Soubor „AGFl_AV.22.1016.mp4“
| Název souboru ve složce | AGFl_AV.22.1016.mp4 |
|---|---|
| Folder name | |
| Zdroje | KZ-Gedenkstätte Flossenbürg Signatur: AGFl AV.22.1016 |
| Velikost souboru | 229.8 MB |
| Velikost | 640px × 480px |
| Náhled | |
| Reference | |
| Délka | 00:34:27 |
| Poměr velikosti | 4:3 |
Vytvořeno 20.08.2014 08:41:59
Poslední změna 02.01.2023 14:12:39
Titulky souboru „AGFl_AV.22.1016.mp4“
| 00:00:00 | IV: Tak můžem? |
| 00:00:00 | CM: Tak už. |
| 00:00:02 | IV: Dnes je 25. ledna roku 2006 a my jsme velice rádi, že jsme na návštěvě u paní Evy Erbenové, |
| 00:00:10 | U Kříže 633/26 v Praze. |
| 00:00:13 | Jsme velmi rádi, že nás tady přivítala |
| 00:00:16 | a budeme si vlastně vyprávět o jejím životě a životních osudech |
| 00:00:21 | v rámci Projektu vzpomínek bývalých vězňů koncentračního tábora Flossenbürg a jeho poboček. |
| 00:00:28 | Takže ještě jednou mockrát děkujeme, paní Erbenová, |
| 00:00:30 | a na samý začátek bych se Vás chtěla zeptat na Vaši rodinu. |
| 00:00:35 | Mohla byste mi několika slovy povyprávět a popsat |
| 00:00:40 | Váš rodinný život s tatínkem a s maminkou? |
| 00:00:43 | EE: No rodinný život byl tak úplně normální, jako každý dítě. |
| 00:00:48 | Tatínek byl chemik, maminka eh... byla povětšinou doma. |
| 00:00:55 | Narodila jsem se v Děčíně. |
| 00:00:59 | Přestěhovali jsme se v roce třicet... pět do Prahy, |
| 00:01:06 | vlastně do Holyně – tam jsme byli rok. |
| 00:01:09 | Z... Ten rok jsem strávila víc v posteli, nežli ve škole, |
| 00:01:16 | jelikož jsem byla neustále nemocná. |
| 00:01:18 | A v šestatřicátým jsme se přestěhovali do Prahy, |
| 00:01:25 | kde jsme byli až do naší deportace do Terezína. |
| 00:01:30 | Život byl... Dětství bylo krásný. Eh... |
| 00:01:36 | Plno takových dětských radostí a rodinných radostí a hodně přírody... |
| 00:01:44 | a sbírání jahod a hub a... |
| 00:01:49 | prostě škola, přítelkyně – všechno bylo tak bez mráčků, |
| 00:01:56 | ani se ne... – aspoň pro mě, v mých dětských očích – se nic nedělo, |
| 00:02:01 | ačkoliv politicky to jistě nevypadalo už pěkně. |
| 00:02:05 | Ale pro mě vlastně začal celý ten eh... ta hrůza teprve, |
| 00:02:12 | když skutečně Hitler zabral Československo |
| 00:02:17 | a když se začalo poslouchat zprávy, |
| 00:02:19 | a kdy ty šílený křiky z rádia byly... |
| 00:02:24 | prostě doléhaly na člověka už s tím... i dítě si toho všimlo. |
| 00:02:29 | Hlavně když jsem šla pro zmrzlinu a zjistila jsem, že na dveřích cukrárny stojí: |
| 00:02:36 | Židům a psům vstup zakázán. |
| 00:02:38 | Tak potom se to kutálelo už svým tempem, |
| 00:02:45 | až to došlo, kam to došlo. |
| 00:02:49 | IV: Vy vlastně pocházíte ze židovské rodiny. |
| 00:02:52 | Měli jste třeba nějaké problémy jako s tou českou společností předtím? |
| 00:02:57 | EE: Nikdy. Já jsem nikdy nějak necítila – my jsme byli český židi – |
| 00:03:02 | Češi židovského vyznání, |
| 00:03:05 | kte... Nebyli jsme nijak pobožný, |
| 00:03:09 | mimo Dlouhý den, kdy rodiče se postili a šli do synagogy, |
| 00:03:13 | což byla více společenská událost, ale... |
| 00:03:19 | Slavili jsme Vánoce, slavili jsme Chanuka, slavili jsme Pesach, |
| 00:03:24 | slavili jsme Velikonoce, jak svátky tak jak šly. |
| 00:03:28 | Eh... měli jsme spoustu přátel takových i onakých. |
| 00:03:33 | A já jsem... V životě mě nikdo neřekl Židovko nebo něco, |
| 00:03:37 | prostě to vůbec v mým životě se nestalo. |
| 00:03:42 | Abych... ne ve škole, ne, nikdy. |
| 00:03:48 | IV: Takže i v tý škole to všechno probíhalo v pořádku a normálně? |
| 00:03:52 | EE: Úplně. Až do tý doby, co samozřejmě Hitler zakázal, |
| 00:03:57 | že jsme nechodili, že nás vyloučili ze dne na den ze školy. |
| 00:04:02 | A najednou – jsem se dívala z okna – a viděla, |
| 00:04:04 | jak moje přítelkyně jdou do školy a já sedím doma. |
| 00:04:07 | Což bylo... takový divný pocit, že proč já najednou. |
| 00:04:12 | Co jsem, něco jinýho? |
| 00:04:14 | Co, co se stalo, že najednou nemůžu jít do školy. |
| 00:04:17 | Těžko pochopitelná situace a... |
| 00:04:25 | Postavily se takový kroužky - |
| 00:04:27 | bylo nás pět a taky učitelka, která už nemohla vyučovat. |
| 00:04:32 | Tak jsme chodili od jednoho bytu k druhýmu, od jednoho žáka ke druhému. |
| 00:04:39 | No a učení bylo velice takový volný. |
| 00:04:41 | Měli jsme třeba na stole čokoládu |
| 00:04:45 | nebo něco takovýho a učili jsme se. |
| 00:04:48 | No celkem jsme si taky zvykli. |
| 00:04:49 | Jelikož člověk si zvykne na všecko. |
| 00:04:51 | Ale to přátelství taky nás drželo dlouho, dlouho pohromadě, |
| 00:04:57 | že jsme se takhle učili... |
| 00:04:59 | Eh, ještě v Terezíně jsme o tom mluvili, když jsme potom byli, |
| 00:05:03 | jak to tenkrát bylo, když jsme chodili na ty kroužky, |
| 00:05:06 | když jsme měli takovou divnou školu. |
| 00:05:08 | IV: A třeba neuvažovali jste o tom, že byste odjeli z protektorátu? |
| 00:05:14 | EE: No, uvažovali hodně, jenomže to už nebylo možný. |
| 00:05:17 | Na začátku tatínek řekl: |
| 00:05:20 | "Kam bychom šli, my jsme Češi, nikomu jsme nic neudělali." |
| 00:05:24 | A jak dlouho to bude trvat, taková obluda – |
| 00:05:28 | tak se jmenoval Hitler – obluda, se neudrží dlouho, dyť je to úplně... |
| 00:05:33 | – naivní infantilní optimismus, který prostě... |
| 00:05:40 | Víra, že nás buďto... |
| 00:05:46 | Nikdo nevěděl, že se taky česká vláda vzdá, |
| 00:05:49 | že Čechy budou zabraný, že prostě... nikdo, že, že budeme tak úplně bez... bezmocný, |
| 00:05:55 | že budeme tak úplně vydaný napospas tomu celýmu. |
| 00:06:00 | A jelikož člověk je vždycky chytrý potom, co už se spálí, že. |
| 00:06:06 | Nikdo si nemyslel, že to bude tak, jak to skutečně bylo. |
| 00:06:10 | A ikdyž půjdeme do Terezína, ikdyž půjdeme do toho ghetta, |
| 00:06:13 | ikdyž nám všechno vemou... |
| 00:06:15 | No tak dobře, tak to přežijem a budem pracovat a pořídíme si nový, |
| 00:06:21 | hlavně, že zůstaneme pohromadě, že budeme spolu. |
| 00:06:24 | A hodně lidí odcházelo – Amerika a tak, |
| 00:06:29 | ale to bylo tak, tak komplikovaný, tak těžký. |
| 00:06:32 | A skutečně – můj otec byl takový Čech, to bylo tak něco ne... |
| 00:06:37 | nepřijatelného na začátku a ke konci, když už by býval šel tak to nebylo možný. |
| 00:06:45 | IV: Už bylo pozdě. |
| 00:06:46 | EE: Už bylo pozdě. |
| 00:06:50 | IV: A jak se vlastně ten Váš osud vyvíjel dál? |
| 00:06:54 | EE: No, můj osud se vyvíjel dál jako osud všech českých židů. |
| 00:07:02 | V prosinci 1941 jsme dostali předvolání do transportu do Terezína, L - transport... |
| 00:07:10 | Byla úžasná zima. |
| 00:07:13 | Já si vzpomínám, že jsme přijeli do Bohušovic..., |
| 00:07:16 | bylo spousta sněhu, eh... vlak nedojed - nedojel až do Terezína. |
| 00:07:23 | Z Bohušovic do Terezína se šlo pěšky. |
| 00:07:26 | A začátek byl traumatický, samozřejmě. |
| 00:07:31 | Kasárna, hodně lidí dohromady. |
| 00:07:33 | Oddělili muže od žen, což byla hrozná věc, |
| 00:07:37 | protože pořád, co je rodina dohromady, tak nějak to jde. |
| 00:07:41 | V okamžiku, když tatínka odvedli, já jsem zůstala s maminkou, |
| 00:07:44 | tak to bylo skoro takový, takový... malý umírání, takový hrozný... |
| 00:07:50 | vytržení ještě větší. |
| 00:07:53 | Abych pravdu řekla, já si tak hrozně na ty začátky terezínský nevzpomínám. |
| 00:07:59 | Protože všechny ty traumatický, rychlý, hrozný úpadky, |
| 00:08:06 | ako z toho normálního života, to šlo všechno tak rychle, |
| 00:08:10 | že člověk ani neměl eh... čas si nějak... to vstřebat. |
| 00:08:15 | Protože to šlo jedno za druhým, ale pomalu jsme si zvykli asi taky na Terezín. |
| 00:08:20 | Začalo se pracovat. |
| 00:08:24 | Já jsem pracovala v Landwirtschaftu, to znamená na zahradě, v zahradnictví. |
| 00:08:29 | To bylo takový dětský – byly jsme asi 15, 20 dětí pohromadě. |
| 00:08:35 | Měly jsme eh... staršího parťáka, který nás vedl... |
| 00:08:42 | S rýčem jsme obdělávaly půdu na terezínských valech |
| 00:08:48 | a tam se sázelo... a tam je nádherná půda – zlatý pruh země české... |
| 00:08:54 | Rostl nám tam... květák si vzpomínám, okurky, zelí, eh... |
| 00:09:02 | zahrada, nás to bavilo tam pracovat. |
| 00:09:07 | Já si vzpomínám, že jsme si povídali – |
| 00:09:09 | například historii francouzské revoluce vím takhle z toho rytí v Terezíně, |
| 00:09:17 | protože nějaký kluk, který nám tam – ten už byl eh... z vyšších tříd, |
| 00:09:23 | ten se učil už jako normálně ve škole – |
| 00:09:26 | nám to všecko povídal – Marie Antoinette nám řekla, když nemáme chleba, tak budeme jíst buchty... |
| 00:09:32 | No to se nám strašně líbilo, poněvadž taky jsme neměli tolik chleba. |
| 00:09:36 | Ale taky jsme neměli buchty. |
| 00:09:37 | No a tak ubíhal čas |
| 00:09:41 | a v Terezíně samozřejmě optimisticky člověk věřil, |
| 00:09:46 | že na jaře eh... přijde konec války v létě, |
| 00:09:51 | a v létě na podzim a když ne na podzim, tak v zimě, |
| 00:09:54 | a když ne tenhle rok, tak příští rok. |
| 00:09:57 | Bylo se hlado... hladovělo se po každý špetce nějakýho dobrého - dobrý zprávy, |
| 00:10:06 | která by mohla prostě člověka, která člověka nejenom mohla, ale taky posilnila, |
| 00:10:10 | protože v Terezíně se říkalo těm zprávám J-j-j. J-p-j. J-p-p, tak. |
| 00:10:19 | Jedna paní povídala. |
| 00:10:21 | A to bylo jako eh... v ka... jak se řiká – Reuters. |
| 00:10:28 | Kancelář, jo, taková vysílací, kancelář, no. |
| 00:10:33 | IV: Agentura nebo něco... |
| 00:10:33 | EE: Ano, agentura, přesně tak. |
| 00:10:35 | No, tak, tak jsme se živili a... byl tam úžasný život kulturní. |
| 00:10:43 | My jsme... děti jsme hrály divadlo, zpívaly jsme ve sboru. |
| 00:10:47 | Divadlo vůbec bylo poněvadž Terezín byl jako takový eh... |
| 00:10:53 | jak bych řekla – tam bylo tolik vzácných lidí. |
| 00:10:57 | Eh... inteligence, herci – najdenou byli všichni tak na jednom fleku shromážděný |
| 00:11:07 | a každý dával to nejlepší, co jenom mohl. |
| 00:11:10 | Tak jsem viděla Prodanou nevěstu, koncerty. |
| 00:11:15 | Byl úžasnej kabaret Ať žije život. |
| 00:11:20 | ... opery, ... úžasný. |
| 00:11:24 | No a Němci to tolerovali, protože Terezín byl ghetto, |
| 00:11:31 | kterým se chlubili, který ukazovali do světa |
| 00:11:35 | jak se, jak jednaj se židy dobře, jak se jim dobře daří. |
| 00:11:38 | Přišli z Červeného kříže ze Švýcar a nechali se obalamutit nádherně, |
| 00:11:44 | protože ta hlavní ulice se vyklidila, byla čistá. |
| 00:11:49 | Nás děti dobře oblíkli a byly – byla skupinka dětí, |
| 00:11:54 | která dostala chleba se sardinkama do ruky – krajíc – |
| 00:11:59 | a čekaly někde na roku, a v okamžiku, když přišli – |
| 00:12:03 | tenkrát byl myslím Rahm velitel Terezína – |
| 00:12:07 | s tou enturáží, s tím Červeným křížem, |
| 00:12:11 | tak děti musely říct: „Onkel Rahm, schon wieder Sardinen?“ |
| 00:12:14 | Jako kdyby už prostě sardinky nemohly vidět. |
| 00:12:17 | Každý den... No a ty děti myslím hned odtransportovali někam. |
| 00:12:23 | A tak to je často, že se mě děti třeba v Izraeli ptaj: |
| 00:12:27 | „Proboha, a proč jste neřekli pravdu? Proč jste to hráli s nima?" |
| 00:12:33 | To je tak těžko vysvětlitelný normálnímu dítěti, |
| 00:12:37 | že kdyby se ta pravda řekla, tak za prvé nám to nebudou věřit. |
| 00:12:41 | Protože i ty Švýcaři byli velice spokojený s tím, co viděj, |
| 00:12:47 | a neměli vůbec chuť se tam hrabat v nějakým tom |
| 00:12:50 | a řikat Němcům něco, že to není dobrý nebo je dobrý, |
| 00:12:54 | nebo že to není podle ženevských eh... práv a tak dále. |
| 00:12:59 | No a že by to byla jistá smrt. |
| 00:13:02 | Že by to vůbec jako nebylo žádný hrdinství. |
| 00:13:05 | Že bych... že by člověk nic nedocílil tím, |
| 00:13:07 | že někdy je lepší trochu sklonit se a shrbit se a sehrát to |
| 00:13:15 | a nakonec ale přežít, a vyhrát. |
| 00:13:18 | Že to v očích dítěte není čestná věc, no to je jasný, |
| 00:13:23 | to... těžko vysvětlitelný. |
| 00:13:27 | No ale po letech, v Izraeli je kibuc Gi´vat Chajim. |
| 00:13:34 | Tam jsou... To je český kibuc takový, |
| 00:13:37 | tam se scházíme každou první sobotu v květnu, |
| 00:13:40 | a vždycky přijdou nějakou – nějaký host. |
| 00:13:43 | Nějací cizinci nebo tak eh... |
| 00:13:46 | A před lety přišli ze Švýcar nás... reprezentati – reprezentanti Červeného kříže. |
| 00:13:55 | No a my jsme jim tohle všechno jako vyčetli, |
| 00:13:59 | že se tenkrát tak chovali a že oni věděli, že to není pravda, |
| 00:14:03 | že to prostě přijali s nadšením a pak po celým světě eh... |
| 00:14:08 | jako publikovali, že Židi žijou výborně, líp, než mnoho Němců za... |
| 00:14:16 | v Berlíně za války, který se bombardoval. |
| 00:14:20 | No tak řekli, že, že jako to bylo nutný, že nemohli. |
| 00:14:24 | To jsou taky... už to nejsou ty lidi, že, to už je jiná generace, ale že to věděli. |
| 00:14:29 | Že to věděli, a že to bylo takhle sehraný a... |
| 00:14:34 | IV: No, není to v tom životě jednoduchý, no. |
| 00:14:36 | EE: No a jistě, že ne v takovým životě. |
| 00:14:40 | IV: Jestli bych se ještě mohla vrátit k té kultuře v Terezíně. |
| 00:14:43 | Vy jste se do ní ale taky aktivně zapojila... |
| 00:14:46 | EE: Ano, my jsme hráli Brundibára, my jsme byli eh... |
| 00:14:50 | já myslím, že já už nevím kolik nás bylo, snad... |
| 00:14:53 | Každý z nás řiká něco jinýho: 70, 90, tak nějak cirka. |
| 00:14:58 | Děti - já jsem zpívala ve sboru, |
| 00:15:00 | a byla taková kouzelná naivní povídka o dětech, |
| 00:15:05 | který maj nemocnou maminku a potřebujou mlíko pro ni |
| 00:15:08 | a nemaj peníze a jdou na trh |
| 00:15:10 | a ten mlíkař jim nechce dát mlíčko. |
| 00:15:13 | Napsal to Hans Krása a hudba je nádherná. |
| 00:15:17 | A hráli jsme to 50krát a přišli jsme zpívat, |
| 00:15:23 | ikdyž jsme třeba měli horečku, ikdyž nás něco bolelo i... |
| 00:15:26 | To prostě byl takový svět úplně... |
| 00:15:30 | V tý době, když jsme hráli Brundibára, tak jsme byli jinde. |
| 00:15:34 | Tak jsme byly děti, jsme zpívaly... a hodně se zpívalo v Terezíně. |
| 00:15:39 | Zpívaly jsme ve sboru a zpívaly jsme na cestě do práce |
| 00:15:44 | a zpívaly jsme na cestě z práce |
| 00:15:46 | a... já myslím, že morálně Terezín byl tedy úplně na nejvyšší lidské výši, |
| 00:15:55 | kterou si člověk může představit za takových okolností. |
| 00:15:58 | Já když na to dnes myslím, jako očima už staršího, |
| 00:16:05 | nechci říct starýho člověka, |
| 00:16:07 | a představuju si svý děti nebo vnuci nebo tak nebo teď když vidím v Izraeli mládež, |
| 00:16:14 | tak myslím, že to bylo obdivuhodný... |
| 00:16:17 | to, jak to obstálo, a v jakým... |
| 00:16:21 | Taky bylo hrozně důležitý, jak byl člověk starý, že. |
| 00:16:25 | My jsme byli mladí, pro nás tenkrát v Terezíně čtyřicetiletý člověk byl jednou nohou v hrobě. |
| 00:16:32 | To už bylo... To byl stařec. |
| 00:16:35 | A takže Terezín vlastně je pro mě... |
| 00:16:40 | Kdyby bývala válka skončila v Terezíně, tak by to nebylo tak zlý. |
| 00:16:46 | Tak bychom všechno ztratili, všechno nám ukradli, sebrali. |
| 00:16:49 | No dobře, to, to by se přežilo... |
| 00:16:54 | IV: No, ale bohužel, ono to tím tehdy ještě neskončilo... |
| 00:16:55 | EE: Ehm... nes... ne..., bohužel ne. |
| 00:17:01 | IV: A vlastně pak už následovaly... |
| 00:17:03 | Pak už se začaly s postupem doby množit transporty do těch... |
| 00:17:07 | EE: No, transporty šly pořád, že, z Terezína. |
| 00:17:10 | Jenomže, za prvé jsme nevěděli, kam to jde. |
| 00:17:16 | Nikdo do toho transportu nechtěl. |
| 00:17:18 | Každý se bránil zuby nehty, aby zůstal v tom Terezíně, |
| 00:17:22 | protože Terezín bylo něco, co jste... jsme znali. |
| 00:17:26 | A Terezín hlavně byl na... v Čechách. Na český půdě. |
| 00:17:29 | A tyhle transporty šly do Polska. |
| 00:17:32 | A do Polska nikdo prostě se necpal. |
| 00:17:36 | Každej chtěl zůstat tady. |
| 00:17:39 | Když se stavěla dráha v Terezíně, |
| 00:17:43 | tak se stavěly – dávaly koleje na cestu do Osvěčína, aby se jelo. |
| 00:17:49 | No ale my jsme zpívali... |
| 00:17:51 | Někdo tam vynalez – myslím Švenk – písničku: |
| 00:17:54 | ... Protože Bahnbau nám postavil nejmodernější dráhu, |
| 00:17:59 | aby se líp jelo směrem na Prahu. |
| 00:18:02 | Že pojedeme směrem na polá... Auschwitz, o tom jsme nesni... no, nesnili, |
| 00:18:09 | já nevím, jestli jsme nesnili, ale to jsme nechtěli. |
| 00:18:11 | Tak v roce čtyřicet čtyři, eh... myslím, že už př... nevím přesně... vypukl tyfová epidemie |
| 00:18:22 | a Němci nějak začali se bát nebo prostě... |
| 00:18:28 | taky asi už válka se nějak chýlila eh... |
| 00:18:34 | prohlásili jednoho dne, že muži mezi 18 a 50 lety musej opustit Terezín, |
| 00:18:42 | aby se postavilo nové ghetto. |
| 00:18:44 | A skutečně odešli tenkrát ty nejlepší vedoucí, |
| 00:18:49 | celý štáb a všichni tak, co vedli Terezín, |
| 00:18:55 | odešli - mezi nima taky tatínek. |
| 00:18:57 | A to bylo koncem září nebo hned začátkem října, nevím přesně, |
| 00:19:04 | a my jsme zůstali jako rukojmí nějak v Terezíně. |
| 00:19:10 | Za pár dní Němci prohlásili, že to nový ghetto je hotový |
| 00:19:15 | a kdo chce, se může hlásit dobrovolně do... |
| 00:19:20 | A tak jsme se samozřejmě hlásily, poněvadž jsme chtěli jet za tatínkem... |
| 00:19:25 | a jely jsme. Ehm... vlak hrozně dlouho jel. Nějak tři dni. |
| 00:19:34 | A ani to nebyl dobytčák, byl to vlak normální. |
| 00:19:37 | Jenom hrozně takový naházený, samý rance a kufry. |
| 00:19:42 | Já si vzpomínám, že jsem seděla tak někde navýši, |
| 00:19:45 | na nějakých kufrech a klátila jsem nohama. |
| 00:19:48 | A maminka říkala, abych nebouchala. |
| 00:19:50 | To nějak si pamatuju... |
| 00:19:52 | A okna byla zabedněná, |
| 00:19:56 | ale byly takový škvíry, že se mohlo koukat ven. |
| 00:19:58 | A někde byl hřebík a tam visel takový obrázek. |
| 00:20:04 | Džbán piva přetékajícího a dole stálo Plzeňský prazdroj. |
| 00:20:11 | A já jsem si s tím tak hrála, tak jsem do toho ťukala, |
| 00:20:14 | ono se mě to obrátilo a na druhý straně stálo: |
| 00:20:18 | „Wir fahren nach Auschwitz!“ |
| 00:20:20 | A tak povidám: „Mami, podívej, tady někdo napsal, kam jedem.“ |
| 00:20:24 | Ale nic nám to neřikalo..., to jméno. |
| 00:20:30 | IV: Neznaly jste to... |
| 00:20:31 | EE: Ne. |
| 00:20:31 | IV: Osvětim. Nic vám to neříkalo. |
| 00:20:31 | EE: Ne. A proto právě jsem přesvědčená, že nikdo nevěděl... |
| 00:20:36 | protože jinak by se lidi lekli, že, že to je něco... |
| 00:20:39 | Ale každej zůstal klidnej. A nic se nedělo. |
| 00:20:43 | A když se konečně vlak zastavil, |
| 00:20:45 | tak nějaký ženy se takhle dívaly ven |
| 00:20:50 | a říkaly: „No tady nezůstanem, to je nějakej trestaneckej tábor... To samý psi...“ |
| 00:20:56 | A tak lidi v takových trestaneckých šatech, tam šlo to... |
| 00:21:00 | No a já jsem neviděla. |
| 00:21:02 | Najednou se rozcákly dveře a vletěli dovnitř psi a, a lidi... vojáci, |
| 00:21:12 | a: „Alles raus, alles raus! Schnell, Laufschritt...“ to, to, to... |
| 00:21:17 | No úplný peklo. |
| 00:21:18 | Tak nás vyklopili z toho vlaku a všechny byly hrozně samozřejmě v šoku, vyjevený. |
| 00:21:25 | A venku takový chuchvalce lidí a štěkot a v... a ještě... |
| 00:21:34 | Myslím, že jsme přijeli večer nějak, protože bylo takový osvětlení, |
| 00:21:38 | jako, jako na olympijských hrách, když se zapálí ten talíř, tak, toho bylo víc. |
| 00:21:46 | A taky kouř a já nevím, |
| 00:21:49 | já jsem to všecko vnímala jako, jako pod závojem, |
| 00:21:52 | tak nějak úplně ne.. |
| 00:21:54 | A najednou se objevila maminčina přítelkyně Julča, |
| 00:21:57 | která pracovala s maminkou v Terezíně v putzkoloně. |
| 00:22:01 | A ta už byla v Osvěčíně předtím a byla taková nějaká kápo |
| 00:22:06 | a tam rovnala lidi a hledala známý. |
| 00:22:10 | A přiběhla k nám a mě chytla od maminky. |
| 00:22:13 | Já jsem tak se držela pevně maminky za ruku. |
| 00:22:15 | Odtáhla mě pár řad dál. |
| 00:22:19 | Řekla: „Když se tě někdo bude ptát, jako jak jseš stará, řekni 18.“ |
| 00:22:23 | A utekla zase k mamince a něco jí řekla, a už byla pryč. |
| 00:22:27 | A já jsem vůbec jako nevnímala. |
| 00:22:30 | Já, když na to myslela pozděj... |
| 00:22:32 | já jsem na to dlouhou dobu nemyslela, |
| 00:22:34 | teprve teď, to je takový lu... luxus, že se člověk vrátí |
| 00:22:38 | a v klidu mysli na tu dobu. |
| 00:22:40 | A nějak už je to taky zabarvený, že už to nehoří těma barvama, |
| 00:22:45 | který to mělo předtím, a tak je to dobrý. |
| 00:22:48 | Ale já si vzpomínám, že jsem..., že se mě vůbec nikdo na nic neptal, |
| 00:22:52 | že jsem tak prošla. |
| 00:22:54 | Mengeleho jsem ani nevnímala. |
| 00:22:57 | Vím, že tam někdo byl a že lidi šli vpravo a vlevo, |
| 00:23:01 | a že jsem najednou byla vedle maminky zase. |
| 00:23:04 | Páč maminka mě asi hledala a měla mě neustále na očích |
| 00:23:08 | a najednou byla vedle mě. |
| 00:23:09 | No a potom už to šlo všecko strašně rychle. |
| 00:23:13 | Do té sauny, kde nás svlíkli a oholili |
| 00:23:17 | a kde byli nějaký lidi a říkali, že z těch sprch nejde voda, ale gas... |
| 00:23:26 | No a my jsme mysleli, že ty lidi jsou blázni, tak jak vypadali. |
| 00:23:30 | Měli takový oči venku, takový vypoulený, |
| 00:23:34 | a to je strachem, jo, to já vím, že ten adrenalin - dneska - že to dělal. |
| 00:23:38 | Lidi byli úplně jako, jako takový zjevený. |
| 00:23:44 | Ehm... když má člověk Basedow nebo tak. |
| 00:23:47 | Tak má ty oči tak venku. |
| 00:23:50 | A my jsme si připadali jako v blázinci. |
| 00:23:55 | Tam jsem potkala taky přítelkyni dobrou, Martu, |
| 00:23:59 | s kterou jsem byla v Terezíně, a která najednou taky byla vedle mě. |
| 00:24:03 | A bez hlavič... bez vlasů - člověk vypadá tak úplně jinak. |
| 00:24:08 | Tak jsme se skoro nepoznaly. |
| 00:24:10 | No a potom na nás naházeli takový mokrý hadry, |
| 00:24:14 | který vyndali z nějakýho kotle, kde se ty hadry vařily. |
| 00:24:19 | A to bylo jenom tak vyždímaný, rukou a... tak to hodili. |
| 00:24:24 | Šaty bez niče... ne punčochy, nic, žádný spodní prádlo prostě. |
| 00:24:29 | Já jsem dostala nějaký šaty, který mě byly asi pět čísel velký. |
| 00:24:33 | Tak jsem to měla strašně dlouhý a strašně široký. |
| 00:24:36 | Tak to maminka okolo mě takhle nějak omotala. |
| 00:24:38 | A bylo to mokrý. |
| 00:24:41 | A byla venku hrozná zima, poněvadž říjen už je docela chladný. |
| 00:24:48 | A tak to všechno tak začalo tuhnout okolo |
| 00:24:53 | a konce takhle okolo krku. Já vím, že mě to tak hrozně škrábalo |
| 00:24:59 | a že mě trošku tekla krev. |
| 00:25:00 | A maminka řekla: |
| 00:25:01 | „No, tam přijdeme do těch baráků, tak tam snad něco bude, tak si to svlíkneš...“ |
| 00:25:06 | A, no, tak v těch barácích potom byly taky deky. |
| 00:25:10 | Každej měl jednu deku a ta byla taky mokrá. |
| 00:25:12 | Taky taková vypraná. |
| 00:25:14 | No, a pak jsem dostala takový veliký dřeváky. |
| 00:25:18 | Já jsem dostala taky dřeváky o čtyři čísla vel.. větší, |
| 00:25:22 | tak mě to pořád padalo z nohou. |
| 00:25:24 | A v Osvěčíně je půda taková jílová, |
| 00:25:28 | tam jsou takový matlavý a mazlavý |
| 00:25:30 | a ty dřeváky mi vždycky zůstaly v tý půdě. |
| 00:25:33 | No, prostě pohádka. |
| 00:25:34 | A jak dlouho jsme byli v Osvěčíně, taky přesně nevím. |
| 00:25:41 | Osvěčín bylo něco tak..., tak traumatickýho, že ani... |
| 00:25:47 | Ty dny plynuly..., nepracovali jsme, to vím, |
| 00:25:53 | že jsme pořád nějak od jedný selekce ke druhý, |
| 00:25:57 | až ta poslední selekce... |
| 00:26:00 | Taky jsme - nám měli dát čísla a nakonec nám je nedali. |
| 00:26:05 | Byla selekce a dostali jsme jiný oblečení. |
| 00:26:10 | Tenkrát jsem dostala dvě levý boty |
| 00:26:13 | a jenom, na tý hromadě... jsem se blížila k tý hromadě, |
| 00:26:17 | abych si to vyměnila, tu jednu za pravou, |
| 00:26:20 | tak ten voják, který to tam hlídal, |
| 00:26:26 | prostě aby ubránil hromadu bot, |
| 00:26:29 | mě praštil tak pažbou eh... pušky – |
| 00:26:33 | takhle sem to dopadlo, do – na ústa, |
| 00:26:37 | a vyrazil mě tak... |
| 00:26:38 | Ty zuby se zlomily tak nějak. Já nevím... |
| 00:26:41 | No a zůstaly mě dvě levý boty |
| 00:26:45 | a tak jsme dojeli do eh... do Gross Rosen. |
| 00:26:51 | IV: Helmbrechtu, ehm. |
| 00:26:55 | EE: Ale já myslím, že jsem Vám řekla špatně, že ten... |
| 00:26:59 | ten konce..., ten, to místo, ten tábor, |
| 00:27:04 | ten Gross Rosen, to nebyl Helmbrechts. |
| 00:27:06 | Helmbrechts byl pozdějc. |
| 00:27:08 | IV: Tak povídejte, jak to bylo dál. |
| 00:27:10 | EE: Jo? V tom Gross Rosen, tam se kopaly zákopy. |
| 00:27:16 | Tam jsme byly až do začátku ledna. |
| 00:27:21 | To vím určitě. |
| 00:27:25 | Tam maminka pracovala v kuchyni. |
| 00:27:29 | Po příchodu jsme ihned dostali všichni nějaký očkování |
| 00:27:36 | z veliký injekční stříkačky, |
| 00:27:39 | která šla od jednoho k druhýmu samozřejmě, bez jakýkoliv dezinfekce. |
| 00:27:44 | Eh... já jsem dostala šíleně oteklou ruku hned druhej den. |
| 00:27:49 | Vysokou horečku, hnis, ruka bujela, no. |
| 00:27:55 | Tak mě to tam nějaké žena... |
| 00:27:58 | V kuchyni vypálili nůž, otevřeli to... |
| 00:28:03 | Dodneška je to vidět. |
| 00:28:04 | A všecko se napravilo horkou vodou a ohněm. |
| 00:28:13 | A v... na jednom zählappelu ráno ten komandant toho tábora viděl, |
| 00:28:20 | že stojím bosa ve sněhu, tak se mě ptal. |
| 00:28:25 | Povidá: „Bist du ein Zögling?” |
| 00:28:27 | Já jsem nevěděla, co to je. |
| 00:28:30 | Ale tak jsem řekla: Ja." |
| 00:28:31 | On povidá: „Hlaš se zítra tady – vidíš ten domek, ten tu budovu tam? |
| 00:28:40 | Tam se ráno hlaš!" |
| 00:28:42 | Tak jsem tam šla a tam byla nějaká dívka, |
| 00:28:46 | která mluvila jenom maďarsky - |
| 00:28:48 | asi o dva roky starší, než já, |
| 00:28:51 | a spustila na mě maďarsky kanonádu. |
| 00:28:55 | Tomu jsem nerozuměla ani slovo. |
| 00:28:57 | Tak se ukázalo, že jako v tom malým domečku ten komandant bydlí. |
| 00:29:02 | Měl asi nějakou žilku lidskou, ten člověk, |
| 00:29:07 | protože viděl, že jsem eh..., že jsem malá, |
| 00:29:10 | že jsem dítě, že jsem bosa a... |
| 00:29:14 | abych, abysme tam uklízely. |
| 00:29:16 | Tak tam bylo teplo - za prvé tam byly kamínka, takový malý, |
| 00:29:20 | a na nich se vařila teplá voda neustále. |
| 00:29:22 | A že člověk nemusel ven, do toho šílenýho mrazu... |
| 00:29:26 | Skládaly jsme tam jeho deky a postel a tak dále. |
| 00:29:30 | No a já jsem se naučila maďarsky, |
| 00:29:32 | poněvadž jsme si chtěly povídat. |
| 00:29:33 | A dostala jsem boty. [kašle] |
| 00:29:38 | Na druhý den on přinesl nějaký boty a to skutečně byl... byla záchrana. |
| 00:29:44 | A potom v lednu už jsme slyšeli takový dunění z dálky ve... |
| 00:29:53 | A povídalo se, že se blíží fronta. |
| 00:29:56 | A my jsme samozřejmě čerpaly zase optimismus |
| 00:30:00 | a zase: no, snad to přece přežijeme... Snad přece jenom... |
| 00:30:03 | Protože tam umírali lidi úplně eh... |
| 00:30:07 | Teď šel a teď jste někoho viděla a v okamžiku, |
| 00:30:12 | v příštím okamžiku byl mrtvý. |
| 00:30:14 | No to prostě bylo tak normální, jako... já nevím. |
| 00:30:20 | To se vůbec nedá k něčemu přirovnat. |
| 00:30:22 | Ta smrt tam prostě chodila mezi, mezi lidma. |
| 00:30:28 | A tak na druhý den ráno skutečně přijeli nějaký vojenský džípy. |
| 00:30:32 | Ne džípy - takový auta přikrytý plachtou. |
| 00:30:36 | A byly ženy, který křičely: „Tady jsou, tady jsou, Rudá armáda, Rudá armáda je tady!” |
| 00:30:42 | No a ten okamžik tý radosti byl úchvatnej. |
| 00:30:49 | Kterej ale ihned zhasl, |
| 00:30:51 | jakmile z těch aut vyskočili eh... uniformovaný vojáci |
| 00:30:59 | a vlčáci a spoustu psů zase. |
| 00:31:02 | A během několika minut byl tábor vyklizený, seřazený do pětistupů. |
| 00:31:10 | Alles im Laufmarsch... to je... a šly... šlo se. |
| 00:31:15 | Šlo se, šlo se, šlo se. |
| 00:31:16 | A po cestě se neustále přidávali taky jiný, jako z jiných táborů. |
| 00:31:24 | A to nevím, co to bylo. |
| 00:31:25 | Ještě lidi a ještě lidi a ještě kolona |
| 00:31:29 | a byl to nekonečnej had takových bídníků, |
| 00:31:33 | takových lidí, co se táhl mezi tou nádhernou zasněženou krajinou a... |
| 00:31:41 | Tak jsme se dostali za několik dní nevím, do toho Helmbrechts. |
| 00:31:46 | A v tom Helmbrechts eh... |
| 00:31:49 | jsme zůstali asi čtyři dni myslím. |
| 00:31:55 | A mě bylo moc... Já jsem pod... neustále omdlívala. |
| 00:31:58 | Já jsem neustále... prostě omd... Už jsem asi měla dost. |
| 00:32:03 | A maminka tam měla známou nějakou, |
| 00:32:08 | která měla známou a ta byla lékařka. |
| 00:32:11 | Tam byl revír. |
| 00:32:13 | To je takový místo, kam se dávali lidi před umíráním, |
| 00:32:17 | nebo který už nemohli. |
| 00:32:18 | To byla jako nemocnice, kde se položilo večer a v noci se zastřelilo. |
| 00:32:26 | Nebo k ránu... |
| 00:32:29 | A tak ta lékařka mě tam vzala na několik hodin |
| 00:32:33 | a já vím, že jsem cítila neustále, jak něco do mě teče. |
| 00:32:40 | Něco –nevím, nějaký infuze pravděpodobně. |
| 00:32:43 | Nebo něco, nějakou sladkou vodu do mě nalili. |
| 00:32:47 | A ráno pro mě maminka – ještě už byl... ještě byla tma - |
| 00:32:50 | přišla a vyndali mě z toho revíru. |
| 00:32:54 | A... to je tak moje největší vzpomínka na ten Helmbrechts. |
| 00:33:01 | A... že jsem se po letech tam vrátila... |
| 00:33:08 | Je tam dneska usedlost, na tom místě, kde byl ten koncentrák... |
| 00:33:15 | Ale že... podle mapy, že jsem našla to místo, kde byl ten revír, |
| 00:33:20 | protože když jsme z toho revíru vyšly, |
| 00:33:22 | tak začalo trošku svítat a bylo vidět tak obzory... |
| 00:33:27 | špičky lesů, eh... stromů, jako který by se úplně jako líbaly s oblohou. |
| 00:33:33 | A byl to tak krásný, takový pohled. |
| 00:33:36 | Maminka řekla: „To je neskutečný, neskutečný, kde my jsme, |
| 00:33:41 | v čem se nacházíme a jak, jak nádhernej je svět.... může bejt." |
| 00:33:46 | Jak to ještě, to člověk vnímal, tu přírodu. |
| 00:33:49 | A jak to ještě hrálo důležitou roli. |
| 00:33:52 | Jako, jako takový oddechnutí, jako takový políbení nějaký, |
| 00:33:58 | z toho, že svět ještě je, nějak existuje. Nevím. |
| 00:34:01 | Ale podle toho jsem to poznala. |
| 00:34:03 | Jsem řekla to musí bejt tady, poněvadž to se nezměnilo, že. |
| 00:34:08 | A potom ti lidi, ti historikové, vyndali mapu – |
| 00:34:12 | a maj ten lágr zmapovaný. |
| 00:34:15 | Řekli: „Přesně tady to bylo.” |
| 00:34:19 | No, a odtamtud jsme... |
| 00:34:21 | CM: Tak, uděláme pauzu... |
| 00:34:24 | EE: Ehm, ano, mě škrábe v krku. |
https://api.memarc.info/api/subtitles/53f44337759c0279d68b4567/vtt/xx?apiKey=
https://api.memarc.info/api/subtitles/53f44337759c0279d68b4567/vtt/de?apiKey=
https://api.memarc.info/api/subtitles/53f44337759c0279d68b4567/vtt/en?apiKey=
Citlivé údaje
Tyto informace obsahují citlivé údaje o osobách nebo materiálech a reprodukce archiválií, které nejsou volně dostupné ani ve veřejné doméně, ale podléhají ochranným lhůtám podle archivačního a datového práva nebo omezeným právům k užívání.
V případě oprávněného zájmu můžete požádat o písemné informace. K tomu použijte funkci „Dotaz na archiv“ a vyplňte formulář žádosti.
Máte-li výzkumný projekt nebo zájem v oblasti vzdělávací politiky, můžete prostřednictvím poptávk archivu požádat o přístup k databázi.
