Soubor „AGFl_AV.22.1029.mp4“
| Název souboru ve složce | AGFl_AV.22.1029.mp4 |
|---|---|
| Folder name | |
| Zdroje | KZ-Gedenkstätte Flossenbürg Signatur: AGFl AV.22.1029 |
| Velikost souboru | 228.67 MB |
| Velikost | 640px × 480px |
| Náhled | |
| Reference | |
| Délka | 00:34:17 |
| Poměr velikosti | 4:3 |
Vytvořeno 20.08.2014 08:45:36
Poslední změna 02.01.2023 13:16:17
Titulky souboru „AGFl_AV.22.1029.mp4“
| 00:00:01 | IV: Zmínila jste se o onom únorovém velkém náletu na blízké Drážďany, |
| 00:00:08 | můžete k tomu něco říci? |
| 00:00:09 | HH: No těm, tomu velkýmu náletu předcházely ty přelety. |
| 00:00:13 | Tam bylo... měli jsme spousta alarmů, náletů, |
| 00:00:18 | pamatuju si, že nás – já myslím, že jestli nás vůbec pouštěli, ne nás... |
| 00:00:23 | Jednou nás snad pustili do krytu, |
| 00:00:25 | ale potom se jim to, protože sami měli strach, že jo, |
| 00:00:29 | tak potom rozhodli, že nás do krytů vůbec pouštět nebudou, |
| 00:00:32 | jenom se v továrně zhaslo. |
| 00:00:35 | A to si pamatuju, že první moje,,, nám bylo v podstatě jedno, jestli... |
| 00:00:38 | Víte, že nám bylo úplně jedno, jestli to tam uhodí, nebo ne. |
| 00:00:41 | Moje myšlenka byla jediná, jako nechtěla jsem tam zůstat sama, |
| 00:00:44 | takže protože maminka dělala v druhým patře a já v prvním, |
| 00:00:47 | a to jediný, co jsem udělala, že jsem honem utíkala do druhýho patra. |
| 00:00:50 | A pak jsme tam byly s maminkou spolu, to bylo zhasnuto |
| 00:00:53 | a my jsme seděly, dokonce jsme si případně i lehly, |
| 00:00:57 | já jsem se i naučila - taky dodneška dokážu spát v jakékoliv poloze a kdekoliv |
| 00:01:01 | my jsme si lehly na tu chvíli třeba na ty stoly, |
| 00:01:04 | na ty pracovní stoly a spaly jsme. |
| 00:01:06 | My jsme, jenom jsem... byla jsem prostě s maminkou spolu |
| 00:01:09 | a teď jsme čekaly – uhodí, neuhodí. |
| 00:01:11 | Ale oni měli strach teda, teda oni myslím tím ty Němce. |
| 00:01:14 | Tak oni strašně jako utíkali do skle..., do krytu |
| 00:01:18 | a dokonce si pamatuju, že jednou nějak utíkali a jeden si z nich zlomil nohu, jak utíkal, |
| 00:01:23 | a my jsme z toho měli hroznou radost. |
| 00:01:25 | No, a pak si pamatuju teda ten velký nálet, |
| 00:01:27 | to asi týden bylo rudý nebe. |
| 00:01:29 | To je asi 30 kilometrů odtamtud vzdálený, |
| 00:01:32 | tak jsme viděli to rudý nebe a viděli jsme po silnici uprchlíky. |
| 00:01:37 | A Vy se asi budete ptát na pocity. |
| 00:01:40 | My jsme z toho měly radost, říkaly jsme: „A už na ně došlo, táhnou jako my.“ |
| 00:01:43 | Takže jsme se i docela těšily. |
| 00:01:46 | IV: Měli jste tam vůbec... nebo měly jste možnost sledovat nějaké reakce |
| 00:01:50 | od právě civilního obyvatelstva v tom Freibergu, nebo? |
| 00:01:53 | HH: My jsme vůbec nepřišly s lidma do styku. |
| 00:01:55 | Ten jedinej člověk byl ten mistr |
| 00:01:57 | a kromě nás tam v tý továrně pracovali ještě nějaký Francouzi a Italové, |
| 00:02:02 | ale ty měli samozřejmě, ty měli jiný podmínky. |
| 00:02:04 | Ty bydleli, já nevím, oni bydleli někde... |
| 00:02:06 | Oni mohli jít, že jo, po práci, oni šli volně domů. |
| 00:02:09 | A my jsme měli zakázáno se s nima stýkat. |
| 00:02:12 | Ale sem tam samozřejmě k tomu i došlo, |
| 00:02:15 | dokonce se pama... si pamatuju, že se tam odehrál takový nějaký milostný román |
| 00:02:20 | a dokonce který snad i s happy endem... |
| 00:02:22 | Myslím, že oni potom – takže ten, teď nevím, jestli to byl nějakej Ital, |
| 00:02:25 | se tam zamiloval do jedný tam někde, a my jsme to vždycky všichni tam jako hlídali, že jo, |
| 00:02:29 | a dávali jim možnosti, že někde u la..., u záchodů, |
| 00:02:32 | tam někde se jako mohli sejít. |
| 00:02:34 | A on jí vždycky přinesl jako nějakej kousek toho chleba nebo něco, |
| 00:02:37 | takže i takováhle nějaká love story se tam odehrála |
| 00:02:41 | a která myslím snad i přetrvala do, do míru. |
| 00:02:44 | Ale jinak jsme s nima nesměli mluvit |
| 00:02:46 | a oni měli teda lepší podmínky, než my. |
| 00:02:48 | Ale nesm... Ale jinak my jsme nepřišli s lidma vůbec do, vůbec jsme nepřišly do styku. |
| 00:02:53 | My jsme šly v tý koloně tam, v koloně zpátky. |
| 00:02:55 | IV: Jak to tam vypadalo se stravováním? |
| 00:02:59 | HH: Se stravováním - to bylo velice jednoduchý: |
| 00:03:02 | takže ráno jsme dostali takzvaný kafe, černou vodu, |
| 00:03:05 | v poledne jsme dostávaly nějakou polívku, |
| 00:03:08 | do, zase do takový misky, ale měly jsme lžíci, |
| 00:03:11 | tam jsme měly lžíci a misku. |
| 00:03:13 | No, ta polívka, no tak to byly takový, že v tom plavalo všechno, |
| 00:03:17 | takový možný, nějaký brambory, maso žádný, |
| 00:03:20 | občas takovej nějakej proužeček nějakýho masa, |
| 00:03:23 | většinou nějakej ten tuřín nebo nějaký takový polívky řídký. |
| 00:03:27 | A večer zase buď někdy i ta polívka, |
| 00:03:29 | anebo zas to kafe. |
| 00:03:31 | Pak jsme praco..., fasovaly asi jed..., myslím takovej kousek chleba, |
| 00:03:35 | asi 30 deka chleba {odkašlání}, |
| 00:03:37 | myslím, že jsme to fasovaly na dva nebo na tři dny, |
| 00:03:40 | a k tomu na den myslím asi buď lžíci cukru, |
| 00:03:45 | nebo dvě deka margarínu. |
| 00:03:47 | Jednou tejdně myslím kolečko salámu {kašlání}, |
| 00:03:51 | pardon, {kašlání} to bylo asi všechno. |
| 00:03:54 | Pardon, můžete... Nebo... |
| 00:03:57 | CM: Určitě...Vysychaj hlasivky... A můžeme... |
| 00:04:02 | HH: Fasovaly jsme teda těch 30 deka chleba. |
| 00:04:04 | Člověk potřeboval velice silnou vůli |
| 00:04:07 | a rozdělit si tuhletu dávku na ty dva dny nebo na jak dlouho to bylo, |
| 00:04:11 | protože bylo, byli taky i jedinci, který to prostě nevydrželi - |
| 00:04:16 | my jsme měly hlad - a snědli to najednou. |
| 00:04:18 | To bylo krutý a pak měli, pak měli třeba celej den nebo celej druhej den hlad. |
| 00:04:22 | Dokonce si pamatuju, jo, musela jste, aby aspoň ten kousíček, |
| 00:04:27 | aby člověk měl, ale pořád jako něco. |
| 00:04:29 | Třeba jsme si jenom kously, ale nemohly jsme to sníst najednou, |
| 00:04:33 | protože to bylo - najednou se sice ten hlad třeba zasytil, |
| 00:04:36 | ale pak už nebylo nic. |
| 00:04:38 | Takže bylo důležitý si dovést hospodařit s tímhletím chlebem. |
| 00:04:43 | Dokonce, to si pamatuju, že právě třeba během těch, během těch náletů, |
| 00:04:47 | když jsme tam seděly po tmě s maminkou, |
| 00:04:48 | a teď jsme měly takový veliký dilema a říkaly jsme: |
| 00:04:51 | „A co kdybysme snědly ten kousek toho chleba.“ |
| 00:04:54 | A někdy jsme řekly: „Tak ho sníme.“ |
| 00:04:56 | Ale byly jsme dvě a dokonce jsme s maminkou – |
| 00:04:58 | protože třeba taky bylo důležitý, jakej kousek jste dostala. |
| 00:05:01 | Sytější třeba byla patka, to byla jako důležitý, |
| 00:05:05 | čili ta patka, že jo, ta je nějak sytější, |
| 00:05:07 | tak třeba jedna z nás měla patku a druhá měla ten krajíc, |
| 00:05:10 | my jsme se tak jako dělily, tak jsme snědly půl tý patky a půl toho, |
| 00:05:14 | abychom měly všechno stejný. |
| 00:05:16 | No a někdy jste třeba při tom náletu si třeba kousek vzaly, |
| 00:05:19 | ale bylo to veli... velikej vnitřní boj, |
| 00:05:21 | vydržet, nesníst najednou. |
| 00:05:24 | To bylo velice důležitý, udržet si aspoň teda to minimum tý stravy, |
| 00:05:28 | ale aby se úplně nevyhladovělo. |
| 00:05:30 | IV: Jak tam, pokud tam vůbec byla, vypadala nějaká lékařská péče? Nebo nějaký... |
| 00:05:36 | HH: Lékařská... no tak měly jsme tam, měly jsme, byla mezi námi jedna – |
| 00:05:40 | ty Slovenky měly jednu doktorku |
| 00:05:42 | a my jsme tam měly taky. |
| 00:05:44 | No tak něco existovalo, |
| 00:05:45 | ale vždyť nebyly skoro žádný - žádný léky, nebylo nic, něco tam minimálně. |
| 00:05:50 | Byla tam dokonce i marodka, |
| 00:05:52 | dokonce si pamatuju, že jedna tam měla záchvat slepýho střeva |
| 00:05:56 | a že jí nějak i operovaly tam a ona to dokonce i přežila, |
| 00:05:59 | tady ta to přežila. |
| 00:06:02 | Ale jinak na tu marodku, když měl někdo velkou horečku |
| 00:06:06 | nebo něco, tak se tam dostal. |
| 00:06:07 | No, moc tý péče nebylo. |
| 00:06:09 | Já si pamatuju, měla jsem jednu velkou angínu. |
| 00:06:13 | Teď se budete smát, ale i tak, i tak, i tak to třeba řeknu. |
| 00:06:16 | Já si pamatuju, že bylo na Vánoce, jsme fasovaly jednu sytější tu polívku. |
| 00:06:22 | Byla s nudlema a byla sytější |
| 00:06:24 | a já jsem měla ale zrovna angínu a měla jsem velkou horečku |
| 00:06:28 | a my jsme měli tu sytou polívku a já jsem ji - a já jsem ji zvrátila. |
| 00:06:31 | Vy se mně budete smát, mně tý polívky je snad dodneška líto. |
| 00:06:34 | Mně to bylo tak líto, jednou něco sytějšího, a já jsem jí zvrátila. |
| 00:06:38 | Je to myslím možná důležitý do toho to říct. |
| 00:06:41 | IV: No tak, to je pochopitelný, protože... |
| 00:06:41 | HH: Jo, ano, dodne… dodneška lituju tu polívku, co jsme tenkrát nemohla sníst. |
| 00:06:47 | IV: Zmiňovala jste se o tom, že ten režim tam byl v tom Freibergu velmi přísný |
| 00:06:53 | a všechno tak bylo striktně dirigováno, |
| 00:06:55 | kdy se dostává jídlo, kdy se chodí do práce... Čím vším to vlastně prostupovalo? |
| 00:06:59 | HH: Vším, dokonce jsme měly povoleno dokonce, |
| 00:07:03 | i kdy jsme směly jít na záchod. |
| 00:07:05 | A na to jsme se musely třeba dovolovat, že jo, |
| 00:07:08 | nemohly jsme tam jít samy, to zase šel někdo s námi jako doprovod. |
| 00:07:10 | Ale vím, že jednou třeba z nějak, z nějakýho důvodu, byl nějakej trest, |
| 00:07:15 | to taky, já už nevím proč všechny ty tresty byly, |
| 00:07:18 | a že nám zakázali jít na záchod. |
| 00:07:20 | Těch 14 hodin... |
| 00:07:22 | A pak jsme stály a na to mám osobní vzpomínku na tohle: |
| 00:07:26 | Teď jsme stály ještě zase, protože my jsme stály neustále ty apely, |
| 00:07:30 | jsme stály ten apel než jsme šly do práce, |
| 00:07:33 | v těch barácích, pak jsme stály apel před nástupem do práce v tý továrně, |
| 00:07:38 | pak jsme stály apel před odchodem do prá... z práce tam |
| 00:07:42 | a zase doma a teď si pamatuju, že po těch čtrná..., dvanácti nebo čtrnácti hodinách, |
| 00:07:46 | kdy jsme nesměly na ten záchod, jsme stály apel v tý hale. |
| 00:07:49 | Já jsem stála takhle před maminkou nebo za ní, já nevím |
| 00:07:52 | a teď jsem říkala: „Mami, já už to nevydržím...“ |
| 00:07:54 | Prostě teď to nebylo… A ona říká: „Tak prostě, tak to pusť.“ |
| 00:07:57 | A já jsem to udělala a teď si pamatuju a já jsem z toho pak měla radost {úsměv} – |
| 00:08:01 | ten scharführer, ten takhle chodil, teď to takhle teklo, že jo, |
| 00:08:04 | mně pod nohama k němu do, pod nohama, |
| 00:08:07 | louže, a on v tom chodil. Ale nic neřek. |
| 00:08:09 | Já jsem prostě musela, prostě na ten záchod nás nepustili. |
| 00:08:12 | Já si pamatuju, že to takhle dopadlo, to mám osobní vzpomínku. |
| 00:08:16 | IV: Zmiňovala jste se o tom, že to bylo třeba za trest. |
| 00:08:19 | Jaký tresty tam vůbec třeba fungovaly? |
| 00:08:22 | HH: No, jednou taky, to si taky i docela pamatuju, to byl takovej..., |
| 00:08:26 | protože ona, ona krad... krad... |
| 00:08:29 | My jsme, že jo, my jsme měly toho jídla tak strašně málo |
| 00:08:32 | a teď jsme to ale tolerovaly, věděly, jsme, že to bylo život... |
| 00:08:35 | a každej ten krajíček chleba byl životně důležitej |
| 00:08:39 | a jedna tam byla, že kradla. |
| 00:08:41 | No ona kradla z hladu, |
| 00:08:42 | ale my jsme to nemohly, že jo... co kradla, kradla ten chleba, |
| 00:08:45 | nic jinýho tam nemohla. |
| 00:08:46 | Takže ono, takže to někdo snad na ni jako, jako to nějak na ni nějak udal. |
| 00:08:51 | Takže si pamatuju, že na tom apelu tenkrát ji hrozně zfackoval |
| 00:08:54 | a tak a možná, že todle byl třeba ten... protože potom jsme ještě všichni měli ten trest, |
| 00:08:58 | já už nevím, takováhle nějaká věc se mohla stát, |
| 00:09:01 | tak to vím, tak to byla to třeba s tím povolením jít na záchod. |
| 00:09:06 | IV: Asi s těmi množícími se spojeneckými nálety jste možná mohly už mít dojem, |
| 00:09:12 | že třeba ta válka se nějak blíží ke konci… |
| 00:09:13 | HH: No ne, no my jsme se samozřejmě těšily, jsme se těšily, |
| 00:09:16 | že to už to, vždyť vám říkám, jsme se těšily, že hořej Drážďany, |
| 00:09:20 | těšily jsme se, že oni utíkaj |
| 00:09:22 | a těšily jsme se, že už jsou tam |
| 00:09:24 | a že už to teda snad brzy bude. |
| 00:09:26 | Což by bejvalo taky v podstatě brzy bylo, |
| 00:09:29 | protože pak už se ta fronta blížila. |
| 00:09:32 | My už jsme dokonce slyšely nějaký de- detonace, |
| 00:09:35 | který už nebyly tak daleko, |
| 00:09:37 | dokonce byly takový zprávy, že se říkalo: |
| 00:09:39 | „Jsou už v Görlitz a Bautzen.“ |
| 00:09:41 | Já si tydlety dvě jména dodneška pamatuju, když tam tudy jedu, |
| 00:09:44 | Görlitz a Bautzen, když to čtu, tak vždycky si pamatuju. |
| 00:09:47 | Ano, to byly zase takový ty zprávy, který takhle postupovaly. |
| 00:09:50 | Možná, že to bylo o něco dřív, než to bylo, |
| 00:09:53 | ale byli už v Görlitz a v Bautzen, |
| 00:09:54 | takže už jsme říkaly: „Už tady musejí brzy bejt.“ |
| 00:09:57 | Aby – taky by byli, ale - protože, my jsme byly odsouzený, |
| 00:10:03 | že jo, to byla, konečné řešení židovské otázky. |
| 00:10:06 | To bylo rozhodnuto v konferenci ve Wannsee už v roce, kolik, dvaačtyřicet? |
| 00:10:12 | My jsme byli všichni odsouzeni k zániku, k smrti, |
| 00:10:16 | jenomže voni do poslední chvíle využívali ty naše síly na tyhlety otrocký práce. |
| 00:10:21 | Ale válka se blížila ke konci, |
| 00:10:24 | fronta se blížila k nám a oni měli za úkol nás zlikvidovat. |
| 00:10:28 | A my – nemohli nás nechat osvobodit |
| 00:10:32 | a ta fronta už byla tak velice blízko |
| 00:10:35 | a nevím už kolikátýho to bylo dubna… |
| 00:10:38 | Nevím kolikátýho to bylo dubna, ale v noci nás vzbudili a ale, že jo: |
| 00:10:46 | „Schüssel und Decken mitnehmen“, |
| 00:10:48 | takhle já jsem se učila německy. |
| 00:10:50 | Takže všechny ty rozkazy, befehly, byly v němčině. |
| 00:10:54 | Sbalily jsme si teda svoji deku a tu misku a v noci nás hnali zase na to... |
| 00:10:59 | A my jsme měly velikánský – já jsem měla v podstatě mockrát štěstí, |
| 00:11:03 | jednak, že jsem třeba prošla tou selekcí osvětimskou. |
| 00:11:07 | A tehdy vlastně začínali po celým Německu, |
| 00:11:11 | že jo, byly ty pracovní tábory |
| 00:11:13 | a oni je začali stahovat z těch táborů do těch hlavních mateřských táborů, |
| 00:11:18 | protože v těchhle táborech se sice taky umíralo, |
| 00:11:21 | umíralo se hlady a nemocema a vysílením, |
| 00:11:23 | ale nebyly tam plynový komory |
| 00:11:25 | a oni nás potřebovali, už to šlo ke konci, potřebovali nás zlikvidovat, rychle, |
| 00:11:29 | takže nás dováž..., dováděli ty vězně z těch pracovních táborů do těch mateřskejch táborů |
| 00:11:36 | a většinou šli, to jsou ty pověstný pochody smrti, že jo, |
| 00:11:41 | ten, kdo nemohl dál jít, buď umřel, nebo ho zastřelili, a to jsou ty pochody smrti. |
| 00:11:46 | A my jsme měly zas to velký štěstí, |
| 00:11:48 | že nás – byl to teda transport smrti taky – |
| 00:11:51 | ale my jsme nešli, nás vezli, |
| 00:11:52 | takže to bylo, tady myslím, že kdybychom byly šly pešky, |
| 00:11:57 | tak jsme nedošly. Maminka určitě už ne. |
| 00:11:59 | Maminka byla už strašně zesláblá, |
| 00:12:01 | dokonce ona šla do Osvětimi těsně po zápalu plic třeba. |
| 00:12:05 | A tak jsem měly to relativní štěstí, že jsme nešly pěšky, |
| 00:12:11 | ale nacpaly nás zase, tentokrát do votevřenejch vagónů, |
| 00:12:15 | byly to vagóny vod uhlí. |
| 00:12:16 | No a jely jsme a chtěli nás dovézt do Flossen... |
| 00:12:21 | chtěli nás odvézt do Flossenburku. |
| 00:12:24 | To už bylo ale v dubnu, Flossenburk už ale byl přece mezitím osvobozen - |
| 00:12:28 | jednak a za druhý všude byly už rozbitý tratě. |
| 00:12:33 | A my jsme byli, teď nevím, jestli 12 nebo asi 14 dní, |
| 00:12:36 | 12 dní snad, 12 nebo 14 dní jsme byli na cestě |
| 00:12:40 | a teďka pořád snažili někam s náma dojet. |
| 00:12:43 | Vždycky jsme stá- stáli někde na nádraží, |
| 00:12:47 | někde na slepý koleji a zase jsme jeli dál. |
| 00:12:50 | Mám několik vzpomínek na to, protože jsme nakonec projížděli i českou, Čechy, |
| 00:12:55 | jeli jsme, v Klatovech, Horní Bří... Horní Bříze a v Plzni a tam. |
| 00:13:01 | A voni neměl... my jsme jeli opravdu už úplně – |
| 00:13:04 | jednak byla hrozná zima ještě, |
| 00:13:05 | pršelo taky někdy celou noc |
| 00:13:07 | a neměli vůbec jsme co, co k jídlu. |
| 00:13:10 | Oni už ale neměli nám co dát k jídlu. |
| 00:13:11 | Jednou si pamatuju, že snad tam ti aufseherky šly někam na pole |
| 00:13:15 | a tam někde sebraly brambory |
| 00:13:17 | a my jsme dostaly každá jednu bramboru |
| 00:13:20 | a pak zase čtyřiadvacet hodin nic. |
| 00:13:22 | Pak nám daly jednou lžičku cukru a zase nic. |
| 00:13:26 | Jednou jsme stáli tam někde Trýbčice, myslím, že se to jmenuje česky Třebochovice {Třebušice}, |
| 00:13:31 | německy to bylo Triebschitz, je to někde u Mostu. |
| 00:13:34 | Tam jsme stáli u nějakýho lágru |
| 00:13:37 | a tam nám dokonce dali dva – každá jsme dostaly hrníček tako... takzvanýho kafe. |
| 00:13:43 | Jsme nevěděly zase co – jestli to máme vypít nebo, vždyť jsme byly špinavý, |
| 00:13:47 | dostaly jsme cestou vši, tak jestli se, tak jsme s maminkou rozhodly, |
| 00:13:51 | že s jedním tím hrníčkem jsme se umyly |
| 00:13:53 | a druhej jsme vypily. |
| 00:13:55 | Tak za těchhle podmínek jsme byli na cestě skoro 14 dní. |
| 00:13:58 | A... Jo, a v těch českých stanicích, v tý Český Bříze, v Horní Bříze, |
| 00:14:04 | v Klatovech a v Plzni, |
| 00:14:06 | nám lidi z toho města přinesli velikánskej hrnek polívky |
| 00:14:12 | a rozdělovali nám to, takže jsme dostali polí-, jednou někde polívku, |
| 00:14:16 | někde jsme dostali chleba |
| 00:14:18 | a pak jsme jeli zase dál. |
| 00:14:22 | Už je dokonce přemlouvali toho scharführera, |
| 00:14:25 | ať nás tam nechá, že se o nás postaraj. |
| 00:14:27 | Ten jako ne... Takže oni nás... |
| 00:14:29 | A konečně jsme dojeli do Budějovic |
| 00:14:32 | a tam jsme zaslechli, jak se nádražáci tam bavili něco o Mauthausenu. |
| 00:14:36 | A v tý době tam byla taky mezi námi jedna, která byla z Třeboně. |
| 00:14:42 | Tam to znala ten kraj a deset lidí myslím tenkrát z toho vlaku vyskočilo |
| 00:14:48 | a prostě došli pěšky a zachrá... |
| 00:14:51 | Já jsem tenkrát taky chtěla vyskočit – teda vyskočit... |
| 00:14:54 | My jsme, my jsme nejedli, takže ani na ten záchod jsme nepotřebovali. |
| 00:14:58 | Jednou denně ale nás pouštěli dolů pod vagóny na tuto potřebu, |
| 00:15:03 | a to si pamatuju, že jsem pořád se dívala zespod na ty vagóny, |
| 00:15:06 | jak to vypadá, že kdyby si tam člověk lehnul, |
| 00:15:08 | jestli by to bylo možný. |
| 00:15:10 | Teď jsme ale nevěděli, jak vypadá zespod lokomotiva, |
| 00:15:13 | a nevěděli jsme, jestli pojedeme tím, nebo tím druhým směrem. |
| 00:15:16 | No tak jsem pořád o tom uvažovala, maminku jsem nějak… |
| 00:15:20 | Maminka říkala, že by nemohla utíkat, že byla prostě už tak slabá, |
| 00:15:23 | no, zkrátka jsme neutekly a jeli... |
| 00:15:27 | a konečně jsme teda jely směr Mauthausen |
| 00:15:30 | a 29. dubna jsme dojeli do Mauthausenu. |
| 00:15:36 | IV: A jak to vypadalo tam? |
| 00:15:38 | HH: Dojeli jsme do Mauthausenu a to už jsme teda věděli, |
| 00:15:42 | to už jsme nebyli tak naivní jako před tím Osvětim..., před Osvětimí. |
| 00:15:47 | Hnali nás, my jsme se viděli tam potom na nádraží – |
| 00:15:50 | tam byly, že jo, okna, tak jsme se ve skle viděly, |
| 00:15:53 | jsme se vůbec nepoznaly, jak jsme vypadaly za těch 12 dní. |
| 00:15:56 | Šly jsme na – to je krásná krajina, |
| 00:15:58 | já jsem tam byla před pár lety se podívat |
| 00:16:01 | a tu krajinu jsem vůbec nevnímala. |
| 00:16:03 | Tam bylo krásně, to už bylo, to už bylo... |
| 00:16:05 | Teplo docela ten den, že jsme pily tam, z nějaký strouhy jsme pily vodu. |
| 00:16:10 | Vždyť jsme byly tak strašně..., jsme nepily celou tu dobu. |
| 00:16:12 | A šly jsme nahoru, nás hnali do toho lágru. |
| 00:16:16 | Já si pamatuju, že jsem se s maminkou loučila, |
| 00:16:19 | předtím jsem ještě, dokonce to píšu v nějakým ve svým deníku, |
| 00:16:23 | že jí děkuju za všechno, jestli ona se sejde s tatínkem, a já ne, |
| 00:16:26 | tak i jemu, že děkuju, prostě jsme se loučily, říkaly jsme: „To je konec, tohle nemůžem...“ |
| 00:16:31 | No ale došly jsme tam a zase - to bylo naše štěstí, |
| 00:16:36 | že ta cesta trvala tak dlouho, |
| 00:16:38 | protože asi dva dny předtím tam se přestalo plynovat. |
| 00:16:42 | Došel jim plyn, začla, začal už zasahovat Červenej kříž, |
| 00:16:47 | takže kdybychom tam byly přijely o dva dny dřív, tak jsme šly do plynu. |
| 00:16:52 | Ale nestalo se a byly jsme tam... |
| 00:16:57 | Dokonce cestou tam, v těch... cestou v těch otevřených vagonech, |
| 00:17:02 | myslím, že zrovna tam někde u těch, u těch Trýbčic {Třebušice}, |
| 00:17:06 | se narodilo jedno dítě, se narodilo dítě. |
| 00:17:09 | Celkem pět těhotných žen jsme měli v tom našem transportu, |
| 00:17:12 | ale všechny byly ve třetím měsíci, když jsme šly z Terezína do ..., |
| 00:17:17 | teda tyhle všechny tři. |
| 00:17:18 | Ty ostatní nevím ty osudy, |
| 00:17:20 | ale ty naše, ty byly nějak ve tře... asi ve třetím měsíci, |
| 00:17:23 | takže to nehlásily a všechny doufaly, |
| 00:17:27 | že do tý doby bude konec. |
| 00:17:29 | A to jedno dítě, to byla nějaká Slovenka, |
| 00:17:32 | to se narodilo v tom otevřeným vagoně, |
| 00:17:34 | a jedna, Věra Hánová {Hoffmanová?}, porodila dítě ještě, |
| 00:17:39 | prostě hned druhý den po příjezdu. |
| 00:17:42 | Věra už zemřela a ta její dcera Eva, |
| 00:17:45 | to je náš nejmladší vězeň, bylo jí letos pětašedesát, ta přežila. |
| 00:17:52 | No a nás tam, bylo to příšerný, a pak tam některý tam u... |
| 00:17:58 | Jo zase nějak nám svlíkly to, co jsme měly, |
| 00:18:03 | daly nám voblečení nějaký – |
| 00:18:06 | to byl mužskej lágr – dostaly jsme nějaký jako prádlo, |
| 00:18:09 | pánský, spodky nějaký, a košile, relativně čistý. |
| 00:18:14 | Pak jsme přišly na to, že to bylo zavšivený, |
| 00:18:16 | snad záměrně, protože vši, že jo, přenášejí tyfus. |
| 00:18:19 | Pár se jich dostalo do nějakýho baráku a nějaká skupina, |
| 00:18:23 | v který jsem zrovna byla já, |
| 00:18:25 | nás odvedli přes ty pověstný mauthausenský schody dolů, |
| 00:18:29 | do nějakýho takovýho velikýho baráku, |
| 00:18:32 | jmenovalo se to Wiener Graben. |
| 00:18:34 | Byl to opravdu nějakej jako hrob... |
| 00:18:36 | A tam jsme žily, teda byly za úplně nepředstavitelných podmínek. |
| 00:18:40 | Barák, matrace na zemi, teda slamníky, |
| 00:18:43 | tam jsme byly čtyři na tom jednou slamníku |
| 00:18:45 | a vlastně už vůbec žádný jídlo. |
| 00:18:48 | Já nevim, jednou tam snad přivezli nějakou tu, no bylo to zoufalý. |
| 00:18:52 | Maminka už vůbec nechodila a... |
| 00:18:53 | A... no a pak najednou při... někdo přiběhl zvenku, říkal: |
| 00:18:59 | „Nahoře na Mauthausenu visí bílá vlajka.“ |
| 00:19:02 | A za chvilku tam přiběh nějakej vězeň |
| 00:19:05 | a měl už tadyhle nějakou takovou improvizovaně červeno-modro-bílou nějakou jako trikoloru. |
| 00:19:09 | Říkám, no, bylo to 5. května, ale to jsme si dopoledne, jsme si všimly, |
| 00:19:15 | najednou všecky ty hlídky, ty najednou zmizely. |
| 00:19:19 | Nikdo nás nehlídal, dokonce už na tu cestu, když jsme jely tím transportem, |
| 00:19:24 | tak ten náš scharführer měl s sebou manželku |
| 00:19:27 | a vím, že si ty aufseherky už nesly s sebou, vezly s sebou civilní oblečení. |
| 00:19:32 | Oni se vytratili a během půl dne najednou jsme nebyly nikým hlídaný, |
| 00:19:36 | byly jsme tam samy a tam najednou vlála ta bílá vlajka |
| 00:19:40 | a přišel ten vězeň s tou, s tou trikolorou |
| 00:19:43 | a říkal: „Mauthausen se vzdal.“ Prostě jako... |
| 00:19:46 | No, tak jsme byly rády, tak byl konec války, |
| 00:19:50 | ale to nebyla žádná sláva, |
| 00:19:52 | my jsme byli tak zesláblí... |
| 00:19:54 | První myšlenka byla, řekla jsme, říkali jsme... |
| 00:19:56 | „Tak jsme se to... Tak jsme se dožily konce války. |
| 00:19:59 | A co tatínek a to tyhle…?“ |
| 00:20:01 | A tak neměly jsme pocit vítězství |
| 00:20:04 | a nebyla to žádná taková velká radost. |
| 00:20:07 | Byly jsme strašně zesláblí |
| 00:20:09 | a taky tam některý umřely ještě i po válce. |
| 00:20:12 | Ale pak jsme si řekly, že z tohodle lágru tam o nás vůbec nikdo nevěděl – |
| 00:20:15 | my jsme si myslely, že jsme... |
| 00:20:16 | My jsme tam skutečně byly úplně zapomenutý – |
| 00:20:19 | tak jsme řekly: „Musíme nahoru se dostat do toho hlavního lágru.“ |
| 00:20:22 | Maminka nevím, jak se vzchopila ještě, |
| 00:20:25 | protože už předtím vůbec nechodila, |
| 00:20:26 | tak se vzchopila, ještě jsme vylezly teda ty schody |
| 00:20:29 | a tam se o nás začli nějaký bejvalí vězňové starat. |
| 00:20:33 | A o nás se začal starat dokonce nějaký Španěl, |
| 00:20:36 | dostaly jsme se do nějakýho španělskýho baráku. |
| 00:20:39 | A já dodneška vzpomínám na jednoho toho Španěla, |
| 00:20:42 | který se k nám ohromně ..., nás tam usadil, |
| 00:20:44 | pořád a tak nějak německy „sitze, sitze“, |
| 00:20:47 | německy jsme se neuměly dorozumět, |
| 00:20:50 | tak se snažil se o nás postarat. |
| 00:20:52 | A tak jsme byly na tom španělským baráku, |
| 00:20:55 | pak nás tam přestěhovali do nějakých baráků, |
| 00:20:57 | kde předtím bydleli nějak ti esesáci, |
| 00:21:02 | no a to trvalo ještě čtyři dny. |
| 00:21:05 | A pak byly a byly jsme osvobozeny Američany. |
| 00:21:09 | No a Američani se potom o nás začali starat, |
| 00:21:12 | začli nám – což bylo velice prozřetelný, |
| 00:21:14 | protože nám začali vařit – |
| 00:21:16 | co se týče lidí jako, to si pamatuju, tam se někdo dostal do kuchyně, |
| 00:21:20 | ho vzali a dali mu nějakou konzervu, |
| 00:21:21 | ta holka umřela, |
| 00:21:23 | ale oni nám začali vařit takovou nějakou, z krup, |
| 00:21:26 | takovou nějakou šlemovou polívku, |
| 00:21:28 | a dokonce nám dávali nějaký injekce, kalcium, |
| 00:21:32 | nějaký takový povzbudivý. |
| 00:21:33 | Takže jsme tam byly ještě do 29. května |
| 00:21:39 | a pak postupně ty jednotlivý národy tam různě posílaly různá auta, |
| 00:21:46 | různý vozidla a i pro... pro nás tam někdo přijel, |
| 00:21:51 | ale zase to šlo nějak podle abecedy... {střih} |
| 00:21:53 | A takže postupně začaly pro ty jednotlivý vězně... |
| 00:21:57 | Různé národy si pro ně přijížděly v různých autech, |
| 00:22:01 | různými vozidly. Pro... |
| 00:22:02 | Naše skupina, taky pro ně někdo přijel, |
| 00:22:05 | ale já už nevím, bylo to nějaký auto, |
| 00:22:07 | do kterýho my už jsme se nevešly. |
| 00:22:09 | Bylo to rozdělený podle abecedy. |
| 00:22:11 | Já jsem se jmenovala Weissová, dvojitý V, |
| 00:22:14 | takže jsme nepřišly na řadu a zůstaly jsme tam ještě nějak asi den. |
| 00:22:17 | A pak pro nás přijelo nějaký, nějakej soukromý nákladní auto. |
| 00:22:23 | Jely jsme, dojely jsme akorát někam do Budějovic |
| 00:22:28 | a ono mu to nějak nejelo, bylo to na nějakej dřevoplyn nebo něco, |
| 00:22:31 | moc mu to nejelo. |
| 00:22:33 | Naložili nás a jeli jsme – v Budějovicích nám na Národním výboru dali nějakou polívku, |
| 00:22:38 | si pamatuju, nás vítali a přendali nás do osobních va..., do osobního vagonu |
| 00:22:43 | a dojely jsme do Prahy v noci ve tři čtvrtě na dvě, 29. května. |
| 00:22:48 | A odvedli nás ještě do nějakýho krytu bejvalýho tady naproti Bílý Labuti to bylo. |
| 00:22:55 | Vím, že jsme si táhly ještě pořád ten náš úžasnej majetek, |
| 00:22:58 | tu, tu deku a tu misku a maminka řekla, že už nemůže |
| 00:23:02 | a tu deku někde s tou miskou, položila to někde na chodník. |
| 00:23:05 | Prostě už nemohla dojít. |
| 00:23:06 | To byl vlastně jedinej majetek, co jsme měly, ano ty „Decken und Schüssel“. |
| 00:23:10 | A nechali nás přespat v tom krytu |
| 00:23:12 | a ráno nás vzbudili a řekli: „No, tak jste volný a jděte domů.“ |
| 00:23:16 | A společně s námi byli i ti ostatní političtí vězni. |
| 00:23:20 | Takže oni šli, no, tak každý někoho měl a oni šli domů, |
| 00:23:25 | a my jsme neměly kam jít, |
| 00:23:26 | my jsme neměly kam jít. |
| 00:23:28 | První, co bylo, tak jsme volaly – |
| 00:23:31 | nebo jsme ani nevolaly, rovnou jsme tam šly. |
| 00:23:35 | Šly jsme k těm Pěchočům, |
| 00:23:37 | to byla ta rodina, právě ti naši sousedé, co nám posílali ty balíky, |
| 00:23:41 | protože byla, to byla taky ta rodina |
| 00:23:43 | a myslím, že každá židovská rodina před odjezdem si řekla nějaké místo, |
| 00:23:47 | kde se sejdem po válce. |
| 00:23:49 | Takže jsme si i takhle tehdá řekli: „U těch Pěchočů se po válce budem hlásit.“ |
| 00:23:53 | Přišly jsme k Pěchočům, ptaly jsme se, jestli už se někdo hlásil. |
| 00:23:57 | Nikdo se nehlásil, byly jsme první, ale oni zase se samozřejmě zachovali úžasně, |
| 00:24:02 | hned jako: „Samozřejmě zůstanete tady“, |
| 00:24:04 | a takže nám rozestlali postele bíle povlečený. |
| 00:24:08 | Si pamatuju, my jsme se vyspaly v těch bílých postelích |
| 00:24:11 | a ráno zase velice moudře, |
| 00:24:14 | ale to tehdy i hlásili všude v rádiu, |
| 00:24:16 | že se těm vězňům nemá dávat nějaký sytý jídlo. |
| 00:24:19 | Pamatuju si, že oni měli ten krám, |
| 00:24:21 | takže nám uvařili bílý kafe |
| 00:24:23 | a přinesli z krámu teplý housky – |
| 00:24:25 | nezapomenutelná snídaně dodneška. |
| 00:24:28 | No ale my jsme se vyspaly v tý bílý posteli |
| 00:24:31 | a najedly jsme a už bylo po všem |
| 00:24:33 | a je zajímavý, že člověk vydrží daleko víc, než si myslí a tolik co musí. |
| 00:24:39 | Bylo po všem a my jsme dostaly horečku a byly jsme nemocný. |
| 00:24:44 | A všude hlásili, ty vězni, co se hlásí, všichni mají tyfus. Oni nás odvezli na tyfus. |
| 00:24:49 | Já nevím, jestli jsme ten tyfus měly nebo neměly, |
| 00:24:52 | ale dostaly jsme se na tyfový oddělení |
| 00:24:54 | a tam jsme byly asi 14 dní. |
| 00:24:57 | Mě pak pustili asi dřív, o týden dřív než maminku, |
| 00:24:59 | já jsem neměla kam jít. |
| 00:25:01 | My jsme chodily, chodila jsem po ulici, |
| 00:25:04 | vím, že někde na Hlavním nádraží, tehdy Wilsonovu, |
| 00:25:08 | vařili ráno myslím kafe, |
| 00:25:10 | tak jsem tam šla si pro to kafe, |
| 00:25:12 | dostala jsem chleba, jsem neměla ani tašku ani kapsu, |
| 00:25:14 | nosila jsem takhle v ruce krajíc chleba. |
| 00:25:17 | V poledne někde jinde, nějaký Český srdce, nějaká organizace, |
| 00:25:21 | vařili polívku, tak jsem šla na polívku. |
| 00:25:23 | A teď jsme neměly kde spát. |
| 00:25:25 | Jsme hleda..., já už nechtěla k těm Pěchočům jít zpátky – |
| 00:25:28 | oni měli obchod s potravinama, |
| 00:25:31 | po našem odchodu oni celej byt, všechno, jim desinfikovali. |
| 00:25:34 | Já už jsem tam nechtěla je dál obtěžovat, |
| 00:25:36 | tak jsem opravdu byly na ulici, |
| 00:25:39 | spala jsem v různých noclehárnách, |
| 00:25:41 | vždycky v noclehárnách vám to dovolili jen jednu noc. |
| 00:25:44 | No, ty zač... Pak pustili i maminku a tak jsme nějak chodily spolu, |
| 00:25:50 | pak tady u nějaký, v jednom domě tady v nějaký takový vile, |
| 00:25:54 | tam udělali nějakou takovou ubytovnu, |
| 00:25:57 | tak tam jsme nějak chvíli bydlely. |
| 00:25:59 | No a začaly jsme shánět jako bydlení |
| 00:26:03 | a v našem bytě – to je shodou okolností tento byt, |
| 00:26:07 | já jsem v tomto bytě se narodila. |
| 00:26:09 | Z tohodle bytu jsem šla do transportu, |
| 00:26:11 | jenomže přes válku tady bydlel Němec, |
| 00:26:13 | který byl relativně zase slušnej, |
| 00:26:16 | že on v těch posledních, těch revolučních dnech utek, |
| 00:26:20 | ale odevzdal klíče, odevzdal klíče k domovnici, |
| 00:26:23 | takže lidi z domu zase šli do toho bytu se podívat. |
| 00:26:27 | Byli zvědaví, no, dobře, chápu, bylo to, mysleli si, je to po Němcích, |
| 00:26:31 | takže co tady bylo, ještě zase odnesli {povzdych}. |
| 00:26:35 | A, to si pamatuju, že potom nás zdi byl třeba takhle visel malej obrázek, |
| 00:26:40 | ale na zdi bylo vidět, že tam visel předtím velkej obraz. |
| 00:26:43 | Nebyly tady ani peřiny, nic. |
| 00:26:45 | No ale trvalo to prostě – |
| 00:26:48 | jsme nemohly ten byt, my jsme ho musely dostat přidělenej |
| 00:26:51 | a to trvalo hrozně dlouho, |
| 00:26:52 | než jsme dostaly prostě ten náš byt zpátky. |
| 00:26:58 | Já si dokonce pamatuju, teď nevím, jestli to tam chcete dát, nebo nechcete, |
| 00:27:02 | ale pak maminka přišla jednou na Národní výbor |
| 00:27:05 | a tam ten pan předseda, jmenoval se pan Štrůza, |
| 00:27:09 | řekl: „No, podle, podle dekretu pana prezidenta máte na svůj byt nárok.“ |
| 00:27:18 | To tehdy bylo nějak že jo z toho, že každý má nárok na svůj byt - |
| 00:27:20 | „Nedá se nic dělat." |
| 00:27:22 | A dokonce na ten dekret napsal: |
| 00:27:26 | „Předávám byt Židovce, neárijce Ireně Weissový.“ |
| 00:27:32 | To byla moje maminka, tak jsem dostaly zpátky náš byt. |
| 00:27:35 | IV: Tak to je docela neuvěřitelný, |
| 00:27:37 | to je dobře, že to tam... že to tam zaznělo. |
| 00:27:39 | HH: Jestli chcete, to tam nechte, když tak to dejte pryč, ale je to pravda. {úsměv} |
| 00:27:44 | IV: A.... |
| 00:27:44 | HH: Nemusíte to tam nechávat. |
| 00:27:46 | IV: Samozřejmě asi ten návrat domů nebyl jenom o tom získat zpátky nějaké to bydlení, |
| 00:27:54 | ale měla jste nějaké problémy sama se vrátit zpátky do toho civilního života? |
| 00:27:59 | HH: Jednak myslím nebyl..., myslím..., |
| 00:28:01 | nevím, jestli to byl úplně dobrý nápad se vrátit do toho svýho bytu. |
| 00:28:05 | Tady samozřejmě nebylo nic, protože po našem odchodu, když jsme šli do transportu, |
| 00:28:10 | tak všechen ten majetek, všechen nábytek sváželi do skladišť |
| 00:28:14 | a zase někdo, nějaký Němec ho dostal přidělený. |
| 00:28:18 | A on přišel zase do toho skladiště |
| 00:28:20 | a zase se tam dostal přidělenej nějakej jinej židovskej nábytek. |
| 00:28:23 | Takže nějakej nábytek tady byl, ale ne náš. |
| 00:28:26 | Ale zase ještě ty lidi, co tady bylo, tak zase ukradli, |
| 00:28:29 | takže tady nebyly ani ty peřiny. |
| 00:28:31 | A... Ale hlavně, co tady zůstalo, tady zůstaly ty vzpomínky. |
| 00:28:35 | A já nevím, jestli to bylo ši... úplně dobrý, |
| 00:28:39 | že jsme se vrátily do toho bytu. |
| 00:28:40 | Ty vzpomínky tady zůstaly a bylo to velice těžký pro nás tady v tom bytě bejt |
| 00:28:45 | a já vím, že dlouho trvalo, že buď maminka, nebo já, |
| 00:28:48 | že jsme nedokázaly zůstat v tom bytě samotný. |
| 00:28:50 | Já jsem pak začla chodit do školy – |
| 00:28:53 | to ještě řeknu – a maminka na mě vždycky už čekala u tramvaje |
| 00:28:55 | nebo já zas na ni. |
| 00:28:57 | A my jsme chodily večer po ulicích tak dlouho, |
| 00:29:00 | prostě jsme chodily po ulici, až jsme už byly unavený, |
| 00:29:02 | šly jsme domů a usnuly jsme. |
| 00:29:04 | To trvalo dlouho, než jsme si zvykly vůbec bydlet v bytě, |
| 00:29:07 | bejt tady samy, teď s těma vzpomínkama. |
| 00:29:09 | A pak mně bylo 15, už mně bylo 15 pryč |
| 00:29:12 | a já jsem měla těch pět tříd základní školy. |
| 00:29:16 | To bylo v květnu, když jsme se vrátily, |
| 00:29:18 | a já jsem v září začala chodit do školy. |
| 00:29:21 | Šla jsem do kvarty, |
| 00:29:22 | bylo to vlastně jenom o rok zpátky, než jsem patřila. |
| 00:29:25 | To nějak bylo proto, že ta kvinta už zač..., měla nějak latinu od primy, |
| 00:29:30 | a to jsem se bála, že bych nějak nedohonila. |
| 00:29:32 | Tak jsem šla vlastně jenom o rok zpátky. |
| 00:29:34 | Vzali mě, dokonce bez zkoušky, |
| 00:29:37 | kterou jsem ale pak dodatečně až... |
| 00:29:38 | Začla jsem tam chodit |
| 00:29:40 | a přijímací zkoušku jsem dělala jakoby až nějak v prosinci, dodatečně. |
| 00:29:43 | Ale já jsem tu zkoušku udělala, |
| 00:29:45 | já jsem ten rok stačila, a to je právě díky tomu, |
| 00:29:48 | asi tomu vyučování v Terezíně |
| 00:29:51 | a myslím, že všechny, co jsme se vrátily, |
| 00:29:54 | jsme nějak se do těch škol vrátily, |
| 00:29:56 | všechny jsme ty školy udělaly |
| 00:29:58 | a dokonce jsem na... na ko... v pololetí jsem měla myslím dvě trojky |
| 00:30:03 | a na konci tý, tý kvarty jsem měla vyznamenání. |
| 00:30:07 | A pak jsem se rozhodla po tý kvartě, že bych chtěla malovat, |
| 00:30:14 | protože ta záliba v tom malování nějak se v tom Terezíně vyrostla |
| 00:30:19 | a pokračovala zase, že jsem se rozhodla, že to teda chci dělat jako profesi. |
| 00:30:23 | Tak jsem šla do Střední uměleckoprůmyslový školy, |
| 00:30:28 | ale tam mě zase mrzelo, že tam toho ostatního vzdělání nebylo tolik – |
| 00:30:32 | tam byly hlavně ty předměty odborný, |
| 00:30:35 | tak jsem sou... souběžně s tou Střední uměleckoprůmyslovou školou dělala externě gymnázium, |
| 00:30:43 | tady v Libeňský a za čtyři roky po válce jsem měla dvě maturity. |
| 00:30:48 | A udělala jsem zkoušku na UMPRUM {Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze}. |
| 00:30:52 | A možná, že tady opět jednu perličku... |
| 00:30:56 | Protože když se dělá... Teda udělala jsem přijímací zkoušky, |
| 00:31:01 | a předkládají se taky ještě domácí práce. |
| 00:31:04 | A já jsem k těm domácím pracem přidala taky jednak ty svoje dětský kresby z Terezína. |
| 00:31:10 | A pak já jsem i po válce taková ta volná témata, |
| 00:31:14 | který jsem malovala, tak jsem malovala takový záběry - |
| 00:31:16 | třeba „Návštěva v nemocnici“ a nějakej „Žebrák“ a takový nějaký chromý, |
| 00:31:21 | no, prostě měla jsem takový náměty. |
| 00:31:23 | A to jsem předložila při tý komisi. |
| 00:31:26 | A při přijímacích zkouškách na vysoké školy tehdy nerozhodovaly jen ty odborné věci, |
| 00:31:33 | ale seděl tam taky svazák a bylo mi řečeno, |
| 00:31:37 | že mám příliš pesimistický názor na život |
| 00:31:40 | a doporučil mi {smích}, abych šla na rok do továrny, |
| 00:31:45 | mezi dělníky, abych získala optimismus. |
| 00:31:48 | Tak mě nevzali, já jsem pak udělala ještě jednu zkoušku na pedagogickou školu |
| 00:31:53 | a musela jsem – což jsem v podstatě moc dělat nechtěla, |
| 00:31:56 | ale nějakou tu zkoušku jsem udělala – |
| 00:31:58 | ale jako dole už ve foyer tý školy už viselo, jako že jsem byla přijatá, |
| 00:32:02 | lidi mně jako gratulovali a potkala jsem pak někoho, |
| 00:32:06 | v létě už někoho z toho rektorátu |
| 00:32:08 | a ten mně taky jako gratuloval, že jsem přijatá, |
| 00:32:10 | jsem říkala: „No, ale oni mě ale ne...,“ protože ty odborný zkoušky… já jsem byla přijata. |
| 00:32:13 | Říkám: „No, ale oni mě nevzali.“ |
| 00:32:15 | Tak jsem mu to říkala a on říkal: |
| 00:32:16 | „Tak to přece nemůžete takhle nechat, napište odvolání.“ |
| 00:32:19 | No, tak jsem napsala dovolání, z čehož jako... |
| 00:32:22 | vylíčila jsem tedy z čeho můj názor životní plyne, |
| 00:32:26 | a že nevím, jestli tohle je cesta k nabití toho optimismu. |
| 00:32:30 | Takže na to dovolání jsem se tam pak dostala. |
| 00:32:33 | No a udělala jsem vyso..., mám... absolvovala jsem uměleckoprůmyslovou školu |
| 00:32:38 | u profesora Emila Filly a po jeho smrti jsem pak to dokončila u Aloise Fišárka... |
| 00:32:44 | IV: Zmiňovala jste se o tom, že jste u těch přijímacích zkoušek předkládala svoje terezínské kresby. |
| 00:32:50 | Jak se vlastně zachránily? |
| 00:32:51 | HH: To je důležitá otázka, |
| 00:32:54 | protože kdybych je byla s sebou vzala do Osvětimi, tak nebyly. |
| 00:32:58 | Ale my, přestože jsme nevěděly přesně, kam jedem, |
| 00:33:03 | tak jsme tušily něco asi horšího, |
| 00:33:06 | tak jsme pro jistotu některý pro nás důležitý věci předávaly |
| 00:33:10 | nebo nechávaly těm, který tam ještě byli. |
| 00:33:12 | A já jsem právě tento kufřík, |
| 00:33:15 | který jsem zmiňovala, s těmi svými kresbami, {odkašlání} |
| 00:33:19 | přenechala svýmu strýci, který právě – |
| 00:33:22 | to byl ten, co jel tím prvním transportem, |
| 00:33:24 | tou arbeits... arbeitskommando, |
| 00:33:27 | pracoval tam v evidenci a zůs... |
| 00:33:30 | Vlastně to byla taková velice specifická práce, |
| 00:33:33 | která neda..., nemohla být tak hned zase vyměněna za někoho jinýho, |
| 00:33:36 | takže on měl to štěstí a on tam zůstal až do konce války. |
| 00:33:39 | Zachránil taky spoustu důležitých dokumentů, |
| 00:33:43 | který po válce vydal v knize „Město za mřížemi“, který tam schoval. |
| 00:33:48 | A on společně s těmi dokumenty schoval i moje kresby i deník, |
| 00:33:55 | který jsem si tam psala, i básně mýho tatínka, který tam psal. |
| 00:33:59 | A schoval je tak, že je zazdil, |
| 00:34:01 | byly zazděny v těch, v takzvaných Magdeburských kasárnech, |
| 00:34:04 | a protože se vrátil, tak věděl, kde byly zazděny, |
| 00:34:07 | takže po válce je vyndal a tak je zachránil. |
| 00:34:13 | IV: Vlastně... |
https://api.memarc.info/api/subtitles/53f44410759c0249d78b4567/vtt/xx?apiKey=
https://api.memarc.info/api/subtitles/53f44410759c0249d78b4567/vtt/de?apiKey=
https://api.memarc.info/api/subtitles/53f44410759c0249d78b4567/vtt/en?apiKey=
Citlivé údaje
Tyto informace obsahují citlivé údaje o osobách nebo materiálech a reprodukce archiválií, které nejsou volně dostupné ani ve veřejné doméně, ale podléhají ochranným lhůtám podle archivačního a datového práva nebo omezeným právům k užívání.
V případě oprávněného zájmu můžete požádat o písemné informace. K tomu použijte funkci „Dotaz na archiv“ a vyplňte formulář žádosti.
Máte-li výzkumný projekt nebo zájem v oblasti vzdělávací politiky, můžete prostřednictvím poptávk archivu požádat o přístup k databázi.
