Soubor „AGFl_AV.22.1144.mp4“
| Název souboru ve složce | AGFl_AV.22.1144.mp4 |
|---|---|
| Folder name | |
| Velikost souboru | 388.28 MB |
| Velikost | 720px × 406px |
| Náhled | |
| Reference | |
| Délka | 00:58:13 |
| Poměr velikosti | 360:203 |
Vytvořeno 03.01.2018 17:24:27
Poslední změna 18.03.2022 19:08:42
Titulky souboru „AGFl_AV.22.1144.mp4“
| 00:00:00 | IV: Dnes je 14. Července 2012. |
| 00:00:04 | Nacházíme se v Roztokách u Prahy v bytě paní Hany Hejdánkové, která se narodila 29. ledna 1929. |
| 00:00:15 | A která zažila příjezd transportu smrti z Litoměřic do Roztok u Prahy v dubnu roku 1945. |
| 00:00:30 | Paní Hejdánková, mohla byste říct něco o Vaší rodině? |
| 00:00:33 | Jak jste žili před válkou, za války a jaká byla situace Vaší rodiny v této době? |
| 00:00:40 | HH: No já pocházím z dost velké rodiny, já jsem měla čtyři sourozence. |
| 00:00:46 | Tři bratry teda a ten nejmladší v roce '39 zemřel v pěti letech. |
| 00:00:52 | Tatínek byl v době krize byl bez práce a pak právě nastoupil v roce '33 nebo '34 k tomu filmu, ale tenkrát to byla, byla soukromá společnost, nějaká Foja. |
| 00:01:08 | Ateliéry byly v Radlicích. |
| 00:01:12 | A tak žili jsme vcelku skromně, že jo, protože jsme jako.. |
| 00:01:18 | A ještě jsme bydleli s babičkou, s dědou a s maminčiným bratrem v tom domku v tý Jungmannově ulici. |
| 00:01:28 | Pak se babička s dědou odstěhovali, protože si.. |
| 00:01:35 | samozřejmě uvědomili, že nás je šest a že jsme bydleli v kuchyni a v pokoji, protože to byl domek kuchyň pokoj kuchyň pokoj. |
| 00:01:46 | Takže jsme jako získali nějakej, nějakej prostor a byli jsme vychovávaný přísně. |
| 00:01:54 | Tatínek byl přísnej, ale tak jak to tenkrát bylo. |
| 00:01:57 | Chodili jsme na klavír, všichni. |
| 00:02:01 | A chodili jsme se učit německy nebo anglicky, že jo, to se dřív pokládalo za slušný vzdělání. |
| 00:02:09 | A... to bylo až jako na začátku.. do začátku války, to se nám pak jako dařilo dobře, protože tatínek vydělával poměrně dost peněz. |
| 00:02:20 | No ale na začátku války měl jít do Berlína do UFY a to prostě se mu nechtělo, že jo, od dětí a tak dále. |
| 00:02:30 | Tak sice nepřerušil tu práci s tímhle, tak jako nějak to přetrvávalo, ani nevím jakým způsobem, že jo, že.. |
| 00:02:40 | Tady se skoro nic netočilo. |
| 00:02:43 | No a... v tom roce.. na tom konci tý války v roce '44, když z Roztok šli Židi do těch koncentráků, že jo, protože předtím jako.. |
| 00:03:02 | Ona většina roztockejch Židů totiž měla německý občanství, že jo, takže se to protahovalo. |
| 00:03:10 | Tak začaly být takový situace v tý obci takový jako napnutý, že jo, no... |
| 00:03:16 | No ale v tom roce '45 vím, že.. Já už jsem měla známost s tím Gábou, s tím mým prvním manželem, od ledna '45. |
| 00:03:30 | A to třeba jako když se poslouchal doma rozhlas, že jo, Volá Londýn, |
| 00:03:38 | tak si pamatuju, že my jsme jako děti jsme byly vždycky jako poslaný do verandy, protože jsme měli hlídkovat, že jo. |
| 00:03:46 | Protože dřív se nezamykaly vrátka od zahrady, protože se předpokládalo, že každej slušnej člověk zazvoní nebo něco. |
| 00:03:53 | Tak kdyby jako náhodou někdo přišel. |
| 00:03:55 | A předtím se zatemňovaly okna, že jo, cpaly se deky a tak dále. |
| 00:04:02 | No.. My jsme věděli, že dělaj rodiče něco, co jako asi se dělat nemá, ale pak vždycky druhej den, když se o tom mluvilo, tak jsme zjistili, že teda jako... |
| 00:04:14 | Ameri.. Teda jako spojenci se vylodili v Normandii, že jo, a Rusové, že postupujou. |
| 00:04:21 | Ale fakt je, dneska to vidím tak, že my jsme jako.. |
| 00:04:27 | Protože jsme nebyli informovaný během tý války jako o spoustě věcí, že jo, |
| 00:04:33 | protože jste akorát tu půlhodinu toho vysílání a jinak noviny, nic se sem nedostalo, že jo. |
| 00:04:41 | Takže lidi, když dneska dumaj, proč v tom roce '46 se volili komunisti, to bylo proto, že my jsme třeba vůbec nevěděli, jak.. co se stalo na tom západě. |
| 00:04:57 | My jsme jako trošičku jako věděli to, co, co jako tady, ale fakticky jsme, jako nemyslím já, že jo, ale moji rodiče, já jsem se tenkrát o to nezajímala, |
| 00:05:08 | že tápali prostě, jako jak co je, a jak a že byly nějaký smlouvy, že byly konference v Jaltě a támhleto. |
| 00:05:18 | Prostě jako, protože dneska víte za hodinu, né za hodinu, za dvě minuty, co se stalo v Americe. |
| 00:05:27 | No ale už.. |
| 00:05:28 | Nebo co je koncentrační tábor, to nikdo nevěděl. |
| 00:05:32 | Vědělo se, že je někdo zavřenej, že někde je, ale jako že je to jako tak, jak to vypadalo, to jsme vůbec nevěděli, to.. |
| 00:05:44 | Tam odtud se zaprvé nikdo nedostal, aby mohl říct je to takhle a takhle, že jo. |
| 00:05:49 | Tak když přijel ten transport, nebo když jako, se, tak pro nás, obzvlášť v tom našem věku, mně bylo šestnáct a půl roku.. |
| 00:06:02 | Ty dospělí možná to vzali jinak, ale my jsme byli tak otřesený, že ten otřes prostě trvá i dneska po těch 67 letech, že je něco takovýho možný. |
| 00:06:16 | Já vím, že je to možný, protože dneska se to určitě někde v tý Africe, anebo prostě tam se to dneska děje asi taky, že jo. |
| 00:06:22 | To si budeme těžko zastírat, protože dneska ty informace dostáváte z tý televize a to, ale to jsme nevěděli, že jo. |
| 00:06:30 | Takže, takže pro většinu těch lidí, ta skutečnost, že něco takovýho existuje, byla prostě ohromující. |
| 00:06:40 | Ohromující. |
| 00:06:42 | IV: Vám bylo tedy šestnáct půl let.. |
| 00:06:44 | HH: Šestnáct a půl roku, no. |
| 00:06:44 | IV: Co jste v té době dělala? |
| 00:06:46 | A vzpomenete si na tu první chvíli, kdy jste se o tom transportu dozvěděla nebo jak jste se o něm dozvěděla? |
| 00:06:53 | HH: Já jsem chodila do obchodní školy a právě jsme měla dělat v červnu zkoušky z těsnopisu, z psaní strojem, z němčiny, z angličtiny. |
| 00:07:02 | A jak jsme se o tom transportu dozvěděli? |
| 00:07:06 | Rodiče o tom určitě věděli, že jo, ale my jsme se.. Rodiče nám nic nesdělovali, protože se báli, že.. |
| 00:07:15 | Protože jsem měla..Ty bratři byli mladší, že jo. |
| 00:07:18 | A tak se báli, abysme jako někde nemluvili, že jo, nepovídali to, nedostali je do nějakejch trablů. |
| 00:07:25 | Ale že se něco děje, to jsme věděli, protože to poznáte, ten neklid v tom domově, když se něco připravuje nebo když se něco dělá. |
| 00:07:36 | Teďkon.. to je jako když jste malá a dělaj se Vánoce, tak, takže jo. |
| 00:07:42 | Ale tatínek o tom věděl, protože ten už v tom pracoval, teda v tom.. My jsme tenkrát říkali v podzemí nebo jako v tom odboji. |
| 00:07:52 | Ne vysloveně v odboji, ale to už někdy od ledna. |
| 00:07:57 | A moje maminka byla taková, ona se jako do ničeho nepletla, že jo, přestože byla tedy velice vzdělaná tak.. |
| 00:08:07 | A tatínek jako byl dominantní, že jo, tak vím jenom, že... prostě se doma připravovaly tašky s jídlem. |
| 00:08:20 | A mí bratři něco tušili, protože jako zase, to víte, kluci. |
| 00:08:26 | Někam je poslali, jeďte támhle a dávejte pozor, až vyjede z Řeže vlak, že jo.. |
| 00:08:35 | Tak věděli, že maj.. |
| 00:08:36 | Ale proč tam jsou, to taky jako nevěděli, že jo. |
| 00:08:39 | No a když jako rodiče odešli nebo odcházeli na to nádraží, tak řekli: |
| 00:08:45 | „Opovažte se jako odejít z domova. Tady budete!“ |
| 00:08:51 | A jako a my jsme měli přísnej režim, no. |
| 00:08:54 | Samozřejmě vzali tašky, šli Kroupkou a my jsme prostě zadem kolem kostela už byli dole dřív než oni. |
| 00:09:02 | A velice pracný bylo uhýbat prostě těm rodičům. |
| 00:09:06 | Ale protože se tam jako v tom momentě, když ten transport vjel do tý stanice.. |
| 00:09:13 | Tak tam byly stovky lidí, ale předtím nebyla nikde ani noha, že jo. |
| 00:09:18 | Protože v tom momentě, kdyby se objevily prostě ty shluky těch lidí, tak ta roztocká posádka né, ta věděla prostě o spoustě věcí, ale chodily tu hlídky. |
| 00:09:31 | Osmičlenný hlídky s takovejma plechovejma cedulema na prsou, tam bylo prostě Wache, že jo. |
| 00:09:41 | No tak já dneska si myslím, že se báli třeba víc než my, ale to jste nevěděla, že jo, to jste nemohla tušit, co se stane. |
| 00:09:51 | No, takže, tak jsme se tam dostali. |
| 00:09:54 | Takže ten první, to, to bylo takový pozdní odpoledne. |
| 00:09:59 | Tam byli i oba mí bratři a já taky. |
| 00:10:05 | Ale předtím, já právě nevím přesně ten čas, ale to přijel vlak, Maďaři. |
| 00:10:14 | Dlouhej vlak a plnej koní. |
| 00:10:16 | Ale já už jako vím, že to bylo těsně před tím, před tím transportem. |
| 00:10:21 | A oni je tady v Roztokách zadrželi, ty Maďary, a byli tam v chudobinci. |
| 00:10:28 | Tam byli prostě ve sklepě jako ve vězení a vím, že ti kluci tihleti, ti mí bratři a jiní kluci chodili ty koně pást. |
| 00:10:36 | Vždycky na noc je nahnali do těch vagónů na tom nádraží, ale kam pak to přišlo, to nevím. |
| 00:10:42 | To už jsem se pak jako.. Já jsem byla zaujatá něčím jiným, to nevím, že jo. |
| 00:10:48 | No a když, když ten transport přijel, tak jako se vůbec nic nesmělo, že jo. |
| 00:10:55 | Tak pak se pokusili navázat jako styk s tím náčelníkem, s tím vedoucím toho. |
| 00:11:03 | On nejdřív jako vůbec nechtěl se bavit a nic, že jo. |
| 00:11:08 | To zas vím od tatínka a od těch ostatních mužů. |
| 00:11:11 | Já jsem u toho nebyla samozřejmě, co pak jako vyprávěli. |
| 00:11:16 | No ale nakonec byl ochoten jako mluvit a něco vyjednávat, že jo. |
| 00:11:21 | No, tak vyjednali to že.. |
| 00:11:27 | Oni taky byli ty hlídači hladoví, oni taky neměli, co jíst. |
| 00:11:31 | Oni byli na cestě, možná nějakou konzervu, tak taky byli hladoví. |
| 00:11:35 | Tak jako pak nějakejma narážkama, promiňte.. {smrká} |
| 00:11:41 | Tak nějakejma narážkama teda, že oni taky mají hlad, tak někdo běžel domů, přines nějaký jídlo. |
| 00:11:48 | A myslím, že to byl pan Bezchleba, protože oni měli hospodářství, takže přines chleba a uzený maso a takový. |
| 00:11:54 | Tak on pak povolil, že se může každýmu tomu vězni vydat krajíc chleba. |
| 00:12:01 | A že nesměj z toho vagónu a dělalo se to tak, že oni hodili deku, řekli: |
| 00:12:09 | „Je nás tu 82.“ Tak jsme tam odpočítali 82. |
| 00:12:13 | Ale mezitím, prostě jako, než k tomuhle došlo, tak už z těch okolních vesnic, z Únětic, z Horoměřic a z Přílep jezdily náklaďáky s tím chlebem. |
| 00:12:23 | Já jsem, pak já jsem nevěděla v tý první chvíli, kde se tam ten chleba vzal, ale byla čekárna plná chleba. |
| 00:12:31 | A to byly prostě.. To je neuvěřitelný, co jako lidi, když se něco takovýho stane, co dokážou, že jo. |
| 00:12:38 | No tak jsme vždycky naházeli chleba do dek, oni si to vytáhli. |
| 00:12:44 | A pak jsme.. Pak nás rodiče teda jako poslali domů samozřejmě, že jo. |
| 00:12:52 | No, tatínek tam zůstal, maminka ta tam.. Ta taky odešla. |
| 00:12:57 | A druhej den ráno jsme měli jet na pohřeb, kterej byl někdy v osm hodin nebo v půl devátý v Praze v krematoriu. |
| 00:13:07 | A přišli jsme na to nádraží. |
| 00:13:12 | No a tam už jako jsme zjistili, že ten velitel povolil, že oni můžou z toho vagónu ven. |
| 00:13:20 | Ale směli jenom o jednu kolej, dál jako nesměli, že jo. |
| 00:13:25 | A teď tam ta, ten peron, přikrytej co je, to bylo plný lidí, protože čekali třeba na vlak, jeli třeba do zaměstnání. |
| 00:13:34 | No tak tatínek řek: „Nejdeme na žádnej pohřeb, ten pán nám to odpustí. |
| 00:13:41 | Jdeme domů a připravíme prostě nějaký jídlo a půjdeme jako s jídlem, že jo.“ |
| 00:13:47 | Ale ta příhoda s tou polívkou se asi odehrála ten první den večer. |
| 00:13:54 | To už jako přesně nevím. |
| 00:13:57 | Jak při.. přinesli polívku a nesli to ti chlapci z toho Technische Nothilfe. |
| 00:14:05 | A ten vagón před náma se otevřel a ty lidi se vysypali, teď ten hrnek se převrh. |
| 00:14:12 | A teď prostě protože na začátku a na konci toho vlaku byly já nevím jestli strojní pušky nebo co. |
| 00:14:19 | No postavený na takovejch trojnožkách, no tak ty začaly střílet. |
| 00:14:23 | A to právě nevím, jestli to bylo ráno nebo ještě večer, to už si jako nepamatuju. |
| 00:14:28 | No a tak jako že rodiče zase šli na nádraží, kluci taky. |
| 00:14:33 | Já jsem ještě něco doma hrabala a přiběhl můj strejda, to byl bratr mý maminky, Viktor Vlášek, |
| 00:14:42 | kterej byl náčelníkem civilní obrany a obhospodařoval tu jednu místnost v tom chudobinci, kde bylo takový to základní. |
| 00:14:53 | Bylo tam lůžko, byly tam nějaký léky, že jo, prostě to, co se pokládá za první pomoc. |
| 00:14:59 | A řek mi: „Na žádný nádraží nechoď!“ |
| 00:15:02 | My jsme přivezli jednoho raněnýho, tak ho tam běž hlídat!“ |
| 00:15:08 | No tak já teda jsem si vzala plášť a šla jsem, protože to bylo vedle, jak dobře víte. |
| 00:15:14 | Tak jsem tam šla, no a tam ležel ten, ten vězeň, byl to Holanďan. |
| 00:15:20 | Měl, pak jsem se dozvěděla, že je to zástřel, já jsem myslela, průstřel, měl kulku za lopatkou. |
| 00:15:28 | A tak jsem tam s ním zůstala sama, že jo. |
| 00:15:30 | No a protože oni všichni uměli německy, my taky, že jo, protože já jsem pak v červnu dělala zkoušku z němčiny, |
| 00:15:39 | tak jsme si povídali, povídali a on najednou prostě mi říká: „Ich will piesen“. |
| 00:15:51 | „Ježíšmarjá, co já budu dělat? Co já budu jako dělat, jo?“ |
| 00:15:56 | Tak teď jsem zmatkovala a nakonec jsem otevřela okno a říkám, no někde půjde někde nějakej mužskej, tak ho poprosím, aby šel nahoru. |
| 00:16:05 | A šli mý dva kamarádi, kteří šli na nádraží, Slávek Říhů a Jirka Vedomovskejch. |
| 00:16:10 | Povídám: „Pojďte hoši nahoru!“ A ty už tam pak se mnou zůstali. |
| 00:16:14 | To zařídili, co byla potřeba, že jo, a pak přišel Séva Daumů. |
| 00:16:21 | To byl roztockej občan, kterej odstudoval nějaký semestry v Německu za války. |
| 00:16:29 | Čili že už jako měl jako nějaký znalosti. |
| 00:16:32 | Oni mu to pak neuznali, musel to všechno dělat znova, že jo. |
| 00:16:36 | A tak říkal: „No tak ten člověk se bude muset operovat, to jako není možný.“ |
| 00:16:43 | Ale mezitím odešel dolů na ten, na to nádraží ještě jako. |
| 00:16:48 | Tam ještě jako vybírali ty lidi, který by potřebovali odvézt jako nahoru. |
| 00:16:53 | A ono se mu udělalo špatně, tomu Holanďanovi a teď já jsem říkala: „No co budeme dělat?“ |
| 00:16:59 | Tak jsme poslali pro doktora Poledníka, to byl místní lékař. |
| 00:17:02 | A on přišel no a takhle nad ním udělal kříž a odešel a řek „Adie“, že jo. |
| 00:17:10 | A tak ten Séva Daumů potom přišel, mezitím už začali přivážet, přivezli asi dva ty vězně, |
| 00:17:17 | a ten Séva Daumů říká: „Já mu večer tu kulku vyndám.“ |
| 00:17:21 | Tak jsme ho večer operovali. |
| 00:17:23 | Teda operovali, my že jo, že my jsme tam akorát brečeli a.. |
| 00:17:29 | A já běžela domů pro čistý prostěradlo, Bezchleba běžel domů pro nějakej alkohol, aby, jako anestetikum, že jo. |
| 00:17:41 | On mu tu kulku vyndal, skutečně, on to přežil. |
| 00:17:44 | Jezdil sem ještě dvacet let pak, vždycky na to výročí toho transportu sem vždycky jezdil. |
| 00:17:50 | No a pak už se to začalo jako pohybovat rychlejc, že jo a.. |
| 00:17:56 | Byly ty ostatní místnosti, najednou tam byly slamníky. |
| 00:18:01 | No a mužský dole.. |
| 00:18:04 | Já jsem přitáhla z domova takovou sedací vanu, to asi ani nevíte, co to je. |
| 00:18:11 | To byla taková, taková kruhová a vzadu měla takový, jako abyste se tam.. |
| 00:18:16 | Jako křeslo to bylo, že jo, jenomže to byla vana. |
| 00:18:20 | A tak se běhalo k Davídkovům, protože Davídkovi měli parní pekárnu, tak tam se.. |
| 00:18:26 | To je ob barák, tam, co bydlí pan Boloňský, tak tam si chlapi chodili pro horkou vodu a tam v tý vaně je vykoupali, svlíkli, oholili, že jo. |
| 00:18:38 | A teď se přenášeli nahoru. |
| 00:18:41 | Ono tam je totiž ještě jedno schodiště do toho chudobince, jo, který je takhle jako z boku. |
| 00:18:47 | To bylo takový úzký schodiště, nepříliš široký. |
| 00:18:51 | Takže když jste si vzal toho člověka na záda nebo prostě jako do náručí, že on Vás držel kolem krku, |
| 00:18:57 | tak jako na tři zastavení byl člověk schopen ho donést nahoru, že jo. |
| 00:19:04 | A.. Takže najednou tam byly ty slamníky, byly tam i pokrývky, takový ošklivý, šedivý, jako deky. |
| 00:19:14 | A lidi nanosili prádlo, že jo, to už jako pyžama a spodky a košile všelijaký. |
| 00:19:23 | Tak se to tam pomalu jako zaplňovalo, ale už chodili lidi, jako ty pomocníci, že jo. |
| 00:19:28 | Já.. Přišly ženský, který byly jako už sestry červenýho kříže s diplomama, že jo. |
| 00:19:37 | Paní Erbanová a ta paní Kapitánová, a ty už jako měly nějaký, a paní Tučková, že jo. |
| 00:19:44 | Ta paní Tučková, to byla, ta přišla z, to byla Ruska a přišla prostě z front první světový války, čili ta věděla všecko. |
| 00:19:54 | My jsme večer jsme vždycky praly ty obvazy, ty obvazy byly trhaný z prostěradel. |
| 00:20:01 | A jak jsme to tam praly s Jitkou zrovna dole, tak nám tam zůstávaly mapy. |
| 00:20:06 | Že jo, a paní Tučková říkala: „To musíte nejdřív v solným roztoku a pak vám to pustí“. |
| 00:20:12 | Věšely jsme to na plot, sušily jsme to na plotě. |
| 00:20:15 | A když to ráno uschlo, tak prostě takhle nám ukázala na stehně, jak se to dá rychle, z toho udělat prostě ten obvaz. |
| 00:20:26 | No tak už to začalo fungovat, že jo, už tam byl ten Séva Daumů. |
| 00:20:31 | On tam ze začátku chodil i pan doktor Tichý, ale ten měl vlastní nemocnici jako ve svým baráku. |
| 00:20:38 | On tam měl asi sedmnáct nebo osmnáct lidí na zahradě. |
| 00:20:42 | A on měl ordinaci v takovým zahradním domku na zahradě, tak tam tak ten přišel. |
| 00:20:49 | Ten tam měl co dělat jako s těma svejma, že jo, on přišel. |
| 00:20:53 | A přišla Olga Dittrichová, to byla magistra farmacie, že jo, to už jako, a takový zkušený jako ženský, který věděly co a jak, že jo. |
| 00:21:02 | My jsme rádi pomohli, leccos udělaly, ale prostě co v tom věku můžete vědět? |
| 00:21:08 | Že jo, to už jako my už jsme se potom museli řídit nebo museli, my jsme rádi řídili tím, to co oni jako řekli, že jo. |
| 00:21:16 | Pak se ještě dělalo několik takových, takových jako dá se říct operací, že jo. |
| 00:21:21 | Tam byl Polák, ten měl, v Kralupech mu ujeli patu, měl to zabalený jenom v tý čepici vězeňský a.. |
| 00:21:29 | Tak to taky, to se taky, to se mu ta noha pověsila na takovou šibenici, aby ji měl jako nahoře, že jo. |
| 00:21:38 | Oni většinou totiž zaprvé byli vyhladovělí a za druhý měli všelijaký kožní ty, jo. |
| 00:21:46 | Prostě já jsem tam dostala svrab, právě, že jo, i když jako při sebevětší péči. |
| 00:21:51 | A kluci dostali skvrnitej tyfus, že jo. |
| 00:21:56 | To jako, to při sebevětší péči jste se neubránila. |
| 00:22:00 | A chodili jsme na úřad, protože zase ve škole byl ten internační tábor pro ty Němce, že jo. |
| 00:22:10 | Tam jich bylo, já nevím, ke dvoum tisícům, protože tady zastavili ten, ten lazaretní vlak, že jo, takže tam... |
| 00:22:16 | To nebyli roztocký Němci, těch bylo pár. |
| 00:22:20 | Tak co jim sebrali potraviny, tak to bylo na úřadě no a ty nám to zase dávali a z toho se jako zas.. |
| 00:22:28 | Tam byla Jitky Kobrový... Jitky Jakubcový právě maminka, ta vařila. |
| 00:22:32 | Ta byla kuchařka, no. |
| 00:22:34 | Vařilo se samý, samý jako diety, že jo pokud možno, protože oni všichni měli úplavici. |
| 00:22:44 | A to, to pak jako ten jeden to řek, že v Kralupech zastavili. |
| 00:22:51 | A protože v Nelahozevsi byla margarínka, tam se vyráběl margarín, tak tam byl vlak s.. vagón s tím margarínem. |
| 00:22:59 | Tak ono se jim podařilo získat nějakej ten margarín, tak to jedli s listím ze stromů kolem.. |
| 00:23:05 | Co jeli kolem, že jo, takže to, to bylo hrozný, to byl, to byl strašnej stav. |
| 00:23:11 | Ale musím říct, že.. |
| 00:23:18 | I když se o nás říká, že jako nejsme žádný valný povahy, že mi jako nějaký to.. Tak to se prokázalo, že většina těch lidí... |
| 00:23:29 | takovejch devadesát procent, prokázala teda jako cit, statečnost, že jo. |
| 00:23:37 | Protože jako to, to bylo všecko ještě před tím pátým květnem. |
| 00:23:42 | To jste nevěděla, co, co se stane, že jo. |
| 00:23:44 | Nám se taky stalo, že, že jsme tam zůstaly jenom samý mladý holky, asi čtyři, a bylo to večer. |
| 00:23:54 | A teďkon jak ta, ta hlídka chodila, to bylo slyšet po tý ulici, že jo, cvak cvak cvak. |
| 00:24:01 | A najednou někdo bouchal na dveře a teď tam bylo asi osm nebo deset lidí jako na těch slamníkách v tom pokoji. |
| 00:24:09 | A no tak jsme, byli jsme zamčený. |
| 00:24:13 | Tam byl nápis Karanténa, že jo, protože tam byl ten flektýfus a ta vlajka. |
| 00:24:18 | No a teď ta hlídka. |
| 00:24:21 | A ty jak slyšeli německy mluvit.. {smrká} Pardon. |
| 00:24:26 | Tak zalezli pod ty slamníky a teď já taky. |
| 00:24:31 | „Jdi tam, Hanko, a vyřiď to.“ |
| 00:24:32 | Tak já: „Co se jako děje?“ |
| 00:24:34 | A on mi říká, no: „Máte špatně udělaný zatemnění, tam Vám to…“ |
| 00:24:39 | A že to jako půjde spravit. |
| 00:24:41 | Já jsem říkala: „Né, počkejte, já to spravím, běžte ven a dívejte se, jestli jako jsem to spravila, že jo.“ |
| 00:24:47 | Tak jsem hnala dovnitř, stáhla jsem to pořádně, utáhla a on tam stál furt za těma dveřma, on asi taky se bál, že jo. |
| 00:24:55 | A tak mi říkal: „Né né né, je to, je to v pořádku.“ |
| 00:24:58 | A já přišla a říkám: „No prosím vás, co jako?“ |
| 00:25:02 | „No Němci?“ A to.. |
| 00:25:05 | A pak Vám oni taky všichni měli na krku některý měli ty značky… |
| 00:25:11 | CM: Pozor, pozor prosím na ten mikrofon. |
| 00:25:13 | HH: Ježíš šmarjá! |
| 00:25:16 | No a tak oni všichni nosili, některý měli ušitý sáčky takový třeba z ustřižený kapsy a v tom měli kůrky od chleba. |
| 00:25:26 | A my jsme říkali: „No to už jako nemusíte, že jo, teď už jako nebudete mít hlad.“ |
| 00:25:31 | No ne, ne.. nedostali jsme to z nich, nechtěli to vydat. |
| 00:25:35 | Prostě jako ten chleba jako ne, že jo. |
| 00:25:39 | „No nevíme, co se s náma stane.“ |
| 00:25:41 | Ale víte, co je zajímavý? |
| 00:25:43 | Zaprvé tam teda taky byl Němec, kterej se potom.. |
| 00:25:47 | Já už.. Já jsem zapomněla jméno, ale možná, že bych to někde vydobyla z tý paměti. |
| 00:25:52 | Kterej pozdějc byl vysokým politickým činitelem v NDR. |
| 00:25:57 | Jo, a ten první, co bylo, že chtěl sešit a tužky. |
| 00:26:02 | Říká: „Mě stačí obyčejnej školní sešit“ a hned začal psát. |
| 00:26:08 | Já si možná vzpomenu, kdo to byl. |
| 00:26:10 | A pak tam třeba byl Australan, kde se tam vzal, to nevím. |
| 00:26:14 | A ten řekl, že je abé, že teda jako je kněz a že jako.. jako bych řekla, jeho.. znakem, tím, že je kněz, že je klobouk, jo. |
| 00:26:29 | No a teď kde klobouk? |
| 00:26:31 | No tak já jsem hnala domů a protože můj děda jeden nosil kl.. |
| 00:26:35 | Tatínek taky, dřív mužskej nechodil bez klobouku. |
| 00:26:38 | Ale nosil klobouk, kterýmu se říkalo diplomat, jo. |
| 00:26:41 | To byl klobouk, kterej se nesklápěl, prostě měl takovou tuhou.. |
| 00:26:46 | No prostě byl to diplomat, no. |
| 00:26:48 | Tak „Dědo, dej mi.“ |
| 00:26:50 | „Na co?“ Tak jsem to řekla a mi děda dal diplomata. |
| 00:26:53 | Tak jsem mu přinesla ten klobouk a on si ho na tý posteli narazil na tu hlavu a už ho, už ho nesundal. |
| 00:26:59 | Pak tam byl takovej mladej kluk, asi tak jako my, taky jsme kolem něj pořád lítaly. |
| 00:27:05 | To byl Francouz, kterej údajně se měl pokusit spáchat atentát na Pétaina, a tak ho zavřeli a měl zlomenou ruku. |
| 00:27:16 | A to si zlomil někde v Kralupech nebo po cestě, že jo. |
| 00:27:19 | Tak to tenkrát Séva Daumů mu udělal prostě jako tu sádru. |
| 00:27:26 | On totiž ten Séva sloužil přes den v nemocnici a chodil až k večeru. |
| 00:27:32 | A on sem z tý nemocnice právě nosil třeba nějaký léky anebo ty, ten obvazovej materiál, že jo. |
| 00:27:40 | On pracoval, já si nevzpomenu, jak se ten lékař jmenoval, na tý umělý ledvině spolupracoval. |
| 00:27:48 | Levit, myslím. No, tak.. |
| 00:27:56 | A teď jsem zapomněla, co jsem to chtěla. IV: Toho Francouze. |
| 00:28:00 | HH: No a tak ten zase jako že by potřeboval šátek na krk, že jo a takový. |
| 00:28:06 | Já jsem furt běhala pro něco domů. |
| 00:28:09 | Nebo ty Poláci: Oni jak, jak už viděli, že jako se to, se trošičku zlepšila situace, oni se pořád hádali. |
| 00:28:19 | A „On byl kápo!“, jo, na někoho. |
| 00:28:21 | A já říkám: „No ale to nemůžete říct.“ |
| 00:28:23 | „Tak se podívej, vždyť on proti nám jako je tlustej.“, že jo. |
| 00:28:26 | No byl jako silnější. To je pravda. |
| 00:28:29 | A pak tenhleten, co měl tu patu jako zavázanou, tak říkal, že.. něco chtěl. |
| 00:28:37 | A já jsem mu nerozuměla, že jo, a pak ty ostatní říkali: „On chce borůvky.“ |
| 00:28:43 | Tak já zase dolů do sklepa domů: „Mami, máme borůvky?“ |
| 00:28:46 | A ona říká: „Haničko, tam možná najdeš poslední skleničku.“ |
| 00:28:50 | No a teď ty ostatní Poláci, když jsem s tím přiběhla, tak říkali: |
| 00:28:54 | „No to jako jemu se udělá prostě všelijaký jako, co si vzpomene, že jo.“ |
| 00:29:03 | Tak já jsem tu skleničku těch borůvek musela rozdělit, že jo, protože jsem ji nemohla dát jenom jemu, to by snad z toho jako byla bitva. |
| 00:29:11 | A pak mi právě tamten jeden Polák řek: „Víš“, já to řeknu, teda jako já jsem nad hrobem, tak to klidně můžu říct. |
| 00:29:22 | Ten mi řek: „Víš, Poláci jsou divnej národ. |
| 00:29:25 | Ty mu poneseš srdce na dlani a on ti ho na tý dlani probodne.“ |
| 00:29:31 | A já nemůžu říct, že jsem si to potvrdila, protože jsem jako s žádnejma Polákama potom už nikdy nepřišla do, do to toho, ale.. |
| 00:29:41 | Pokud jako mám s nima mám zkušenosti tam.. |
| 00:29:45 | Anebo s tím, že když potom se posílali do těch repatriačních vlaků, že jo, tak se museli odvézt na Hlavní nádraží, |
| 00:29:54 | tam to předat prostě tý komisi, která to přebírala, že jo. |
| 00:29:58 | No a já jsem přijela zpátky do Roztok a oni už byli v Roztokách zase zpátky. |
| 00:30:02 | Já jsem říkala jako: „Jak je to možný, že jo, že nechtěj domů?“ |
| 00:30:06 | No a pak mi jeden z nich řek, že oni se nemůžou vrátit do tý obce, odkud pocházeli. |
| 00:30:13 | Že prostě tam mají hříchy. |
| 00:30:17 | No a když jsem říkala „ No jaký hříchy?“, tak on mi říkali „No my jsme prostě jako třeba spolupracovali s Němcema.“ |
| 00:30:22 | A různý takovýhle věci. |
| 00:30:24 | A pak jsem zjistila, když jako, když nastal ten pátej květen, ta revoluce. |
| 00:30:29 | Tak tenhleten, kterýho oni jako pořád tvrdili, že byl kápo, jo, on se jmenoval asi Leopold, protože oni mu říkali Poldi, tak ten zmizel. |
| 00:30:41 | A vrátil se prostě asi toho devátýho, desátýho května a měl takovej malej kufřík a ten měl plnej šperků. |
| 00:30:50 | Prsteny a náramky a tak dále. |
| 00:30:53 | A říkal „Děvčata“, protože nás tam bylo víc, že jo, takovejch mladejch holek, „jestli chcete, tak si vyberte.“ |
| 00:30:59 | No my jsme říkaly né, prostě, protože to tenkrát nebyla móda nošení toho. |
| 00:31:04 | A on pak vyprávěl, že to v Praze ukořistil různě, že jo. |
| 00:31:09 | A když pak vyprávěl, jak to ukořistil, tak to, to bylo úplně strašný, to nešlo poslouchat. |
| 00:31:13 | No a toho jsme vůbec nedopravili zpátky do toho Polska. |
| 00:31:17 | Ten prostě tu asi někde zůstal, no. |
| 00:31:19 | Takže měl nějaký velký hříchy, no, to nebylo bez hříchu. |
| 00:31:25 | IV: Kolik tam těch vězňů v chudobinci bylo asi a jak dlouho? |
| 00:31:30 | HH: Kolem osmdesáti. No ono, ono to bylo kolísavý, protože my jsme některý museli odvézt na Bulovku s tím skvrnitým tyfem. |
| 00:31:38 | A protože jako se báli jet tady, tak se přívozem jelo do Klecan a z Klecan se jelo druhou stranou, protože to nebylo na ráně a nebylo tam tolik kontrol, že jo. |
| 00:31:50 | Tady jste musela projet přes celou Prahu, když jste jela na Bulovku. |
| 00:31:53 | No ale zase třeba lidi, co měli doma ty.. a teď třeba zjistili, že jako nemůžou s nima nic dělat, že jsou nemocný, že jo, tak je zase přivedli. |
| 00:32:03 | Já jsem tam byla do tý doby, než se to stěhovalo dolů do tý Sakury. |
| 00:32:07 | To už jsem.. Zaprvé jsem dostala ten svrab a za druhý tatínek jako trval na tom, že tu školu musím dodělat, protože jsem chodila do soukromý školy. |
| 00:32:17 | Takže když, když už jsem s tím strávila tři roky, tak že jako trvá na tom, že jo, abych udělala ty zkoušky. |
| 00:32:26 | Já jsem je stejně dělala potom až v roce '46, že jo, protože jsem zameškala takovou dobu. |
| 00:32:32 | Ale to jako nehrálo žádnou roli. |
| 00:32:35 | Ale já jsem do tý Sakury jako nechtěla. |
| 00:32:39 | To už bylo takový.. ne.. jak bych.. no já nevím, jak bych to řekla, no. |
| 00:32:47 | Ono tam bylo dost lidí, že jo, jako těch nemocnejch, protože to ještě od.. přivezli odjinud jako. |
| 00:32:53 | Protože to byl hotel, poměrně dost velkej, že jo, ta Sakura, že jo, že těch lůžek tam bylo dost. |
| 00:32:59 | Ale tam už jsem potom nešla, čili já jsem tam byla tak asi někdy do patnáctýho, do šestnáctýho května. |
| 00:33:11 | A mezitím právě toho šestnáctýho května odjel ten obrněnej vlak do toho pohraničí tady odsud. |
| 00:33:22 | IV: Zúčastnila jste se toho pohřbu na Levém Hradci, kde..? |
| 00:33:25 | HH: Ano. Ten pohřeb šel z náměstí tam, co je před školou. |
| 00:33:29 | To náměstí vypadalo jinak, ten pomník byl tam, co je to pískoviště. |
| 00:33:35 | A to byl jenom trávník, že jo, nikde nic. |
| 00:33:38 | Tak tam byli Vraštil, ten z Ajmovky, Pepík Žirovnický a čtyři myslím byli. |
| 00:33:55 | No, a ten Míla Vraštilů byl z toho Technische Nothilfe, že jo. |
| 00:34:01 | Toho zastřelili, když jel ten, toho pátýho šestýho května, když jel ten vlak na pomoc, obrněnej vlak na pomoc Praze. |
| 00:34:11 | Tak oni zastavili v Bubenči a toho Žirovnickýho zastřelili na nádraží. |
| 00:34:15 | A toho Vraštila takhle když jdete potom kolem nahoru, jak je to.. |
| 00:34:21 | Bylo to sovětský nějaký zastupitelstvo, tak asi v polovině, tam je deska na plotě u Stromovky. Tak tam. |
| 00:34:29 | No a to jsem na tom pohřbu jsme šli v národních krojích. |
| 00:34:35 | Ty fotky mám. To jsem dala Boloňskýmu, co jsem měla fotky. |
| 00:34:40 | No to byla strašná spousta lidí, opravdu to se dá říct, že to byly tisíce lidí, no. |
| 00:34:47 | IV: Můžete to popsat, jak to probíhalo, ten pohřeb? |
| 00:34:50 | HH: No bylo to.. Na tom náměstí byl, byl nějakej obřad krátkej teda že jo a tam se to jako, tam se sestavil ten průvod. |
| 00:35:04 | Asi nejdřív šli nějaký.. |
| 00:35:07 | No, asi kluci z toho, z toho obrněnýho vlaku. |
| 00:35:12 | No, taková jako nějaká vojenská jednotka, že jo, pak nás šlo asi třicet, čtyřicet v těch národních krojích, že jo. |
| 00:35:19 | Pak šel farář s těma ministrantama, pak prostě vezli na lafetách ty, ty rakve. |
| 00:35:27 | Protože ten Žirovnický byl fotbalista, tak fotbalisti šli kolem jako čestná stráž. |
| 00:35:34 | A.. šlo se pěšky až do Žalova, že jo, prostě jako celá, celou cestu pěšky. |
| 00:35:41 | To byl takovej normální jako katolickej obřad. No a.. |
| 00:35:51 | Ty Vraštilovi rodiče potom někdy vzápětí, jo, když už to jako bylo možný, tak toho Vraštila převezli. |
| 00:36:00 | Protože on byl odněkud.. z východních Čech. |
| 00:36:06 | IV: A ti vězni, kteří zemřeli.. |
| 00:36:09 | HH: Na tom poh.. Ne to jsem.. Já mluvím o těch, co padli v revoluci. |
| 00:36:12 | Ale ty vězni, to jsem nebyla, ale vím, že.. |
| 00:36:18 | Se tam dohad.. Já jsem to potom hledala taky na úřadě, že to místo.. s devadesátiprocentní jistotou zaplatili Sokolové. |
| 00:36:29 | A taky na tý fotce je vidět, že tam byli bratři Lorencové a pan Kobr, to byl náčelník Sokola. |
| 00:36:38 | Že to jako asi dohromady dali ty, ty Sokolové a ten revoluční to.. |
| 00:36:46 | A byla tam taky strašná spousta lidí. |
| 00:36:48 | A byl to normální pohřeb prostě s knězem, že jo, a se všema obřadama, který u toho mají bejt. |
| 00:36:54 | Vím jenom, že říkali, že potom měli problém nějak s tím uložením těch rakví, že jo, protože asi ten hrob nevykopali dost velkej nebo.. |
| 00:37:06 | To vím, že, že to potom vyprávěl Míla Pivoňů, že s tím jako byly nějaký potíže. |
| 00:37:12 | A za ten, za tu nemocnici naší tam byla paní Binderová, to byla normální ošetřovatelka. |
| 00:37:18 | Už starší paní a je i na tý fotce a ještě, ještě někdo. |
| 00:37:27 | No, ale já jsem měla fotku těch mrtvejch. |
| 00:37:33 | To jsem právě tyhlety věci všechny, co jsem měla, jsem poslala do toho Německa, když se mi poprvé ozvala paní.. |
| 00:37:40 | Oni mi řekli pak, že je to paní, to já jsem z toho prvního dopisu nepoznala, protože to bylo takový italský jméno nějaký. |
| 00:37:47 | Tak jsem to dala do balíku a všechno jsem jí to poslala, protože já říkala, už jsem stará, po mě to někdy někdo vyhodí a ona to třeba využije, že jo. |
| 00:37:55 | Jako že fotky a, a to, co jsem měla jsem poslala. |
| 00:37:58 | To byl balík, tenkrát mě to stálo poměrně dost peněz, to poštovný, protože jsem to posílala nějak.. |
| 00:38:05 | To nemluvím kvůli těm penězům, jo, že jo, ale že to opravdu byl balík, no. |
| 00:38:10 | No ale pak jsem se dozvěděla, že se nic, nic nedělo a že ona se snad někde zabila v autě nebo že došlo k nějaký tragédii. |
| 00:38:21 | IV: Já se znovu vrátím k tomu, že Vám bylo tehdy těch šestnáct a půl let. |
| 00:38:27 | Jak to na Vás.. vlastně vidět ten transport a vidět ty vězně, jak to na Vqás zapůsobilo? |
| 00:38:33 | Mělo to na Vás nějaký trvalejší vliv, nebo...? |
| 00:38:37 | HH: Úplně trvalej vliv. |
| 00:38:39 | No tak jako ono to vychází z povahovejch vlastností, že jo, ale i z výchovy. |
| 00:38:45 | Ale fakt je ten, že, to mi říká moje dcera: „Co se do toho pleteš?“ |
| 00:38:49 | Že já se vždycky.. |
| 00:38:51 | Já nemůžu koukat od tý doby na někoho, komu se něco stane, rozumíte? |
| 00:38:56 | Dítě si rozbije koleno to, a já.. koleno, a já už jako k tomu musím běžet, že jo. |
| 00:39:01 | Rozumíte, to Vás nutí, prostě, to máte pořád jako v těch myšlenkách jako, jako musíte pomoct, musíte pomoct, jo. |
| 00:39:15 | Je to, je to zážitek, kterej prostě jako nemůžete zapomenout. |
| 00:39:20 | Zapomenete spoustu věcí, že jo, to je asi normální, ale tohle, já zavřu voči a já to vidím. No. |
| 00:39:31 | A citově mě to taky poznamenalo, že jo, protože právě já.. |
| 00:39:41 | Já jako nejsem sobecká tím pádem, rozumíte? |
| 00:39:44 | Já dovedu jako dát, jako myslím citový nebo i to.. |
| 00:39:52 | Až přespříliš, jo, že, že třeba to mi jako moje děti říkaj: „Mami né, prostě vyčerpáváš se tím“, že jo a to. |
| 00:40:02 | Tak to je to, že si říkáte, to už jako nikdy bych jako nechtěla vidět, opravdu bych to nikdy nechtěla vidět. |
| 00:40:11 | A.. Ten, ten pocit, že jste pomohla, to je dobrej pocit, že jo. |
| 00:40:22 | To samozřejmě Vám to udělá dobře, že jo, to Vám, to Vás jako pohladí. Ale.. |
| 00:40:31 | A většina těch lidí, která u toho byla a viděla to, tak ty pocity má stejný. |
| 00:40:38 | Jo, protože jestliže jako třeba vidíte boura.. bouračku auta nebo takový, tak Vás, tak to s Váma taky otřese, že jo. |
| 00:40:46 | Ale uplynou tři, čtyři roky a řeknete: no, to byla hrozná bouračka, ale už, už to s Váma jako tolik nehejbá, že jo. |
| 00:40:53 | Kdežto tohleto, jako, {smrká} to absolutně.. |
| 00:40:58 | A to, to vím, že to říkají i ty ostatní, že jo, kteří u toho byli, že to prostě to je zážitek, kterej asi Vám obrátí tak jako ty pocity naruby, no. |
| 00:41:16 | IV: Po válce připomínal se ten transport v Roztokách nějakým způsobem? |
| 00:41:20 | Nebo i třeba na nějaký celostátní úrovni? |
| 00:41:23 | HH: No připomínal se teda každým rokem v tom dubnu, že jo. |
| 00:41:27 | Ale protože celou, celej ten, celou tu ovládala to Zdeňka Preiningerová, která byla náčelnice čes.. červenýho kříže, |
| 00:41:41 | tak se vždycky dělaly prostě jako ty vzpomínky tam u toho hrobu, že jo, nebo prostě různý promítaly se filmy a tak dále a tak dále. |
| 00:41:52 | Ale ona měla strašnou spoustu listinnýho materiálu, protože ona si s těma lidma dopisovala, že jo. |
| 00:41:59 | Ona s nima byla ve styku. |
| 00:42:04 | No ale když jako umřela, tak.. |
| 00:42:08 | Už ona to předtím spálila a ten zbytek spálila ta její dcera, čili že z toho nezůstalo vůbec nic právě. |
| 00:42:15 | To nevím teda proč. |
| 00:42:17 | Proto já jsem to dala z ruky, aby to někdo nespálil, no. |
| 00:42:21 | Ale připomínalo, ale ne tak jako v tom, v tom stylu jako je to teďkon, že jo, že prostě jsou tam třeba i zástupci z těch ambasád a tak dále. |
| 00:42:33 | To ne teda, to ne. |
| 00:42:37 | A dokonce jsem prohlížela kroniku na úřadě. |
| 00:42:44 | Protože já jsem tam deset let byla na brigádě už jako důchodce. |
| 00:42:49 | A tak jsem hledala prostě a v tý kronice je o tom pět slov. |
| 00:42:56 | IV: Jak si to vysvětlujete? |
| 00:42:57 | HH: No protože to psal pan Ulrich tu kroniku tenkrát. |
| 00:43:03 | To byl teda, to byl ultra ultra ultra komunista a pravděpodobně si myslím, že.. |
| 00:43:13 | Protože on tam u toho vůbec nebyl, že jo, tak on nebyl jako citově na to vázanej. |
| 00:43:19 | My jsme všichni byli vázaný více či méně citově, on ne. |
| 00:43:22 | Ale mě to strašně překvapilo, asi před čtyřma rokama se o tom začlo mluvit, že by se to mělo do.. doplnit. |
| 00:43:32 | Ale nic se nedoplnilo, no. |
| 00:43:33 | Dneska už těžko budou doplňovat, protože kde budete shánět ty pamětníky? |
| 00:43:40 | My jsme nejstarší a byli jsme nejmladší tenkrát, že jo. |
| 00:43:43 | Mě je čtyřiaosmdesát, tak to.. |
| 00:43:47 | Ale možná, možná že to je.. |
| 00:43:49 | Já se zeptám Jakubce, protože.. |
| 00:43:55 | I ty mladší kluci, jo, třeba třináctiletí, čtrnáctiletí, oni se zúčastnili různejch těch akcí, že jo. |
| 00:44:01 | Ale rozešlo se to, že jo. |
| 00:44:04 | Oženili se někde na vojně anebo tak, že už se sem třeba nevrátili, ale pravděpodobně by se jako našli, kdyby, kdyby.. |
| 00:44:11 | To jsme říkali s Jakubcem, že se pokusíme to jako nějak dát dohromady, no. |
| 00:44:19 | IV: Paní Hejdánková, děkuju. |
| 00:44:23 | IV: Ještě o tom lazaretním vlaku, jestli byste mohla třeba něco říct? |
| 00:44:30 | HH: No, no. Právě tam na tom, na Masaryčce na sedmý koleji stál v tý době lazaretní vlak. |
| 00:44:40 | To jsem jezdila do školy, že jo. |
| 00:44:43 | A tam skutečně byli lazaři v tom vlaku, to jste viděla ovázaný hlavy, že jo, uříznutou nohu a.. |
| 00:44:49 | No a oni je nechtěli pustit na trať, že jo, protože jako ty tratě byly plný. |
| 00:44:53 | Ještě jako se vozil vojenskej materiál a já nevím, střelivo a já nevím co všeho možnýho. |
| 00:44:58 | Na tom, na tý samý bázi zastavil ten přednosta odjezd toho vlaku transportního, že prostě jsou zasekaný nádraží, že jo. |
| 00:45:08 | No ale toho pátýho května, když začala ta revoluce, tak zaprvé na tom nádraží Masarykově za.. zastřelili asi třicet pět lidí, tam u tý zdi. |
| 00:45:17 | U tý, co, co se skladujou ty lokomotivy. |
| 00:45:24 | A za druhý právě ty esesáci pražský naskákali do toho lazaretního vlaku a vynutili si odjezd z tý, teda směrem na ty Kralupy. |
| 00:45:36 | A ten Branald to popsal v knížce Lazaretní vlak, protože on v tý době byl výpravčím na Masarykově nádraží. |
| 00:45:44 | Takže on skutečně byl účastníkem a viděl to všechno jako na vlastní oči. |
| 00:45:49 | To né, že mu to jako někdo vyprávěl, on to viděl. |
| 00:45:52 | No, a takže ten lazaretní vlak dojel až na to místo jak jsou výhybky před Roztokama, čili mezi šraňkama. |
| 00:46:01 | A tam je zastavili ty, ty roztocký gardisti, že jo. |
| 00:46:06 | Byl to poručík Šel a já nevím ještě kdo. |
| 00:46:08 | No a oni se teda jako vzdali. |
| 00:46:11 | A to je právě na tom kotouči, kterej máme, tak co tam jdou ti Němci s těma kolama, tak to byli ty lidi, který byli v tom vlaku. |
| 00:46:20 | No a nejdřív to odvedli.. |
| 00:46:27 | Ty lazary nechali v tom vlaku a ty, co, co tam nas.. naskákali, ty esesáci a co to bylo všecko. |
| 00:46:34 | To byli i normální vojáci, že jo, tak je odvedli nejdřív na fotbalový hřiště. |
| 00:46:39 | Tam už je jako hlídali a odebírali jim tam potraviny právě, že jo, to, protože to potřebovali pro nás. |
| 00:46:47 | No a pak je teda odvedli do tý školy, že jo. |
| 00:46:53 | A tam, to tam tenkrát bylo prostě asi.. |
| 00:46:57 | A tam tenkrát byl náčelníkem nějakej poručík Pešek a tatínek můj dělal toho jeho pobočníka, protože tatínek mluvil perfektně německy, že jo. |
| 00:47:11 | Takže většinou ty výslechy a takový, to dělal. |
| 00:47:15 | A ta roztocká posádka, která byla teda domluvená, že jo, a tak dále, tak ta.. |
| 00:47:21 | Někoho z nich odvedli do zajateckýho tábora, ale většina z nich prostě mohla odjet jako ne hned, že jo, |
| 00:47:30 | po několika dnech třeba, já nevím, v polovině toho května, mohla odjet domů. |
| 00:47:35 | A ten velitel, ten Hans Scherup, ten byl z Podmokel, ne z Podmokel, z nějaký, nějakýho předměstí, já mám dojem, že se to jmenovalo Povrly. |
| 00:47:47 | A tam měl manželku a měl tam dvě děti. |
| 00:47:50 | On byl, to byl mladej mužskej tenkrát, já bych řekla tak čtyřicetiletej. |
| 00:47:55 | A tak pak se zjistilo, že mezi těma, co sebrali z toho vlaku byla strašná spousta esesáků a dokonce i gestapo. |
| 00:48:08 | No a to potom odsoudil ten lidovej soud. |
| 00:48:12 | Jsou ty.. rozsudky jsou podepsaný, že jo, plukovníkem Weinerem a, a panem plukovníkem Nechvátalem. |
| 00:48:21 | A byli odsouzený k smrti a popravený v tý, v tom anglickým parku. |
| 00:48:26 | Tomu se říkalo anglickej park, nahoře, co je ten les, když byste jako šla směrem do Suchdola. |
| 00:48:32 | To byl skutečně anglickej park, to nebyl les. |
| 00:48:35 | Normálně to bylo vysazený, že jo, tam byly všelijaký vzácný stromy a byla tam pískovna. |
| 00:48:43 | Ale ta pískovna už se nepoužívala, že jo jako, protože ta byla ničí. |
| 00:48:48 | A jak už se nepoužívala, protože asi byla vyvezená, ale bylo to takový poměrně dost hluboký, možná deset patnáct metrů takový údolí, že jo. |
| 00:48:58 | A tam oni si museli vykopat hrob. |
| 00:49:03 | A museli se svlíknout do půl těla, že jo, aby ukázali na tý ruce, že tam maj vytetovanou SS a měli tam právě nějaký číslo a zjistilo se potom, že to byla krevní skupina. |
| 00:49:18 | No a my jsme potom utekli teda, jo, protože my jsme tam.. |
| 00:49:21 | Byla tam paní Erbanová, já, ten Jirka Brod, no byli.. pak Jakubec. |
| 00:49:27 | Nás tam poslali, abysme tam byli jako jistota, že když se něco přihodí, že jo, no takhle. |
| 00:49:32 | My jsme utekli, protože, víte, co nám vadilo? |
| 00:49:35 | Že ten, kdo tam stál s tou pistolí, že byl člověk, kterýho jsme denně potkávali na ulici a strašně jsme si ho vážili. |
| 00:49:42 | A mysleli jsme si, prostě on to byl inženýr. |
| 00:49:47 | No a pak když ho tam vidíte, i když jako možná oprávněně, tak to mi, to dodneska mi to taky taky leží v hlavě. |
| 00:49:55 | No, ale ono Boloňský to furt sháněl. |
| 00:50:01 | A to bylo asi v tý době, kdy se hledaly ty německý hroby, že si to teda Němci vyzvednou, což si pak nevyzvedli, že jo. |
| 00:50:09 | Tak ta pískovna se potom sesula. |
| 00:50:12 | Čili nad tím hrobem je patnáct.. deset patnáct metrů toho písku, že jo, protože ty si.. |
| 00:50:17 | Dokonce tam zahynulo dítě v tý pískovně. |
| 00:50:20 | Je, šli tam rodiče s ním jako si hrát asi dvouletý a ta stěna se sesypala na to děcko a už ho, už ho nevy.. nedostali ven. |
| 00:50:31 | To už bylo po válce. |
| 00:50:32 | IV: Vy víte tedy, jak se to tam tehdy odehrálo v té pískovně a kdo tam byl? |
| 00:50:37 | Řeknete nám to? |
| 00:50:39 | HH: Jako kdo střílel? |
| 00:50:43 | Ale.. Pan inženýr Vorlíček. |
| 00:50:50 | Ono.. Je.. Má tu dceru, ona to ví, ta dcera, už jí to jako lidi asi dávno řekli, že jo, ale.. |
| 00:50:56 | Ale možná, že tam potom ještě i byl někdo jinej, že jo, no, ale teda když jsme tam byli my, tak to byl ten, ten Vorlíček. |
| 00:51:05 | A to mě právě jako zdrtilo, protože já, já jsem si myslela, že jako slušnej člověk tohle dělat nemůže, no. |
| 00:51:16 | Ono asi, ono asi, ono by se to bejvalo asi možná nestalo, kdyby nepřijel ten transport. |
| 00:51:23 | Kdyby lidi neviděli tu strašlivou hrůzu, rozumíte, tak by asi zase pak neuměli jít a, a střelit. |
| 00:51:31 | Jo, to asi těžko. |
| 00:51:33 | Ale to ještě v nich jako kypěl ten hněv strašlivej, že jo, takže.. |
| 00:51:42 | I když nevím, no. Nevím. |
| 00:51:47 | Ono se to strašně dlouho tajilo, to se.. |
| 00:51:49 | Ony byly i jiný věci, protože roztocký Němci byli zavřený v těch vinnejch sklepech pan.. co je teď pan Šlancar, že jo, tam jsou nádherný sklepy. |
| 00:51:58 | A tam je zavřeli. |
| 00:52:00 | A to jsem viděla na vlastní oči, to nepovídám nic, co jsem se dozvěděla. |
| 00:52:04 | Protože oni je třeba nechali potom do tý serpentýny lézt po kolenou, že jo, takový ty roztocký, který sami měli máslo na hlavě. |
| 00:52:14 | Měli třeba zažádaný o německý občanství, že jo, a dostali ho sedmýho března. |
| 00:52:20 | No a pak dělali teda takovýhle ty. |
| 00:52:25 | To byla strašná doba, no. |
| 00:52:29 | Teď si myslím, že, že to je asi nejdelší doba v dějinách, kdy tady v tý Evropě nebyla žádná válka. |
| 00:52:41 | Těch sedmdesát let. |
| 00:52:44 | IV: Děkuju. |
| 00:52:46 | HH: No ale víte, co bych Vám ještě mohla říct? |
| 00:52:49 | Že... ty... ty věz.. ty Němce, který byli v tý škole, tak ty potom teda jako taky odvedli do zajateckých táborů, jo. |
| 00:53:05 | Ale bylo zajímavý, že ta místní posádka, která tady byla teda na konci tý války, |
| 00:53:16 | to bylo, to byla domobrana, to byli samý starý mužský prostě přes šedesát let, že jo, který asi měli větší hrůzu, než my. |
| 00:53:28 | Co, co jako to.. |
| 00:53:30 | No tak ty asi dva nebo tři z nich dali to.. |
| 00:53:35 | Nevím, proč, asi někde našli v těch papírech nějaký.. |
| 00:53:38 | A víte, co je taky zajímavý? |
| 00:53:40 | To jsem viděla na vlastní oči. |
| 00:53:42 | Že ty esesáci, který potom byli zastřelený dole v, v tý pískovně, |
| 00:53:48 | že oni u sebe měli fotky, jak na Ukrajině, pravděpodobně podle těch lidí to bylo, si myslím, že to bylo na tý Ukrajině, |
| 00:53:58 | jak tam měli prostě to lešení, že jo, na tom viselo devět oběšenejch. |
| 00:54:07 | A on tam prostě ruku, ruku v bok stojí jako u toho, aby bylo vidět, jakej byl hrdina, to. |
| 00:54:13 | A měl to u sebe ještě prostě na konci tý války v peněžence, jo. |
| 00:54:18 | A toto jsem viděla, protože to tatínek přines ukázat jako domů. |
| 00:54:26 | Protože my jsme k tomu měli poznámky, že jo, k těch, těm.. |
| 00:54:30 | Že, že to se nedělá, že jsme zrovna takový a.. a tak. |
| 00:54:37 | A taky měli dost nakradenýho zlata. |
| 00:54:40 | To bylo, to byly bedny, to bylo jak tenhleten stůl, co měli. |
| 00:54:45 | Cigártašky a, a pudřenky zlatý a náramky a všechno to měli v těch, v těch, těch zavazadlech. |
| 00:54:54 | To se potom ztratilo, část z toho se ztratila na tom úřadě a v roce '53 kvůli tomu byl soud. |
| 00:55:05 | A protože můj tatínek byl úředník, tak on vždycky, vždycky všecko, co předával, tak na to měl protokol, že jo. |
| 00:55:14 | Já jsem říkala „Prosím tě, že tě to baví“, že jo. |
| 00:55:17 | No tak on prostě předal na Národní výbor to, to, to, to a tam mu to museli podepsat. |
| 00:55:23 | Tak vím, že.. pak, protože to měl v nočním stolku a do nočního stolku nikdo nesměl. |
| 00:55:29 | Takže pak, když byl ten soud, tak jako to vytáhl všechno, že jo. |
| 00:55:35 | Aby to předložil, že, že to skutečně jako bylo odevzdaný, že jo, to, co se tam sebralo, no. |
| 00:55:43 | A taky, co měli to.. |
| 00:55:46 | Ten můj brácha, ten, ten Vašek, tomu bylo třináct let. |
| 00:55:51 | To byl strašnej hrdina, a tak šel zabírat tu školu, že jo, toho pátýho května v poledne. |
| 00:55:58 | A tak oni samozřejmě z toho.. Ještě s Alešem Lyerů. |
| 00:56:02 | A oni z toho měli samozřejmě jako samozřejmě asi zábavu, že jo. |
| 00:56:06 | A on přišel domů a přines si samopal a teď tu, a teď ten pás s těma nábojema a v kapse měl kostku margarínu. |
| 00:56:16 | A teďkon jak to měl na těle v těch kalhotech, tak ta, ten margarín se mu rozehřál a teklo mu to po tý noze, že jo. |
| 00:56:25 | A teď jako hrdej, že přines domů samo.., samopal a to udělal ještě jednou a to mu tatínek jako mu nařezal, říkal: „No to snad není možný“. |
| 00:56:35 | A pak to udělal ještě jednou a to už ho táta zavřel do sklepa. |
| 00:56:41 | A my jsme ve sklepě neměli žádný okýnko, tam byly jenom takový větráky. |
| 00:56:46 | Tak byl zavřenej v tom sklepě, jo, během tý revoluce, jako mezi, mezi tím pátým a tím devátým květnem. |
| 00:56:55 | A on se z tý, z toho sklepa dostal, samozřejmě jestli vylezl tou dírou? |
| 00:57:00 | No jinudy nemoh, maminka by mu neodemkla. |
| 00:57:03 | A teď přes noc nebyl doma. |
| 00:57:06 | No tak maminka šílela a pak chlapi přišli a přinesli rádiovku a říkali: „To ztratil Váš Vašek v Podbabě“. |
| 00:57:14 | Tak on, když nasedali ty mužský do toho auta, že jeli na pomoc tý Praze, tak on se tam dostal do toho auta a oni pak tam dobejvali tu sladovnu. |
| 00:57:24 | To je tak jak se podjížděl ten starej viadukt, jo, jak se jde nahoru k.. |
| 00:57:31 | No, já, já si nevzpomínám na jména, tak tam jsou sladovny a cihelny, že jo. |
| 00:57:37 | Tak tam byli Němci, tak to, to se dobejvalo, no, tak on tam se někde to… |
| 00:57:42 | A o tom ví Polda Hejlů. Ten tam byl. |
| 00:57:46 | A ten Láďa Bláhů. Ten Láďa bohužel teď zemřel, no. |
| 00:57:50 | No tak zase jako doma byla exekuce, že jo, ale to nebylo vůbec nic platný. |
| 00:57:56 | To byl takovej strašnej rebel, je to do dneška. |
| 00:57:59 | Přesto, že už je mu taky osmdesát. |
| 00:58:02 | On šel na vojnu a v Litoměřicích si namluvil a už tam zůstal, no. |
| 00:58:08 | Takže je šedesát let v Litoměřicích. |
https://api.memarc.info/api/subtitles/5a4d03bb589cef1d478b4567/vtt/xx?apiKey=
https://api.memarc.info/api/subtitles/5a4d03bb589cef1d478b4567/vtt/de?apiKey=
Citlivé údaje
Tyto informace obsahují citlivé údaje o osobách nebo materiálech a reprodukce archiválií, které nejsou volně dostupné ani ve veřejné doméně, ale podléhají ochranným lhůtám podle archivačního a datového práva nebo omezeným právům k užívání.
V případě oprávněného zájmu můžete požádat o písemné informace. K tomu použijte funkci „Dotaz na archiv“ a vyplňte formulář žádosti.
Máte-li výzkumný projekt nebo zájem v oblasti vzdělávací politiky, můžete prostřednictvím poptávk archivu požádat o přístup k databázi.
