Datový záznam byl úspěšně přidán do poznámkového bloku.
Soubor „AGFl_AV.22.1136.mp4“
| Název souboru ve složce | AGFl_AV.22.1136.mp4 |
|---|---|
| Folder name | |
| Velikost souboru | 268.28 MB |
| Velikost | 640px × 360px |
| Náhled | |
| Reference | |
| Délka | 00:40:25 |
| Poměr velikosti | 16:9 |
Vytvořeno 03.01.2018 16:42:30
Poslední změna 02.01.2023 14:23:55
Titulky souboru „AGFl_AV.22.1136.mp4“
| 00:00:00 | IV: Dnes je 9. listopadu 2013. Nacházíme se ve Zlíně, ve vile pana Miroslava Zikmunda, který se narodil 14. února roku 1919. |
| 00:00:13 | Mé jméno je Pavla Plachá a budu s panem Zimundem mluvit o jeho setkání s vězni koncentračního tábora Flossenbürg, ke kterému došlo po osvobození tábora v Rokycanech. |
| 00:00:28 | Pane Zikmunde, já bych se Vás ráda zeptala, jakým způsobem jste Vy navázal kontakt se skupinou českých vězňů? |
| 00:00:35 | A jak k tomu vlastně k tomu došlo, ten celý ten příběh začal? |
| 00:00:40 | MZ: Paní Plachá, začalo to vlastně nešťastným bombardováním Plzně Američany na samém sklonku války, |
| 00:00:53 | kdy jsme vlastně už čekali jenom, kdy se Pattonova armáda, která se potýkala s velkými potížemi v Ardenách, dostane na území Československa. |
| 00:01:06 | Pak byly různé dohody .. |
| 00:01:09 | Opravuju, pak byly různé dohady, jestli to bylo způsobeno počasím nebo špatnou orientací. |
| 00:01:18 | Prostě fakt byl ten, že několik těch ničivých bomb spadlo dokonce na civilní část Plzně, v oblasti, kde žili moji rodiče. |
| 00:01:30 | Já jsem v té době byl zaměstnaný v Praze. |
| 00:01:33 | Čili když jsem se to dozvěděl, tak jsem honem ujížděl do Plzně. |
| 00:01:37 | A měli jsme v Liblíně nedaleko Rokycan známé a tam jsme se celá rodina přestěhovali. |
| 00:01:45 | Potom najednou, samozřejmě poslouchali jsme rozhlas. |
| 00:01:51 | 5. května jsme zaslechli, jak Praha volá o pomoc, z rozhlasu. |
| 00:01:59 | Čili Miroslava Zikmunda, Sokola, nenapadlo nic lepšího, než vydat se pěšky. |
| 00:02:06 | A dokonce proti postupujícím nebo spíš ustupujícím německým vojskům Schörnerovy armády, |
| 00:02:17 | kteří se snažili dostat do zajetí, amerického zajetí v Plzni na demarkační čáře. |
| 00:02:25 | Přijel jsem nebo přijel, přišel jsem pěšky do Rokycan. |
| 00:02:30 | A tam jsem se hlásil na nově vytvořeném posádkovém velitelství. To byli důstojníci, někteří ještě z doby republiky. |
| 00:02:41 | Ten jeden se mě zeptal: "Umíš nějaké cizí jazyky?" |
| 00:02:45 | Tak jsem mu to vyjmenoval, asi pět nebo šest. A on říkal: "No to je úžasné!" |
| 00:02:49 | "Budeš tady dělat tlumočníka mezi Sověty a mezi Američany, až dojde k ..." |
| 00:02:55 | Což se potom skutečně stalo. |
| 00:02:58 | Zároveň mě.. A v té době projížděli právě z různých koncentračních táborů přes Rokycany bývalí vězňové. |
| 00:03:12 | A jelikož jsem pořád s sebou tahal fotoaparát, |
| 00:03:16 | tak jsem dostal pověření po skončení těch jednání mezi Sověty a Američany |
| 00:03:23 | od toho rokycanského jaksi velitele posádky, abych doprovázel dva.. Nebyli dva, byl to jen jeden náklaďák. |
| 00:03:39 | Vzpomínám si dokonce, že to byl, že měl ještě pohon na dřevoplyn, což pro vás dneska, to možná znáte jedině z historie. |
| 00:03:50 | Jelikož nebyl benzín, to všecko muselo prostě jít do zásob armády, německé armády pochopitelně. |
| 00:04:00 | Takže se jezdilo na dřevoplyn. |
| 00:04:03 | Na té fotografii, které mám, na jedné z těch fotografií, které jsem tam potom pořizoval, |
| 00:04:09 | je dokonce vidět ten kotel tady, což pro dnešního automobilistu je něco naprosto neslýchaného. |
| 00:04:19 | Já jsem ty koncentráčníky, nerad to slovo vyslovuji, ale prostě oni si tak sami říkali. |
| 00:04:28 | Měli nejrůznější oblečení. Když se teď na tu fotku tady dívám.. |
| 00:04:33 | Především měli československou vlajku, kterou drželi hrdě jaksi v tom.. |
| 00:04:40 | Protože umím si přestavit, že po těch letech, které strávili v tom šíleném prostředí, že na to byli hrdí. |
| 00:04:49 | Jeden z nich tady má zřejmě německou vojenskou čepici na hlavě. |
| 00:04:57 | Ostatní jsou vlastně všichni bez jakýchkoliv pokrývek na hlavě. |
| 00:05:03 | Prostě tak, jak posbírali jakési mundůry, tak, tak se prostě vměstnali na korbu toho náklaďáku. |
| 00:05:14 | A všichni stáli. Protože místa tam nebylo. |
| 00:05:19 | Myslím, že jich bylo asi osmnáct nebo dvacet. To je možné spočítat potom konkrétně. |
| 00:05:25 | Ta pouť byla velice jaksi.. |
| 00:05:27 | Já jsem dostal pověření, abych ten transport eskortoval do Tábora. |
| 00:05:37 | Protože většina těch vězňů byla z jižních Čech. |
| 00:05:41 | Bylo to dost složité, protože v té době se ještě mezi Příbramí a tuším, že Milínem, tam se ještě bojovalo. |
| 00:05:51 | Ačkoliv to bylo.. Tu fotku jsem pořizoval 10. května. |
| 00:05:56 | Ale teprve, myslím, dvanáctého došlo k definitivnímu zastavení. |
| 00:06:00 | Čili už několik dnů po podepsání příměří se ještě bojovalo mezi jednak Vlasovci a zbytky ustupujících německých armád. |
| 00:06:10 | Čili my jsme museli dělat velikánský okruh přes Příbram, pak se vrátit do Prahy. |
| 00:06:16 | A přes Jince jsme se dostali až do toho Tábora. |
| 00:06:21 | A tam jsem se s těmi mými svěřenci rozloučil. |
| 00:06:28 | Od té doby jsem nikoho z nich neviděl. |
| 00:06:31 | Ale pozoruhodné bylo, já jsem všem slíbil, že ty dvě fotky, které jsem tam pořídil, že jim je pošlu. |
| 00:06:39 | Leč: Vrátil jsem se potom do Prahy, tuším někdy kolem 15. května. |
| 00:06:49 | A teď nastala hektická doba, protože po těch šesti letech zavření vysokých škol jsme měli primární zájem, |
| 00:07:00 | společně s Jirkou Hanzelkou, s kterým jsme už tehdy připravovali plán na cestu kolem světa, abychom dostudovali. |
| 00:07:08 | Nás překvapilo to zavření škol ve třetím semestru. |
| 00:07:12 | Čili teď jsem musel všecky ty věci stěhovat. |
| 00:07:18 | Knihovnu a tak dále jsem stěhoval z té vybombardované Plzně do Prahy. |
| 00:07:26 | A ten soupis těch osmnácti koncentráčníků, který mě pořídil rukopisně pan Sivera .. |
| 00:07:35 | To byl .. František se jmenoval, si vzpomínám. To byl starosta Českých Velenic. |
| 00:07:42 | Tak já jsem to někde prostě ztratil. |
| 00:07:45 | A teprve po mnoha letech se mně podařilo, když jsem jaksi uspořádával svůj archiv, knihovnu a tak, jsem ten seznam našel. |
| 00:07:56 | A to bylo v roce 1975, čili rovných třicet let po této události. |
| 00:08:05 | Umíte si představit, že jsem musel předpokládat, že řada těch účastníků už buď nežije |
| 00:08:12 | anebo jsou v nějakém takovém zdravotním stavu, který jim nedovoluje, aby možná vůbec na ten dopis odpověděli. |
| 00:08:19 | Pořídil jsem těch osmnáct nebo dvacet průklepů. |
| 00:08:25 | Poněvadž tehdy přístup k nějakému rozmnožovacímu stroji jsem neměl, v té době. |
| 00:08:31 | Nezapomeňme, byla už tuhá husákovská cenzura, že, takzvaná normalizace. |
| 00:08:39 | Tak jsem udělal průklepy, tak aby to bylo čitelné. |
| 00:08:42 | A s těmi dvěma fotografiemi jsem všem těm účastníkům poslal. |
| 00:08:48 | Pak jsem byl.. To bylo naprosto neuvěřitelné, kolik jsem dostal dopisů. |
| 00:08:54 | Jsou tady všechny uložené. Máte je k dispozici. Můžete si je oskenovat včetně obálek. |
| 00:09:01 | To byly lidské příběhy, kde ti lidé byli jednak překvapeni, že po třiceti letech se někdo ozývá, včetně fotografií, na kterých byli sami. |
| 00:09:15 | Bohužel v řadě případů to byly dopisy smutné, protože psali: dědeček už nežije, umřel tehdy a tehdy. |
| 00:09:27 | A nicméně mi poděkovali, že jsem si na to vzpomněl. |
| 00:09:31 | A že mají vůbec nějaký dokument o tom, jak ten jejich příbuzný, někdy tatínek, někdy dokonce dědeček, vypadal, když se vracel v tom zuboženém stavu z koncentráku. |
| 00:09:46 | Takže to je v kostce celá ta historie. |
| 00:09:51 | Já myslím, že ty osudy lidí, kteří prostě prožili ten, ty strašné útrapy.. |
| 00:10:01 | Víme to ze srovnávání s jinými koncentráky, s Dachau a podobně, že, že většině z nich se vůbec o tom nechtělo vzpomínat. |
| 00:10:11 | Já sám jsem zažil jeden případ spolužáka, který byl zavřen jako vysokoškolák po uzavření těch českých vysokých škol v 39. roce. |
| 00:10:25 | Vrátil se, a ačkoli jsme byli výborní kamarádi, on o tom nechtěl mluvit. |
| 00:10:31 | Jednak, a to se mně potom v jedné takové důvěrné chvilce svěřil s tím, že museli slíbit těm dozorcům, gestapákům, že o tom nikdy nebudou mluvit. |
| 00:10:45 | Protože v případě, když by něco prozradili, tak si je najdou a bude sekera. |
| 00:10:51 | To s těmi lidmi žilo dál. Mnozí trpěli až do smrti. |
| 00:10:58 | Prostě tím, tím, těmi nepřenosnými zážitky, které člověk, který to neprožil na vlastní kůži, prostě tomu ani nechce věřit. |
| 00:11:10 | Takže to je v kostce asi tak všechno, co vám můžu povědět. |
| 00:11:14 | IV: Když dovolíte, vrátili bychom se do toho května 45, když jste poprvé přišel k tomu nákladnímu autu s těmi vězni. |
| 00:11:23 | Jestli byste mohl říct něco o té cestě? Jak to probíhalo, jak dlouho to vůbec trvalo? |
| 00:11:30 | Jakým způsobem jste s těmi vězni mluvil, jestli Vám třeba vyprávěli o tom, co se jim přihodilo? |
| 00:11:37 | MZ: Paní Plachá, víte, to je věc, kterou Vám těžko budu moct.. |
| 00:11:42 | Zaprvé oni většinou, ne většinou, ne většinou, všichni stáli na té korbě. |
| 00:11:47 | Já jsem seděl vedle toho řidiče náklaďáku. |
| 00:11:49 | Občas jsem si uvědomil: ty jsi mladej kluk, zdravej. |
| 00:11:54 | Tak jsem, když byly občas takové ty zastávky že, nezbytné, nutné, tak jsem některého z nich vyzval, aby se posadil, |
| 00:12:04 | že si stoupnu sám na jeho místo, abych mu jím ulevil. |
| 00:12:09 | Zajímavé, že to všichni odmítli. |
| 00:12:12 | Říkali: "My jsme rádi, že se vracíme domů." |
| 00:12:17 | "My jsme vydrželi daleko horší věci, toto je pro nás procházka, že můžeme stát a že se blížíme domov." |
| 00:12:25 | Takže přesto jsem asi ve dvou, třech případech, když jsem viděl, že ten člověk je unavený, že se tam drží té korby, tak jsem si vystřídal místo. |
| 00:12:39 | Ale na to, aby byl nějaký čas si vyprávět, na to prostě nebyl v té chvilí čas. |
| 00:12:46 | IV: Jak ti lidé vypadali? |
| 00:12:47 | MZ: Takhle, na to, že měli za sebou tak, takové útrapy, tak jsem si teprve spíš při prohlížení těch fotografií uvědomil, že to musela být od nich úžasná vůle žít. |
| 00:13:06 | Že, byli všichni, byli samozřejmě pohublí, vyčerpaní, ale ta energie, kterou načerpali tím.. |
| 00:13:18 | Pak, pak jeden z nich mi vyprávěl, když překročili hranice, jak si klekli a líbali zem, že prostě jsou najednou doma. |
| 00:13:27 | Tak to byly spíš takové drobky těch mých vzpomínek. |
| 00:13:33 | Ale na to, abych je nějak zpovi.., zpovídal, abych si dokonce dělal poznámky.. |
| 00:13:40 | Což byl můj zvyk, já si vedu od svých studentských let deník dodnes. |
| 00:13:46 | Ale znovu opakuju. Prostě to byla taková vypjatá doba, že na takové věci, prostě na ty detaily nebyl čas. |
| 00:13:54 | No, a teď jistě pochopíte, že od té doby uplynulo, kolik máme, 45, 55, 68 let, jestli dobře počítám. |
| 00:14:06 | Do té mé hlavy se nasoukalo tolik jiných zážitků, že ty podrobnosti z toho jsou už takové jakoby matné vzpomínky. |
| 00:14:21 | Protože já jsem mezitím prostě prožil spolu s Jirkou Hanzelkou na těch obou cestách, |
| 00:14:26 | tím že jsme to potom oba museli literárně filmově zpracovat.. |
| 00:14:31 | Takže se, logicky ty detaily z tohoto časově velice vzdáleného úseku vybledly. |
| 00:14:40 | IV: Vzpomenete si třeba aspoň přibližně, jak dlouho ta cesta trvala a jestli jste třeba na ní měli nějaké potíže, které jste museli překonávat? |
| 00:14:48 | Jestli jste naráželi cestou třeba na problém nedostatku paliva nebo něco takového? |
| 00:14:54 | MZ: Eh ten dřevoplyn byl, bych řekl, tak spolehlivý, že když došlo jaksi došlo palivo, tak jsme zastavili. |
| 00:15:05 | Ten řidič, už měl s tím zkušenosti, měl pilu a sekyru. |
| 00:15:11 | Tak našel někde v lese nějaký sušky, naládoval to do toho kotle a za hodinu se jelo dál. |
| 00:15:20 | Což dneska, když to vyprávíte někomu, kdo je zvyklý, že zastaví na jedné z bezpočtu benzínových stanic, |
| 00:15:28 | vybere si který, jaký druh benzínu potřebuje, tak je to prostě neuvěřitelné, ale taková byla doba tehdy. |
| 00:15:37 | Takže toto se mi vybavilo úplně jasně, jak jsme zastavili někde u lesa a ten řidič vyskočil. |
| 00:15:43 | A vždycky, když hledal nějakou zastávku, tak aby si mohli ti transportovaní prostě ulevit fyzicky, že. |
| 00:15:51 | Tak vždycky se rozběhl a požádal některé z nich, aby mu pomohli, |
| 00:15:58 | protože záleželo, aby ten transport trval pokud možno co nejkratší dobu. |
| 00:16:04 | Tak vždycky několik z nich vyskočilo a hledali v lese nějaké sušky. |
| 00:16:08 | Nemohli, nemohlo to být nějaké čerstvé dřevo, protože to nehořelo, že. |
| 00:16:13 | Tak zatopil v tom kotli, naházel to tam, když se to přeměnilo v plyn, tak řekl: "A jedeme dál!" |
| 00:16:21 | Čili toto si pamatuju úplně živě. |
| 00:16:24 | IV: A jeli jste i přes noc třeba? |
| 00:16:25 | MZ: Zastavovali jsme, protože, víte, ja teď ani nevím.. |
| 00:16:30 | Ano, ja, vím že jsme zůstali přes noc v Příbrami. |
| 00:16:37 | Tam už tehdy byla sovětská armáda. |
| 00:16:42 | Takže tam jsem se poprvé setkal s ruskými vítěznými vojáky. |
| 00:16:49 | Poněvadž jsem mluvil velice dobře rusky, tak oni byli celí šťastní a vyprávěli jsme, fotografovali jsme. |
| 00:16:56 | Mám tady také několik fotografií z té doby. |
| 00:16:58 | Tak tam jsme tehdy přenocovali, myslím, že to byla nějaká sokolovna, nebo a čili.. |
| 00:17:03 | Tam už to bylo vybavené tak, že tam měli jakási taková ta přenosná lůžka, |
| 00:17:10 | taková ta skládací, což pochopitelně pro ty koncentráčníky byl přepychový nocleh. |
| 00:17:19 | Potom jsme se museli vracet přes ty Jince, protože tam, jak jsem říkal, tam se ještě bojovalo a byla to nebezpečná.. |
| 00:17:29 | Tam nás varovali: "Zpátky se, ne, dál nejezděte, poněvadž tady se ještě bojuje." |
| 00:17:34 | Tak jsme se museli vrátit a potom teprve třetí den jsme se dostali do Tábora. |
| 00:17:39 | A tam jsem se s nimi rozloučil. |
| 00:17:42 | IV: Byl jste svědkem toho, jak třeba ty vězně někdo přišel přivítat z rodiny, nebo... ? |
| 00:17:48 | MZ: Ne. Ne. Oni, jak říkam, většina z nich byla z jižních Čech. |
| 00:17:54 | Čili v Táboře, jaksi bylo.. Tam končila moje povinnost. |
| 00:17:59 | Tam jsem jaksi splnil to, ten příkaz toho vojenského no velitele, byl to nějaký kapitán z první republiky, že. |
| 00:18:13 | Tak jsem se potom vrátil. Formálně jsem mu podal hlášení. |
| 00:18:19 | On mě vystavil potvrzení o tom, že jsem po tuto dobu… |
| 00:18:24 | Mám to dokonce tady v archivu, možná, že kdybyste potom měla zájem, tak bych to vyhledal. |
| 00:18:29 | Což bylo takové zajímavé, že prostě on sám mně to nabídl. |
| 00:18:33 | Říkal: "Až někdy budeš potřebovat nějaký ověření o tom, cos dělal těsně po válce, tak se ti to bude možná hodit." |
| 00:18:43 | Tykal mě pochopitelně, poněvadž jsem tehdy měl… kolik mě bylo? No, šestadvacet. |
| 00:18:53 | IV: A když jste se s nimi rozloučil, tak jste sepak tím samým autem vracel? |
| 00:18:58 | MZ: Vracel jsem se zpátky, odevzdal jsem ho. |
| 00:19:01 | Víte, že ani nevím.. já jsem myslím tehdy.. |
| 00:19:06 | To auto prostě, já nevím, komu patřilo. |
| 00:19:11 | To vám teďka nepovíme si, to bych si musel nahled, ale možná, že ani v těch, v tom deníku, na ten nebyl čas. |
| 00:19:18 | Protože já už jsem pospíchal, abych se dostal honem do Prahy, že. |
| 00:19:23 | Takže buď jsem ho tam nechal jako, jakožto válečnou kořist, poněvadž to někde museli sehnat. |
| 00:19:31 | Napsali na to vápnem nebo nějakou, nějakou asi olejovou barvou ten nápis: koncentrač.., ještě jednou, koncentrační tábor Flossenbürg. |
| 00:19:45 | Takže toto vám nepovím takhle už přesně. To bych, to bych si buď musel vymýšlet. |
| 00:19:50 | Buď jsem ho tam nechal, což je pravděpodobnější, poněvadž jsem se ani nestaral. |
| 00:19:57 | Jsem se prostě vrátil nejkratší možnou cestou do těch Rokycan. |
| 00:20:03 | Tam jsem to odhlásil, jak se sluší a patří a honem hurá do Prahy. |
| 00:20:11 | IV: Slyšel jste tehdy o koncentračním táboru Flossenbürg poprvé? |
| 00:20:15 | MZ: Poprvé. Poprvé. Ja jsem.. |
| 00:20:18 | Rozumíte, dnešní historici nebo takzvaní v uvozovkách historici, vycházejí často z toho, že znají vývoj od toho okamžiku do dneška. |
| 00:20:36 | Což jim mám za zlé. |
| 00:20:39 | Je těžko se vžít do situace, která je daná okamžikem. |
| 00:20:47 | Já na to často narážel i při rozhovorech s lidmi, kteří se mě ptali, jestli byl odsun Němců spravedlivý nebo ne. |
| 00:20:59 | Člověk, který neprožil těch šest let války, to ponížení, ty neustálé.. |
| 00:21:09 | Já vám to řeknu na konkrétním případě. |
| 00:21:12 | Ve čtyřicátém druhém roce, kdy jsem byl zaměstnán ještě v Českomoravském svazu pro mléko, tuky a vejce. |
| 00:21:22 | To byly prostě takzvané svazy, které měly na starost obhospodařování a distribuci všech potravin. |
| 00:21:31 | Počínaje moukou, masem, konče – teď se už budete možná smát – umělým medem. |
| 00:21:38 | Na distribuci umělého medu byla jedna zvláštní organizace. |
| 00:21:44 | Ten se vyráběl ze všech možných chemikálií, jenom tam nebyl med, včelí med pravý. |
| 00:21:52 | Takže když jsem takovouhle otázku dostával, tak mě vždycky vytanula v mysli moje cesta. Já jsem tehdy bydlel v Nuslích. |
| 00:22:02 | A chodil jsem pěšky čtvrt hodiny, dvacet minut do tehdejší Lützovovy ulice, což je na rohu Václavského náměstí a dnešní Opletalovy třídy. |
| 00:22:17 | V tom '42. roce po heydrichiádě jsem míjel na té pěší trase do zaměstnání několik amplionů, |
| 00:22:28 | z nichž den co den se ozýval stereotypní hlas: Byl zatčen, teď bylo jméno, a podle stanného práva popraven. |
| 00:22:45 | To byly nekonečné hlášky. |
| 00:22:48 | Teď, když k tomu připočítáte ještě to ponížení nás studentů, kteří jsme prahli po tom, abychom včas dokončili studia a mohli.. |
| 00:23:01 | Poněvadž jsme studov.., jak Jirka tak já jsme studovali Vysokou školu obchodní. |
| 00:23:06 | A absolventi byli takzvaní komerční inženýři, kteří po skončení fakulty vyletěli do světa, stávali se z nich prostě.. pracovali na nejrůznějších místech. |
| 00:23:20 | A my jsme tento plán nosili v hlavě od chvíle, kdy jsme se v tom '38. roce po maturitě seznámili při zápise na Vysokou školu obchodní. |
| 00:23:32 | Takže to, že ti Sudeťáci, jak se jim říkalo, že měli to heslo: Heim ins Reich, domů do rajchu, tak se jim konečně splnilo. |
| 00:23:52 | Já vím, že to byla věc, která se dneska dá nazvat genocidou. |
| 00:23:58 | Ale když uvážíte, že to byli lidé, kteří rozbili vlastně republiku, |
| 00:24:05 | tak účastníkům těchto událostí nezbývá než říct: Tak si zasloužili to, co chtěli. |
| 00:24:17 | Se zpětnou platností přiznávám a připouštím a je to tak, že to bylo kruté, že prostě kolektivní vina neexistuje. |
| 00:24:30 | Ale opíralo se to celé o akt, který schválili spojenci. |
| 00:24:38 | To byla ten, ta dohoda v Potsdamu na konci války, kdy k tomu dali souhlas jak Britové, tak Francouzi, tak Američané. |
| 00:24:47 | Takže legálně vlastně, podle těch Benešových dekretů to byl akt, který byl v souladu s tehdejším mezinárodním právem. |
| 00:24:58 | To je všecko, co k tomu můžu říct. |
| 00:25:00 | IV: Můžu se ještě vrátit tedy k tomu Flossenbürgu? |
| 00:25:03 | Eh byl jste se tam sám třeba potom někdy podívat nebo navštívil jste tohle místo? |
| 00:25:09 | MZ: Nebyl. Nebyl. Na to už nebyl čas. |
| 00:25:11 | Protože těch koncentráků bylo.. Já jsem dokonce ani nebyl ještě dodnes v Lidicích. |
| 00:25:16 | Protože chápejte, my jsme.. |
| 00:25:19 | Teď to vezmu úplně stručně: Květen '45 – otevření českých vysokých škol. |
| 00:25:27 | Oba dva s Jirkou jsme pracovali ve spolku posluchačů, čili měli jsme na starosti organizaci. |
| 00:25:36 | V květnu jsme.. byly otevřené vysoké školy. |
| 00:25:47 | A v letním semestru, když jsme skončili, tak jsme okamžitě vyrazili oba dva do Sušice, kde měl Jirka Hanzelka jakéhosi vzdáleného příbuzného a ten měl autodílny. |
| 00:26:05 | Takže my jsme toho využili, že mezi první a druhou státnicí jsme jezdili náklaďákem, který on vlastnil. |
| 00:26:16 | Jinak jsme tam pracovali v těch autodílnách. |
| 00:26:19 | Zamazaní, rýpali jsme se tam prostě v montérkách, opravovali jsme automobily nejrůznějších značek. |
| 00:26:31 | A byla to výborná praxe, která se nám potom hodila na cestách, že. |
| 00:26:34 | Ale zároveň ten pan, jmenoval se Davidten jeho příbuzný, to si ještě pamatuju dodnes, ten jeho příbuzný. |
| 00:26:41 | Tak říkal: "Kluci, když tady takhle se babráte v těch rozebraných mašinách, tak by bylo dobře, abyste si udělali řidičák." |
| 00:26:53 | Tak zařídil, že tamní mlékárna, která svážela po Šumavě mléko do sběrny, tak my jsme tím náklaďákem prostě vždycky jezdili s tím šoférem. |
| 00:27:08 | A pustil nás k volantu a my jsme takto celou tu dobu, co jsme tam byli – to bylo asi 14 dnů nebo tři neděle – jsme si prostě odbyli praxi s náklaďákem. |
| 00:27:20 | A když to skončilo, tak ten pan David zavolal toho místního zkušebního komisaře. |
| 00:27:30 | Ten se k nám posadil a teď říkal: "Jeďte!" |
| 00:27:34 | "Teď zastavíte v kopci a předveďte, jak bez cukání auta se rozjedete dopředu. Ani couvat, ani dopředu." |
| 00:27:45 | "Otočte, vraťte se zpátky. " Prostě normálně nás zkoušel tak, jako kdybychom dělali normální autoškolu. |
| 00:27:53 | Čili bylo to daleko náročnější, než v mnoha dnešních současných teoretických výukách, kdy řidič dostane papír |
| 00:28:05 | a přitom si neví rady s provozem ja nevím, nejenom v normálním terénu, ale dokonce v Praze nebo v Brně a podobně, že. |
| 00:28:16 | Čili my jsme odjížděli z těch Sušic s novými řidičáky. |
| 00:28:23 | Tak to byla velice užitečná, jaksi bylo to velmi užitečná praxe. |
| 00:28:28 | Jednak jako montérů a zároveň jsme se do Prahy vrátili už s řidičákem. |
| 00:28:34 | IV: V tom roce 38, jestli se ještě můžu vrátit, vy jste teda přišel do Prahy na vysokou školu? |
| 00:28:40 | MZ: Ano. |
| 00:28:41 | IV: Mohl byste pak shrnout, jak vlastně jste celé to období války, okupace, jak jste ho prožil, než jste se dostal na konci války.. |
| 00:28:49 | MZ: Ano. Já když nám zavřeli školy, tak samozřejmě tehdy platilo.. |
| 00:28:54 | To už teda Němci na tom pracovali velice intenzívně, poněvadž ta jejich systematičnost, ta pořádkumilovnost v uvozovkách, že, vedla tak daleko, |
| 00:29:06 | že když jste neměl zaměstnání, tak jste byl podezřelý. |
| 00:29:09 | A buď vás poslali na práci do Německy anebo do koncentráku. |
| 00:29:14 | Hned ten den, kdy jsem ujel z Prahy do Plzně, tak došlo k tomu, že gestapáci vybrali koleje. |
| 00:29:26 | A devět studentů – to jistě víte – bylo téhož večera, 17. listopadu popraveno. |
| 00:29:35 | Čili to byl vysloveně zastrašující tah. |
| 00:29:42 | A stovky, stovky, to číslo nevím, ale je jistě dosažitelné z dnešních bohatých dokumentů, vybrali koleje a všecky poslali do koncentráků. |
| 00:29:59 | Čili ten teror, v tom jsme žili. |
| 00:30:03 | Moje první starost byla, najít si honem, honem nějaké zaměstnání. |
| 00:30:08 | Víte, jaké bylo moje první zaměstnání? |
| 00:30:12 | Poražeč na plzeňských jatkách. |
| 00:30:18 | Poněvadž jsem samozřejmě neměl na to žádný glejt, na to jste musel být vyučený, |
| 00:30:24 | tak jsem prostě dělal takovýho poskoka, že jsem, že jsem dostal třeba za úkol tam když.. |
| 00:30:31 | Ponděvadž hovězí dobytek nebo vepřová, bagouny, vepře, ty buď stříleli, na to byli speciální prostě zbraně. |
| 00:30:48 | Zbraně, jateční bouchačky. Že prostě dostal „pic“ a buď býček, nebo kráva klesla, že a |
| 00:30:59 | Ti dovážení bagouni, tak to jsme si vždycky z toho dělali legraci, že. |
| 00:31:05 | Když dostal tu ránu, tak ještě chvilku pobíhal, jako kdyby ho to bavilo. |
| 00:31:10 | Mluví se mě o tom jaksi nepatřičně, ale byly to moje první dojmy. |
| 00:31:15 | Takže já jsem dostal tedy za úkol, abych podřezával beránky a ovečky a kůzlata a to bylo hrozné. |
| 00:31:22 | To byla taková koza, teď se to dobytče na to položilo a nožem jste musela {gesto} a tekla krev. |
| 00:31:34 | Já jsem to viděl poprvé v životě, takže to byla moje první životní praxe. |
| 00:31:40 | Ale potom jsem dostal.. To bylo v tom '39. roce, a potom se začaly v tom '40. brzy na jaře tvořit tyhlety "Svazy pro ..." |
| 00:31:51 | A teď to mělo vždycky ten přívlastek pro ty různé.. |
| 00:31:56 | Tak jsem se dostal do, do Prahy. |
| 00:31:59 | Z těch jatek, jsem tam ještě pracoval ve sběrně, to taky už byl protektorátní vynález, ve sběrně sádla a loje. |
| 00:32:10 | A s touto kvalifikací jsem potom byl přijat do toho pražského svazu. |
| 00:32:15 | Tam jsem pracoval asi dva roky do '42. roku. |
| 00:32:19 | Ale protože jsem věděl, že eh, postupně se vždycky museli vyčleňovat někteří pracovníci, kteří bud´ nebyli příliš dejme tomu pracovití nebo vynalézaví a podobně, |
| 00:32:36 | tak ty posílali na práci do rajchu, |
| 00:32:40 | tak jsem si v tom '42. v předtuše tohoto, že by mě to mohlo ohrozit, našel jiné zaměstnání. |
| 00:32:49 | A tam jsem potom zůstal až do toho '45. roku. |
| 00:32:55 | Tak to je v kostce jaksi příběh Miroslava Zikmunda, bývalého vysokoškoláka a znovu vysokoškoláka. |
| 00:33:07 | IV: Děkuju. |
| 00:33:13 | MZ: Teď tady máte ale hromadu dokumentů. |
| 00:33:17 | To už bude možná na to, abyste si to v klidu prohlédli. |
| 00:33:22 | Vy jste přivezla dvě fotografie, které jsou rozmnožené na formát A4. |
| 00:33:31 | Je to reprodukce. |
| 00:33:33 | Ale autorem těchto fotografií, které jste patrně dostali z toho muzea, je autorem Miroslav Zikmund. |
| 00:33:41 | Tady máte originály, je tady dokonce.. |
| 00:33:44 | Mám tady od toho negativ, který je už součástí toho archivu Muzea jiho.., Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně. |
| 00:34:01 | A mám tady originály i těch soupisů, které pořizoval na moji žádost pan starosta František Sivera. |
| 00:34:16 | A když jsme se potom loučili, tak mně dal na památku.. To se jmenuje Prämienschau, Prämienschein über eine deutsche Reichsmark. |
| 00:34:30 | To jsem si tady do toho alba vlepil. |
| 00:34:33 | On mi potom řekl, že to bylo vydáno ais nákladem asi jednoho miliónu. |
| 00:34:38 | A to dostávali ti vězňové čas od času, když měli nějakou mimořádnou pracovní zásluhu. |
| 00:34:44 | A za to si mohli kupovat prostě věci, které byly v tom ubohém trhu v tom koncentračním táboře. |
| 00:34:52 | Toho si nesmírně považuju, protože to je pro mě dokument. |
| 00:34:56 | Já jsem takový ten dokumentarista, takže i toto patří k tomu, k tomu soupisu. |
| 00:35:02 | A tady máte ty originály lístečků, které vytrhl ten pan Sivera z nějakého bločku. |
| 00:35:10 | Poněvadž to byl patrně bývalý kantor. To mě říkal mezi, mezi hovorem. |
| 00:35:15 | Tak je to takovou krasnou, krásným, vypsaným rukopisem. |
| 00:35:19 | Jenomže bohužel potom jsem v tom zmatku to někde postrádal léta. |
| 00:35:24 | Až do toho 75., kdy jsem to objevil a pak jsem teprve poslal ty dopisy všem účastníkům. |
| 00:35:33 | Originály tady jsou, můžete si je naskenovat. |
| 00:35:36 | IV: Ten pan Sivera té skupině, tu skupinu vedl tedy? |
| 00:35:40 | MZ: Ano, to byl vedoucí. |
| 00:35:41 | Je tady na té fotce. |
| 00:35:46 | Má tady takový nějaký baret a stojí tady blízko té československé vlajky. |
| 00:35:55 | Takže oni vždycky museli vybrat prostě nějakého vedoucího. |
| 00:36:01 | A naštěstí to byl takový inteligentní člověk, který měl i ty organizační schopnosti, takže.. |
| 00:36:08 | Patrně si ho zvolili, ale to nevím, to už se mi dávno vytratilo, ty podrobnosti z paměti. |
| 00:36:14 | IV: Takže jste vlastně komunikoval s ním převážně? |
| 00:36:17 | MZ: S ním, ano. Tak když se dneska dívám na ten, na ten obrázek |
| 00:36:25 | a uvědomím si, kolik je to let zpátky, myslím, že už asi málokdo je naživu. |
| 00:36:35 | Ale pozor! Teď je tady ještě jeden příběh. |
| 00:36:39 | A to je příběh pana Jana Přidala, který na té fotce není. |
| 00:36:45 | Ale je to vlastně synovec, on se jmenuje Přidal, pana profesora Antonína Přidala a mé partnerky, rozené Marie Přidalové, toho času Macalíkové. |
| 00:37:13 | A jednou se stalo, když jsem byl ve Vřesovicích, kde ten Jan žije, tak najednou.. |
| 00:37:20 | Byla to taková jakási sokolská oslava k 28. říjnu, a najednou při tom rozhovoru jsem uslyšel jméno Flossenbürg. |
| 00:37:33 | At to je, ten název vyslovil právě Jan Přidal. |
| 00:37:38 | Já jsem zbystřil a říkal jsem: Prosím? |
| 00:37:43 | Tykali jsme si, poněvadž jsme vlastně v podstatě příbuzní. |
| 00:37:47 | A tak jsem se dozvěděl, že on byl účastníkem, |
| 00:37:55 | nebo tedy tím vězněm ve Flossenbürgu, ale na tomto transportu není. |
| 00:38:04 | Pak jsme si vyměnili ty fotografie. |
| 00:38:07 | On říkal: "Některé z nich znám, ale zdaleka ne všecky." |
| 00:38:11 | Poněvadž si umíte představit, jestli tady bylo 18, 20 lidí, tam jich byly stovky, tisíce patrně. Nevím. |
| 00:38:18 | Takže to je člověk, který vám může.. Je mu, je to ročník 1921. |
| 00:38:28 | Čili má dvaadevadesát let a je to patrně jeden z mála přeživších. |
| 00:38:37 | Dám vám jeho adresu, telefon, a doporučuju vám, abyste se za ním vypravili. |
| 00:38:43 | Dozvíte se od něho patrně daleko víc, než ode mě. |
| 00:38:48 | Protože ty moje zážitky se týkaly jenom té malinké skupiny. |
| 00:38:54 | Ale to co on tam prožíval, to vám může autenticky povědět Jan Přidal. |
| 00:39:01 | CM: Kdy jste se o tom dozvěděl od pana Přidala? |
| 00:39:05 | MZ: Prosim? |
| 00:39:06 | CM: Kdy jste se o tom dozvěděl od pana Přidala? |
| 00:39:08 | MZ: Toto bylo někdy, co já vím, muselo to být už samozřejmě po 90. roce. |
| 00:39:20 | Protože dejme tomu, že to bylo tak někdy kolem devadesátého druhého, třetího roku, čili po převratu. |
| 00:39:30 | Do té doby jsme se neznali. |
| 00:39:32 | Čili dávno po skončení takzvané normalizace, |
| 00:39:37 | rok nebo dva poté, co jsme se zbavili komunismu. |
| 00:39:45 | Takže doporučuju, abyste se za ním vypravili. On je výborný vypravěč. |
| 00:39:51 | Má jediný hendikep, a s tím se budete muset vyrovnat, že je nedoslýchavý. |
| 00:39:58 | Musí se na něho buď hlasitě mluvit anebo ho přimět, aby si vzal naslouchátko. |
| 00:40:03 | A klaďte mu otázky a dozvíte se. |
| 00:40:06 | Pokud to nenapsal, což je pravděpodobné, dokonce bych řekl, že to napsal, ty svoje vzpomínky. |
| 00:40:12 | Tak tam budete mít autentické vzpomínky účastníka, jak říkám znovu patrně jednoho z mála nebo možná že jediného, který ještě dneska žije. |
https://api.memarc.info/api/subtitles/5a4cf9e6589cefc8688b4567/vtt/xx?apiKey=
https://api.memarc.info/api/subtitles/5a4cf9e6589cefc8688b4567/vtt/de?apiKey=
Citlivé údaje
Tyto informace obsahují citlivé údaje o osobách nebo materiálech a reprodukce archiválií, které nejsou volně dostupné ani ve veřejné doméně, ale podléhají ochranným lhůtám podle archivačního a datového práva nebo omezeným právům k užívání.
V případě oprávněného zájmu můžete požádat o písemné informace. K tomu použijte funkci „Dotaz na archiv“ a vyplňte formulář žádosti.
Máte-li výzkumný projekt nebo zájem v oblasti vzdělávací politiky, můžete prostřednictvím poptávk archivu požádat o přístup k databázi.
