Soubor „AGFl_AV.22.1028.mp4“
| Název souboru ve složce | AGFl_AV.22.1028.mp4 |
|---|---|
| Folder name | |
| Zdroje | KZ-Gedenkstätte Flossenbürg Signatur: AGFl AV.22.1028 |
| Velikost souboru | 236.71 MB |
| Velikost | 640px × 480px |
| Náhled | |
| Reference | |
| Délka | 00:35:29 |
| Poměr velikosti | 4:3 |
Vytvořeno 20.08.2014 08:45:15
Poslední změna 02.01.2023 13:15:57
Titulky souboru „AGFl_AV.22.1028.mp4“
| 00:00:01 | IV: Paní Hošková, zmínila jste se o tom, že v terezínském ghettu byla zakázána jakákoli školní výuka, |
| 00:00:08 | ale zároveň tam na nějaké té ilegální bázi nějaké to školní vyučování probíhalo. |
| 00:00:17 | Mohla byste se o tom zmínit? |
| 00:00:19 | HH: Fungovalo vyučování skutečně snad ve všech oborech. |
| 00:00:22 | Samozřejmě to nebyla škola jako taková, nebyly tabule, nebyly učebnice, |
| 00:00:27 | nebyl papír, dokonce byla i nouze o tužky. |
| 00:00:31 | Bylo to zaká..., bylo to zakázaný. |
| 00:00:34 | Jedině, co se smí, co děti směly, bylo kreslení a nějaké ruční práce. |
| 00:00:39 | A bylo to právě i zjednodušený tím, že jsme bydleli v těch domovech, |
| 00:00:43 | tak bylo možný to lépe zorganizovat. |
| 00:00:45 | Takže měli jsme vždycky třeba připravený nějaký materiál, |
| 00:00:49 | jako že malujem a bylo vyučování. |
| 00:00:53 | To nebyli vždycky učitelé. Byli to různí pedagogové a nebo různí lidé, |
| 00:00:57 | kteří přišli třeba do domova, nějaký spisovatel nebo nějaký hudebník. |
| 00:01:02 | Nebo někdo z těch dospělých přišel a něco nám třeba vyprávěl o literatuře, |
| 00:01:06 | o dějinách, o zeměpise. |
| 00:01:10 | Velice vzpomínám třeba na paní profesorku Brumlíkovou, |
| 00:01:13 | která nám vyprávěla vždycky, jak cestovala, |
| 00:01:16 | a teď nám vyprávěla o mořích a o horách – a to byl zeměpis. |
| 00:01:19 | Pak přišel zase třeba někdo o té literatuře. |
| 00:01:23 | A učili jsme se v podstatě všechno. |
| 00:01:28 | Když taková hodina probíhala, |
| 00:01:30 | tak vždycky někdo měl dole službu |
| 00:01:34 | a varo... varoval před případnou kontrolou. |
| 00:01:39 | A to, samozřejmě, volal jako alarm, že hlásil: „Jde návštěva,“ |
| 00:01:42 | a my jsme okamžitě schovali všechno, co by připomínalo nebo na čem by se poznalo, že bylo nějaké vyučování |
| 00:01:48 | a už jsme předstírali teda, že jenom malujeme nebo jsme zpívali. |
| 00:01:51 | Tak takhle to fungovalo. |
| 00:01:53 | Nejenže furt to fungovalo, fungovalo to zázračně, |
| 00:01:58 | protože neustále - náš život nebyl pravidelnej, že jo, tam se neustále něco dělo. Byly, |
| 00:02:03 | neustále byly transporty, ten strach z těch transportů, |
| 00:02:07 | to nad námi viselo, že jo, jak Damoklův meč celou tu dobu. |
| 00:02:11 | Znamenalo, že byl někdo v transportu, my jsme třeba celou noc nespali, |
| 00:02:15 | pomáhali jsme – vždycky tam byl někdo z pokoje – |
| 00:02:17 | tak jsme mu pomáhali. |
| 00:02:18 | Vždycky někdo z těch žáků odešel tím transportem. |
| 00:02:22 | On odešel vždycky taky někdo i z těch vyučujících, |
| 00:02:25 | ale on zase na jeho místo nastoupil okamžitě někdo jinej |
| 00:02:29 | a ono to fungovalo. |
| 00:02:31 | To... Vlastně to bylo plynulé... |
| 00:02:33 | Teď my jsme i pracovali, my jsme chodili do tý zahrady většinou. |
| 00:02:37 | Učili jsme se v poledních pauzách, |
| 00:02:40 | učili jsme se po večerech, |
| 00:02:41 | učili jsme o sobotách |
| 00:02:43 | a čím víc nám to zakázali, my jsme se strašně chtěli učit. |
| 00:02:47 | A i když ti učitelé odcházeli a i když i žáci odcházeli, |
| 00:02:53 | pořád to fungovalo a to vyučování bylo. |
| 00:02:57 | Je to obdivuhodný a my jsme velice vděční těmhletěm pedagogům, |
| 00:03:03 | který tohle to za těch podmínek dokázali. |
| 00:03:06 | A dokonce my jsme – protože já jsem teda končila vlastně tou 5. třídou základní školy |
| 00:03:12 | a po válce, když jsem se vrátila, tak jsem byla přijatá do 4. třídy, |
| 00:03:19 | vlastně jsem, šla jsem jenom o rok zpátky, než kam jsem patřila – |
| 00:03:22 | byli jsme schopný pokračovat vlastně ve třídách, kam jsme věkově patřili. |
| 00:03:29 | IV: To je úctyhodné. |
| 00:03:31 | HH: Takže si myslím, že to bylo, takhle to bylo s vyučováním. |
| 00:03:36 | IV: Zmínila jste se také o tom, že Vám do Terezína mohly chodit nějaké balíčky... |
| 00:03:41 | Jak to bylo třeba tohle limitováno? |
| 00:03:44 | HH: Já už přesně, přesně nevim, jak bylo, ani nevím ten termín. |
| 00:03:48 | Myslím, že to bylo jednou za šest neděl a nevím, jestli to smělo být kilo nebo tři. |
| 00:03:52 | A - co bylo ale důležitý – ten balíček směl posílat zase jenom nějaký Žid. |
| 00:03:58 | Těch Židů venku ale ubývalo a už nebyl třeba, venku už nebyli příbuzný, |
| 00:04:03 | který by vám to poslali, |
| 00:04:06 | takže těch balíčků bylo hrozně málo. |
| 00:04:07 | Ale bylo tady třeba ještě několik rodin – |
| 00:04:11 | to bylo i v našem případě, |
| 00:04:12 | že třeba tady u nás v domě bydlel i nějaký pan Stein, |
| 00:04:16 | kterej žil ve smíšeném manželství. |
| 00:04:18 | A ti Židé, kteří byli ve smíšeném manželství, nemuseli – |
| 00:04:22 | teda oni potom museli, ale mnohem později – |
| 00:04:25 | v té době ještě nemuseli nastoupit do transportu. |
| 00:04:27 | Takže na pana St... |
| 00:04:29 | A my jsme museli, abychom mohli dostat takový balíček, |
| 00:04:31 | tak jsme museli předem poslat takový jako povolení na ten balíček. |
| 00:04:35 | Tak tohle povolení, to jsme posílali na pana Steina. |
| 00:04:39 | A my jsme, že jo, směli taky z Terezína psát. |
| 00:04:43 | Psát se směly taky jenom, nevím v jakých nějakých časových intervalech, |
| 00:04:48 | už nevím přesně, jak dlouho. |
| 00:04:49 | Jsme směli napsat korespondenční lístek hůlkovým písmem, |
| 00:04:54 | eventuelně na stroji, což měl málokdo příležitost. |
| 00:04:58 | Ale můj tatínek, protože pracoval tam v kanceláři, |
| 00:05:00 | tak měl přístup i k té... i k psacímu stolu, |
| 00:05:03 | což je teďka, proč to řeknu i důležitý, protože – |
| 00:05:07 | a směly jsme napsat jenom 30 slov. |
| 00:05:10 | A na tom prvním lístku, který tatínek poslal panu Steinovi, |
| 00:05:15 | psal to, že jo, černou páskou, |
| 00:05:18 | ale taky jako nějak tam dal i tu červenou, že první písmena, |
| 00:05:21 | první písmena každé řádky začí..., dala dohromady jméno té rodiny. |
| 00:05:27 | Tam bylo „Pěchoč“. |
| 00:05:29 | Tak tatínek nějak sestavil tento a to, jako tak nějak tam přimíchal tu červenou pásku, |
| 00:05:34 | takže dohromady tahleta písmena, napsaná trochu jinak, dala to jméno. |
| 00:05:38 | Takže - protože pan Stein, že jo byly příděly jídla. |
| 00:05:43 | Všichni lidi měli malý příděly. |
| 00:05:46 | Židé je měli ještě menší. |
| 00:05:48 | Takže těžko by nám býval i třeba pan Stein ze svého pří- přídělu mohl posílat balíčky. |
| 00:05:54 | Ale on pochopil tedy z toho, že to má dát těch Pěchočům. |
| 00:05:58 | Pěchočovi byli sousedé ve vedlejším domě, |
| 00:06:01 | kteří pocházeli ze Sudet a v té době utekli do Prahy |
| 00:06:05 | a měli tady vedle v domě obchod s potravinami. |
| 00:06:08 | Pan Pě..., pan Stein pochopil, že balík teda má dát Pěchočům |
| 00:06:13 | a pan Pěchoč byl jeden z těch, kteří, jak jsem říkala na začátku, |
| 00:06:17 | třeba nás zdravili na ulici – |
| 00:06:20 | tehdy, to už se dneska taky nedělá, |
| 00:06:22 | smekal klobouk třeba, že jo, ostentativně prostě zdravil. |
| 00:06:26 | No, byli to velice slušní lidi, tahleta... ti Pěchočovi, |
| 00:06:30 | a ti teda dali dohromady ten balíček. |
| 00:06:32 | A pan... a odeslal ho pan Stein. |
| 00:06:36 | Dokonce – byla jenom jediná pošta v Praze, |
| 00:06:40 | v Ostrovní ulici, odkud se tyhle balíčky do Terezína směly posílat |
| 00:06:44 | a pan Pěchoč byl tak úžasnej, že on ten, že ten balík i do tý Ostrovní ulice až nesl, |
| 00:06:49 | ale pan Stein ho tam teda jako Žid poslal. |
| 00:06:52 | Myslím, že těch balíčků jsme za tu dobu dostali asi deset. |
| 00:06:56 | Nebyly to žádný velký zázraky, |
| 00:06:59 | obyčejně tam byl bochník chleba, |
| 00:07:00 | trochu mouky, trochu cukru, nějak, možná nějaká sušenka, |
| 00:07:05 | nějaký možná takový ten válečný margarín. |
| 00:07:08 | Tehdy se dělalo taky nějaký takový, říkalo se tomu nějaký jako medový máslo, |
| 00:07:13 | takový... něco takovýho a nějakej kousek suchýho salámu. |
| 00:07:16 | To bylo asi všechno, ale pro nás to samozřej... |
| 00:07:19 | Nebo poslali nám hotovou jíšku nebo něco takovýho. |
| 00:07:23 | No, dneska by byly pytlí – víte, já to vždycky srovnávám s dneškem. |
| 00:07:27 | Dneska by poslali, všechno by bylo v prášku, |
| 00:07:29 | polívky v prášku, kaše v prášku, ale tehdy to bylo takhle.. |
| 00:07:33 | Tak, nebyly to velký, ale byla to, byl to pro nás veliký přínos. |
| 00:07:37 | Takže prostě takhlenc my jsme dostávaly ty balíčky. |
| 00:07:40 | IV: Měli jste třeba nějaké informace o tom, co se děje mimo Terezín? |
| 00:07:45 | HH: V Terezíně nebyl ani telefon, ani noviny, |
| 00:07:50 | samozřejmě rádio a nic takovýho. |
| 00:07:53 | Přesto se do Terezína, většinou prostřednictvím těch českých četníků, |
| 00:07:58 | protože my jsme v Terezíně nebyli hlídáni esesáky - |
| 00:08:01 | samozřejmě oni mohli chodit na kontrolu, což dělali, |
| 00:08:04 | to byly právě ty kontroly, před kterýma jsme okamžitě varovali - |
| 00:08:08 | ale služby měli čeští četníci, což byli většinou velice slušní lidé. |
| 00:08:14 | Taky jich mnoho tuto slušnost zase zaplatilo životem, |
| 00:08:18 | protože se pak na nějaké ty kontakty, |
| 00:08:20 | který oni zprostředkovávali, že se na to přišlo. |
| 00:08:23 | Takže nějaké ty zprávy se do Terezína vždycky, nějak se dostaly. |
| 00:08:27 | Takže to fungovalo – dokonce ty zprávy byly ještě lepší a rychlejší, |
| 00:08:34 | než ve skutečnosti byly, |
| 00:08:35 | protože hlavní zprávy vždycky byly, kde už je fronta, |
| 00:08:38 | jak postupuje. |
| 00:08:39 | Vím, že vždycky se říkalo: „Němci, jako už, jako už jsou tam a tam.“ |
| 00:08:43 | A ono to bylo pravda teprve až za dva měsíce, |
| 00:08:46 | takže postu- postupovalo se rychleji, než to bylo pravda. |
| 00:08:50 | Říkalo se tomu „bouges“ třeba - |
| 00:08:52 | to byla taková, ty zprávy a takovou tou tichou poštou. |
| 00:08:55 | Dokonce existoval, myslím, že je v Terezíně vystavena taková, |
| 00:09:00 | takový velice primitivní přístroj, |
| 00:09:03 | který tam někdo sestavil a bylo možno ne odtamtud vysílat, |
| 00:09:07 | ale byla to nějaká pří..., že mohli přijímat nějaké zprávy. |
| 00:09:10 | To tam bylo někde tajně, někde umístěno. |
| 00:09:13 | Takovej je to dřevěnej kufřík na krys-, nějaký ty krystalky... |
| 00:09:17 | velice primitivní, takže i odtamtud… |
| 00:09:19 | A když někdo, že jo, vyslechl, tako... zachytil takovou zprávu, |
| 00:09:22 | během čtvrt hodiny to znalo celý ghetto. |
| 00:09:24 | Ale telefon, noviny, rádio samozřejmě nebylo. |
| 00:09:29 | IV: Zmiňovala jste se o tatínkovi a mamince... |
| 00:09:32 | Jak to bylo s tou Vaší širší rodinou? Setkali jste se v Terezíně? |
| 00:09:36 | HH: V Terezíně jsme se se..., postupně tam. |
| 00:09:39 | My jsme byli jedny z prvních. |
| 00:09:40 | Úplně první byl můj strýc, |
| 00:09:42 | úplně první, ten jel tím trans... |
| 00:09:44 | těma... První dva - teda prvních pět transportů Židů z Prahy jelo do Polska, |
| 00:09:48 | do Lodže. |
| 00:09:49 | Pak začly jezdit do Terezína. |
| 00:09:51 | První dvě skupiny byli jenom muži, |
| 00:09:53 | „AK“ se jmenoval ten transport, |
| 00:09:55 | to byly arbeit-, pracovní komando, arbeitskommando. |
| 00:09:58 | Ti jeli jako připravit to ghetto. |
| 00:10:01 | A tak strýc můj, Josef Polák, byl jeden z těch prvních. |
| 00:10:05 | A ten byl vlastně první a my jme byli druhý z rodiny, transport L. |
| 00:10:10 | Během týdne nebo několika dnů přijel transport M, |
| 00:10:13 | šlo to za sebou, abeceda... |
| 00:10:15 | A to přijela moje teta, to byla jeho manželka. |
| 00:10:18 | A pak nějak postupně přijeli další tety, přijela i babička – |
| 00:10:21 | a pak zase postupně zase odjížděli… |
| 00:10:25 | IV: K tomu se dostáváme vlastně od transportů do Terezína k transportům z Terezína. |
| 00:10:32 | Říkala jste, že jste se toho velmi báli, |
| 00:10:35 | tak předpokládám, že Vy jste to třeba mohli vědět už právě z toho, |
| 00:10:40 | od těch uprchlíků z toho Německa, ale... |
| 00:10:43 | HH: Když jsme jeli do Terezína, nevěděli jsme nic |
| 00:10:46 | a mysleli jsme si, že teda v tom Terezíně – |
| 00:10:48 | jak jsem říkala, jeli jsme tam s tou naivní představou, |
| 00:10:50 | že tam teda budem a tam vydržíme přes tu válku. |
| 00:10:54 | To byl samozřejmě zase klam, |
| 00:10:57 | který už... protože do Terezína transporty nejen přijížděly, |
| 00:11:02 | ale i odjížděly. |
| 00:11:04 | A už od ledna čtyřicet dva začly transporty do Terezína nejen přijíždět, |
| 00:11:11 | ale i odtamtud odjíždět. |
| 00:11:12 | A to byl právě ten strach být zařazen do nějakého toho transportu, |
| 00:11:17 | protože Terezín byl v podstatě jenom přestupní stanicí do dalších lágrů. |
| 00:11:21 | IV: Bohužel Vám se ani vlastně to předvolání do toho transportu z Terezína nevyhnulo. |
| 00:11:29 | Jak to probíhalo ve Vašem případě? |
| 00:11:31 | HH: No probíhalo to v podstatě vždycky zase stejně, zase muselo... |
| 00:11:35 | Zase nařízení bylo: „Musí odejít 1000 lidí.“ |
| 00:11:40 | To bylo jedině limitováno, někdy tak, že třeba muselo to být třeba 1000 práceschopných. |
| 00:11:46 | Jindy to bylo třeba 1000 starých, |
| 00:11:48 | přes 65 let nebo tak. |
| 00:11:51 | Tak nějak to znělo, |
| 00:11:52 | vždycky to bylo a tu listinu musela sestavit zase ta samospráva. |
| 00:11:57 | To bylo samozřejmě velice těžký a to je - to je velice komplikovaný. |
| 00:12:02 | Oni museli prostě odevzdat listinu 1000 lidí |
| 00:12:05 | a těch 1000 lidí muselo, muselo odejít. |
| 00:12:08 | Samozřejmě se lidi různě snažili se z toho vyreklamovat, |
| 00:12:12 | že jo, přes známý, to, to byly veli- velice těžký věci. |
| 00:12:17 | Já vím, že potom nakonec, když tatínek, i když byl v transportu – |
| 00:12:22 | my jsme tam vydrželi dost dlouho, |
| 00:12:23 | tatínek byl právě v tom hospodářském oddělení... |
| 00:12:27 | Vydrželi jsme tam téměř 3 roky. |
| 00:12:29 | Pak byl zařazen i tatínek do transportu |
| 00:12:32 | a maminka tenkrát taky mu říkala: „Jdi, zkus to vyrek..., třeba by tě vyreklamovali.“ |
| 00:12:36 | A tatínek tenkrát řekl: |
| 00:12:37 | „No, ale vždyť místo mě by musel jít někdo jinej...“ |
| 00:12:39 | A to tak bylo… |
| 00:12:43 | IV: Vy jste se ale také zmiňovala, že vlastně, když jsme o tom mluvili předtím, |
| 00:12:49 | že Vy jste byli i jako rezerva pro některý transporty. |
| 00:12:52 | HH: Jednou... |
| 00:12:52 | IV: Co to znamenalo? |
| 00:12:53 | HH: Jednou jsme – protože muselo odejít 1000 lidí. |
| 00:12:56 | No, mohlo se stát, že já nevím, třeba někdo mezitím umřel nebo něco, |
| 00:13:00 | těch...nějakým způsobem prostě někdo třeba nena... nemohl nastoupit. |
| 00:13:04 | Tak bylo vždycky ještě nějaký počet lidí, |
| 00:13:07 | přes ten, přes ten daný, bylo to většinou 1000, někdy 1500 lidí |
| 00:13:10 | v tom transportu, ale bylo jich vždycky zařa... jako několik víc |
| 00:13:14 | a ty byli v takzvané rezervě. |
| 00:13:16 | A my jsme dokonce jednou v takový rezervě byli, |
| 00:13:18 | ale prostě jsme nepřišli na řadu. |
| 00:13:21 | IV: Co to bylo za transport? |
| 00:13:23 | HH: Byl to myslím ten zářijový transport. |
| 00:13:26 | A to byly ty transporty, co tehdy šly do toho takzvaného... |
| 00:13:30 | do... v Osvětimi do takzvaného rodinného tábora. |
| 00:13:33 | A byly to vlastně ty transporty – |
| 00:13:35 | to vlastně dodneška nikdo úplně přesně neví, |
| 00:13:38 | co se tím tehdy zamýšlelo, s tím rodinným táborem, |
| 00:13:42 | ale snad se i očekávala nějaká taková návštěva |
| 00:13:46 | toho Mezinárodního kříže nebo nějaká kontrola i tam, |
| 00:13:49 | tak snad proto. |
| 00:13:51 | Protože normálně v Osvětimi, že jo, muži, ženy bydleli zvlášť, |
| 00:13:55 | nikdy ne rodiny pohromadě. |
| 00:13:56 | Ale tenhleten rodinný tábor byl snad – |
| 00:13:58 | ale neví se to jistě, není to... |
| 00:14:00 | že snad se tam očekávala zase nějaká taková kontrola |
| 00:14:04 | a mělo se opět předstírat, |
| 00:14:06 | že i tam se žije jakoby nějak v podstatě normálně a ne tak hrozně. |
| 00:14:10 | Jenomže potom, po půl roce tento transport byl, |
| 00:14:14 | eh... to bylo ze 7. na 8. března {1944}, |
| 00:14:19 | bylo to zase transport českých Židů. |
| 00:14:22 | Bylo vybráno asi to datum zase snad proto, |
| 00:14:24 | to byly právě Masarykovy narozeniny, |
| 00:14:27 | a ten jeden transport byl, |
| 00:14:29 | ten teda rodinný tábor měl to - |
| 00:14:32 | přes asi třia...víc než 3,5 tisíc lidí... |
| 00:14:35 | Byl zaplynován té jediné noci ze 7. na 8. března. |
| 00:14:39 | A pak byl ještě jeden transport |
| 00:14:41 | a který zase tam v tom, v tom rodinném táboře. |
| 00:14:44 | A oni už věděli osud těchhle lidí, |
| 00:14:47 | takže oni očekávali, že – to byla takzvaná jako karanténa – |
| 00:14:50 | a počítali, ti už ale s tím počítali, |
| 00:14:53 | že až za půl roku, že zas na ně přijde řada, |
| 00:14:56 | že budou zase zaplynováni. |
| 00:14:58 | Ale to se tehdy nestalo a potom tihle lidi byli nějak rozděleni, |
| 00:15:02 | částečně tedy posláni do plynu, |
| 00:15:04 | ale částečně z nich ještě zase posláni do pracovních táborů. |
| 00:15:09 | IV: Měli Vy jste třeba nějaké informace od těch příbuzných nebo známých, |
| 00:15:13 | kteří do té Osvětimi nebo na východ jeli dřív než Vy? |
| 00:15:16 | HH: Vůbec. Ne. |
| 00:15:17 | My jsme neměli... odešli, že jo, odešli naši příbuzní |
| 00:15:21 | a tím končí stopa. |
| 00:15:23 | Ale, co Němci udělali? |
| 00:15:26 | Zase, aby lidi odcházeli v klidu – |
| 00:15:28 | protože my jsme neměli přece tušení, kam ty transporty jdou... |
| 00:15:32 | Nám se říkalo, že se bude stavět ještě nějaký nový ghetto |
| 00:15:35 | a takže jsem si říkali: „No, tak bude to asi něco podobnýho.“ |
| 00:15:39 | A nikdo netušil, slovo „Auschwitz“ snad jsme ani neznali, |
| 00:15:43 | jsme vůbec nevěděli, že něco takový existuje. |
| 00:15:46 | A co udělali, aby ty transporty šly v klidu? |
| 00:15:49 | Právě tomuhle transportu, který byl zaplynován v tom, |
| 00:15:52 | v té noci ze 7. na 8. března, |
| 00:15:55 | nechali napsat korespondenční lístky |
| 00:15:58 | a ty korespondenční lístky adresovali a poslali je příbuzným do Terezína. |
| 00:16:03 | A eště jim nějak namluvili, |
| 00:16:06 | že to musí projít cenzurou |
| 00:16:08 | a že to bude dlouho trvat |
| 00:16:10 | a aby to jako nevypadalo tak nápadně, |
| 00:16:12 | že to tak dlouho trvá, |
| 00:16:13 | tak je nechali napsat jako datum jako pozdější, |
| 00:16:16 | aby to nevypadalo, že to bylo tak dlouho na cestě. |
| 00:16:19 | Takže jim nechali napsat datum, já nevím kolikátýho, |
| 00:16:22 | snad 15. března. |
| 00:16:24 | Ty lístky skutečně do Terezína došly |
| 00:16:27 | a teďka, že jo, jsme říkali: „No, tak tam jsou.“ |
| 00:16:30 | Zpáteční adresa zněla „Arbeitslager Birkenau“, |
| 00:16:35 | že tak jsou v nějakým pracovním táboře... |
| 00:16:37 | „No tak tam pracujou, tak tam budem zase pracovat.“ |
| 00:16:40 | Takže na tu chvíli – to bylo datum, ty dopisy měly datum pozdější, |
| 00:16:44 | než oni… byli po smrti. |
| 00:16:46 | Tak takhle to fungovalo a nás tím uklidnili, |
| 00:16:49 | protože jsme si mysleli: „No, tak oni tam žijou.“ |
| 00:16:52 | Jedině, snad v těchletěch... stejně tak jako tatínek, |
| 00:16:56 | nějakou tou šifrou napsal, že to má přijít tomu panu Pěchočovi, |
| 00:17:00 | tak třeba takovéhle nějaké šifry se dostávaly do těch lístků, |
| 00:17:04 | takže někdo tam třeba napsal: |
| 00:17:06 | „Asi se sejdu brzy s babičkou.“ |
| 00:17:09 | Nebo: „Uvidím strýce toho a toho.“ |
| 00:17:13 | A jen ta rodina samozřejmě věděla, že ten člověk už nežije. |
| 00:17:17 | Tak takhle nějaké ty šifry se v těch povolených |
| 00:17:22 | zase nějak těch třiceti nebo kolika slovech, |
| 00:17:24 | který byly povolený, |
| 00:17:25 | tak takhle nějak se ty zprávy tam dostávaly. |
| 00:17:28 | Někdy jsme tomu ani nerozuměli |
| 00:17:30 | anebo jsme tomu ani snad nechtěli rozumět. |
| 00:17:33 | Nikdo si to nedovedl představit. |
| 00:17:36 | IV: Říkala jste, že Váš tatínek nakonec jedním tím transportem odešel, |
| 00:17:40 | takže jste zůstaly.... |
| 00:17:42 | HH: No, oni právě tehdy – to bylo už na podzim čtyřiačtyřicet... |
| 00:17:46 | Říkalo se, že se bude stavět nové ghetto, |
| 00:17:48 | dokonce se mluvilo něco o Německu, |
| 00:17:50 | někde v Königsteinu. |
| 00:17:52 | A dokonce jim řekli, že jejich rodiny budou chráněny. |
| 00:17:58 | Tak tatínek odešel s toudletou nadějí, že... |
| 00:18:02 | Ne to byly první dva transporty. |
| 00:18:05 | V tom třetím se směly už ženy hlásit dobrovolně s sebou |
| 00:18:10 | a maminka se tenkrát chtěla hlásit |
| 00:18:12 | a tatínek jí to nedovolili, říkal: „Ne, už kvůli Helze,“ že jo, |
| 00:18:15 | kvůli mě, že jo, aby prostě tam zůstala. |
| 00:18:17 | Takže odcházel snad s tou nadějí, |
| 00:18:20 | že my s maminkou jsme v Terezíně. |
| 00:18:22 | A dva dny potom jsme byly zařazeny do transportu i my. |
| 00:18:26 | A trošičku jsme se i jako zase no ne těšily, |
| 00:18:30 | ale doufaly jsme, že se s tatínkem sejdem. |
| 00:18:32 | Já si pamatuju, že jsme na cestu vyfasovaly nějakej kousek paštiky |
| 00:18:36 | a něco a že jsme to schovávaly po cestě |
| 00:18:39 | a představovaly jsme si zas tak naivně, |
| 00:18:42 | že tatínek tam bude někde třeba čekat na nádraží nebo co, |
| 00:18:45 | abychom mu měly hned co dát. |
| 00:18:47 | No, tak jsme jely – jediné, co na tom bylo pravdy, |
| 00:18:51 | že jsme jeli na to stejné místo. |
| 00:18:53 | Ale to stejné místo se pak ukázalo, byl Osvětim a všechno bylo jinak. |
| 00:18:59 | IV: Jak o vypadalo na té rampě? |
| 00:19:01 | HH: Když jsme, my jsme jely teda s tím, s tou nadějí nebo s tou myšlenkou, |
| 00:19:07 | že jedem do toho Königsteinu... |
| 00:19:09 | Jely jsme v zavřených dobytčácích, |
| 00:19:12 | bez světla, bez vzduchu, téměř bez jídla, |
| 00:19:16 | teda ten kousek tý paštiky, kousek chleba. |
| 00:19:19 | A tak jenom tak těma skulinama z vagónu jsme koukaly, kde jsme, |
| 00:19:24 | a někdo říkal: „Vždyť my už, to už je, to už není Německo, tady jsou nějaký divný nápisy, |
| 00:19:28 | vždyť my už jsme někde v Polsku.“ |
| 00:19:30 | Tak jsme jely dlouho, asi 24 hodin. |
| 00:19:32 | Vlak zůstal stát, otevřely vagony a teď na nás začli řvát, že jo, německy: |
| 00:19:36 | „Los, los, raus, schnell, alles da lassen, raus.“ |
| 00:19:40 | Takže jsme nechaly všechno ve vagóně |
| 00:19:44 | a teď jsme stály na tý rampě. |
| 00:19:46 | A to je snad ten nej... - někdy se mě ptaj lidi, co byl nejhorší moment v mým životě. |
| 00:19:51 | Tak snad tohle, protože my jsme zůstaly stát |
| 00:19:54 | a teď jsme viděly ten vlak, teď jsme viděly ostnatej drát, |
| 00:19:58 | za tím baráky, lidi v těch pruhovanejch šatech, |
| 00:20:00 | jsme říkali: „Jsou v pyžamu, nebo co to je?“ |
| 00:20:02 | Štěkali psi a řvali na nás, a to bylo prostě… |
| 00:20:09 | Jsme nejdřív myslely, že to je nějakej omyl nebo co, |
| 00:20:12 | a vzadu kouřily nějaký komíny, a to jsme říkaly: „To je nějaká továrna nebo co?“ |
| 00:20:16 | To bylo krematorium. |
| 00:20:18 | A stály jsme tu frontu a vepředu stál esesák, |
| 00:20:23 | snad to byl Mengele, to nevím, ani bych ho nepoznala, jsem nevnímala, |
| 00:20:27 | jak vypadá, a viděly jsme, že rozdělujou lidi na dvě skupiny: |
| 00:20:32 | napravo, nalevo. |
| 00:20:33 | A viděly jsme, že nějak nalevo jdou, nějak na jednu stranu, že šly starší lidi |
| 00:20:37 | a matky s malejma dětma, |
| 00:20:38 | a napravo, že šli jako nějak mladší. |
| 00:20:41 | A teď ti vězni, kteří tam už byli dýl a který pomáhali při tom transportu, |
| 00:20:46 | tak jenom nám pořád jako šeptali, říkali: |
| 00:20:48 | „Všichni jste zdravý, všichni jste práceschopný, |
| 00:20:50 | nepatříte k sobě, nejste jako rodina.“ |
| 00:20:53 | Tak to byl takový moment, kdy si pamatuju, |
| 00:20:57 | že jsem se i modlila, říkala jsem: „Pane bože, jestli...“ |
| 00:21:00 | Ne, jako nemodlila jsem se, abych nezahynula, ale: |
| 00:21:02 | „Jestli musím zahynout, nenech mě zahynout pozdějc, než maminku, |
| 00:21:06 | nenechávej mě tady samotnou.“ |
| 00:21:07 | A pak si ještě – mně nebylo ještě 15, že jo, to bylo, jsem rozená v listopadu, |
| 00:21:13 | todle bylo v říjnu – a teď si pamatuju, že jsem si říkala: |
| 00:21:17 | „No, jo, když máme jít na práci, to je třeba jako málo, |
| 00:21:20 | kdybych řekla, že jsem, že je mi 15. |
| 00:21:23 | Já řeknu, že je mi víc.“ |
| 00:21:24 | A mamince bylo tehdy osmatřicet a říkala: |
| 00:21:27 | „Já řeknu, že je mi míň.“ |
| 00:21:28 | A pamatuju se, jsem honem počítala, když... |
| 00:21:31 | Co když se mě nebudou ptát, kolik mi je let, |
| 00:21:34 | ale třeba se mě zeptá, kdy jsem se narodila. |
| 00:21:36 | Jsem honem počítala zpátky, že jo, ´29, ´28, ´27... |
| 00:21:39 | „Řeknu ´26.“ A tak todle byly ty momenty – |
| 00:21:43 | a maminka zase si něco přidávala. |
| 00:21:45 | A dokonce, když jsem byla vloni ve Flossenburku [Flossenbürg], |
| 00:21:49 | tak jsem tam se našla, našla jsem tam své číslo, |
| 00:21:53 | našla jsem tam své jméno, |
| 00:21:55 | našla jsem tam i 10.11., to všechno fungovalo, |
| 00:21:59 | a byl tam špatný ročník. |
| 00:22:00 | A já jsem to původně šla tam hlásit a říkala jsem: |
| 00:22:03 | „Tam máte chybu, tam je špatně napsanej můj rok narození |
| 00:22:07 | a je tam i špatně napsanej rok narození mý maminky, opravte to.“ |
| 00:22:10 | Až teprve, když jsem přijela domů, do Prahy, |
| 00:22:13 | jsem si uvědomila, že to vůbec nebyla jejich chyba {úsměv}. |
| 00:22:16 | To byl ten rok, který my jsme tam hlásily. |
| 00:22:19 | Takže to tam je správně, ale ne, ne... ale nesouhlasí to se skutečností. |
| 00:22:24 | Ale je to rok, který jsem hlásila. |
| 00:22:25 | Ale měla jsem teda štěstí, nikdo se mě neptal, |
| 00:22:28 | jako v kterým roce jsem se narodila, |
| 00:22:30 | ani kolik je mi let, a vlastně to byl moment, kdy se stal v podstatě zázrak, |
| 00:22:35 | protože děti mladší než 15 let – |
| 00:22:39 | bylo nás v Terezíně 15 000 takových. |
| 00:22:42 | A asi 250 dětí zůstalo až do konce války v Terezíně, |
| 00:22:47 | ale ostatní děti všechny jsme šly do Osvětimi |
| 00:22:50 | a všechny děti mladší než 15 let, |
| 00:22:53 | ty neměly šanci bejt vybraný na práci |
| 00:22:56 | a všechny šly z rampy rovnou do plynu. |
| 00:22:59 | A tehdy se stal teda ten zázrak nebo náhoda, osud, nevím, |
| 00:23:04 | prostě mávnul na mě napravo |
| 00:23:06 | a ještě navíc i maminku na tu stejnou stranu, |
| 00:23:10 | protože těchhle dětí, kterejm nebylo patnáct |
| 00:23:13 | a prošly touhle selekcí, nás byla asi stovka, |
| 00:23:17 | ale skoro všechny zase byly roztržený od těch matek, |
| 00:23:20 | ty matky šly na druhou stranu. |
| 00:23:22 | A já jsem měla úžasný štěstí, že jsme se obě s maminkou dostaly na tu stranu života, |
| 00:23:29 | což pro tu chvíli znamenalo, |
| 00:23:31 | a obě jsme se dostaly tedy na tu pravou stranu. |
| 00:23:35 | Ale to ještě nekončilo, no a po týhletý, po tom rozdělení, |
| 00:23:39 | pak nás nahnali do takovejch baráků, |
| 00:23:42 | kde jsme se musely svlíknout donaha, |
| 00:23:43 | všechno, svlíkli nám že jo všechny šaty, vostříhaly nás, voholily nás, |
| 00:23:48 | vykou-, no vykou..., prošly jsme takovou nějakou koupelí, |
| 00:23:51 | mokrý zase ven a daly nám nějaký hadry. A bylo to příšerný. |
| 00:23:55 | A byla jsem v té Osvětimi snad 10 dní. Já to dodneška nevím přesně. |
| 00:24:00 | Protože to bylo něco tak příšernýho, |
| 00:24:03 | A den a noc, to bylo hrozný... |
| 00:24:07 | A rozdíl mezi Terezínem a Osvětimí je nepopsatelnej. |
| 00:24:11 | A my, kdo jsme byly dá... dál - některý jako si myslej, |
| 00:24:15 | třeba že Terezín bylo hrozný místo, |
| 00:24:18 | ale my, co jsme byly dál, vzpomínáme na Terezín, jako na ráj jsme na to vzpomínaly. |
| 00:24:23 | To je nepopsatelnej rozdíl. |
| 00:24:25 | No a protože v Osvětimi jsme bydlely zase na těch dřevěných kavalcích, |
| 00:24:32 | třípatrových, ale to byly takový dlouhý baráky, |
| 00:24:36 | tam byly ty kavalce, ale ne jako v Terezíně, že každá... |
| 00:24:40 | V Terezíně měl každej teda ten jeden kavalec, |
| 00:24:43 | ten metr osmdesát. |
| 00:24:44 | Každej měl nějaký slamník nebo matraci a svoji tu prošívanou, ten, ten, tu deku, co si přivezl. |
| 00:24:51 | To byly holý pryčny, žádný matrace, žádný deky. |
| 00:24:56 | A nacpali nás deset lidí na tu jednu pryčnu – |
| 00:24:59 | to bylo původně pro čtyři – |
| 00:25:02 | vyfasovali jsme jednu misku, |
| 00:25:04 | těch 10 lidí dohromady, žádnou lžíci, nic, |
| 00:25:08 | a tam občas, ne pravidelně přivezli nějakej kotel s něčím, |
| 00:25:13 | říkalo se tomu polívka, že jo, jako nějaký, něco hroznýho |
| 00:25:16 | a to jsme dostali do tý misky a z toho jsme to tak nějak chlemstali jako psi… |
| 00:25:22 | Tak to byl rozdíl mezi Terezínem a Osvětimí. |
| 00:25:26 | Ale měla jsem zase – a teď a neustále nás vždycky vyhnali zase znova, |
| 00:25:31 | zase svlíknout donaha. |
| 00:25:32 | Teda měla jsem jenom jedny šaty, takový letní, červený, si pamatuju, |
| 00:25:36 | neustále jsme stáli venku fro..., apely jsme hodiny, dlouho, apely. |
| 00:25:42 | To bylo v říjnu, byla zima a pršelo, |
| 00:25:47 | si pamatuju, ty červený šaty, že z nich takhle tekla voda, |
| 00:25:50 | takhle červená po mně tekla. |
| 00:25:51 | A neustále a vždycky zase nás a pořád nás zase znova vybírali. |
| 00:25:56 | Vždycky nás prohlíželi a zas někoho třeba vyřadili. |
| 00:25:59 | No ale prošla jsem těmahle těma x selekcema |
| 00:26:02 | a měli jsme to velký štěstí, že po těch, asi těch 10 dnech, |
| 00:26:08 | byla zase selekce, ale oni nás po tý selekci nahnali zase někam |
| 00:26:14 | a dostali jsme – tam bylo několik hromad, ne už jenom jedna hromada se šatama, |
| 00:26:18 | ale byla jedna šata... hromada s nějakým jako prádlem, |
| 00:26:21 | nějaká, nějaký šaty, jiná nějaký kabáty a boty. |
| 00:26:26 | A z každý tý hromady jsme si směli vzít jeden kus, |
| 00:26:29 | co zrovna kdo chytil. |
| 00:26:30 | No, někdo chytil letní šaty, někdo zimní, |
| 00:26:32 | to jak bylo... to šlo všecko velice rychle. |
| 00:26:34 | Měla jsem štěstí, dostala jsem takový šaty a dokonce kabát, |
| 00:26:39 | takovej dlouhej, mi byl až na paty, já jsem z něj byla strašně šťastná, |
| 00:26:42 | protože jsme byli tak strašně vymrzlý. |
| 00:26:44 | Dostala jsem zelenej kabát, dlouhej, |
| 00:26:47 | a z tý hromady těch bot jsme si směli vzít dvě boty. |
| 00:26:50 | Dvě boty, ne, ty nebyly po párech, |
| 00:26:53 | takže každej chytil dvě boty |
| 00:26:55 | a měla jsem zase štěstí, že jsem teda měla i pravou a levou, |
| 00:26:58 | sice každá z úplně jinýho páru, |
| 00:27:00 | jedna měla takovej vyšší podpatek, |
| 00:27:02 | jedna nižší, ale měla jsem boty, dvě, |
| 00:27:05 | pravou a levou, a ten kabát. |
| 00:27:07 | No a pak nám dali dokonce kus chleba |
| 00:27:10 | a zase kus nějakýho salámu. |
| 00:27:12 | To jsme takhle drželi v ruce a zase jsme šli do vagónů, zase dobytčích. |
| 00:27:18 | A já už se pomalu dostanu až… do… Freibergu, |
| 00:27:24 | protože to byl dlouhej vlak |
| 00:27:27 | a vždycky někde jsme zůstávali stát a tím vlakem nás rozdělovali do různých pracovních táborů |
| 00:27:35 | a tím jsem se dostala do pracovního tábora ve Freibergu u Drážďan. |
| 00:27:42 | IV: Jak to vypadalo při tom přijezdu? |
| 00:27:44 | HH: Přijeli jsme zase v noci. Všechno vždycky bylo v noci. |
| 00:27:48 | A zase jsme dlouho šli. |
| 00:27:50 | Vůbec jsem nevěděla, jakým městem jsme procházeli. |
| 00:27:53 | Nás hnali v noci, a přišli jsme do budovy, |
| 00:27:57 | což byla továrna, a i v tý továrně nás ubytovali. |
| 00:28:00 | Tam byly zase třípatrový kavalce, |
| 00:28:03 | ale mělo to jednu úžasnou výhodu, |
| 00:28:04 | tam bylo dokonce ústřední topení, takže tam bylo teplo. |
| 00:28:08 | Tam bylo teplo až moc, což bylo na jedný straně výhoda, |
| 00:28:11 | a na druhý straně tam se příšerně množily štěnice. |
| 00:28:16 | Tam bylo tak strašně štěnic a to bylo utrpení. |
| 00:28:19 | To bylo utrpení a těch jsme se nemohly teda zbavit. |
| 00:28:22 | Zvlášť některý lidi jsou na to zase víc nějak alergický, |
| 00:28:26 | takže některý lidi nemohli ani na těch kavalcích spát a spali někde na zemi |
| 00:28:31 | a pamatuju si, že volný dny, soboty nebo ty neděle, |
| 00:28:34 | jsme trávili tím, že jsme hubili štěnice. |
| 00:28:37 | Ale to bylo samozřejmě bezvýsledný, |
| 00:28:39 | protože ty se množily daleko rychleji, než my jsme je stačili zlikvidovat. |
| 00:28:43 | Bydleli jsme přímo v tý továrně, |
| 00:28:46 | na těch kavalcích a byli jsme zařazený do práce. |
| 00:28:50 | Dostali jsme zase čísla, protože to byl pracovní tábor |
| 00:28:55 | a každý pracovní tábor měl nějaký mat..., nějakou mateřskou základnu, |
| 00:28:59 | a náš trans..., náš lágr patřil do Flossenburku {Flossenbürg}. |
| 00:29:04 | A my jsme z Flossenburku dostali taky vězeňská čísla. |
| 00:29:08 | Nemám tetování, |
| 00:29:10 | my jsme do toho – to jsem zapomněla, když jsme přišli do Osvětimi, |
| 00:29:14 | tak tam lidi tetovali, ale my jsme přišli v tom říjnu, |
| 00:29:16 | kdy šlo už těch transportů tolik a to už, rovnou, to už šlo ke konci války |
| 00:29:21 | a oni to velice pospíchali s tím, takže to posílali z rampy rovnou do plynu. |
| 00:29:25 | Pravděpodobně takhle zahynul i můj tatínek, |
| 00:29:28 | protože my jsme tatínkovo jméno pak po válce nikde, na žádný listině nenašli zaregistrovaný. |
| 00:29:34 | Čili on ani asi nebyl zaregistrovanej v Osvětimi |
| 00:29:37 | a tam končí stopa, takže šel rovnou do plynu. |
| 00:29:39 | A my jsme nebyli tetovaný v Osvětimi. |
| 00:29:42 | A ve Freibergu jsme dostali číslo, |
| 00:29:45 | takový kový..., kovový kolečko, a to jsme nosili tady přišitý na, na šatech. |
| 00:29:51 | To bylo číslo, to jsme věděli, že to je číslo z lágru, |
| 00:29:55 | kam patříme, a to byl Flossenburk. |
| 00:29:57 | IV: Říkala jste, že jste byli určený na práci. |
| 00:30:00 | HH: To číslo si dodneška, pardon, |
| 00:30:02 | to číslo, tím jsme se museli hlásit |
| 00:30:05 | a museli jsme se samozřejmě hlásit německy. |
| 00:30:08 | Já jsem německy vůbec neuměla, když jsem odjížděla do Terezína, |
| 00:30:11 | ale všechny ty nařízení a tak, tak jsem se tak trošičku naučila |
| 00:30:14 | a tohle číslo jsem uměla nazpaměť – |
| 00:30:16 | vierundfünzig dreihundert einundneunzig – to je moje trans..., to je moje číslo. |
| 00:30:21 | Paní Miková má to číslo, má dokonce ten seznam a souhlasí to. |
| 00:30:25 | Je to to číslo, který jsem našla, a to jsem se naučila německy |
| 00:30:29 | a tak ho dodneška umím. |
| 00:30:30 | Dokonce jenom v němčině, tady do češtiny si ho musím překládat zpátky. |
| 00:30:35 | No a tak jsme bydleli... |
| 00:30:37 | A tam jsme byli pak zařazeni do práce. |
| 00:30:39 | To byla továrna na... dělaly se součástky do letadel. |
| 00:30:42 | Maminka dělala v jiným oddělení, |
| 00:30:45 | ve druhým patře, kormidlo, |
| 00:30:47 | a já jsem dělala takový nějaký okýnko, |
| 00:30:51 | jsme tam nýtovali na křídlech. |
| 00:30:53 | Pracovala jsem.. a byly tam, bylo nás tam 500, |
| 00:30:56 | byly jsme tam Češky a Slovenky nějaký k nám přišly... |
| 00:30:59 | Ty Slovenky ovšem přišly..., ty šly vlastně rovnou z domovů do Osvětimi, |
| 00:31:05 | ty na tom byly mnohem líp, než my, |
| 00:31:06 | protože my už jsme měly průpravu tři roky Terezína za sebou, |
| 00:31:10 | ale oni ze Slovenska přišly rovnou do Osvětimi a byly přidány k nám. |
| 00:31:14 | Takže my jsme byly Češky a Slovenky, na jednom patře jsme bydlely, |
| 00:31:18 | a pod námi v prvním patře bydlely Polky. |
| 00:31:21 | Bylo 500 Polek a pracovala jsem společně s nějakou, |
| 00:31:25 | Genia se jmenovala a maminka pracovala s nějakou Broniou. |
| 00:31:29 | IV: Kolik hodin denně jste musely pracovat? |
| 00:31:32 | HH: Pracovalo se 12 hodin a někdy i 14 |
| 00:31:36 | a dělalo se na směny, od šesti do šesti. |
| 00:31:40 | Ale - no to ještě bylo dost, dost ještě – a předtím samozřejmě nás brzy budili, |
| 00:31:46 | takže se stál předtím apel a potom apel, |
| 00:31:49 | takže na toho, na ten odpočinek toho zbývalo málo. |
| 00:31:54 | Ale to trvalo do ledna, jsme bydlely v tý továrně, |
| 00:31:58 | ale pak nás přestěhovali. |
| 00:32:00 | Tam někde za městem vystavěli takový baráky dřevěný |
| 00:32:05 | nebo nějak, byly taky trochu betonový, |
| 00:32:06 | takový baráky, a tam nás přestěhovali. |
| 00:32:09 | Stěhovali jsme se v lednu. |
| 00:32:12 | My jsme neměly punčochy, já si pamatuju, že jsme chodily ve sněhu, |
| 00:32:16 | teď v těch hroznejch botech, bez punčoch |
| 00:32:19 | a 29. ledna, to si pamatuju, jsme vyfasovaly punčochy – |
| 00:32:23 | takový šedivý, takový hrubý – a chodily jsme pak, ale to bylo zase… |
| 00:32:27 | Takže my jsme spaly v těch barákách. |
| 00:32:29 | Ty byly čerstvě vystavěný, vlhký, |
| 00:32:32 | nám to kapalo, že jo, ty - to povlečení se nedá říct, ty deky, co jsme měly, |
| 00:32:37 | to bylo mokrý, když jsme přišly večer domů, |
| 00:32:38 | protože kapala z toho voda, a bydlely jsme… |
| 00:32:42 | No a teď jsme stály, ráno nás budili velice brzy, |
| 00:32:45 | takže nejdřív jsme stály apel tam, |
| 00:32:48 | ještě v těch barákách. |
| 00:32:49 | Pak jsme šly pěšky, já nevím, je to půl hodiny, já nevím. |
| 00:32:52 | Je to kus pěšky do tý továrny, |
| 00:32:55 | pracovaly jsme těch 12 nebo 14 hodin, |
| 00:32:58 | pak jsme zase šly pěšky |
| 00:32:59 | a zase jsme stály apel, jsme... strašně málo jsme spaly. |
| 00:33:04 | IV: Jak se k Vám chovali třeba dozorci a dozorkyně? |
| 00:33:08 | HH: No tak dozorci a dozorkyně se moc dobře nechovali, |
| 00:33:13 | nikde, ale náš, ten se jmenoval myslím Josef Beck, |
| 00:33:17 | byl náš scharführer, to byl ten hlavní. |
| 00:33:20 | Ty aufseherky, no, nechovaly se, když se některá někdy chovala trochu líp, |
| 00:33:25 | totiž ony hlídaly zase nejen nás, |
| 00:33:28 | oni se hlídaly vzájemně, že jo, to tak fungovalo. |
| 00:33:30 | I se tam sem tam někdy objevila, jedna byla myslím docela slušná, |
| 00:33:34 | ale tu pak hned zas vyřadili. |
| 00:33:37 | Oni je... Ta tam moc dlouho nebyla. |
| 00:33:39 | Ale ještě nejenže jsme tam byli s těmi dozorci, |
| 00:33:43 | my jsme každá byly přiděleny k nějakému mistrovi. |
| 00:33:47 | A to byli Němci, většinou nějaký starší, |
| 00:33:51 | který už buď nenastoupili na frontu, |
| 00:33:53 | nebo byli nějaký ra-, po nějakým zranění, |
| 00:33:56 | už nemohli dál na frontu, takže každá jsme měli toho mistra. |
| 00:34:00 | No, oni s námi zacházeli tak různě, |
| 00:34:02 | oni vůbec nevěděli, kdo, kdo my jsme, oni vůbec neměli představu, no. |
| 00:34:05 | Taky, taky se chovali různě, |
| 00:34:07 | ale my jsme s nima v podstatě nesměli mluvit, ani oni s námi. |
| 00:34:10 | Sem tam některej byl jako slušnější, |
| 00:34:13 | že třeba jednou jedný snad přinesl punčochy a tak, ale, |
| 00:34:17 | no, nechovali se moc dobře. |
| 00:34:20 | Byli to takoví ty německý vys..., nějaký vysloužilci, |
| 00:34:24 | který se tam vlastně – oni se tam ulejvali v tom, |
| 00:34:27 | protože my jsme za celej ten – my jsme tam byly 5 měsíců – |
| 00:34:30 | a za těch 5 měsíců si pamatuju, že se asi vyšly.. |
| 00:34:33 | Jednou nám to s velkou slávou ukazovali, |
| 00:34:35 | snad jedno hotový letadlo, |
| 00:34:37 | ale tam se vlastně práce víceméně předstírala |
| 00:34:41 | a oni tam byli docela ulitý z tý fronty. |
| 00:34:43 | No ale pracovaly jsme tam až do dubna |
| 00:34:47 | a pak už se to dál nedalo předstírat, práce už nebyla. |
| 00:34:51 | Takže v dubnu potom tu továrnu zavřeli |
| 00:34:55 | a pak už jsme bydleli jen v těch barácích. |
| 00:34:58 | A pak už ale, když už jsme nepracovaly, tak už nám pak téměř vůbec nedávali jíst, |
| 00:35:02 | tak jsme opravdu, tam jsme vypásly tu trávu, |
| 00:35:05 | která tam rostla, jedly jsme kořínky. |
| 00:35:08 | Ale ještě bych se možná měla zmínit, |
| 00:35:11 | když mluvím o té továrně, |
| 00:35:13 | že jsme tam byly v té době, když byl ten velký nálet na Drážďany. |
| 00:35:17 | Ten si velice pamatuju, už předtím byly spousta náletů, |
| 00:35:21 | protože už si to tam nějak vždycky ta letadla tam přelétala, že jo. |
| 00:35:24 | CM: Poprosíme na další kazetu tady ten nálet, jo? |
https://api.memarc.info/api/subtitles/53f443fb759c0239d78b4567/vtt/xx?apiKey=
https://api.memarc.info/api/subtitles/53f443fb759c0239d78b4567/vtt/de?apiKey=
https://api.memarc.info/api/subtitles/53f443fb759c0239d78b4567/vtt/en?apiKey=
Citlivé údaje
Tyto informace obsahují citlivé údaje o osobách nebo materiálech a reprodukce archiválií, které nejsou volně dostupné ani ve veřejné doméně, ale podléhají ochranným lhůtám podle archivačního a datového práva nebo omezeným právům k užívání.
V případě oprávněného zájmu můžete požádat o písemné informace. K tomu použijte funkci „Dotaz na archiv“ a vyplňte formulář žádosti.
Máte-li výzkumný projekt nebo zájem v oblasti vzdělávací politiky, můžete prostřednictvím poptávk archivu požádat o přístup k databázi.
