příjezdu, |
| 00:19:45 | protože hned po příjezdu nás jako rodiny rozdělili. |
| 00:19:48 | Muže zvlášť, ženy zvlášť. |
| 00:19:51 | Dokonce jsme v první chvíli nevěděli vůbec, kam, jestli ti muži jsou na stejném místě jako my. |
| 00:19:57 | To jsme se tedy dozvěděli velice brzy, |
| 00:19:59 | snad druhý nebo třetí den, že muži jsou ve stejném městě, |
| 00:20:03 | ale bydleli v jiných - na začátku se bydlelo v Terezíně jenom v kasárnech, |
| 00:20:07 | později potom se bydlelo i v těch domech, |
| 00:20:11 | z kterýho byli během půl roku trvání ghetta evakuováni ty civilní obyvatelé. |
| 00:20:16 | Tak na začátku jenom v kasárnech - já s maminkou v ženských kasárnech, |
| 00:20:20 | tatínek v mužských kasárnech |
| 00:20:23 | a nesměli jsme se stýkat, takže tohle trvalo ještě... |
| 00:20:26 | Tak to už bylo první, že jo, rozdělili rodiny |
| 00:20:30 | a... teď ta pravdě..., protože všecko to bylo, prostě ty představy se úplně zhroutily |
| 00:20:37 | a věděli jsme, že všecko bude zlý a jiný. |
| 00:20:40 | IV: Pokud vím, tak vlastně všichni dospělí v Terezíně museli také pracovat. |
| 00:20:46 | Kde nakonec pracovali Vaši rodiče? |
| 00:20:49 | HH: No tak v Terezíně byla takzvaná samospráva. |
| 00:20:52 | Samozřejmě všechno nařízení a všechno šlo shora, |
| 00:20:55 | z SS, ale ta vnitřní, ten vnitřní život byl organizován tak, |
| 00:21:00 | že Rada starších, že jo, byla, |
| 00:21:02 | a tak tatínek tam byl potom zařazen, pracoval v kanceláři, |
| 00:21:05 | v takovém hospodářském oddělení - wirtschaftsabteilung. |
| 00:21:09 | Všechny tajhlety názvy byly německý a my je dnes, i dodneška některý ani nepřekládáme. |
| 00:21:14 | Pracoval ve wirtschaftsabteilungu čili v hospodářském oddělení |
| 00:21:18 | a maminka, protože byla vyučená švadlena, tak tam pracovala v takovým, |
| 00:21:22 | v takový dílně krejčovský. |
| 00:21:25 | Většinou tam opravovali nebo upravovali třeba uniformy pro, pro vojáky a tak. |
| 00:21:32 | No a já jako, my jako děti, na začátku jsem nepracovala, |
| 00:21:35 | mně bylo 12, ale potom později, asi tak od těch třinácti, čtrnácti, |
| 00:21:39 | nevím, jestli to už byla pracovní povinnost…, |
| 00:21:42 | ale mohli jsme a pracovala jsem pak, většinou děti pracovaly v zemědělství, |
| 00:21:47 | v takových těch kindergarten, v dětských zahradách |
| 00:21:51 | nebo i přímo teda v zemědělství venku, kde pracovali i dospělí. |
| 00:21:55 | A to bylo... dokonce jsme se k tomu snad i dobrovolně rozhodli, |
| 00:22:00 | protože to byla…, první věc byla, že my - samozřejmě ta zelenina a všechno, co se tam vyrobilo, |
| 00:22:07 | bylo pro Němce, z toho, byl přísný zákaz si z toho něco vzít, |
| 00:22:11 | ale přese všechno samozřejmě jsme nějak něco vždycky... |
| 00:22:15 | Jednak mohli venku sníst, anebo i propašovat. |
| 00:22:18 | Pašovali jsme to různě schovaný někde v prádle a pod šatama, |
| 00:22:22 | alespoň nějaký ty odpadový listy ze zeleniny, |
| 00:22:25 | takže to byl takový jediný zdroj vitamínů. |
| 00:22:27 | A potom hlavně, že jsme se dostali taky na čerstvý vzduch, |
| 00:22:30 | protože jinak jsme byli přímo v ghettě a tam samozřejmě to bylo zamořený, |
| 00:22:35 | protože v tom maliličkým městečku, kde před válkou žilo dohromady i s vojáky, |
| 00:22:40 | kteří bydleli v kasárnech - v těch kasárnech bydlelo asi 3,5 tisíc vojáků |
| 00:22:46 | a těch obyvatel v těch domech bylo taky asi 3,5 tisíc - |
| 00:22:50 | čili v městečku, který dřív sloužilo pro 7000 obyvatel |
| 00:22:54 | nás tam bylo vždycky najednou asi 60 000, |
| 00:22:56 | takže vzduch byl nedýchatelný a nezdravý, |
| 00:23:01 | takže to bylo jako možnost. |
| 00:23:03 | Tatínek tenkrát taky říkal: „Jo, přihlaš se tam, aspoň se dostaneš na čerstvej vzduch.“ |
| 00:23:08 | Takže jsem pra..., takže jsme všichni pracovali, i já, v tý... v tom zemědělství. |
| 00:23:12 | IV: Tak já o Vás vím, že Vy jste si tam ty barvy a pastelky opravdu nevzala jen tak náhodou... |
| 00:23:20 | HH: No jo, no tak já jsem ráda kreslila, to jsem říkala. |
| 00:23:24 | Proto jsem si je s sebou vzala a taky jsem i nějaký ten blok. |
| 00:23:28 | Ty barvičky mi dokonce, s nima jsem velice šetřila |
| 00:23:31 | a vydržely mi snad celou tu dobu. |
| 00:23:33 | Problém byl potom později s papírem, ale to jsme nějak... |
| 00:23:37 | Tatínek mi vždycky nějaký zase opatřil, zase odjinud. |
| 00:23:40 | Zase tam byla jiná taková zeichenstube, kreslírna, |
| 00:23:44 | kde byli zaměstnáni dospělí umělci, |
| 00:23:48 | kteří tam vyráběli oficiální nějaký propagační materiál, různé plakáty a grafy pro Němce, |
| 00:23:55 | ale měli přístup k materiálům a oni potom, tajně zase samozřejmě, kreslili něco úplně jinýho. |
| 00:24:01 | Ale takže tam ten materiál nějaký byl a odtamtud jsem nějaký i... nebo tatínek mi tam nějaký sehnal. |
| 00:24:08 | No, byla, bylo mi těch 12 a bylo... byl prosinec |
| 00:24:11 | a já jsem ráda malovala, tak jsem, ta moje první kresbička, kterou jsem udělala, |
| 00:24:16 | to byly dvě děti, jak stavějí sněhuláka. |
| 00:24:19 | A já jsem tuhletu kresbičku propašovala tatínkovi do mužských kasáren |
| 00:24:24 | a tatínek mi zase nějakou jinou cestou propašoval zpátky odpověď. |
| 00:24:28 | Odpověď zněla: „Maluj, co vidíš.“ |
| 00:24:32 | A to bylo vůbec asi rozhodující vůbec možná v mém životě, |
| 00:24:36 | protože vlastně tahle kresbička, ten sněhulák, |
| 00:24:39 | byla moje první terezínská kresba, |
| 00:24:41 | ale de facto poslední skutečně dětská, |
| 00:24:46 | protože od té doby na radu svého tatínka jsem začala popisovat, |
| 00:24:51 | líčit každodenní život v ghettu. |
| 00:24:53 | A byla jsem dost pilná – já jsem byla v Terezíně téměř tři roky |
| 00:24:58 | a za ty tři roky jsem vytvořila víc než 100 kreseb. |
| 00:25:02 | A zachycují každodenní život v ghettu. |
| 00:25:05 | A protože to... fotografovat nebo filmovat v Terezíně bylo zakázáno |
| 00:25:12 | a neexistuje téměř žádný obrazový materiál z té doby, |
| 00:25:16 | kromě těch kreseb, který dělali právě ti, tajně ti dospělí malíři, |
| 00:25:23 | kteří oficiálně tedy byli v té zeichestube |
| 00:25:26 | a tajně popisovali ten terezínský život. |
| 00:25:29 | Ale já jako dítě, ten můj pohled byl samozřejmě trošičku jiný |
| 00:25:34 | a takže jsem tam zachycovala i některé detaily, |
| 00:25:38 | který se nenajdou vůbec nikde a jsou právě dneska velice důležitým dokumentem, |
| 00:25:44 | protože vlastně se nikde jinde nedo... ne... nenajdou. |
| 00:25:48 | IV: Zmiňovala jste se i vlastně o těch dospělých malířích, |
| 00:25:52 | můžete se třeba jenom několika slovy zmínit o kulturním životě v Terezíně? |
| 00:25:57 | HH: To je velice těžký, to se zmínit v několika slovech krátce, |
| 00:26:02 | protože kulturní život v Terezíně byl tak úžasně bohatý |
| 00:26:07 | a úroveň jeho tak vysoká, |
| 00:26:09 | že se to asi nikde jinde na světě nenajde, aby na tak malém prostoru vyrostlo tolik hodnotné kultury. |
| 00:26:17 | Byla to kultura ve všech směrech, |
| 00:26:19 | bylo to teda malování, bylo to divadlo, byly to různé kabarety, byly to koncerty. |
| 00:26:25 | Byly to nespočetně přednášek ze všech oborů, |
| 00:26:29 | protože do Terezína se dostali všichni Židé, především z Čech |
| 00:26:34 | a potom později i z ostatních okupovaných zemí Evropy, |
| 00:26:38 | čili byli tam z Německa, byli tam z Dánska, z Holandska, z Maďarska |
| 00:26:43 | a mezi nimi byli u... bylo tolik přece význačných umělců, vědců... |
| 00:26:49 | Takže ti vědci pak - ty přednášky ze všech oborů |
| 00:26:53 | a hudba tam byla nejen předvá... , |
| 00:26:57 | jako provozována na představeních, koncertě, |
| 00:26:59 | ale byli tam taky... hudba tam byla taky skládána, |
| 00:27:02 | komponována a takže ten život byl úžasný |
| 00:27:07 | a bylo tam strašně moc kultury jak nikde na světě. |
| 00:27:10 | IV: Zmínila jste se o tom, že vlastně do Terezína byli sváženi Židé z celé okupované Evropy, |
| 00:27:20 | panovaly mezi nima nějaké rozdíly? |
| 00:27:22 | HH: No tak určitě, určitě trochu, protože každý národ, každá země má trochu své rozdíly. |
| 00:27:28 | My jsme se drželi trošku... ty skupiny národnostní se držely pohromadě. |
| 00:27:34 | Ale třeba... třeba i v té kultuře bylo... byla česká kultura, |
| 00:27:39 | bylo české divadlo, český kabaret a bylo zase německé. |
| 00:27:42 | To bylo dokonce dva, protože tam byli umělci, že jo, z Německa. |
| 00:27:45 | Takže byl německý kabaret, německé divadlo, český... |
| 00:27:48 | No ale jinak jsme byli, byli pomích..., to se pomíchávalo, |
| 00:27:53 | ale přece jenom ty skupiny se držely zvlášť. |
| 00:27:55 | Já jsem potom, jako dítě, a to byla jedna z velice dobrých věcí, |
| 00:28:01 | který udělala ta samospráva, |
| 00:28:03 | protože se sna..., museli samozřejmě poslouchat ty - ta nařízení, |
| 00:28:08 | ale snažili se, seč mohli, že jo, ten život nějak usměrnit |
| 00:28:13 | a především se snažili ulehčit ten život dětem. |
| 00:28:17 | A byla... právě zřídili domovy po děti, |
| 00:28:22 | zvláštní domovy - takže byl jeden chlapecký domov, |
| 00:28:25 | dívčí domov a ještě domov pro větší - starší mládež |
| 00:28:31 | a domov pro docela malý děti. |
| 00:28:33 | A já jsem se pak dostala do dětského domova, respektive dívčího domova, |
| 00:28:38 | dívčího domova L…, protože – pardon to není už transportní číslo, to „L“, |
| 00:28:43 | ale i ulice tam byly pojmenovány, |
| 00:28:47 | protože ten - ta architektura v Terezíně je velice strohá taková, |
| 00:28:50 | jsou tam jenom takové ty pravoúhlé ty ulice, |
| 00:28:55 | takže ty dlouhé se jmenovaly lange straße, čili zkráceně „L“, |
| 00:28:59 | a querstraße „Q“. |
| 00:29:01 | Bydlela jsem na ulici L |
| 00:29:04 | a náš domov měl číslo L410, |
| 00:29:07 | to byl dívčí domov a tam jsem bydlela. |
| 00:29:10 | A tam jsem bydlela právě s českými dětmi, s českými děvčaty. |
| 00:29:16 | Pak bylo ještě vedle, je jiná budova L414 |
| 00:29:21 | a tam bydlely děti z Německa. |
| 00:29:23 | Bydlely tam, ale protože už pak v tom L410 nebylo dost místa pro všechny, |
| 00:29:28 | tam byly trochu pomíchaný, protože tam bydlely i některé české děti, |
| 00:29:33 | ale hlavně to bylo pro děti z Německa, |
| 00:29:35 | ale já jsem bydlela teda na tom L410 |
| 00:29:37 | a tam jsme se nijak nemíchaly, to byly děti, děvčata z Čech. |
| 00:29:41 | IV: Terezínské ghetto také během války navštívila Mezinárodní komise Červeného kříže. |
| 00:29:46 | Máte na to nějaké vzpomínky? |
| 00:29:48 | HH: Jistě a to byl vlastně hlavní důvod, proč se Terezín liší od ostatních koncentračních táborů. |
| 00:29:54 | Protože to bylo sice ghetto, v podstatě to byl koncentrační tábor, |
| 00:29:58 | ale byl zří... zřízen vlastně za tím účelem k oklamání světa. |
| 00:30:05 | A za... Byla tam právě naplánovaná tahle ta návštěva Červeného kříže |
| 00:30:10 | a mělo, a předstíralo se, že Židé mají své město, |
| 00:30:15 | dokonce se tomu říkalo, že Hitler dal Židům město. |
| 00:30:20 | Dokonce, krom té návštěvy Červeného kříže, |
| 00:30:23 | tam byla ještě jedna důležitá událost, |
| 00:30:26 | a sice tam byl natočený propagandistický film, |
| 00:30:29 | který se právě jmenoval „Vůdce dal Židům město“. |
| 00:30:34 | A předstíralo se, že Terezín je normálně fungující město, |
| 00:30:39 | kde Židi žijou normálně a že se jim daří dobře. |
| 00:30:43 | Tomu, téhle té návštěvě přecházela dlouhá akce, |
| 00:30:49 | řeknu to německy „Verschönerung der Stadt“, |
| 00:30:52 | zkrášlo... okrašlovací nebo zkrášlování města. |
| 00:30:55 | A byly přesně naplánovány ulice, přesně byla naplánována místa, |
| 00:31:00 | která ta komise navštíví, a ta byla příslušně přizpůsobena a zkrášlena. |
| 00:31:07 | Takže se třeba – my jsme normálně bydleli na třípatrových kavalcích, |
| 00:31:14 | že jo, člověk měl jeden metr asi a 80 centimetrů, |
| 00:31:20 | to byl náš celý životní prostor – |
| 00:31:22 | aby to bylo přesně naplánováno, kudy ta komise půjde, |
| 00:31:26 | takže třeba v přízemích těch ulic, kudy měla projít, |
| 00:31:30 | se uřezávaly třetí patra těch kavalců, |
| 00:31:33 | aby zvenku ten pohled nebyl vidět, jak tam jsme nacpaný. |
| 00:31:37 | Do oken byly dávány záclonky, |
| 00:31:40 | domy byly malovány, dokonce se drhly i chodníky |
| 00:31:45 | a byly dokonce zařízeny i některé obchody. |
| 00:31:49 | V Terezíně samozřejmě jsme nemohli nic kupovat, my jsme do... dostávali stravu ze společné kuchyně |
| 00:31:56 | a tak jedině, jestli jsme někde něco vařili, |
| 00:31:59 | tak to bylo z těch, právě nějakejch těch balíčků, |
| 00:32:02 | který byly možno do Terezína poslat, |
| 00:32:05 | a z nich, třeba z těch odpadový, nějaký tý odpadový zeleniny, co jsme přinesly nebo tak. |
| 00:32:10 | Tak to bylo jenom takové vylepšení, který tam jsme někde v koutku vařili, |
| 00:32:14 | ale normálně jsme dostávali stravu z těch společných kuchyní. |
| 00:32:19 | Obchody neexistovaly a... ale dokonce taky byly zase, |
| 00:32:25 | byly natištěny terezínský peníze – ghettogeld, |
| 00:32:29 | to byly kousky papíru, bezcenný, za ty nebylo možno nic koupit, |
| 00:32:34 | ale mělo to vypadat, že za to ghettogeld my si můžeme v tom obchodě něco nakoupit. |
| 00:32:39 | Takže byly zřízeno několik obchodů: |
| 00:32:42 | byl tam obchod s kufry, byl tam obchod se šaty, |
| 00:32:47 | pak tam byl dokonce i obchod nějaký jako drogérie a obchod potravinami. |
| 00:32:53 | Nevím, jestli ještě nějaké jiné. |
| 00:32:55 | Zboží samozřejmě nebylo – takové věci se řešily tak, |
| 00:32:59 | že se jednomu transportu za... zabavila zavazadla |
| 00:33:03 | a ty kufry se pak dostaly do těch obchodů, |
| 00:33:06 | pak ty šaty se dostaly do těch obchodů, |
| 00:33:09 | i třeba nějakej zubní kartáček nebo něco takovýho |
| 00:33:13 | a člověk potom za tydlety, takový bony to vlastně byly, |
| 00:33:17 | takový ty poukázky, ty ghettogeld, mohl jít si koupit případně třeba svůj kartáček na zuby, |
| 00:33:24 | anebo své šaty, který by tam byl našel. |
| 00:33:27 | Tak takhle to fungovalo. |
| 00:33:29 | Dokonce bylo – škola byla zakázána, |
| 00:33:33 | o tom jsme mluvily už předtím, ta byla zakázána už před transporty. |
| 00:33:36 | Samozřejmě, že bylo i v Terezíně přísně zakázané vyučování. |
| 00:33:40 | Přesto tajně fungovalo dál, ale o tom bychom zase mohli mluvit jindy, nevím, kolik máme na to času, |
| 00:33:48 | ale před tou komisí se předstíralo, že když je normální město, tak musí být i škola, |
| 00:33:54 | která byla ve skutečnosti zakázána, |
| 00:33:57 | takže na jednu budovu se dostal nápis „Chlapecká a dívčí škola“ - |
| 00:34:01 | Knaben- und Mädchenschule. |
| 00:34:04 | Ale nebyli žáci, že jo, tak se to vyřešilo zas takovým tím šalamounským způsobem, |
| 00:34:10 | byly ferien, byly prázdniny, takže náhodou jako, |
| 00:34:15 | když sem jakoby ta komise přijela, zrovna byly prázdniny. |
| 00:34:18 | Tak to byla akce Mezinárodní komise Červeného kříže, |
| 00:34:24 | a když už bylo všecko takhle vykrášleno a připraveno, |
| 00:34:27 | tak se to využilo právě pro natočení toho propagandistickýho filmu „Vůdce dal Židům město“. |
| 00:34:34 | IV: Zmiňovala jste se o tom... |
| 00:34:36 | CM: To necháme na další kazetu... |
Dane wrażliwe
Informacje te zawierają wrażliwe dane dotyczące osób lub materiałów oraz reprodukcje archiwalne, które nie należą do domeny publicznej a podlegają okresom przechowywania zgodnie z przepisami dotyczącymi archiwizacji i ochrony danych lub ograniczonymi prawami użytkowania.
W przypadku poszukiwania informacji (np. konkretnej osoby) na podstawie uzasadnionego interesu, istnieje możliwość wystąpienia z wnioskiem o udzielenie informacji na piśmie. W tym celu należy skorzystać z funkcji „Zgłoszenie do archiwum”, następnie wypełnić i podpisać formularz zgłoszenia użytkownika zasobu archiwalnego.
W przypadku poszukiwania informacji (np. konkretnej osoby) ze względu na projekt badawczy lub zainteresowania działalnością edukacyjną, istnieje możliwość wystąpienia z wnioskiem o udzielenie dostępu do bazy danych poprzez wniosek archiwalny.
