00:01:08 |
|
2 |
00:01:09,100 --> 00:01:12,999
IV: Dnes je 14. července roku 2012. |
00:01:13 |
Nacházíme se v Praze v bytě paní Hnátové, paní Hany Hnátové v Truhlářské ulici. |
00:01:20 |
Paní Hnátová se narodila 20. června roku 1924 a za války byla vězněna v Terezíně, Osvětimi a... |
00:01:32 |
HH: ve Freibergu
IV: a ve Freibergu |
00:01:34 |
HH: a v Mauthausenu. |
00:01:36 |
Paní Hnátová, mohla byste nám říct nejdříve něco o vašem dětství, o vaší rodině a o tom, jak vaše rodina vlastně žila před okupací? |
00:01:49 |
Tak byli jsme taková spořádaná rodina, žili jsme v Libni. |
00:01:55 |
Měli jsme přátele, dobrý sousedy. |
00:02:01 |
Pak když jsme začali chodit do školy, tak jsme se přátelili se spolužáky. |
00:02:08 |
Školy byly tehdy dívčí a chlapecký oddělený. |
00:02:15 |
Takže já jsem chodila do jedný školy a v témže bloku byla chlapecká škola. |
00:02:23 |
Tam chodil bratr. |
00:02:30 |
Dětství bylo klidný, hezký, s kamarádama jsme chodili na hřiště hrát si míčový hry. |
00:02:44 |
Bruslit jsme chodili. |
00:02:47 |
Moje spolužačka mě učila, ta měla lepší brusle než já, já jsem měla jen kličkový, |
00:02:54 |
tak mě vlekla po kluzišti. |
00:02:58 |
Chodili jsme na Meteor Praha osm. |
00:03:02 |
Tam nám hezky hráli a dobře se nám bruslilo. |
00:03:12 |
To dětství probíhalo tak jako ve všech ostatních rodinách. |
00:03:20 |
Horší to pak bylo v třicátých letech, přišla krize. |
00:03:26 |
To rodiče taky pocítili. |
00:03:30 |
Ale my děti… |
00:03:34 |
Já jsem tedy s nima soucítila. |
00:03:37 |
Bylo mi to líto, když měl tatínek potíže. |
00:03:42 |
Ale bratr byl malej, ten byl o dva a půl roku mladší než já, |
00:03:48 |
tak ten si lítal s klukama po libeňských stráních. |
00:03:54 |
A pak začli... Slyšeli jsme, že v Německu se dějou ošklivý věci. |
00:04:05 |
A postupně přicházely do Prahy jednotlivý emigranti, |
00:04:10 |
který se i snažili uchytit. |
00:04:14 |
Vím, že jedna rodiny si založila obchod s vejci. |
00:04:20 |
Jiná rodina pekla dobrý cukroví a prodávala ho. |
00:04:27 |
Ale některý byli odkázaný na příspěvky souvěrců. |
00:04:37 |
IV: Můžete nám říct něco o vašich rodičích? |
00:04:40 |
Odkud pocházeli a kde pracovali? |
00:04:43 |
HH: Tatínek je Pražák nebo musím říct tatínek byl Pražák, |
00:04:49 |
hrdě se k tomu hlásil. |
00:04:52 |
Vychovával nás k lásce k češství. |
00:04:58 |
A maminka byla z Moravský Třebový. |
00:05:02 |
To je hezký městečko v tehdejších Sudetech, |
00:05:09 |
kde se mluvilo německy. |
00:05:12 |
Když maminka přišla do Prahy, tak tatínek trval na tom, |
00:05:18 |
aby se naučila česky. |
00:05:23 |
A to se jí podařilo, a dokonce se můžu pochlubit, |
00:05:27 |
že neměla vůbec přízvuk na rozdíl třeba od maminky mých kamarádek, |
00:05:34 |
jejichž maminka pocházela z Karlových Var. |
00:05:38 |
Mluvila taky česky, ale ten přízvuk těch západních Čech byl viditelnej. |
00:05:47 |
Jediný, co mamince chybělo, byla gramatika. |
00:05:51 |
Měla krásný písmo, ale měkký a tvrdý „i“, to jí nešlo. |
00:06:00 |
Když jsem byla v první třídě, tak jsem nastoupila do libeňského Sokola. |
00:06:06 |
Tam jsem byla asi dva roky. |
00:06:10 |
A pak se objevilo... objevila v Libni organizace, |
00:06:14 |
která se jmenovala Makkabi Hazair. |
00:06:18 |
Tak jsme chodili cvičit do téhle organizace. |
00:06:24 |
Tělocvična byla v těch místech, kde je teď kavárna Roxy. |
00:06:33 |
Z druhé strany byla krásná tělocvična. |
00:06:36 |
Kluky cvičil pan Vocásek a děvčata... |
00:06:44 |
Pro děvčata byla mladá dívka asi sedmnáctiletá. |
00:06:49 |
Jmenovala se Hansi. |
00:06:50 |
Měli jsme ji hrozně rádi. |
00:06:52 |
A to cvičení bylo hezký a bylo to spojený s cestou z Libně do Prahy. |
00:06:58 |
Tak to bylo taky pro nás přínosný. |
00:07:04 |
IV: Co pro vás znamenal rok 39, pro vaši rodinu? |
00:07:07 |
A Okupace... |
00:07:11 |
HH: Od třiatřicátýho roku rodiče sledovali události v Německu |
00:07:17 |
a nahánělo nám to... |
00:07:20 |
nahánělo nám to hrůzu, protože... |
00:07:26 |
těch emigrantů bylo víc a víc. |
00:07:28 |
Dovídali jsme se taky o tom, že někteří špatně skončili. |
00:07:37 |
A v roce 38 byla mobilizace. |
00:07:42 |
Tatínek byl záložní voják, myslím, že byl rotný. |
00:07:49 |
Tak narukoval do Jaroměře. |
00:07:52 |
Vím, že tehdy všichni, co narukovali, byli přesvědčený, |
00:07:58 |
že budou republiku bránit, ale události politický se vyvíjely jinak. |
00:08:05 |
Tatínek se vrátil. A události šly už tím známým směrem. |
00:08:13 |
Okupace Sudet a později i okupace Československa. |
00:08:26 |
Teď nevím přesně, v kterým... |
00:08:28 |
Byla jsem v kvintě, nevím přesně, kterej to byl rok, |
00:08:32 |
nás vyhodili ze školy. |
00:08:36 |
Židovská obec uspořádala pro tyhle děti kroužky, |
00:08:43 |
který se odehrávaly v bytech rodičů, |
00:08:47 |
který byli ochotní si do bytu pustit. |
00:08:53 |
Třeba osm až deset puberťáků. |
00:09:00 |
Učili nás ale docela fajn lidi. |
00:09:04 |
Byli to vyhozený redaktoři nebo studenti, vysokoškoláci, který taky nemohli navštěvovat svoje univerzity. |
00:09:16 |
A tak to šlo asi dva roky a v roce 40... |
00:09:23 |
Koncem roku 40 vznikla pracovní povinnost pro ty, |
00:09:30 |
kteří už měli ten správnej věk. |
00:09:34 |
Já jsem byla přidělena firmě Krömer. |
00:09:38 |
To byla firma, která měla sídlo v nynější Španělský synagoze. |
00:09:44 |
Tam se shromažďovaly věci, |
00:09:48 |
který Němci ukradli těm židovským rodinám, |
00:09:53 |
který už od roku 41 byly transportovaný. |
00:09:59 |
Ty věci se třídily podle druhu zboží, |
00:10:04 |
dejme tomu na svetry, šály, rukavice, ponožky |
00:10:12 |
a balilo se to do balíků a posílalo se to jako pomoc říši. |
00:10:20 |
Nevim, jestli to byla ta Hinterwil... Winterhilfe, |
00:10:25 |
ale do Německa to šlo. |
00:10:29 |
A mezitím, jak jsem se zmínila, už začly chodit transporty. |
00:10:34 |
V prosinci 41 hned mezi prvními transporty odešel maminky mladší bratr. |
00:10:44 |
Byl strojní inženýr a byl v takzvaném AK transportu, Aufbaukommando. |
00:10:51 |
Měli za úkol stavět baráky pro budoucí transporty, s kterými se počítalo, že budou do Terezína expedovaný. |
00:11:04 |
Potom v prosinci taky šla tatínkova starší sestra s mužem a s dcerou. |
00:11:14 |
V létě pak jsme se dověděli, dostali jsme korespondenční lístek o třiceti slovech z Lodže. |
00:11:25 |
A protože jeli v prosinci, měli jen zimní věci a netušili, jak dlouhá ta jejich anabáze bude, tak neměli žádný letní věci. |
00:11:36 |
Pamatuju si obsah toho lístku, že psali: „Wir leiden schrecklich unter der furchtbaren Hitze“. |
00:11:46 |
Pídila jsem se teď po tom, jak skončili, ale nic jsem se nedověděla. |
00:11:53 |
I jsem se sešla s několika lidma, který přežili Lodž. |
00:12:00 |
Ale řekli mi, že tam bylo tolik lidí a tak strašně natěsnaných, že vůbec těžko moh jeden druhýho znát. |
00:12:12 |
Takže nevím, jestli zemřeli v Lodži nebo jestli byli transportovaný někam dál, kde je jejich konec. |
00:12:23 |
Potom, potom šla maminčina teta. |
00:12:28 |
To byla manžel... manželka učitele náboženství Karla Munka. |
00:12:38 |
To byli staří lidé. Měli čtyři dcery. |
00:12:43 |
Ta jedna dcera, když jim doručili transportní lístek, tak skončila život skokem do světlíku. |
00:12:53 |
A nikdo z nich... Nikdo z nich nepřežil. |
00:12:57 |
Taky měly širokou rodinu, byly vdaný, měli děti. |
00:13:06 |
Celej okruh mých příbuzných zůstal v komínech Osvětimi. |
00:13:19 |
My jsme jeli do Terezína v roce 42, 19. listopadu. |
00:13:28 |
Maminka, bratr a moje sestřenice. |
00:13:32 |
Ta pocházela z Moravský Třebový jako maminka, kde žil maminky starší bratr, její otec. |
00:13:41 |
A když Hitlerjugend se projevovala hnusně, házela po ní kamení, křičela na ni „ty židovská svině, co tady děláš“, tak ty rodiče poprosili moje rodiče, aby mohla přijít do Prahy, v roce 38. |
00:13:59 |
Tak od tý doby jsme místo dvou byly tři děti. |
00:14:05 |
A tahle Věra Löwyová nastoupila do transportu s námi. |
00:14:12 |
Tatínek tady zůstal, protože, jak jsem se zmínila, že všichni měli pracovní povinnost, tak tatínek dál kopal nějaký hřiště pro SS na Smíchově, takže do transportu zatím zařazenej nebyl. |
00:14:34 |
Přijel za námi až v březnu 43, když svou práci dokončil. |
00:14:45 |
V Terezíně nebyl snadnej život. |
00:14:49 |
Na jídlo jsme stáli fronty, hygiena byla taky velice špatná. |
00:14:58 |
Na zdi bylo napsáno například „Eine Laus – dein Tod“, ale k vodě jsme se moc nedostali. |
00:15:08 |
A kdo měl protekci, tak jednou za měsíc dostal lístek. |
00:15:13 |
Byly společný sprchy, kde jsme se mohli osprchovat teplou vodou. |
00:15:19 |
Jinak tý vody bylo velice málo,muselo se s ní šetřit. |
00:15:23 |
Spali jsme na třípatrových kavalcích. |
00:15:34 |
Měli jsme hlad, byla nám zima. |
00:15:38 |
Ale když srovnám Terezín s tím, co následovalo, tak se mi Terezín jeví snesitelnější. |
00:15:47 |
I když ty fronty byly dlouhý a toho jídla bylo velmi málo. |
00:15:54 |
My tím, že jsme pracovali, tak jsme měli o trochu větší příděly než staří lidé, kteří opravdu trpěli hladem. |
00:16:08 |
Utkvěla mi v uchu taková žádost. |
00:16:17 |
Kór německý starý lidi měli strašnej hlad. |
00:16:21 |
Ty si mysleli, těm slíbili, že jedou do lázní, přijeli v lodičkách a v kloboucích a pak poznali tu syrovou skutečnost. |
00:16:30 |
A ty opravdu trpěli velice hlady. |
00:16:34 |
A to je takový pověstný, že stáli podél tý fronty. |
00:16:39 |
My jsme měli každej den čočkovou polívku z prášku. |
00:16:44 |
Musím říct, že byla hnusná. |
00:16:46 |
Byla teplá tedy. |
00:16:48 |
Ale ty lidi stáli o to, že si případně tím, že si my tu porci nevezmem, že si tím zaplněj žaludky. |
00:16:57 |
Ani si netroufali jiným způsobem nás oslovit, než „Nimmt der Herr die Suppe?“ |
00:17:05 |
Onikali nám. |
00:17:11 |
V Terezíně bylo vždycky strašný vzrušení, když šel transport. |
00:17:20 |
Jsme měli strach, kdy příjde posel a přinese lísteček, že máme nastoupit. |
00:17:31 |
Myslím, že to bylo v červnu 43, byl povolanej do transportu bratr a já. |
00:17:40 |
Rodiče ne. |
00:17:44 |
Protože mezi německými vězni byla spousta lidí, kteří se domnívali, že mají nějaká privilegia, |
00:17:56 |
bylo vyhlášeno, že ten, kdo má důvod na vyreklamování z transportu se má dostavit do Hamburských kasáren. |
00:18:05 |
Tak to jsme udělali. |
00:18:07 |
V první řadě byli většinou bývalí důstojníci němečtí a my jsme s bratrem byli v poslední řadě. |
00:18:19 |
Esesák se těch jednotlivých mužů, starých mužů ptal, oni odpovídali, jakou šarži měli, on šel dál. |
00:18:31 |
Vidím toho esesáka s rukama založenýma za zády. |
00:18:36 |
Tu první řadu obešel, celej ten zástup, zavelel „čelem vzad“ a tím, že jsme byli v poslední řadě, tak jsme se octli v první řadě. |
00:18:48 |
A zase šel od jednoho k druhýmu. |
00:18:52 |
Když se zastavil u bratra, tak se ptal na důvod, proč chce být vyreklamován. |
00:19:00 |
Tatínek v první světový válce utrpěl zranění, byl takzvaně „kriegsbeschädigt“. |
00:19:10 |
Ale protože bratr uměl dost špatně německy, tak místo „Vater war kriegsbeschädigt“ tak řek „Vater war kriegsbeschäftigt“. |
00:19:22 |
Tak ten esesák ukázal rukou, že může vystoupit z fronty. |
00:19:29 |
A on se ještě odvážil říct „A to je moje sestra“. |
00:19:34 |
Tak zase pokyn a mohla jsem vystoupit s ním. |
00:19:38 |
Pak jsme se dověděli, že celej tenhle transport šel rovnou do plynu. |
00:19:43 |
To jsme se ale dověděli až mnohem později. |
00:19:48 |
My jsme v Terezíně ani neznali slovo Osvětim. |
00:19:51 |
My jsme jen věděli, že transporty jdou na východ, ale kam jdou, to nevím. |
00:19:56 |
Tak tenhle transport skončil špatně, ale díky bratrovu přeřeknutí.. |
00:20:06 |
Pro nás náhoda, jako jich ještě bylo celou dobu víc. |
00:20:17 |
V Terezíně byla spousta významných lidí, který se pohybovali jak v český tak v německý kultuře. |
00:20:27 |
Spisovatelé, dirigenti, básníci, spisovatelé. |
00:20:35 |
Byl tam například František Zelenka. |
00:20:39 |
To byl architekt, kterej spolupracoval s Voskovcem a Werichem. |
00:20:46 |
Nebo Karel Poláček, spisovatel, kterej napsal tu známou knihu "Bylo nás pět" a jiný. |
00:20:56 |
A mnoho dalších významných, významných lidí. |
00:21:02 |
Tak se stalo, že s dětma, který žily v dětských domovech, nacvičili hru Adolfa Hoffmeistra, to je taky známý jméno první republiky, kterej napsal hru pro děti jménem Brundibár. |
00:21:19 |
A německý skladatel Hans Krása k ní složil hudbu. |
00:21:26 |
A bylo to tak, že se proslýchalo, že má přijít Mezinárodní červený kříž a proto byly povolený tyhle kulturní akce. |
00:21:41 |
Bylo dost lidí, který byli s to je organizovat. |
00:21:47 |
Toho Brundibára hrály děti, bylo to o zlým flašinetáři. |
00:21:53 |
Děti sháněly pro nemocnou maminku mlíčko, Brundibár jim bránil, pomáhal jim pejsek, kočička... |
00:22:03 |
Obsah ani není tak zajímavej jako závěrečnej zpěv, kdy děti zpívaj: |
00:22:11 |
„Brundibár poražen! My jsme to vyhrály!“ |
00:22:16 |
A když jsme se mohli dívat a poslouchat slova Brundibár poražen, tak jsme si pod tím představovali Adolfa Hitlera. |
00:22:25 |
Hitler poražen! My jsme to vyhráli! |
00:22:29 |
Chtěla bych říct, že náš tatínek byl velkej optimista a ještě, když jsme žili v Praze, tak vždycky tvrdil, že vyhrajou spojenci. |
00:22:44 |
Že zlo nemůže zvítězit. |
00:22:50 |
A ten optimismus v nás byl. |
00:22:54 |
Opravdu nikdy jsem, nikdy jsem neztratila naději, že přežijem a že se ze všech těch trablů nějak vyhrabem. |
00:23:11 |
Ty akce terezínský, byly velice hezký, ty kulturní. |
00:23:16 |
Vím, že se tam například hrá... |
00:23:18 |
Nebo můžu říct, že se tam hrála Prodaná nevěsta v bytech, který museli Češi opustit, tak zůstal jeden klavír bez nohou. |
00:23:30 |
A mladý lidi ten klavír odnesli na nějakou půdu. |
00:23:36 |
A teď nevím kdo nacvičil Prodanou nevěstu. |
00:23:40 |
Byli tam zpěváci jako třeba Berman, kterej zpíval i po válce v Národním divadle. |
00:23:47 |
Takže okleštěná Prodaná nevěsta, kde je ta krásná árie: |
00:23:53 |
„Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá?“ |
00:23:58 |
No, dostat se na takový představení bylo dost těžký a když se to podařilo, tak to bylo úžasný. |
00:24:09 |
Hodně lidí tam psalo básně. |
00:24:13 |
Ty básně byly taky plný naděje. |
00:24:15 |
Odvážný, statečný. |
00:24:19 |
IV: Jaký byl třeba všední den Váš osobně v tom Terezíně? |
00:24:22 |
Kde jste pracovala nebo jak od rána do večera ten den probíhal? |
00:24:27 |
HH: Když jsme přišli, tak jsme byli zařazený na práci, která se jmenovala Hundertschaft. |
00:24:34 |
Naivně jsem se domnívala, že to znamená sto hodin. |
00:24:38 |
Tlačili jsme vozejky, na kterých se vozil chleba a různý nářadí a různý věci. |
00:24:45 |
Mrtvoly vozili na těch vozejcích. |
00:24:48 |
To byly pohřební vozy. |
00:24:49 |
To vozili muži. |
00:24:51 |
A to jsme tlačili jako koníci. |
00:24:54 |
Trvalo to tedy podstatně dýl než těch sto hodin, co jsem si myslela. |
00:25:00 |
A později jsem byla zařazena do takzvaný Reitschule, do jízdárny, kde se stloukaly bedny na munici. |
00:25:11 |
Takže jsem se dobře naučila ovládat kladivo, hřebík vám vezmu správně do ruky a slušně ho zatluču. |
00:25:22 |
A potom později maminka pracovala v šicí dílně, protože byla vyučená švadlena. |
00:25:29 |
A já jsem se dostala taky do tý dílny, byla jsem pod střechou a šili jsme palčáky. |
00:25:37 |
Říkali nám, že jsou to palčáky pro vojáky. |
00:25:41 |
Tak palč... |
00:25:42 |
Potom později po válce, když jsem měla děti, tak na palčáky jsem si uměla udělat střih a dětem jsem vždycky palčáky ušila. |
00:25:52 |
Možná, že na chatě ještě nějaký takový zbytky máme. |
00:26:01 |
Říkám, chodily transporty ale s tím Červeným křížem, když se skutečně dostavil, tak byla úžasná komedie. |
00:26:12 |
Děti... Ulice se drhly. |
00:26:18 |
Ta ulice, kterou měla komise Červenýho kříže projít, tak tam se strhly třípatrový kavalce, |
00:26:28 |
do oken se daly záclonky a vybralo se pár dětí, s kterýma velitel tábora, kterej se jmenoval Rahm, |
00:26:38 |
Obergruppenführer SS, tak s těmi dětmi mluvil. |
00:26:45 |
Jednomu chlapečkovi nabízel krabičku sardinek a chlapeček odpověděl: |
00:26:53 |
„Danke, Onkel Rahm, ich will schon nicht Sardinen“. |
00:26:57 |
A musím říct, že jsme nikdy sardinky neviděli. |
00:27:01 |
Ráno černý kafe, kousek chleba, večer kousek chleba, margarín nebo trochu marmelády. |
00:27:10 |
V poledne dva brambory a hnědá omáčka. |
00:27:16 |
Tak tenhle chlapeček odmítl hrdě takovýho něco, o čem se nám ani nezdálo. |
00:27:25 |
Komise odjela, nic se nezměnilo. |
00:27:28 |
Transporty chodily dál. |
00:27:30 |
Po osmý hodině samozřejmě se nesmělo chodit ven. |
00:27:34 |
Dřív se ani nesměly navštěvovat rodiny z kasáren, až potom teprve později to bylo povolený. |
00:27:44 |
A v roce 44 bylo organizováno deset transportů po tisíci lidech a řeklo se, že se pojede na práci do Německa. |
|
238
00:28:07,500 --> 00:28:18,232
V prvním transportu byl tatínek, v druhým transportu byl bratr. |
00:28:18 |
Vím, že někde získal cigaretu, kterou pro tatínka schovával. |
00:28:27 |
A když přijel na místo, který se jevilo zdánlivě jako nějaký pracoviště... |
00:28:38 |
Byly tam velký komíny, z kterých kouřilo, velká brána s nápisem „Arbeit macht frei“, což vedlo k předpokladu, že se tam pracuje. |
00:28:53 |
Ale bratr, kterej byl v tý druhý tisícovce, se dověděl, že tatínek si nesundal brejle a ačkoli byl statnej, pohlednej mužskej, tak šel na tu špatnou stranu. |
00:29:13 |
Bratr byl úplně zničenej, zmrzlej. |
00:29:20 |
Říkal, že tehdy poznal,co je solidarita, že ti kamarádi, který mu o tom řekli, ho vzali mezi sebe a zahřáli ho a zklidnili. |
00:29:34 |
V třetím transportu byla zařaze... |
00:29:37 |
A to my jsme nevěděli, to všechno až po válce. |
00:29:42 |
V třetím transportu byla zařazena maminka a ta moje sestřenice. |
00:29:50 |
A řekla jsem si, proč tady budu sama pracovat, tak budu tam, co je maminka a přihlásila jsem se dobrovolně. |
00:30:00 |
Mohli jsme si sbalit svých pár švestek a jeli, jeli jsme osobním vlakem. |
00:30:11 |
A, dívala jsem se z okýnka a viděla jsem na jednom nádraží napsáno Katowitz. |
00:30:18 |
Tak jsem řekla, děvčata, jedeme na východ, Katovice jsou v Polsku. |
00:30:26 |
A skutečně jsme dorazili v místě, který je... se jmenuje Auschwitz. |
00:30:33 |
Tu bránu jsem vám už popsala, ty komíny taky. |
00:30:37 |
To bylo klamavý pro první moment. |
00:30:42 |
Museli jsme nastoupit na apel. |
00:30:49 |
Věci samozřejmě všechny odhodit, jenom to, co jsme měli na sobě, seřazený v pětistupu. |
00:30:58 |
A předcházeli jsme před esesmanem, kterej rozdělil lidi, který proti němu šli. |
00:31:08 |
Třídil: „Doleva, doprava“. |
00:31:14 |
Maminku, která v Terezíně úplně zbělela, ačkoli byla mladá ještě, tak dal doleva. |
00:31:24 |
A mě a Věru doprava. |
00:31:27 |
Chtěla bych říct, já jsem měla Arnoštův kabát s velkýma vycpávkama, vypadala jsem docela zdatně. |
00:31:34 |
A ta mladší Věra měla jeho lyžařskou bundu. |
00:31:39 |
Taky vypadala dobře, takže nás posunul napravo a maminku nalevo. |
00:31:46 |
A maminka si řekla v tom... v tý vteřině: |
00:31:50 |
„To ta holka se přihlásila dobrovolně jen abysme spolu jely ve vlaku a teď budeme každá jinde?“ |
00:31:59 |
A odvážila se říct svojí dobrou němčinou: |
00:32:04 |
„Bitte, das sind meine Kinder“. |
00:32:06 |
A on ji vzal a přistrčil ji k nám. |
00:32:12 |
Byl to ojedinělej případ, protože, když bylo takový rozdvojení, že sestry šly každá na jinou stranu a |
00:32:21 |
prosily, aby byly spojený, že jsou sourozenci, tak je schválně rozdělili. |
00:32:28 |
Totéž bylo, když byla matka a dcera nebo matka a syn. |
00:32:35 |
Tak maminka byla velice pobožná a říkala, že v tom okamžiku, byl... |
00:32:44 |
jí její Bůh pomoh. |
00:32:47 |
A skutečně byla s námi až do konce. |
00:32:56 |
Po tom rozdělení nás přidělili... nás svlíkli, ostříhali vlasy, odchlupili nás. |
00:33:07 |
Byla nám strašná zima, protože v říjnu v Polsku pěkně fouká. |
00:33:13 |
A vůbec... skoro jsem ty svoje kamarádky nepoznala. |
00:33:18 |
Bez vlasů se takováhle pěkná holka, jako jste vy a nemáte vlasy, tak vypadáte tak divně. |
00:33:30 |
Pak jsme se naučily poznávat jedna druhou. |
00:33:34 |
Dostaly jsme strašný hadry, přidělili nás na kavalce. |
00:33:40 |
Bylo nás deset na jednom kavalci. |
00:33:46 |
Když si v noci někdo odskočil na latrínu, |
00:33:53 |
tak už nenašel to svoje místo, tak si musel lehnout na někoho. |
00:34:01 |
A pořád jsme chodily na takzvaný apely. |
00:34:06 |
Jsme musely rychle vstát a v těch hadrech v tý zimě hladový se seřadit po pěti |
00:34:14 |
a stát, až nás spočítaj a to bylo nekonečný. |
00:34:19 |
Obcházeli nás, každej měl psa. |
00:34:25 |
Byla nám zima, měly jsme hlad. |
00:34:30 |
Musím říct, že v Osvětimi jsme tedy nepracovaly. |
00:34:33 |
Nevím, jak dlouho jsme tam byly. |
00:34:35 |
Zažily jsme tam i nálety, při kterých jsme si strašně přály, aby spadla nějaká bomba. |
00:34:42 |
Nevím, proč na ty... na ten lágr obrovskej, kterej ze vzduchu museli vidět, proč žádnou bombu nehodili. |
00:34:58 |
A jednoho dne jsme zase byly povolaný na apel. |
00:35:02 |
Přidělili nám každý... |
00:35:05 |
Svíkly jsme ty hadry, který jsme měly. |
00:35:09 |
Já jsem dostala jedny černý šaty, |
00:35:14 |
jednu černou botu, jednu hnědou botu, naštěstí to byla moje velikost, |
00:35:20 |
a byly jsme nahnaný do vagónů a odjely jsme z Osvětimi. |
00:35:31 |
Je to tedy strašný místo, hrozný hrůzy, protože ty vězňové, který tam byli dýl, |
00:35:40 |
nám vysvětlili, co znamená ten kouř z těch komínů, |
00:35:43 |
takže už tam jsme se dověděli, že ty, který šli na tu špatnou stranu, šli do plynu a do pecí. |
00:35:52 |
A že ten kouř, že to nebyly továrny, ale že se tam pálili lidi. |
|
303
00:36:05,000 --> 00:36:09,932
Tím vlakem jsme tentokrát jely směrem na západ |
00:36:09 |
a skončily jsme v dolnosaským městě, který se jmenuje Freiberg in Sachsen. |
00:36:17 |
Tam původně byla továrna na kondenzátory a ve válečný době se tam montovaly křídla letadel. |
00:36:28 |
Já jsem byla přidělená do patra, kde jsem měla za úkol vrtat ty otvory a potom je nýtovat. |
00:36:40 |
Vedli nás německý mistři a dozor měly německý esesačky. |
00:36:48 |
Ty Aufseherky byly hnusný. |
00:36:51 |
Ty, když jsme potřebovaly třeba si odskočit, tak jsme se musely před ní postavit do pozoru, říct: |
00:37:01 |
„Bitte, darf ich austreten?“ |
00:37:03 |
A to byly takový sadistky, že nikdy napoprvně člověka nepustily. |
00:37:12 |
Pracovaly jsme od šesti do šesti. |
00:37:17 |
Když byly nálety, esesáci šli do sklepa a my jsme zůstaly v továrně. |
00:37:25 |
Ale přesto jsme si říkaly, ať už na tu továrnu shoděj nějakou bombu, ať už je konec, |
00:37:32 |
protože toho jídla bylo hrozně málo. |
00:37:37 |
Měly jsme jenom jedny kalhoty, jednu košilku a to jsme v neděli si mohly v továrně vyprat a usušit na ústředním topení. |
00:37:48 |
To jsme byly jenom v těch šatech. |
00:37:52 |
Potom později se podařilo Němcům postavit za městem dřevěný baráky. |
00:37:59 |
Takový běžný, který se stavěj... stavěly. |
00:38:04 |
A tak jsme hladový, s holýma hlavama, protože žádný vlasy ještě člověku nenarostou tak rychle, |
00:38:17 |
žádný punčochy, žádný rukavice, chodily jsme z těch baráků do továrny. |
00:38:25 |
Musím říct, že žádný okno se neotevřelo, všude byly stažený záclonky, nikdo nechtěl ten zástup těch ubožáků vidět. |
00:38:40 |
Jednou si moje sestřenice, měla kabát, kterej měl podšívku místo šatů, |
00:38:48 |
tak si z něj utrhla kousek toho futra, tý podšívky, a dala si to na hlavu. |
00:38:56 |
A ten Scharführer se k ní postavil a zařval na ni: |
00:39:01 |
„Cos to uděl.. jaks to mohla udělat?“ |
00:39:05 |
A ona chudinka řekla: „Sukzessive.“ |
00:39:08 |
Nevím, kde to slovo sebrala. |
00:39:11 |
A dostala facku, že se jí hlava otočila a ten šátek jí vzal. |
00:39:17 |
A tak chodila s holou hlavou, jako jsme chodily my všechny dál. |
00:39:24 |
Hlad byl opravdu, hlad byl hroznej. |
00:39:28 |
Jídlo bylo sice pravidelný, ale nedostatečný, hygiena chatrná. |
00:39:40 |
Pomalu jsme začly, ačkoli jsme byly ostříhaný, tak jsme měly šatní vši, protože jsme měly jenom jedny šaty, |
00:39:50 |
nebylo do čeho se převlíknout. |
00:39:55 |
A tak jsme v neděli měly lov na vši. |
00:40:04 |
A štěnice byly v továrně taky. |
00:40:07 |
Ty byly koneckonců i v Terezíně, štěnice. |
00:40:09 |
Ty nás strašně sužovaly. |
00:40:12 |
Že bych se vrátila do toho Terezína. |
00:40:15 |
V těch starých kasárnách bylo těch štěnic tak nesnesitelně, |
00:40:20 |
že ty dvě matrace, který jsme měly přidělený, jsme si daly |
00:40:25 |
do takovýho květníku na chodbě, kterej byl určenej na pelargónie, a spaly jsme venku. |
00:40:34 |
Ráno jsme byly mokrý, protože tam protéká řeka Ohře a byly jsme ráno úplně plný rosy. |
00:40:45 |
Tak jsme si začly brát deštníky, abysme aspoň tu horní část těla udrželi. |
00:40:51 |
Takže když se řekne štěnice, tak to je hnus. |
00:41:03 |
Tak v tom Německu těch štěnic bylo taky požehnaně. |
00:41:10 |
A řekla bych, že v momentě, když se z východu začly blížit sovětský armády a ze západu spojenci, |
00:41:21 |
tak usoudili, že by takový – říkali nám „zíchy“, to jsou takový ubožáci, |
00:41:35 |
že by nás neměli normální lidi vidět a chtěli nás zlikvidovat. |
00:41:44 |
Ten náš tábor ve Freibergu byl jeden z mnoha desítek, který patřily do koncentračního tábora Flossenbürg. |
00:41:54 |
Tam naložili nás do dobytčáků a měli jsme se dostat na místo určení. |
00:42:05 |
Ale v severních Čechách po náletech byly jak nádraží tak koleje vybombardovaný a |
00:42:15 |
směrem na západ nebylo možný ten dobytčák dirigovat. |
00:42:21 |
Tak nás dirigovali na jih. |
00:42:29 |
Jídlo jsme neměly žádný, v těch vagónech jsme byly natěsnaný po sto ženách. |
00:42:36 |
Musely jsme sedět na dně s rozkročenýma nohama tak asi takhle, aby se ta další vtěsnala do toho úzkýho prostoru. |
00:42:53 |
Byl tam jedinej kbelík, kterej ráno, když esesák otevřel ty dveře a vztekle se zeptal: |
00:43:05 |
„Wer ist krepiert?“, „Kdo chcípnul?“, |
00:43:09 |
tak jedna směla vynést ten kbelík, ale jídlo vůbec žádný. |
00:43:19 |
Z našeho vagónu to vydržely všechny, i když mezi námi byly těhotný. |
00:43:33 |
Když jsme přejely přes Plzeň, tam jsme chvíli stály a viděly jsme, že Plzeň byla bombardovaná, ty tovární haly byly zničený. |
00:43:45 |
Na jedný hale ležela kráva s roztaženýma nohama, jak ten tlak obrovskej ji vymrštil na střechu haly. |
00:43:57 |
To je takovej podružnej obraz, ale pořád se mi, pořád se mi Plzeň ztotožňuje s tímhle obrazem. |
00:44:08 |
Pak jsme jely dál a dorazili.. a pořád se to opakovalo. |
00:44:14 |
Jedině ten kbelík jsme směly vynést. |
00:44:18 |
Jídlo žádný. |
00:44:20 |
Ten náš transport měl pět set Češek a pět set Polek. |
00:44:25 |
A když jsme přijeli do vesnice, kde bylo napsáno Horní Bříza, |
00:44:31 |
tak slyšeli lidi na nádraží, že mluvíme česky. |
00:44:37 |
A stály jsme tam, protože nebylo, kam jet a přinesli kbelík jídla, chleba a nějaký jídlo. |
00:44:47 |
To jídlo zrekvírovali esesáci. |
00:44:50 |
Pravděpodobně jim taky docházely zásoby. |
00:44:55 |
A my jsme dostaly kafe a chleba a to byl první chleba a první kafe a vůbec první sousto za celou tu dobu. |
00:45:04 |
Já ani nevím, kolik dní jsme cestovali. |
00:45:10 |
Tak na tu Horní Břízu nikdy nezapomenu. |
00:45:15 |
A vím, že po válce, jsem byla zaměstnaná u jedný firmy, |
00:45:22 |
jejíž majitel... jejíhož majitele dcera a manželka byly s náma v transportu, |
00:45:30 |
a když mu řekly, že jsme dostaly první sousto v Horní Bříze, tak vím, že tam poslal nějakej finanční obnos z vděčnosti. |
00:45:44 |
A na tu Horní Břízu pořád, pořád vzpomínám. |
00:45:48 |
A jely jsme pořád, pořád na jih, protože nebylo možný do Bavorska odbočit. |
00:45:54 |
To všechno bylo zablokovaný. |
00:45:57 |
Jedině koleje vedly na jih Čech. |
00:46:00 |
A když jsme se dostaly až skutečně na jih a dveře byly otevřený, protože se nevědělo, kam nás bud... |
00:46:11 |
Neměli pokyny zřejmě, kam dál s námi na tu likvidaci, tak nějaká Eva Romková řekla: |
00:46:18 |
„Hanko, vyskočíme. Utečem.“ |
00:46:21 |
Já jsem řekla: „Evo, ne. Já zůstanu s matkou." |
00:46:28 |
A chtěla bych říct, že ta Eva Romková úspěšně utekla |
00:46:33 |
a setkala se v dubnu v Praze s mým bratrem, kterej se z Osvětimi dostal do Buchenwaldu. |
00:46:46 |
A teď si nevzpomenu, jak se jmenovala ta továrna, v který pracovali. |
00:46:51 |
Nebylo to přímo v, bylo to u Buchenwaldu, a měli je transportovat do Dachau taky k likvidaci. |
00:47:02 |
A on se taky s jedním kamarádem rozhod, že utečou |
00:47:08 |
a vyskočili z vlaku a lesama se dostali hladový, otrhaný, zoufalý, ale dostali se do Prahy. |
00:47:20 |
A setkali se nevím jakou náhodou s touhle Evou a ona mu řekla: |
00:47:28 |
„Byla jsem s ženskýma Lustigovýma, nevím, kam jely, ale je pravděpodobný“, |
00:47:35 |
to už v Praze měli přehled, „je pravděpodobný, že jely do Mauthausenu“, protože už nebylo, kam jinam jet. |
|
396
00:47:44,700 --> 00:47:55,166
A skutečně, když se vlak zastavil, tak na malým nádražíčku, jsme četly nápis Mauthausen. |
00:47:55 |
To je stejnej lágr jako Osvětim. |
00:48:00 |
Tam dolovali lidi kameny. |
00:48:02 |
Museli je z lomu nosit po schodech. |
00:48:05 |
Kdo ten balvan neutáh, tak toho zastřelili. |
00:48:09 |
Ale to je známý. |
00:48:14 |
První, první pohled při vystoupení z vlaku byl krásnej. |
00:48:20 |
Byl pěknej slunečnej jarní den. |
00:48:24 |
Vrcholky Alp byly zasněžený, modrej Dunaj tek. |
00:48:31 |
My byly hladový a nevěděly jsme, kam nás poženou. |
00:48:36 |
No, hnali nás směrem do vrchu. |
00:48:39 |
Byly jsme tak hladový a žíznivý. |
00:48:43 |
Vím, že jsem chtěla pít z první louže, kterou jsem potkala. |
00:48:51 |
Maminka mi to nedovolila: „Dítě, to nesmíš“. |
00:48:55 |
Ale rost tam šťovík. |
00:48:57 |
Ten jsme trhaly. |
00:48:59 |
Trávu jsme trhaly. |
00:49:01 |
My jsme by... hlad je strašnej. |
00:49:11 |
Když jsme přišly nahoru, tak zase ty zavšivený věci, který jsme na sobě měly, tak musely dolů. |
00:49:23 |
Očistili nás. |
00:49:26 |
A... Já si pamatuju, že jsem dostala pánský spodky a pánskou takovou košili bez límce. |
00:49:37 |
A zařadili nás do tábora, kterej, myslím, byl Zigeunerlager, ale já už si to ani přesně nepamatuju. |
00:49:46 |
Vím, že jsme tam byli nacpaný a bylo to bezútěšný. |
00:49:55 |
Nějaký jídlo tam bylo. |
|
420
00:49:58,633 --> 00:50:05,532
Ale blížil, blížil se opravdu konec války. |
00:50:05 |
A jednoho dne přijel do Mauthausenu tank americký, |
00:50:14 |
americký spojenecký armády, kterej měl na čelním skle bílou záclonku, protože netušili, že esesáci už utekli. |
00:50:26 |
Nevěděli, jestli se nesetkaj s odporem, čili byl, měl bílou záclonku. |
00:50:33 |
Tu vidím pořád před očima. |
00:50:37 |
A pak přijely další tanky. |
00:50:41 |
Němci už tam nebyli. |
00:50:43 |
Vězňové, který tam byli dýl, měli organizaci. |
00:50:49 |
Uspořádali ten život v trochu snesitelný formě. |
00:51:51 |
Komunistická buňka, která mezi těmi vězni byla, se o nás postarala tím způsobem, |
00:52:00 |
že první autobus, kterej získali, ačkoli sami tam byli tři čtyři roky, tak první autobus dali českým ženám |
00:52:12 |
a 19. května jsme jely autobusem do Tábora a v Táboře jsme přesedly na vlak. |
00:52:29 |
V Táboře jsme vystoupily. |
00:52:33 |
Abyste věděli, jak jsme se odvážily jet mezi normální lidi. |
00:52:38 |
Já jsem si z deky ušila sukni a ten kus tý deky mám jako tady schovanej, ještě. |
00:52:48 |
A maminka si z povlaku ušila šaty a ta moje sestřenice Věra, už ani nevím, co tý maminka připravila, aby mohla mezi lidi. |
00:53:05 |
V Táboře jsme potkali jednu paní, která se jmenuje Trefilová a to byla strašně hodná paní. |
00:53:12 |
Židovk... Žid... Židé nemohli mít plný příděly jako mělo árijský obyvatelstvo. |
00:53:20 |
Měli jsme mnohem míň, ještě před transportem. |
00:53:23 |
A tahle paní Trefilová, protože můj tatínek byl velice oblíbenej, nám nosila různý jídlo. |
00:53:32 |
Maso nebo drůbež nebo sladkosti. |
00:53:36 |
A tuhle paní Trefilovou jsme v tom Táboře potkaly. |
00:53:40 |
Jak nás poznala sn... ani nevím, protože jsme měly ještě takhle malinkýho ježečka. |
00:53:46 |
Ty vlasy rostou strašně pomalu. |
00:53:49 |
A dala nám dvacet korun. |
00:53:52 |
To byly naše první peníze, s kterýma jsme jely do Prahy. |
00:53:57 |
A mezitím v Praze rozhlas hlásil, že se vrací transport žen, Češek z Mauthausenu. |
00:54:10 |
A díky Evě Romkový se bratr dovtípil, že by nás mohl najít. |
00:54:21 |
Tak šel na vršovický nádraží, čekal, šel od vagónu k vagónu, ptal se po holkách Lustigových a my jsme byly v posledním vagónu. |
00:54:33 |
První otázka byla... |
00:54:34 |
Byly jsme překvapený, že vidíme jeho, protože on byl tak hubenej slabej kluk, |
00:54:40 |
že jsme si myslely, že nemůže ty útrapy přestát. |
00:54:46 |
Ale věřily jsme, že tatínek jako voják, že to vydrží všechno. |
00:54:52 |
A první otázka byla: „Kde je tatínek?“ |
00:54:55 |
A tak jsme se hned všechno dověděly. |
00:54:58 |
Ptala se maminka taky na svýho mladšího bratra, kterej byl s Arnoštem v Buchenwaldu. |
00:55:06 |
Woislowitz se jmenovala ta vesnice, kde Arnošt se strýcem Emanem pracovali. |
00:55:15 |
Eman byl inženýr a dělal nějakou černou práci a jak měl ruce od oleje a nemoh se mejt, tak se mu udělaly furunkle. |
00:55:25 |
A straš... měl bolesti, že už to nemoh vydržet a v poslední chvíli skočil na dráty s vysokým napětím. |
00:55:39 |
Už prostě tu bolest nepřestál. |
00:55:42 |
Tak to všechno jsme se dověděli při tom prvním setkání. |
00:55:50 |
Maminku a Vě... sestřenici Věru dali na, na Pavlovo, nyní, teď se to jmenuje Pavlovo náměstí a tehdy, já si za chvíli vzpomenu, jak se jmenoval ten hotel, kterej na Pavláku stojí. |
00:56:11 |
Tak tam ubytovali ty ženy a já jež jsem měla tu infekční žloutenku, tak mě dali do nemocnice. |
00:56:21 |
Mezitím bratr měl jeden úkol. |
00:56:25 |
Byl v lágru s mladším klukem, kterej se jmenoval Milan Oppenheimer. |
00:56:33 |
To byl míšenec. Maminka křesťanka, tatínek Žid. |
00:56:39 |
A ten Milánek měl umrzlý nohy a věděl, že zemře, tak prosil Arnošta, |
00:56:48 |
aby šel k jeho rodičům do Truhlářský, do Prahy 1, Truhlářská 20 a řek jim, jak skončil. |
00:57:00 |
Tak to Arnošt splnil, ten úkol, a pan Oppenheimer se ptal: |
00:57:07 |
„A jak dopadla tvoje rodina?“ |
00:57:09 |
„Maminka se vrátila, sestra a sestřenice. Jinak nikdo.“ |
00:57:14 |
„A kde budete bydlet?“ |
00:57:16 |
„No já už jsem zjistil, že v našem původním bytě bydlí česká rodina, takže nemáme, kde bydlet.“ |
00:57:23 |
„Tady na patře žila židovská rodina, která šla do transportu. |
00:57:31 |
Jak se zdá, nikdo se nevrátil. |
00:57:36 |
Tak jdi na národní výbor a zeptej se, jestli by ti ten byt dali. |
00:57:42 |
Protože tady bydlel německej voják, kterej na ruský frontě ztratil ruku, a dostal, dostal ten byt. |
00:57:51 |
A ten utek. |
00:57:52 |
Němci všichni z Prahy utekli, když se báli pomsty. |
00:57:58 |
Za to, co napáchali.“ |
00:58:03 |
Tak Arnošt šel na národní výbor. |
00:58:06 |
Ten byl tehdy na Florenci. |
00:58:09 |
Řek, že jsme čtyři a že by prosil o přidělení toho bytu. |
00:58:16 |
Tak mu řekli: „Vždyť jsi učedník. Jak to.. jak budeš platit činži?“ |
00:58:20 |
„Maminka je švadlena, bude pracovat a sestra bude taky pracovat.“ |
00:58:27 |
A ten byt skutečně mu přidělili. |
00:58:32 |
Takže Židi, Němci, zase ž..., zase židovská rodina. |
00:58:39 |
KM: To je tento byt tady? |
00:58:41 |
IV: To jsme v tom bytě teď? |
00:58:42 |
Teď js... Ano, teď jsme v tom... Teď sedíme v tom bytě, |
00:58:47 |
kterej nám byl po válce přidělenej. |
00:58:51 |
To jsme neměli, kam jít... |
00:58:54 |
Hotel Graf se jmenoval na Pavláku ten hotel. |
00:58:58 |
Takhle mi to myslí. Se zpožděním, omlouvám se. |
00:59:04 |
Nevím, jak se jmenuje teď. |
00:59:09 |
HH: Podivám se, až pojedu okolo. IV: To není důležitý. |
00:59:15 |
No, první naše cesta, když jsme byli tak dalece schopný, vedla do školy. |
00:59:22 |
Já jsem cho... skončila v kvintě v libeňským gymnáziu, |
00:59:27 |
tak jsem se byla zeptat, jestli bych mohla dokončit studium. |
00:59:34 |
Tak mi řekli, že maj u nich takový zrychlovací kroužky, že když budu přes prázdniny studovat, takže v září bych mohla maturovat. |
00:59:45 |
Přiznala jsem, že jsme chodili do kroužků, který pořádala Židovská obec, takže jsme nějak.. nějakou návaznost malou měli. |
00:59:57 |
Tu maturitu jsem skutečně složila a |
01:00:03 |
řekla jsem si, že vlastně nic neumím, a přihlásila jsem se do kurzu psaní strojem a těsnopisu. |
01:00:13 |
A pak jsem se ucházela o místo u firmy, která měla export import. |
01:00:21 |
Byla to firma Treitel. |
01:00:23 |
A... V tat... V téže firmě žila paní a dcera, která byla s námi v Terezíně. |
01:00:36 |
Takže vlastně jsem nastoupila ze známosti do tý firmy. |
01:00:41 |
Ale byla jsem přijatá jako koresp.. česko-německá korespondentka. |
01:00:48 |
Německy jsem dost slušně uměla. |
01:00:52 |
Gramatiku jsme měli od primy, takže ani to nebylo na závadu, |
01:00:57 |
ale říkala jsem, že píšu švýcarsky, ne, že píšu německy. |
01:01:03 |
Omlouvám se. |
01:01:04 |
Dneska už bych to neřekla, ale po válce jsme byli tak plný zoufalství nad ztrátou všech lidí, |
01:01:12 |
a nad tím, co jsme prodělali. |
01:01:22 |
No bylo, bylo to tak. |
01:01:25 |
A bratr šel taky do školy, |
01:01:28 |
a když svýmu panu učiteli vyprávěl, co zažil, tak ten ho jen pohladil po hlavě a nevěřil. |
01:01:38 |
Nevěřil mu, že to je možný. |
01:01:42 |
Šel do školy. |
01:01:45 |
Sestřenice Věra a on nastoupili do obchodní akademie v Karlíně. |
01:01:51 |
Věra ji dodělala až k maturitě, pak šla i na vysokou školu. |
01:01:56 |
Já jsem pracovala a Arnošt po skončení prvního ročníku se ucházel o přijetí na Vysoký škole politických a hospodářských věd. |
01:02:09 |
A myslím, že se ten pan profesor jmenoval Král, |
01:02:16 |
řek, že potom, co prodělal, může být přijatý. |
01:02:21 |
Takže tuhle školu studoval. |
01:02:25 |
Mezitím se oženil a začal pracovat v rozhlase a studoval. |
01:02:39 |
Když viděl, že lidi to, co jim vyprávěl, nevěří, že to je možný, tak začal psát. |
01:02:48 |
První byly články, přispíval do Věstníku Židovský obce, kterej vycházel měsíčně a i do jiných novin. |
01:02:58 |
Nedávn... Nedávno jsem mezi věcma,který jsem chtěla zlikvidovat našla jedno Rudý právo, kde jsem objevila taky jeden jeho článek. |
01:03:13 |
A pak, pak začal, pak nastoupil v Mladým světě, začal psát povídky. |
01:03:24 |
Měly úspěch, byly vydávaný a byly i čtený. |
01:03:30 |
A tak kromě zaměstnání usilovně psal. |
|
532
01:03:39,000 --> 01:03:42,399
Přišel rok 68. |
01:03:42 |
Když nastalo uvolnění |
01:03:46 |
a zdálo se, že vše bude jinak, |
01:03:57 |
tak velice pozitivně mluvil o státě Izrael. |
01:04:08 |
A... to samozřejmě šlo na jeho špatný konto. |
01:04:19 |
V roc... A v tomtéž roce nap.. dostal cenu Klementa Gottwalda za knihu Motlitba pro Kateřinu Horowitzovou. |
01:04:33 |
Byli ve Španělsku, zase nevím to místo, kde byla ta cena udělena, to přijde zase za chvíli. |
01:04:46 |
No, bylo to tam velmi slavnostní, vrátili se do Prahy. |
01:04:53 |
Sbalili si kufr a řekli, že už těch oslav už je dost a že pojedou do Itálie. |
01:04:59 |
Trenýrky, plavky, ručníky a dost. |
01:05:05 |
Jenomže... Dostali jsme ještě jeden lístek, dlouho jsem ho schovávala, kterej Věra napsala: |
01:05:15 |
„Prázdniny se chýlej ke konci, děti se těšej do školy.“ |
01:05:20 |
Ale přišel 21. srpen a všichni, který potkával, mu říkali, že tady by pro něj nebyla dobrá půda. |
01:05:40 |
Abych to zkrátila. |
01:05:42 |
Věra, jeho žena, byla velká ctitelka Izraele, dokonce byla v tý armádě Hagana jako voják. |
01:05:58 |
A hrozně Izrael milovala a tohle byla možnost, |
01:06:08 |
kam se z toho Říma uchýlit, protože neměli, neměli vůbec, neměli kromě toho kufru s plavkama, s trenýrkama téměř nic. |
01:06:20 |
Tak odjeli do Izraele. |
01:06:25 |
Byli v kibucu, Věra pracovala v kuchyni. |
01:06:28 |
Vím, že vstávala ve čtyři hodiny ráno. |
01:06:32 |
Těžká práce to byla, ty hrnce v kibucu jsou velký, a tudíž těžký. |
01:06:38 |
A Arnošt měl povoleno psát. |
01:06:42 |
A pouštěl si český písničky pořád kolem dokola. |
01:06:46 |
Po třech měsících za ním přišli a řekli mu: |
01:06:50 |
„Tak už jsi psal dost, teď budeš pracovat.“ |
01:06:57 |
„No tak já bych dělal řidiče náklaďáku.“ |
01:07:01 |
„No to se tady teď dostane takový místo po deseti letech.“ |
01:07:06 |
„No tak bych dělal závozníka.“ |
01:07:09 |
„No, po pěti letech.“ |
01:07:13 |
Tak viděl, že to bude se zaměstnáním velice těžký. |
01:07:18 |
Ale mezitím dostal z Jugoslávie nabídku, aby napsal scénář k filmu Sutěska. |
01:07:27 |
To bylo významný místo, který maršál Tito během války obhájil v úspěšný bitvě. |
01:07:36 |
Byla, byla to velká bitva. |
01:07:41 |
Tak Arnošt to přijal a stěhovali se do Záhřebu. |
01:07:46 |
Pamatuju si ještě jejich adresu. |
01:07:49 |
To jsem tam posílala balíčky. |
01:07:51 |
Jalševečka se ta ulice jmenovala. |
01:07:56 |
Děti předtím chodily do izraelský školy, učily se ivrit. |
01:08:02 |
V Záhřebu chodily do chorvatský školy, učily se chorvatsky. |
01:08:13 |
Posílali jsme jim, posílali jsme jim balíčky. |
01:08:18 |
Dovolený byly dvoukilový, ale jedna bota vážila víc než kilo, takže třeba v balíčku mohla bejt jedna bota a nějakej textil, aby to byly dvě kila. |
01:08:33 |
Vím, když tam jela poprvé maminka na návštěvu, tak vezla tři polštáře. |
01:08:39 |
Oni nemě... oni neměli nic. |
01:08:49 |
A zase asi po roce přišla na... nabídka, že ve Spojených státech v Iově je kurs pro spisova.. roční kurs pro spisovatele, kam mohou přijet i s rodinama. |
01:09:07 |
Tak to akceptovali. |
01:09:11 |
To měli pořád ještě auto, Simcu. |
01:09:14 |
Tu, tou jeli do tý Itálie, tu měli i v Izraeli a z Izraele ji odvláčeli do Chorvatska. |
01:09:24 |
V Chorvatsku jeden spolužák Arnoštova syna Pepíka, Boris Vojasinovič, ji od... odvez do Prahy, |
01:09:35 |
úspěšně a na Smíchově naboural do sloupku. |
01:09:40 |
Takže byla dost poničená. |
01:09:49 |
V tý Americe žili tak, že děti chodily do americký školy. |
01:09:57 |
Jak vidíte, ten jejich život byl velice pestrej. |
01:10:08 |
Takov... takov... Střih. |
01:10:11 |
Jednou byl zábavní večírek a Věra tancovala s jedním Američanem, kterej se jí ptal: |
01:10:21 |
„Proč jsi tak smutná?“ |
01:10:23 |
„No, kdybys měl nezaměstnanýho muže a dvě děti školou povinný, taky by jsi byl smutnej.“ |
01:10:33 |
„A co umí tvůj muž?“ |
01:10:35 |
„No je spisovatel, píše povídky. |
01:10:38 |
Dělá scénáře k filmu.“ |
01:10:42 |
„No já jsem z American University ve Washingtonu a takovou pozici máme volnou a někoho hledáme.“ |
01:10:51 |
Střih. |
01:10:56 |
Naložili si svý saky paky na náklaďák a cestovali ze severu do hlavního města. |
01:11:07 |
Měli bohužel taky po cestě karambol, ale nikomu se nic nestalo, dobře to dopadlo. |
01:11:21 |
Arnošt učil, jeho znalosti angličtiny byly dost chabý. |
01:11:28 |
Když se ho děkanka ptala, jak si se studenty rozumí... |
01:11:34 |
Studentů se ptala, tak studenti řekli: |
01:11:38 |
„No, někdy mu nerozumíme, ale jsme s ním spokojený." |
01:11:43 |
Tak šel povinně do nějakýho kurzu. |
01:11:46 |
Vím, že si psal o velkej… poslali jsme mu slovník do Washingtonu, ale to byl normální slovník a on potřeboval ten velkej, aby si tam všechno našel. |
01:11:57 |
Začal tedy intenzívně studovat a tu angličtinu zvládnul. |
01:12:03 |
Děti ji zvládly snáz. |
01:12:05 |
Protože Evě bylo dvanáct, když odjela, Pepíkovi sedmnáct a rok předtím byl |
01:12:11 |
ještě tady z český školy byl v nějaký rodině jako se to i teď praktikuje, že děti jedou na rok někam, aby se naučily anglicky. |
01:12:22 |
Takže on vlastně uměl nejlíp. |
01:12:31 |
Já nevím, kolik máme času, jestli je to...? |
01:12:33 |
IV: Když tak jestli Vás můžu poprosit, že byste ještě něco řekla o Vašem životě po roce 45 vlastně. |
01:12:40 |
Vy jste říkala, kam jste nastoupila do práce, ale ještě jste nemluvila o rodině a o tom, jak se to vlastně odvíjelo dál až do dneška. |
01:12:48 |
Jestli to můžete nějak zmínit? |
01:12:51 |
HH: Byla jsem u tý firmy Treitel do roku 48, protože pan Treitel byl prohlášen za kapitalistu a musel platit mil... |
01:13:01 |
Tenkrát se platily nějaký pokuty, milionáři. |
01:13:04 |
Vím, že po všech příbuzných sháněl peníze, aby ho nezavřeli, aby moh ten obnos zaplatit. |
01:13:15 |
Tak uvažoval o emigraci a jeho dcera, to byla kamarádka tý mý sestřenice Věry, byla velká sionistka a toužila jet do Palestiny. |
01:13:31 |
A tu rodinu k tomu přiměla. |
01:13:35 |
Měli taky nějaký příbuzný v Palest... tehdejší Palestině. |
01:13:40 |
Odjeli a já jsem s účetním tý firmy tu firmu likvidovala a postupně jsem si hledala místo. |
01:13:52 |
A jeden z těch mauthausenských vězňů, kterej nám tehdy pomoh, pracoval v Československých textilních závodech. |
01:14:05 |
A zeptal se mě... |
01:14:06 |
A já jsem s ním byla ve styku, protože vůbec jsme s těmi vězni, který se k nám tak dobře zachovali, jsme pořád udržovali kontakt. |
01:14:16 |
Tak jsem říkala, že sháním místo. |
01:14:19 |
Tak sem přišel dopis, že můžu ihned nastoupit. |
01:14:26 |
Takže po skončení likvidace firmy jsem nastoupila na Československých textilních závodech, |
01:14:36 |
který se časem přeměnily na Ministerstvo spotřebního průmyslu. |
01:14:45 |
Pracovala jsem v různých odděleních. |
01:14:51 |
V oddělení vývozu a dovozu strojů, protože se psaly něm... německý a cizí objednávky, tak mě jazyková znalost byla docela platná. |
01:15:07 |
A potom později jsem se dostala do pasovýho oddělení, kde jsme za podniky, který pod ten celej resort patřily, vyplňovali dotazníky a vyřizo... |
01:15:21 |
To tehdy podniky nesměly jít na vyslanectví, třeba na francouzský a požádat si pro Zbrojovku Brno o vízum. |
01:15:30 |
Musely přes ministerstvo přes pasový oddělení. |
01:15:34 |
Tím způsobem se to praktikovalo. |
01:15:38 |
Takže tam jsem využila svý malý jazykový znalosti. |
01:15:49 |
V roce... |
01:15:53 |
Vím, že v roce 51, když byla aféra Šling, Slánský a tyhle. |
01:16:01 |
Tak si mě ředitel, |
01:16:06 |
tehdy to byly hlavní správy, |
01:16:09 |
tak si mě ředitel tý hlavní správy zavolal |
01:16:14 |
a řek mi, že ví, že nemám nic s těma, co jsou odsouzený společnýho a že mi věří. |
01:16:22 |
Takže mě nevyhodili, protože spoustě lidem se stalo, že je vyhodili. |
01:16:28 |
Třeba s námi pracoval nějakej pan Skalický, kterej byl jako anglickej voják, a ten letěl. |
01:16:35 |
Ten kádrově neprošel. |
01:16:41 |
To jsem zase přeskočila. |
01:16:43 |
Dřív jsem mluvila o tom pasovým oddělení, předtím byla ta hlavní správa. |
01:16:47 |
Tam jsem byla v tom oddělení těch dovozů strojů |
01:16:53 |
a pak teprve jsem byla v tom pasovým oddělení. |
01:16:58 |
A po roce šedesát... osm? |
01:17:03 |
Po roce 68 byly velký reorganizace. |
01:17:07 |
Ministerstva se sloučily. |
01:17:11 |
V tý budově, kde bylo Ministerstvo spotřebního průmyslu bylo Federální ministerstvo |
01:17:19 |
a my jsme šli na František, kde předtím bylo Ministerstvo těžkýho strojírenství. |
01:17:30 |
Tak... Prostě potom jsem chodila pracovat na František. |
01:17:35 |
Předtím jsem byla v pasovce na tom spotřebním a potom jsem byla v pasovce na tom těžkým. |
01:17:47 |
Dělala jsem ve vízovým oddělení, protože jsem měla chodit na vyslanectví a vyřizovat víza. |
01:17:57 |
Třeba na konz... konzulátě u Francouzů nebo u Němců nebo u Holanďanů. |
01:18:04 |
A... Vždycky jsem do kádrovýho dotazníku napsala, že můj bratr je v zahraničí s povolením československých úřadů, což byl asi dva roky, protože pořád mu doložku povolovali. |
01:18:24 |
Až jednoho dne ne a zase se vyplňoval dotazník a já jsem do dotazníku napsala, |
01:18:33 |
že bratr už je v cizině bez povolení československých úřadů. |
01:18:45 |
My jsme jezdili autem na ty různý ambasády a střídali jsme se. |
01:18:51 |
A jednou s mojí šéfovou jela jedna z nás, která mě znala ze spotřebního průmyslu. |
01:19:02 |
A v tom autě bylo rádio a v tom rádiu mluvil někdo posměšně o Sovětským svaze a nakonec řekli, že to byl spisovatel Arnošt Lustig. |
01:19:16 |
A ta Kája nevěděla nic lepšího, než tý šéfový říct: |
01:19:21 |
„No to je bratr naší paní Hnátový.“ |
01:19:25 |
A už byl průšvih. |
01:19:28 |
Přeřadili mě z vízovýho oddělení na oddělení doložek. |
01:19:32 |
Nevyhodili mě, protože už jsem v tý době byla rozvedená a byla jsem matka dvou dětí. |
01:19:39 |
Tak předvolali si mě, proč jsem jim neřekla, že bratr je v cizině. |
01:19:47 |
Tak jsem je požádala, aby se podívali do dotazníku, který jsem s naprostou časovou přesností a poctivostí vyplňovala. |
01:19:56 |
„No my jsme je nečetli.“ |
01:20:04 |
Do důchodu jsem mohla jít dřív, ale děti jsem měla až dost pozdě. |
01:20:11 |
O první dítě jsem přišla, potratila jsem. |
01:20:16 |
A když jsem byla v nemocnici, v Zemský, ležela jsem na sále, kde bylo st... |
01:20:23 |
Já nevím snad dvacet maminek a všechny sn.. byly šťastný, že si, že jim udělali potrat. |
01:20:31 |
A já jsem brečela a brečela a nemohla jsem se uklidnit. |
01:20:35 |
A jeden lékař se mě ujal a řek, |
01:20:42 |
že si mě prohlídne a že uvidí, co bude dál. |
01:20:49 |
No, zjistil, že mám neprůchodný porodní cesty tím strádáním, tím hladověním a že mě bude léčit. |
01:20:58 |
A byl tak důslednej, byl šestadvacátej ročník jako můj bratr, takže byl povinnej jako důstojník nastoupit na vojnu. |
01:21:08 |
Ale i na vojnu jsem musela... |
01:21:11 |
Vedla jsem si takovou knihu, mám ji schovanou, co všechno jsem musela měřit a musela jsem mu popisovat svý stavy. |
01:21:20 |
No, první, poprvé jsem otěhotněla... |
01:21:27 |
Vládík se mi narodil, když mi bylo 34 a druhý dítě mi doporučili, abych se snažila mít do dvou let, že to je nejvhodnější. |
01:21:41 |
Tak to se podařilo a byla to holka. |
01:21:45 |
Takže jsme byli šťastní a děti byly povedený. |
01:21:51 |
Maminka mi pomáhala. |
01:21:52 |
Do práce jsem měla nastoupit po čtyřech měsících, ale plně jsem kojila, užívala jsem si mateřství, ale musela jsem... měla jsem nastoupit. |
01:22:04 |
Trvali na tom. |
01:22:06 |
Tak lékařka mi pot.. napsala dopis, že plně kojím, tak jsem dostala dva měsíce neplacený dovolený. |
01:22:16 |
To uplynulo šest měsíců, já jsem pořád kojila. |
01:22:22 |
A tak usoudili, že bydlím blízko a že mě budou pouštět na kojení domů. |
01:22:30 |
Já jsem bydlela tady a ministerstvo bylo Na Poříčí. |
01:22:34 |
V Bu... Tam, co je teď Legi..., já nevím, jestli je tam ČSOB, ale byla tam Legiobanka. |
01:22:41 |
Je to původní budova Legiobanky. |
01:22:48 |
Takže jsem zavolala mamince, že můžu jít, maminka ho očistila, připravila ke kojení, já jsem přiběhla, |
01:22:57 |
Oč... Taky jsem použila, asi borovou vodou se omejvaj prsa, žejo. |
01:23:03 |
Už si to ani nepamatuju. |
01:23:06 |
Kluka jsem přikládala. |
01:23:09 |
No ne... ze začátku to snášel. |
01:23:14 |
Ale pak se mu to už nelíbilo, vždycky hlavičku odklonil stranou. |
01:23:20 |
Po deseti měsících jsem musela přestat. |
01:23:24 |
Asi už to mlíčko nebylo dobrý. |
01:23:26 |
To jsem vždycky běžela celou cestu tam i zpátky, abych se co nejmíň zdržela. |
01:23:33 |
Abych uspěla teda v tom svým zaměstnání. |
01:23:38 |
IV: Můžu se Vás zeptat, kromě těchhle zdravotních potíží, které jste popisovala, |
01:23:44 |
které zřejmě souvisely s vaším vězněním za války, |
01:23:47 |
měla jste ještě nějaké jiné problémy nebo něco, co by se vám vracelo, |
01:23:52 |
co by vás vracelo k té zkušenosti? |
01:23:56 |
HH: No můžu říct, že tak deset let po válce jsem pořád si představovala svýho tatínka, |
01:24:04 |
jak v plynový komoře se tísněj ty lidi a jeden šlape na druhýho, aby se dostal vejš ke vzduchu a jak musel strašně strašně zajít. |
01:24:19 |
To se mi vracelo snad dobrých deset let. |
01:24:24 |
A ráno když... my jsme spali s mamin..., tady spal bratr, on se oženil, ten gauč byl rozkládací, ten byl tady v tomhle rohu, tady spali oni, pak když se narodil Pepík, tak postýlka byla támhle v tom rohu. |
01:24:41 |
Věra spala v tom malým pokojíčku a my s maminkou jsme spaly vedle na manželských postelích. |
01:24:49 |
Maminka mi vždycky říkala: |
01:24:50 |
„Co se ti zase zdálo?“ |
01:24:52 |
Já jsem pořád naříkala v noci. |
01:24:56 |
Tak asi vedle mě to spaní nebylo lehký. |
01:25:06 |
No můj muž... Potom... |
01:25:09 |
Potom se Lustigovi odstěhovali. |
01:25:12 |
Maminka spala tady. |
01:25:15 |
Vládík tady a my vedle v tý ložnici s dcerou, která se po dvou letech narodila. |
01:25:26 |
No byli jsme šťastný, že máme páreček. |
01:25:31 |
Maminka se opravdu... Maminka nám hodně pomáhala. |
01:25:36 |
Když jsme přišli z práce, mohla jsem je doprovodit do kroužku, do cvičení, do hudebky, různě, kam potřebovali. |
01:25:45 |
Maminka nám uvařila, večer jsme dostali jídlo hotový na stůl. |
01:25:50 |
Mamince něco zbylo na druhej den k obědu. |
01:25:55 |
Ale můj muž tu zřejmě moc šťastnej nebyl, protože postrádal, jak později řek, postrádal soukromí. |
01:26:07 |
Tak dokaď byly děti malý, tak s tím minimálním soukromím to vydržel, |
01:26:16 |
ale potom, když bylo Hance dvanáct a Vládíkovi čtrnáct, tak odešel. |
01:26:25 |
Takže jsem byla sama. |
01:26:27 |
Měla... Vrátily se mi zas takový strachy, jak je dovedu životem dál? |
01:26:39 |
Ale děti by... opravdu si musím říct, že když jsem na muže jsem štěstí neměla, ale na děti jo. |
01:26:46 |
Ty byly tak uznalý, tak hodný. |
01:26:49 |
Sice v pubertě, kluk ne, ten měl úplně klidnou pubertu, ale dcera měla |
01:26:57 |
takovou tu správnou, jakou děti ve čtrnácti, v patnácti maj. |
01:27:03 |
Ale všechno se zvládlo. |
01:27:06 |
Vládík byl výbornej v matice, chodil do šachovýho kroužku, dostal se do gymnázia Nad Štolou. |
01:27:14 |
Hanka šla na grafickou průmyslovku. |
01:27:19 |
Vládík se dostal na vysokou, vybral si... |
01:27:30 |
jade... jadernou fyziku a Hanka šla na žurnalistiku. |
01:27:37 |
A to jsme pořád s maminkou táhly. |
01:27:40 |
Manžel nám tedy přispíval... povinně. |
01:27:48 |
Hanka se vdala první. Vládík se oženil potom. Oba... |
01:27:55 |
Vládík se oženil potom. |
01:28:00 |
Oba... |
01:28:01 |
Vládík měl první dcer... vn... dceru, Barušku. |
01:28:06 |
Ta teď končí univerzitu, bakaláře už má. |
01:28:13 |
Ten... Ten druhej byl kluk. |
01:28:17 |
Ten se tedy moc učit nechtěl a momentálně pracuje manuelně a školu, kterou začal, miloval vlaky a nádraží, dopravní průmyslovku nedodělal a teď ji dělá dálkově. |
01:28:32 |
A dcera má tři děti. |
01:28:35 |
Lindu, ta teď dodě... byla promovaná na vysoký ekonomický, takže jsem jí poprvý mohla říct paní inženýrko. |
01:28:45 |
Diplomovou práci mi dala, mám ji tady k přečtení. |
01:28:48 |
A teď dělá druhou diplomovou práci, protože studovala střední školu ve Francii, přihlásila se na svým gymnáziu, že bude dělat zkoušky do Nîmes. |
01:29:01 |
Jen zkusmo. |
01:29:02 |
A povedlo se, takže střední školu dělala ve Francii a tu francouzštinu... nenechala a i na... přihlásila si ji i na filozofický fakultě. |
01:29:15 |
Takže tu VŠE má hotovou a dodělává teď filozofickou fakultu. |
01:29:25 |
No po válce jsem vůbec nebyla schopná nic říct. |
01:29:29 |
A děti, když byly větší, tak mi dokonce i vyčítaly, že kdyby jim babička neřekla, co se dělo za války, že ode mě nic nevěděly. |
01:29:40 |
Ale já jsem, já jsem nemohla. |
01:29:43 |
Já jsem měla takový vnitřní trauma. |
01:29:47 |
Nebylo, nebylo to možný. |
01:29:51 |
Až teprve v posledních letech, když potřebujou někde ve škole, abych jim něco vyprávěla, tak to dokážu. |
01:30:06 |
IV: Vaše děti, Vaše vnuč... vnuci Vás zeptají vlastně nebo...? |
01:30:13 |
HH: Ano, ptali, ptali se a teď, teď už můžu, teď už o tom můžu mluvit. |
01:30:20 |
Všichni, všichni znají průběh celý tý anabáze a velice, velice se, velice se o to zajímají. |
01:30:37 |
Hanka si, pardon, to je dcera, Linda si vzala jako téma nějaký práce, |
01:30:51 |
jak zabili tu Elišku Hrůzovou |
01:30:54 |
IV: Hilsneriádu. HH: Hilsne.. Hilsneriádu. |
01:30:58 |
Vím, že mý kamarádky Helgy Hoškový, hm, dcer... vnučka si vzala zase odsun Němců v pětačtyřicátým roce. |
01:31:10 |
Takže ty děti pořád v tom žijou. |
01:31:15 |
IV: S vaším bratrem jste se viděla potom kdy? |
01:31:19 |
HH: Když odjel do tý Ameriky? |
01:31:24 |
Jezdila za ním maminka, psali jsme si. |
01:31:31 |
A když maminka umřela, tak Arnošt řek: |
01:31:33 |
„Tak teď bys mohla přijet ty.“ |
01:31:36 |
A já jsem pracovala přesčas do třiašedesáti a když mě tedy pozval, tak jsem ukončila pracovní poměr, abych snadno, snáz dostala výjezdní doložku s potvrzením, že mě bude živit. |
01:31:57 |
A viděla jsem se s ním poprvé v tom roce sedm..., když mu bylo třiašedesát. |
01:32:04 |
Bylo to nádherný. |
01:32:08 |
Přijela jsem tam na kolečkový židli. |
01:32:10 |
To mi, to si ze mě dělal legraci, protože jsem měla tolik věcí, který jsem chtěla vzít, že bych to byla neunesla. |
01:32:17 |
A moje sousedka,která bydlí tady vedle a jezdila za dcerou, která žila v emigraci v Římě, vždycky taky jezdila na tý kolečkový židli, aby pobrala věci, který dceři chtěla přinést. |
01:32:31 |
Tak říkala, že jsem přijela jako Švejk na kolečkový židli. |
01:32:37 |
Ten pobyt byl bezvadnej. |
01:32:41 |
V San Diegu žije moje kamarádka, která se mnou prodělala..., |
01:32:47 |
s kterou jsem se seznámila asi ve čtrnácti letech, když, když prostě už Židi byli stranou. |
01:32:57 |
Kamarádily jsme se spolu i v Terezíně. |
01:33:01 |
Moje maminka ji měla hrozně ráda, protože když jsem byla zařazená tehdy do transportu, |
01:33:07 |
tak první vylezla na kavalec a zeptala se, s čím mi může pomoct. |
01:33:11 |
To jí maminka nikdy nezapomněla. |
01:33:14 |
Ona vystudovala medicínu, vzala si lékaře a v roce 65 usoudili, že tady jim pšenice nepokvete a odjeli přes Vídeň do Ameriky. |
01:33:27 |
Velice dobře se uchytili. |
01:33:31 |
Říkala, že by mě taky ráda viděla, tak to s Arnoštem domluvili. |
01:33:35 |
Byla jsem měsíc ve Washingtonu, měsíc v San Diegu, vzali mě do Hollywoodu, do Los Angeles, do San Francisca, kde žila taky jedna holka, která s náma byl v Terezíně. |
01:33:50 |
Takže jsem byla i v San Franciscu. |
01:33:55 |
Hezky jsem si to tam prošla, pak jsem se zase vrátila do Washingtonu, prošla jsem všechny muzea, co jsem mohla. |
01:34:02 |
Přečetla jsem si všechny knihy, který tady byly zakázaný. |
01:34:06 |
Ráno Arnošt vstával ve čtyři a psal a já jsem se vzbudila a četla jsem dychtivě, protože jsem tady k tomu neměla přístup. |
01:34:19 |
Takže ten pobyt v Americe byl bezvadnej. |
01:34:23 |
Myslel jsem, že v Americe jsou samý štíhlý lidi a la Greta Garbo, ale byla jsem překvapená, jaký buclíky jsem tam potkávala. |