Soubor „AGFl_AV.22.1014.mp4“
| Název souboru ve složce | AGFl_AV.22.1014.mp4 |
|---|---|
| Folder name | |
| Zdroje | KZ-Gedenkstätte Flossenbürg Signatur: AGFl AV.22.1014 |
| Velikost souboru | 233.16 MB |
| Velikost | 640px × 480px |
| Náhled | |
| Reference | |
| Délka | 00:34:57 |
| Poměr velikosti | 4:3 |
Vytvořeno 20.08.2014 08:41:21
Poslední změna 02.01.2023 14:16:05
Titulky souboru „AGFl_AV.22.1014.mp4“
| 00:00:00 | CM: Tak prosím... |
| 00:00:00 | MD: Tak... Jo, já se hned upovědomím... |
| 00:00:04 | No ale... co tam ještě bylo krásný v tom Belzenu bylo, že kvetl vřes. |
| 00:00:11 | Ono on ten Belzen je na ňákým... to je, to je ňáký obrovský, velice známý mmm... známý vřesoviště. |
| 00:00:18 | Já jsem to teda samozřejmě neznala. No a tak na tom vřesovišti udělali ten lágr a... |
| 00:00:24 | Když jsme tam byli, tak ten vřes tak nádherně kvetl. |
| 00:00:27 | A já jsem celý hodiny ležela na břiše a dívala jsme se, jak to krásně kvete. |
| 00:00:31 | A... v noci... poněvadž jsem byla tak okouzlená tím, že jsem v přírode, že jo... |
| 00:00:38 | A v noci, když všichni spali, tak jsem tajně vylézala {smích} ze stanu a... |
| 00:00:43 | Což bylo nebezpečný, poněvadž oni tam kroužili těma světlama. |
| 00:00:47 | Tak jsem vylézala... jako plazila se a lehla jsem si za... |
| 00:00:52 | Tam kde teda to světlo nedošlo a dívala jsem se na hvězdy. |
| 00:00:56 | No a tím se mi podařilo podruhý dostat zánět ledvin {smích}, pánve... |
| 00:01:02 | Poprvé jsem to měla teda v Lodži. To bylo tenkrát taky hutný... |
| 00:01:07 | No ale to budu... vrátím se k tomu, k tomu Belzenu. |
| 00:01:10 | Hodně se tam zpívalo. Hodně se tam zpívalo... |
| 00:01:13 | Měli jsme taky mezi sebou jednu zpěvačku z povolání... a... ta měla krásnej hlas. |
| 00:01:22 | Ale byla nesmírně, nesmírně... smutná, uplakaná a málo komunikativní. |
| 00:01:31 | Prostě nemohla se, nemohla se vyrovnat s tím, že jí vzali děťátko. |
| 00:01:36 | A... ukázala se tam jedna dívka, která nebyla normální... |
| 00:01:42 | Kterou děvčata na noc... dekama, dekama svazovaly, aby nikam neutíkala. |
| 00:01:48 | Poněvadž... poněvadž měly strach, že by jí zastřelili. Vedne byla spíš klidná... |
| 00:01:53 | No a tahleta zpěvačka se jí ujala a zpívala jí a chlácholila jí... |
| 00:01:58 | A takhle jí objímala, chovala. A ta dívka se prostě krásně uklidňovala. |
| 00:02:02 | Co s nima bylo dál, to nevím... My jsme odešly odtamtud dřív. |
| 00:02:07 | Mezitím teda chodili dál tran... transporty, bylo to čím dál tím náročnější samozřejmě. |
| 00:02:12 | Počasí se taky horšilo... Různý situace se tam daly zažít, byly jsme třeba... |
| 00:02:20 | Jednou se našlo děťátko malý, v tom záchodě... To byli takový ty venkovský záchody. |
| 00:02:27 | Nebo jestli to tam našli... našli... potrat prostě... našli Němci? |
| 00:02:32 | Tak jsme jim to musely vylovit... očistit... |
| 00:02:36 | A oni s nesmírnejma posměškama si to vzali s sebou, halt to odnesli. |
| 00:02:43 | Nevím kdo to... komu se to stalo. Asi to bylo lepší, než se... než... lepší řešení pro chudáka. |
| 00:02:52 | No... tak potom se to zhoršovalo... a ještě bylo několik volných stanů, myslím, že to byl hlavně jeden... |
| 00:03:01 | No a nám byla zima, že jo... Pršelo... Apely byli delší, poněvadž... prostě nás bylo víc. |
| 00:03:13 | Delší byli deště... Nestačily jsme uschnout. |
| 00:03:17 | Sláma dřevěná, na který jsme spaly už byla rozbitá, takže zespoda to bylo taky studený... |
| 00:03:24 | No a už nás bylo v tom, v tom stanu tolik, že vždycky, když někdo vstal, tak potom už těžko našel... |
| 00:03:32 | V noci když vstal, těžko, velmi těžko našel to místo, poněvadž se spalo těsně, těsně na sobě... |
| 00:03:37 | A když se někdo otočil na bok, tak se {smích} celá řada musela taky otočit na bok. |
| 00:03:42 | Tak to bylo trochu náročný. |
| 00:03:45 | No... a pak se stalo, že děvčata... že děvčata ňáký zjistily, že jeden stan, že je tam natrženej. |
| 00:03:54 | Tak mu trošku ještě dopomohly a omotaly si to kolem sebe. |
| 00:03:58 | No a potom napodobovali je čím dál tím další lidi. |
| 00:04:04 | No a pak na to přišel komandant a to byl strašnej, strašnej randál, strašná, strašná prostě situace byla. |
| 00:04:11 | Poněvadž jsme poničili jejich... jejich majetek, kterej šel... |
| 00:04:17 | Měl jít na vojnu a prostě jako smrt a to všechno možný... |
| 00:04:21 | A chtěl na matce aby... na mojí mamince, aby jmenovala, kdo to udělal. |
| 00:04:24 | No což maminka samozrějmě neudělala... Takže jí řekl, že jí zastřelí a vzal k tomu ještě pár lidí... |
| 00:04:31 | A nechal udělat, nechal udělat plot ještě jako takovej.. |
| 00:04:36 | Aby měli takovej malinkej jakoby táborek tam pro sebe. |
| 00:04:40 | No a pracovali neustále... s tím, že prostě něco vždycky vykopali, pak to zahrabali... |
| 00:04:46 | Vykopali to jinde, zahrabali, vykopali zase tamto, nebo nosili... |
| 00:04:50 | Prostě takovou „smysluplnou“ práci, že jo, ta nejvíc ubíjí... |
| 00:04:52 | No ale poněvadž tam byla maminka, tak ta to... {kašel} Ta to samozřejmě dokázala. |
| 00:04:58 | Buď si... buď zpívala. Strhla ostatní taky... Prostě... |
| 00:05:02 | No a my jsme, my tři děvčata, my jsme prostě brečely, měly jsme o mámu hroznej strach. |
| 00:05:08 | A vždycky jsme chodívaly k tomu plotu a mámy byly jako veselý, aby nám... aby nás pozdvihly. |
| 00:05:15 | Tam už maminka samozřejmě nebylo to {nesrozumitelné}, že jo no. |
| 00:05:20 | A ten, ten byl zase tak dobrej {smích}, ten... ten velící důstojník, že ho to přestalo bavit. |
| 00:05:27 | Jo... nechal.. bylo to.. nevím jak dlouho to trvalo. Ňákou... určitou dobu to trvalo.. |
| 00:05:32 | A v tý době my jsme se ohromně a nesmírně sblížily s těma děvčatama. |
| 00:05:36 | No a do tý míry, že ta Věrka, to je kameramanka z televize, to jsem... tak ta... Nevím jestli to dělala každej den, nebo jenom občas. |
| 00:05:46 | Ale utkvělo mi velice silně v paměti, jak ona schovává takovejhle malinkej jako nehet, kousíček chleba. |
| 00:05:54 | Dva takový malinký kousíčky chleba a když jsme usínaly, tak nám to dala na rty, abychom usínaly s chutí chleba. |
| 00:06:01 | Tak jsem říkala, n... nikdo už mi v celým životě nedal větší dar. |
| 00:06:06 | No a potom začali ty deště, byli čím dál tím horší... |
| 00:06:13 | Přijížděli ještě Holanďani, mezi nima tam byla taky Anne Franková... |
| 00:06:16 | Patrně jsem ji znala, ale nevím. Nevěděla jsem, že je to ona. |
| 00:06:20 | A... začali, začali přicházet kupci. To byli lidi, kteří měli nějaký továrny, nebo spravovali je, nebo je vlastnili... |
| 00:06:32 | A protože na vojnu už narukovali 16-letí, 17-letí chl... hoši, tak oni potřebovali pracovní síly. |
| 00:06:41 | Takže si chodili mezi ná... , k nám vybírat. |
| 00:06:44 | Vypadalo to tak, že vždycky nastoupila celá řada, ten blok jeden, nebo tak... nebo prostě většina... větší množství lidí. |
| 00:06:50 | Musely... někdy jsme se musely svlíknout donaha, aby páni měli z toho ňákej... ňáký povyražení. |
| 00:06:57 | Vím ten jeden, ten byl kór zvrhlej, tak ten chtěl, aby se jedna noha zdvihla hodně vysoko. |
| 00:07:02 | No a pak si vybírali, no a my jsme se dostaly bohu dík, bohu dík už dost brzo jsme se dostaly do transportu ven. |
| 00:07:12 | Poněvadž pak už to tam bylo opravdu moc, moc, moc strašný. |
| 00:07:16 | Už ještě když my jsme tam byly, tak to bylo zlý, ale pak už to tam bylo moc zlý. |
| 00:07:19 | Takže my jsme se dostaly odtamtuď pryč. |
| 00:07:24 | A myslím, že jsme na cestu, na cestu jsme dostaly myslím punčochy dokonce. |
| 00:07:30 | A připadalo nám to úžasný, poněvadž bylo to na svatej Mikuláš. |
| 00:07:34 | Takže jsme si to taky vzaly tak, jako že jsme dostaly dárek. |
| 00:07:37 | A takovej důležitej, poněvadž před tím jsme běhaly v tom sněhu bos... na boso, že jo. |
| 00:07:40 | A... no a přijely jsme do Mehl... do Mehltheuer. Taky nevím, jak dlouho jsme tam jely. |
| 00:07:47 | Přijely jsme do Mehltheuer. A Mehltheuer je malá vesnička. |
| 00:07:52 | Na tý vesničce... v tý vesničce malý nádraží a na tom nádraží, vedle nádraží hned malá továrnička. |
| 00:07:59 | A ta továrnička dělala součásti do tanků. A... {kašel} |
| 00:08:03 | K tý, k tý, k tý továrně byl... byl přiložená, byla přiložená, připevněná taková... takovej bloček, blok malej. |
| 00:08:14 | No a tam jsme by... nás bylo dvěstě... teda z toho tři Češky. |
| 00:08:20 | A tam jsme, tam jsme byly ubytovaný. |
| 00:08:23 | A každej jsme měli takovou úzkou, ale sám pro sebe pryčnu, takže... a deku. Takže my jsme se zase cítily... ohromně kultivovaně. |
| 00:08:32 | No a... ty součástky do tanků bylo... {kašel} se obráběly. |
| 00:08:41 | Byla to dost velká dřina, poněvadž byly velký, těžký a my jsme to už těžko zdvihaly. |
| 00:08:46 | A... měly jsme tam německý... německý mistry, kteří nás to měli naučit, ale nesměli s náma mluvit, poněvadž... |
| 00:08:55 | A byli informováni o tom, že jsme těžcí zločinci. |
| 00:09:01 | Ten jeden se pak jedný dívky zeptal, jestli to tak je, takže... |
| 00:09:06 | Asi pochopili, že to tak není... nebylo... |
| 00:09:09 | Když bylo možný... nebo někteří z nich nechávali omylem na tom stroji kousek chleba, nebo něco... |
| 00:09:17 | Nebylo jich moc, ale někte... někteří byli, někteří... někteří takoví byli. |
| 00:09:23 | Pracovalo se tam ve dne i v noci, noční šichty a denní šichty a... |
| 00:09:30 | Ten bloček, ten blok teda byl... byl připevněnej k tý... k tý velký hale. |
| 00:09:36 | Ale ještě mezi tím byla malá... malá místnůstka. |
| 00:09:40 | Na jedné straně, na levé straně byli záchody, bloček jako záchody. |
| 00:09:44 | A na druhý straně byl takovej... zasklená místnůstka, ve který stále byla jedna "aufseherka" a... |
| 00:09:50 | Dávala na nás pozor, jestli jsme nic ne... a určovala, kdo smí jít na záchod a kdo ne. |
| 00:09:57 | Tak... když jsme, když jsme byly vevnitř, měly jsme třeba tu noční a ve dne jsme byly vevnitř, tak to nás celkem ještě pouštěla {kašel}. |
| 00:10:07 | Nebo v noci taky. Podle toho, kdo měl službu samozřejmě. |
| 00:10:11 | Ale když jsme byly na práci, no tak to jsme dvakrát, zase v pěticích... |
| 00:10:17 | Já dám tohleto pryč, mně to... něco... se to blejská... do očí... |
| 00:10:23 | To jsme samozřejmě v pěticích na záchod chodily dvakrát denně. |
| 00:10:26 | Mám tady ten... tak to můžu ukázat teď, nebo ne? |
| 00:10:30 | IV: No, můžete... |
| 00:10:31 | MD: Odpusťte... odpusťte, jo {pousmání}. |
| 00:10:31 | CM: Pustíme to zpátky... to nic. |
| 00:10:34 | MD: Máme tady takovej... ale já to mám v kopii. Tu... ten originál mám jinde. |
| 00:10:40 | A tady je napsáno... to bylo vyvěšené... A tam bylo napsáno kdy... kdy, kdo smí chodit na záchod. |
| 00:10:49 | První, první místnost... první hala, druhá hala, třetí hala... ve dne a kdy v noci. |
| 00:10:56 | Takže to Vás možná bude zajímat, se na tohle podívat, no... |
| 00:11:00 | A jednou se stalo, že ta aufseherka si prohlížela módní časopisy. |
| 00:11:07 | A vyšla jedna dívka, která potřebovala na ten záchod jít a toužebně se na ty časopisy dívala. |
| 00:11:14 | A tu aufseherku to upoutalo. Slovo dalo slovo, oni se daly do řeči, ta byla tak... jo. |
| 00:11:22 | A ona jí řekla, že je moder... , že je návrhářka oděvů. |
| 00:11:26 | No tak tu to nadchlo, dala jí papír a tužku a řekla, aby něco navrhla. |
| 00:11:31 | Tak ona... já už si nepamatuju, jak se to děvče jmenovalo, ale... ale... |
| 00:11:37 | Navrhla jí spoustu krásných věcí zřejmě a kousek toho papíru a tužku teda taky ulila. |
| 00:11:43 | A... {pousmání} mně namalovala panenku, pro radost. |
| 00:11:47 | Tu panenku už nemám, ta vzala za svý... byla... no, vzala za svý. |
| 00:11:52 | No a poněvadž jsme měly v tý době takový... bylo to těžký, měli jsme hlad a bylo to takový, jako trošku beznaděj... |
| 00:12:00 | Tak já jsem řekla, že ta panenka se jmenuje Evička a že v neděli až budem... |
| 00:12:08 | A v neděli se nepracovalo, poněvadž ti... ti Němci nechtěli v neděli pracovat. |
| 00:12:12 | A že v neděli budeme slavit její narozeniny. |
| 00:12:15 | To byla taková malá skupina děvčat, kterou ovlivňovala ta nejstarší z nás, která nám vyprávěla obsahy světových románů. |
| 00:12:25 | Tak a to by... a krás... krásn... krásně nám vypráv... vypravěč. No a načež... se to jako... oslavovalo. |
| 00:12:35 | A děvčata mně napsaly dvě básničky. |
| 00:12:39 | No jednu... aha, to je ten originál. Jednak jsem dostala panenku... panenku, která byla ušitá z mých šatů, z mýho lemu ňákýho. |
| 00:12:53 | A ta panenka vypadá takhle: jako správný děťátko, který je v lágru... |
| 00:13:00 | Tak má... úzký nožičky, který se jí křivěj, úzký tedy hubený nožičky, který se křivěj. |
| 00:13:08 | Hubený ručičky... a měla taky velký bříško, to taky k tomu patřilo. |
| 00:13:15 | A... mám přečíst tu pohádku? Tu písničku... teda tu... ani nemůžu říct... |
| 00:13:21 | Mám to číst česky nebo polsky? Nebo obojí? |
| 00:13:23 | IV: Jak chcete... kus tak a kus tak... |
| 00:13:25 | MD: Kus tak... |
| 00:13:25 | IV: Úryvek ňákej. |
| 00:13:26 | MD: Tak jenom úryvek, jo... |
| 00:13:28 | Na Eviczky urodziny złączacie wszystkie ptaszyny. |
| 00:13:33 | Já to přeložím: Na narozeniny Evičky se... přiletěli všichni ptáčkové. |
| 00:13:38 | Usiedli pod oknem na drzewie i razgrzechotały w słodkim śpiewie. |
| 00:13:41 | Sedli si na strom a sladce zazpívali. |
| 00:13:47 | Przyleciała mała sroczka, ce ma zezowaty oczka. Na górna gałąźka wzlecieła i tak razgrzechotała. |
| 00:13:58 | Přiletěla malá sýkorka, která má... má šš... šil... šilhavý očíčka. |
| 00:14:05 | Sedla si na horní větvičku a takto zašvitořila: |
| 00:14:10 | Chy wiecie dlaczego słońce dziś tak świeci, chy wszyscy się radują dorośli, dzieci? |
| 00:14:16 | To mała Evyczka, córeczka Majinki, dzisiaj świętuje piąte urodziny. |
| 00:14:21 | Víte proč tak svítí sluníčko a proč se všichni radujou, dospělí, děti? |
| 00:14:26 | To malá Evička, dceruška Marienky dneska slaví páté narozeniny. |
| 00:14:32 | Takže takovou... To je, to je ještě delší a to by asi dlouho trvalo. |
| 00:14:39 | Ale končí to... končí to přáním: |
| 00:14:42 | Zasz matičce, co ciebie na świat ten wydała, zyczymy, bysze zawsze w życiu swoim śmiała. |
| 00:14:49 | A matin... matičce, která tě přivedla na tento svět přejeme, aby se stále ve svém životě smála. |
| 00:14:57 | Ażeby jej córeczka wiara poczyniła. |
| 00:15:00 | Aby měla z dcerušky mnoho radosti. |
| 00:15:02 | Ażeby jej bogaty zamężna vydawała. |
| 00:15:04 | Aby jí bohatě vdala za muže |
| 00:15:07 | Ażeby Eviczka w łóżku nie ona sikała. |
| 00:15:09 | Aby Evička nečůrala v postýlce. |
| 00:15:11 | I nigdy „papou!” nie walawała. |
| 00:15:14 | A nikdy aby nevolala "papú!" |
| 00:15:16 | Nich na tysiące sie zycia są lat dzisiaj są serdeczni, swiergotały ptaszki w chórze. |
| 00:15:22 | Tak to bylo to jedno... A tohleto... |
| 00:15:25 | Já jsem... já jsem, když jsem dělala ty, když jsem pracovala u těch strojů... |
| 00:15:30 | Tak se mi udělalo tady pět vředů a tady dva. A bylo to hrozně bolestivý... |
| 00:15:37 | A strašný bylo, když jsem měla... těma... těmahle těma pohybama jako připevňovat ty materiály. |
| 00:15:42 | Dokonce mi nechali na několik dní doma. Takže... takže jsem dostala tenhle ten... k tomu tu básničku ještě: |
| 00:15:51 | Drogа, droga Eviczka, na twojej urodziny oferuję cie cały kawał uriegniny. |
| 00:15:56 | Drahá Evičko, na tvé... k tvým narozeninám ti věnuju celej kus papírový vaty. |
| 00:16:03 | Posiadał na działania magicznego na... wrzody, który są dziedziczne. |
| 00:16:08 | Mm... Prý má veliké... veliké... velmi ma... magicky působí na... na vředy, který prý jsou dědičný. |
| 00:16:19 | Ażeby cie mamczina nie była zazdrosna, niech cie bezboleśnie i ladnie rosną. |
| 00:16:24 | A abys Evičko nežárlila na ty maminčiný, tak ať ti rostou bezbolestně, ale krásně. |
| 00:16:30 | Takže to... to bylo ještě s k tomu Mehltheuer. |
| 00:16:37 | IV: Takže jestli jsem to pochopila správně, tak vy jste se tam hodně staly součástí tý, asi polský pospolitosti? |
| 00:16:43 | Byly tam ještě i jiný národnosti v tom Mehltheueru? |
| 00:16:45 | MD: Byly tam... byli tam ještě Maďarky, ale s těma jsme se vůbec nedostaly do styku. Až když... až když byl konec... |
| 00:16:51 | A... ani taky. Ne, s těma jsme se vůbec neviděly ani. No tak my jsme byly tři Češky, že jo. |
| 00:16:59 | No a navíc... tak já jsem byla v takových letech, kdy se člověk druží. |
| 00:17:04 | A ty děvčata byla fajn. Mám ještě sešítek který... mám různý zápisky od nich na rozloučenou a... |
| 00:17:12 | Tak s... jako měly jsme hezký vztah. |
| 00:17:15 | IV: A jak... |
| 00:17:15 | MD: Tam bylo strašně důležitý mít někoho... někoho blízkého. Tak já jsem měla tu maminku. |
| 00:17:20 | Ale kdo neměl někoho blízkého z rodiny, tak aspoň bylo štěstí, když měl nějakého kamaráda.. |
| 00:17:25 | Poněvadž to člověka drželo. Člověka to drželo a potom ten kamarád taky třeba i pomohl. |
| 00:17:32 | Mám přítelkyni, to je támhle ta fotografie za mnou. |
| 00:17:37 | Ona už umřela, bylo jí 96. Do poslední chvíle jí to skvěle myslelo. |
| 00:17:42 | A to je paní, která... v Birkenau... přijala 12 děvčat, který zůstaly bez matek. |
| 00:17:52 | A starala se o ně... a vytvořily takovej pevnej kolektiv, že se o všecko absolutně dělily. |
| 00:17:59 | Jednou dostaly švestku a tu švestku rozdělily na těch 13 dílů. |
| 00:18:03 | Potom... a když byla některá nemocná, tak ty ostatní jí daly... jí daly něco ze svýho jídla, pomohly jí. |
| 00:18:11 | Takže to má obrovskou... obrovský to je, když někdo může někoho mít. |
| 00:18:14 | Tohleto nebylo až tak silný přátelství, ale bylo to hezký... bylo to hezký. |
| 00:18:20 | No, potom se jednou stalo, že... Ještě za oknem nás hlídal vojáček, s kterým děvčata někdy tajně mluvily. |
| 00:18:30 | A on nás informoval o tom, jak vypadá situace. |
| 00:18:33 | Informoval nás o tom, že americká armáda nás obkličuje. |
| 00:18:38 | Ale vždycky zase když měli přijít k nám, tak zase šli někam jinam. |
| 00:18:42 | Ale fakt je, že hodně bombardovali a na nás nic nespadlo. Takže oni o nás věděli a... |
| 00:18:48 | Jednou... to už vypadalo, že teda už jsou dost blízko, takže už... už jsme nechodily pracovat. |
| 00:18:57 | Poněvadž už jsme byly tak blí... tak... tak... jako slabý, že už to nešlo. |
| 00:19:02 | Dostavály jsme jenom trošičku vody s nepatrným množstvím zeleniny... tak na tu barvu. |
| 00:19:09 | Protože když jsme byli obklíčení, tak... nebyla... nebyl.. nebyla.. nebylo zásobování. |
| 00:19:17 | A to co bylo, tak to si vzali... vz.. že jo oni. |
| 00:19:21 | A fašisti, ti... nekteří k nám začali být roztomilí, někteří k nám byli o to horší, nekteří začali nosit, nosit civil a... |
| 00:19:33 | A oni... my jsme je různě pojmenovaly. Například jeden, tomu chyběl... chyběl prst. |
| 00:19:39 | Tak tomu se říkalo buďto "devět a půl" a nebo "půl desá... půl desátý." No a... {pousmání} |
| 00:19:44 | Takovýhle... takovýhle různý... různý... různý jména. |
| 00:19:49 | No ale tak se stalo, že ani ta "aufseherka nebyla," která jako určovala kdy... kdy můžeme jít tam a... |
| 00:19:56 | Tak děvčata šly, asi čtyři holky to zkusily. Já jsem mezi nima nebyla, já jsem se bála. |
| 00:20:03 | A... dveře byly otevřený. Vešly do síňě. Tam bylo... nikdo nebyl. |
| 00:20:09 | Zkusily vzít za vrata... Vrata se otevřely a byly venku. |
| 00:20:13 | No a tak se šly podívat ještě kousek dál a našly tam... na to nádraží... |
| 00:20:19 | A našly tam velikej pytel se zrním. Tak si to nacpaly do.. do sukní, přinesly nám to všem. |
| 00:20:26 | No tak já jsem v životě nejedla nic tak chutnýho a asi už nikdy nic tak chutnýho nebudu jíst.. |
| 00:20:32 | To byl prostě rajskej {smích} pokrm a... a už mezi tím šly další. |
| 00:20:37 | No tak já jsem se vypravila, že půjdu taky, abych mamince přinesla taky... a... |
| 00:20:45 | Oni mezi tím tam děvčata objevila vozíčky s... s balíčkama... na frontu. |
| 00:20:52 | Tak každej něco sebral... |
| 00:20:53 | Většinou... většinou hned u toho... u tý zahrady, která byla vedle... vedle... nebo vedle... tý budovy. |
| 00:21:02 | Tak většinou sedly hned tam a hned se do toho daly... |
| 00:21:06 | A když jsem {kašel} procházela, tak jednak mi to buď to ukazovaly, nebo tu a tam mi dal někdo něco... něco kousnout. |
| 00:21:12 | No já jsem byla nadšená, tak jsem šla taky to zkusit. |
| 00:21:14 | A {pousmání} sebrala jsem... čtyři balíčky, že jo? Jeden, dva, tři, čtyři balíčky... tři balíčky... čtyři balíčky... |
| 00:21:23 | Prostě ňáký balíčky jsem sebrala a běžela jsem to taky otevřít, do takovýho zákoutí... |
| 00:21:29 | A ten první balíček byl takovej jako podélnej, takhle vypadal. |
| 00:21:35 | A děvčata mi vyprávěla o slanině, jaká je to... ikdyž to židé jako nemají jíst. |
| 00:21:40 | Ale Poláci používají slaninu hodně a hrozně jí milujou. A jaká je to bá... jaký je to báječný jídlo. |
| 00:21:46 | A já jsem slaninu z rodiny nemě... neznala. Tak jsem byla přesvědčená, že to je opravdu něco skvělýho. |
| 00:21:51 | No tak mně bylo jasný, že v tom je ta slanina, že jo. |
| 00:21:54 | Tak jsem to otevřela... {kašel} |
| 00:22:02 | Otevřela jsem balíček a on tam byl... on tam bylo... ono to tam bylo mýdlo. |
| 00:22:08 | Tak to mne trošku sklamalo, ale řekla jsem si: No tak se aspoň umyjeme pořádně, že... |
| 00:22:13 | Tak v těch ostatních balíčkách jistě něco bude. |
| 00:22:16 | A otevřela jsem druhej balíček a tam byly... tam byla látka na šaty. |
| 00:22:21 | Tak to jsem pohasla, ale řekla jsem si: Tak fajn... budeme se moct převlíknout do civilu, nějak se to udělá a... |
| 00:22:32 | Tak jsem vzala třetí balíček a tam byla zase ta látka na šaty, jenže jiná. |
| 00:22:38 | Tam... první byla červená, tahle byla modrá. Tak to jsem ještě přijala... |
| 00:22:42 | A teď jsem držela ten balíček, ten... ten... ten poslední. |
| 00:22:45 | Ten byl takhle vysokej a takhle... takhle širokej. |
| 00:22:50 | A prostě jestli ten svět za něco stál, tak tam ten... tak tam muselo být něco k jídlu, že jo. |
| 00:22:54 | A maminka ráda pekla... pekla borůvkovej koláč a já jsem ho zbožňovala. |
| 00:23:00 | Tak jsem si říkala, tak to asi někdo borů... borůvkovej koláč posílá {smích} někdo vojáčkovi. |
| 00:23:06 | Tak jsem to otevřela a ona tam byla německá hra "Člověče, nezlob se!" |
| 00:23:12 | Tak... {smích} tak jsem zaklela a hodila jsem to co nejdál. |
| 00:23:17 | Bohužel jsem to druhej den hledala a už... už se mi to nepodařilo najít. |
| 00:23:21 | No a smutně jsem šla .do bloku, poněvadž už se... jsem slyšela, že to tam... tam se něco... něco hejbalo, nějakej hluk tam byl. |
| 00:23:28 | No tak hned... hned u vchodu jsme každej dostal pár facek {smích}, že jo... |
| 00:23:32 | A že teprve uvidíme, co to bude... teprve to uvidíme. |
| 00:23:35 | No a... Tak jsme byly je... z toho dost vylekaný. |
| 00:23:40 | A pak přišel komandant a řekl nám, abychom se připravily na cestu, že jako jdeme ven. |
| 00:23:50 | A maminka mu řekla, že my nejsme schopní někam chodit, že jsme příliš slabí. |
| 00:23:54 | A on řekl, že víme, že jsme ob... že tady prostě je fronta, že jsme obklíčení.. |
| 00:24:01 | Že jde o to, aby nás zachránil. |
| 00:24:02 | A my jsme... maminka řekla, že jako... že jako ne, že... že prostě nemůžeme. |
| 00:24:08 | A on řekl: V tom případě jsem... mám za povinnost vá... vás zastřelit všechny. |
| 00:24:14 | A maminka mu řekla, že kdyby nás nechal bejt... |
| 00:24:22 | Že víme velmi dobře, že jsme velmi dobře informovaný, že.. že americká armáda je hned za rohem prostě. |
| 00:24:28 | A jestli nás nechá bejt, tak že mu dáme potvrzení, že zachránil život dvě stě ženským. |
| 00:24:35 | A když nás zastřelí, že ho stejně chytnou. |
| 00:24:38 | No a on řekl, že si to musí rozmyslet a odešel. |
| 00:24:42 | A pak jsme... asi za hodinku, za dvě, slyšely najednou auta. |
| 00:24:47 | Teď jsme si říkaly: No nazdar, tak to pro nás jedou ty, ty spalovací auta, že jo... |
| 00:24:52 | Ty "dušebubky" jsme tomu říkaly. No a oni to byli Američani. |
| 00:24:56 | Takže to byla docela {smích}... hezký zakončení. |
| 00:25:00 | No a teď když viděli, jak vypadáme, tak nám nanesli spousty jídla. |
| 00:25:05 | Takže nám pak bylo zle. Jedna paní ještě umřela. Nevím jestli z toho, nebo z něčeho jinýho. |
| 00:25:10 | Pak přišel jejich doktor, zakázal jídlo a měly jsme jíst pomalu teda, začínat s něčím jednodušším. |
| 00:25:16 | No my jsme vším byly nadšený, co jsme mohly jíst. |
| 00:25:20 | A... já se pamatuju, že jsem... že jsem měla dvě otevřené konzervy. |
| 00:25:25 | Jednu sádlo a druhej jablkovej kompot a strašně mi to chutnalo dohromady. Jsem se tomu divila {smích}. |
| 00:25:31 | Ta chuť, ta se obnovovala několik hodin... několik... několik měsíců, než člověk vycítil tu chuť. Ta byla úplně zabitá... |
| 00:25:38 | No a potom nás Američani odvezli o kousek dál do Rentzschmühle. Tam bych se taky ráda koukla. |
| 00:25:44 | To bylo takový... tam na... na malý říčče, kolem dokola les, to bylo taky hezoučký tam. |
| 00:25:51 | No a tam jsme... Poněvadž nás osvobodili 16. dubna, to ještě bylo daleko do války... do konce války. |
| 00:25:58 | Tam se o nás velice hezky starali. A tam bylo dost rušno, poněvadž lidi, kteří chodili pěšky domů... vlaky nejezdili... |
| 00:26:06 | Tak ti... se stavovali a byly samý otázky: Neviděl si toho? Žije tamten? |
| 00:26:14 | A byly samý smutný zprávy, takže to bylo takový jako... smutný to bylo. No... ale no... |
| 00:26:22 | IV: Můžu se zeptat, třeba mohly jste dostávat dopisy? Nebo ňákou tu korespondenci měly jste? |
| 00:26:27 | MD: Ne, ne... |
| 00:26:28 | IV: Nějakej kontakt? |
| 00:26:28 | MD: Ne, no tak ono to všechno bylo rozbitý. |
| 00:26:31 | My jsme... my jsme se... chtěly jet... chtěly jít pěšky a ten komandant říkal, no tak že... ten... ten americkej... |
| 00:26:37 | Ten říkal: Prosím vás nedělejte to, já... jak něco bude možný, já vás k něčemu přifařím. |
| 00:26:42 | Ale to je strašně nebezpečný, ona je ještě válka. |
| 00:26:45 | No a teď ta... to jako už bylo vidět, že ta... že ta morálka je hodně rozbitá. |
| 00:26:50 | Já jsem si tam.. já jsem začala konečně.. konečně vychutnávat samotu a... |
| 00:26:56 | Ne že bych se stranila ostatních, ale že jsem mohla být pár hodin sama taky. |
| 00:27:00 | A chodila jsem po pražce vždycky. Dál jsem si netroufla, poněvadž to bylo... nebezpečný to tam bylo. |
| 00:27:07 | Nekteří muži, ti byli jako utržení od zvířete. To prostě tak je, když je konec války. |
| 00:27:12 | To je.. to jsou ty všechny pudy v... Takže to... takže to bylo nebezpečný, no ale... |
| 00:27:18 | A taky poprvé, když nám dali rádio spravený, tak to první, co jsem slyšela, že Praha volá o pomoc. |
| 00:27:25 | Tak to bylo taky takový... takový těžký. Nakonec jsme se dostaly domů 6. června... ne, 2. června. |
| 00:27:34 | IV: S ňákým tím transportem? |
| 00:27:35 | MD: Jely jsme transportem kterej... kterej... ňák spravili teda někde ty koleje. |
| 00:27:41 | A... s Jugoslávcema, s vojskem jugoslávským. Tak jsme se vrátily. |
| 00:27:48 | No a z 18 lidí jsme se vrátily dvě. A to bylo strašně těžký to... přijmout, pochopit a žít s tím. |
| 00:27:59 | To bylo moc těžký. A hodně dlouho se to zpracovávalo... |
| 00:28:07 | A hodně dlouho se s tím člověk vyrovnával taky... |
| 00:28:14 | Já jsem těžko... těžko se dostávala k vlastní generaci, poněvadž jsme... jsem si nerozuměla s vlastní generací. |
| 00:28:24 | Já jsem si rozuměla buď s puberťákama anebo s lidma staršíma, kteří hodně zažili. |
| 00:28:29 | Jinak... jinak ne... jinak to nešlo. No... |
| 00:28:34 | IV: Můžu se zeptat, co jste dělala po válce? |
| 00:28:37 | MD: No po válce... nejdřív jsem... nejdřív jsem šla do ňákýho kurzu francouzskýho a.. abych... tam... maminka... |
| 00:28:46 | Maminka jednak... My jsme teda po válce... po válce jsme v Praze teda nikoho nenašly. |
| 00:28:51 | A šly jsme se podívat do Chotěboře, kde byli teda většina příbuzných a zůstaly jsme tam. |
| 00:28:56 | Maminka tam zůstala, já jsem chtěla zůstat s ní, ale ona mi přesvědčila, že se musím jít učit. |
| 00:29:02 | Já jsem se chtěla teda samozřejmě učit, ale nechtěla jsem tu mámu nechat. |
| 00:29:05 | A ona byla velmi moudrá, takže... takže jsem jela do Prahy a zapsala jsem se na ňákej kurs Franštiny celodopolední. |
| 00:29:13 | Ten první rok jsem dělala to a doháněla jsem, co jsem mohla. |
| 00:29:17 | A... potom... taky oni v tý době taky byly různý takový "rychlokvašky", který teda dětem umožnily, aby prostě co nejrychlejc se někam zařadili. |
| 00:29:28 | A.. no a potom jsem šla na Vysokou školu politickou a sociální, s tím, že jsem šla na sociální odbor. |
| 00:29:36 | Poněvadž jsem si představovala naivně, že bych... že bych pracovala prostě jako ňáká sociální pracovnice... |
| 00:29:44 | Ve vězeňství jsem chtěla pracovat. No, pak jsem nakonec pracovala v knihovnách, v různejch... |
| 00:29:54 | A to byla taky dobrá práce, hezká. |
| 00:30:00 | Narodili se... vdala jsem se, narodily se mi dvě dcery... A od té jedné mám vnuka. |
| 00:30:15 | Já jsem dělala hodně jako dokumentátorka, v těch knihovnách, nebo i v Ústavu mezinárodní politiky. |
| 00:30:21 | Tam jsem jednu dobu dělala dokumentátorku, odbornou dokumentátorku. |
| 00:30:24 | A potom v těch různých knihovnách velkých. Jednak jsem pracovala, poněvadž to bylo blízko, v tý... |
| 00:30:33 | Vojenský... Vojenský škole vysoké na... v Dejvicích, poněvadž tam za mnou mohly chodit děti ze školy. |
| 00:30:39 | A potom když se to... když to Sověti uzavřeli, tak jsem pracovala na Národní třídě. |
| 00:30:45 | A ještě před tím jsem pracovala na... vlastně na Mariánském náměstí na Lidové škole... |
| 00:30:51 | Ne, na Lidový tý... knihovně. Ta byla... ta byla velmi pěkná. Tam to bylo hezký taky. |
| 00:30:57 | Tam se člověk mohl hodně naučit, tam měl pořád kolem sebe hodně knih. To bylo moc hezký. |
| 00:31:02 | A oni ti lidi, kteří jsou mezi knihama, nebo kteří jsou třeba... jsem si všimla, jsem to zkoušela, zkoumala... |
| 00:31:09 | Že třeba i lidi, kteří pracovali v ňákých gramofónových závodech nebo tak, tak ti byli takoví jako vlídnější k sobě. |
| 00:31:18 | No... no a vyrovnávala jsem se s tím teda těžko, to asi se mne chcete zeptat. |
| 00:31:27 | Zdály se mi dlouho zlý sny a ty se mi ještě někdy zdají, ale už jsou čím dál tím lepší. |
| 00:31:33 | Nejdřív jsem utíkala, pak jsem exhumovala... ve spaní jsem exhumovala příbuzný. |
| 00:31:42 | Pak jsem aktivně bojovala. Pak když jsem měla děti, jsem zase zachraňovala děti. |
| 00:31:49 | A teď poslední sen, kterej jsem takovejhle měla, tak ten jsem... to jsem zachraňovala vnuka. |
| 00:31:55 | Tak to už mi přišlo, že už po 60 letech {smích} je... jestli je už skoro přehnaný, no... |
| 00:32:01 | A ty sny byly zlý a to prostě někdy mi to trvalo tři dny. A když jsem si četla... |
| 00:32:06 | Já jsem vždycky měla u postele knihy, tak něco jinýho... tak stejně mi... se mi zdálo pokračování. Ty sny byly strašně krutý. |
| 00:32:14 | No a s tou... s tou... se svou... se svou generací jsem se... to jsem pak... jako jsme... jsem se tam už vpravila. |
| 00:32:23 | Oni ze začátku... kluci... kluci třeba na škole... na te škole... kluci si z chleba dělali kuličky. |
| 00:32:31 | Já jsem myslela, že jim půjdu dát pár facek, kdybych byla bojovnější. |
| 00:32:34 | Prostě to je něco strašnýho, jo... Já jsem měla tak hlubokou úctu k chlebu. |
| 00:32:39 | Mladí... já když jsem... když jsem viděla malý děti, tak... tak se mi chtělo berčet. |
| 00:32:44 | To jsem... v tom mně pomohl... v tom mně pomohl ohromně skauting. |
| 00:32:48 | Ale nemohla jsem, ani v tom skautingu jsem nemohla jít k těm nejmenším, k těm světluškám. Až po dlouhý době... |
| 00:32:56 | No ale tak vždycky bylo... zaplať panbůh jsem měla kolem sebe hodný lidi. |
| 00:33:01 | Nebo vždycky jsem poznala někoho hodnýho, kdo mně pomohl, třeba jen tou samotnou existencí. |
| 00:33:06 | No a maminka, ta byla skvělá taky, že... |
| 00:33:10 | Maminka byla vždycky velice silná a pak jsem si všimla... O lágru jsme spolu nemluvily. |
| 00:33:16 | Ona na mně chtěla, abych něco napsala {kašel}... Já jsem nechtěla. |
| 00:33:22 | Poněvadž jsem těch prvních 50 let o tom nemluvila. Jenom těsně po válce... |
| 00:33:30 | Já jsem se nemohla dojíst pořád, tak jsem chodila... jak mně lidi zvali, tak jsem chodila třeba na tři obědy, z jednoho na druhej. |
| 00:33:36 | A oni chtěli, abych jim vyprávěla, ale... |
| 00:33:39 | Já když jsem si uvědomila, že se na to dívají, jako na Rodokaps, tak jsem nemohla. No... |
| 00:33:47 | Takže až teprve teďko... teďko v těch posledních letech. Předloni jsem... s tím začala... {kašel} začala být schopná o tom mluvit. |
| 00:33:56 | A hlavně taky když vidím, že už není koho se zeptat pomalu, že jo... |
| 00:34:02 | Že už přeci jenom odcházíme, tak je třeba to svědectví vydat. |
| 00:34:06 | Hrozně mně pomohlo, když tady byla... v Praze byla ta... ta galerie... Nevím jak se jmenuje. |
| 00:34:13 | No ta galerie, jak tam měli ty fotografie... |
| 00:34:16 | IV: Langhansova? |
| 00:34:17 | MD: Langhansova gane... gale... galerie. Ti nás jednou požádali, čtyři ženský... my jsme taková skupina čtyř... |
| 00:34:24 | Požádali, abychom tam přišly. Jestli je možný, že... budou mít výstavu v Lodžským ghettě, jestli je možný, abychom tam o tom... o něčem mluvily. |
| 00:34:35 | Tak my jsme tam chodily každej... vždycky jednou týdně, někdy i víckrát, poněvadž třeba přijela ňáká škola z Brna, taky si poslechnout... a {kašel}... Pardon. |
| 00:34:48 | CM: Můžeme ňák pokračování zase za chviličku. |
| 00:34:51 | MD: Dobře. Tak já dopovím tu větu. Ne, tak dobře... |
| 00:34:53 | CM: Jo, asi chviličku to bude... |
https://api.memarc.info/api/subtitles/53f44311759c025ed68b4567/vtt/xx?apiKey=
https://api.memarc.info/api/subtitles/53f44311759c025ed68b4567/vtt/de?apiKey=
Citlivé údaje
Tyto informace obsahují citlivé údaje o osobách nebo materiálech a reprodukce archiválií, které nejsou volně dostupné ani ve veřejné doméně, ale podléhají ochranným lhůtám podle archivačního a datového práva nebo omezeným právům k užívání.
V případě oprávněného zájmu můžete požádat o písemné informace. K tomu použijte funkci „Dotaz na archiv“ a vyplňte formulář žádosti.
Máte-li výzkumný projekt nebo zájem v oblasti vzdělávací politiky, můžete prostřednictvím poptávk archivu požádat o přístup k databázi.
