Soubor „AGFl_AV.22.1012.mp4“
| Název souboru ve složce | AGFl_AV.22.1012.mp4 |
|---|---|
| Folder name | |
| Zdroje | KZ-Gedenkstätte Flossenbürg Signatur: AGFl AV.22.1012 |
| Velikost souboru | 215.99 MB |
| Velikost | 640px × 480px |
| Náhled | |
| Reference | |
| Délka | 00:32:23 |
| Poměr velikosti | 4:3 |
Vytvořeno 20.08.2014 08:40:42
Poslední změna 02.01.2023 14:15:23
Titulky souboru „AGFl_AV.22.1012.mp4“
| 00:00:03 | IV: Takže dnes je 15. prosince roku 2005 a jsme opravdu velice rádi, že jsme na návštevě u paní Máji Dohnalové na ulici České družiny 20 na Praze 6, |
| 00:00:15 | abychom spolu natočili rozhovor o jejím životním osudu. |
| 00:00:20 | Tento rozhovor by se měl vlastně hlavně týkat pamětníků, kteří přežili pobyt v koncentračním táboře Flossenbürg, nebo v jeho pobočkách. |
| 00:00:29 | Takže ještě jednou Vám děkuji paní Dohnalová, že jste nás tady přijala... |
| 00:00:31 | MD: Děkuji. Ráda. |
| 00:00:33 | IV: A pokud bychom mohly začít opravdu úplně od začátku, mohla byste mi povědět něco o vaší rodině? |
| 00:00:41 | MD: Tak otec... Měla jsem moc hezkou rodinu. Velice hodný... hodný, vlídný a... dobrý rodiče. |
| 00:00:51 | Maminka byla veselá, pohodová, radostná a tatínek byl přísnej... To šlo dobře dohromady. |
| 00:01:00 | Byli jsme dvě děti. Sestra byla o pět let starší, jmenovala se Lída. |
| 00:01:05 | A... tatínek byl, tatínek byl... novinář. Psal soudničky a maminka byla v domácnosti. |
| 00:01:19 | Jsem ze smíšenýho manželství, maminka je... byla tedy židovka. |
| 00:01:24 | Jinak ale jsme neměly, správně jsme neměly nikam jezdit... neměly, neměly jsme... |
| 00:01:30 | Mělo nás to ňák krýt podle zákonů. |
| 00:01:34 | Ale tatínek umřel v prvním roce války, teda pardon, ve 40. roce. |
| 00:01:38 | No a bydlely jsme v domě, kterej si vyčíhla nějaká německá rodina, takže to byl důvod proč... |
| 00:01:46 | Zřejmě to bylo takhle. Nevíme to jistě, ale zřejmě to bylo takhle. |
| 00:01:50 | Doma bylo hezky. My jsme vždycky se sestrou spěchaly ze školy. |
| 00:01:56 | Abychom byly doma co nejdřív a mohly mamince vyprávět co bylo. Poněvadž měla takový krásný pochopení pro všechno. |
| 00:02:02 | No a jinak hodně se doma zpívalo a hrálo. Maminka hrála na klavír, tatínek na loutnu. |
| 00:02:08 | Oba hezky zpívali, oba rádi recitovali. Maminka měla ráda Vrchlickýho, tatínek zase Šrámka. |
| 00:02:16 | Já co se na sebe pamatuju, tak umím některý Šrámkovy básně nazpamět', který pro mně ještě v tý době ale vůbec nebyly. |
| 00:02:23 | A... sestra ta měla ráda zase Nezvala a Seiferta. Takže to bylo takový hezký prostředí. |
| 00:02:31 | Jsem z generace, kdy se ještě držely černý hodinky, aby se ne... nevyužívala {pousmání} moc zbytečně elektřina. |
| 00:02:38 | Takže večer se vždycky sedělo kolem stolu, povídalo se. Bylo to hezký, sbližovalo nás to... |
| 00:02:44 | Bylo to obohacující po všech stránkách a byla to současně nenápadná etická výchova, poněvadž se o všem mluvilo a všechno se hodnotilo. |
| 00:02:53 | I jako o příbuzných, v okolí, se to prostě probralo a člověk vědel: tohleto je dobrý, támhleto dobrý není... |
| 00:03:00 | A aniž by se mu říkalo: Vezmi si příklad! Tak prostě ten příklad už, už, už to tam, už to tam... se usídlil. |
| 00:03:09 | Tak to byla rodina. Já jsem chodila... No tatínek, to jsem říkala, umřel v 41. roce. |
| 00:03:15 | Pak už byla situace dost těžká pro maminku. No ale zvládalo se to. |
| 00:03:22 | Židi měli spoustu... samozřejmě spoustu zákazů. Takže známý, že nesměli po osmý hodině ven. |
| 00:03:32 | Přinesla, přinesla jsem vám ukázat taky tu hvězdičku, jak to vypadalo. |
| 00:03:35 | To jsme museli mít hvězdu, tadyhle na... Jude. |
| 00:03:39 | Nesměla jsem chodit do školy. Lída taky ne. Nesměly děti chodit do školy. |
| 00:03:45 | Nesměly chodit ani do žádných kroužků, takže kroužky se dělaly tajně. |
| 00:03:49 | Nesmělo se nikam jezdit. V osum hodin byla večerka. To... to už se nesmělo jít ven. |
| 00:03:55 | Nákupy se mohly dělat odpoledne. Myslím, že to bylo od dvou do tří, nebo do čtyř. |
| 00:04:01 | A... do divadla, na koncerty, na plovárnu, prostě všechno bylo zakázaný. Pak sebrali taky... rozhlasy sebrali a ještě později sebrali i pejskové. |
| 00:04:13 | IV: Hm, domácí zvířata. |
| 00:04:15 | MD: Tak... Prostě domácí zvířata, co tak mohlo člověka potěšit. |
| 00:04:18 | IV: A pociťovala vy jste vlastně, vy jako... ješte v tom dětským věku nějaký to zostřování tý politický situace? |
| 00:04:23 | MD: Ne. To zostřování politický situace jsem pozorovala právě tímhle tím, že... poněvadž to přece jenom bylo hodně {odkašlávání} hodně omezený. |
| 00:04:30 | Já jsem sice první týden byla nadšená, že nesmím chodit do školy {smích}. Ale... ale pak... |
| 00:04:35 | IV: Pochopitelně. |
| 00:04:37 | MD: Ale potom týdnu jsem pochopila, jaká je to ztráta. Učila jsem se teda sama. |
| 00:04:41 | Poněvadž maminka ty peníze, který mohla, mohla na to věnovat {kašel}, tak věnovala na to, aby chodila na kroužek Lída. |
| 00:04:49 | Poněvadž se myslelo, že to bude krátká věc s těma Němcema, že... |
| 00:04:53 | Lída měla před maturitou, takže aby, aby aspoň ona byla hotová. |
| 00:04:57 | No já jsem si četla. Děvčata mi ze začátku půjčovala knížky ze školy, pak už to pohaslo... |
| 00:05:04 | Ale tatínek měl krásnou knihovnu, kterou měl zamčenou vždycky. |
| 00:05:08 | No a tou jeho smrtí se mi otevřela a tam byly hotový poklady. |
| 00:05:13 | Všelijaký... No, krásný knížky tam byly. No a... co bych vám ještě k tomu řekla... |
| 00:05:23 | IV: Vy jste vlastně jste říkala, ze jste byla ze smíšený rodiny. |
| 00:05:26 | Praktikovali vy jste židovský náboženství? Hlásili jste se k tomu? |
| 00:05:29 | MD: My jsme praktik... tak, ano. Já jsem byla velice pobožná, nejpobožnejší z rodiny... |
| 00:05:33 | Lída myslím úplně slabě, maminka to tak ani nemůžu posoudit. |
| 00:05:36 | Ta spíš pozděj po válce se k tomu vracela. |
| 00:05:39 | A já jsem byla tak dětsky primitivně zbožná. |
| 00:05:42 | Potom taky když umřel pán Bůh tak... když umřel tatínek, tak jsem to pánu Bohu nemohla odpustit. |
| 00:05:48 | Poněvadž jsem se přece za něj modlila, aby neumřel, že jo... takže to byla taková první... |
| 00:05:52 | Pak jsem měla ješte dvě velký krize náboženský, než... |
| 00:05:55 | Pak jsem se musela ze všeho... ze všeho dostávat znova... a ke všemu dostávat znova a jinak. |
| 00:06:01 | No a tak my jsme chodili na všechny, na všechny židovské svátky do synagogy, teda na ty hlavní, to jsou tři hlavní. |
| 00:06:08 | A... a doma jsme měli jak chanuka, to jsou ty svátky světel, kde děti dostávaj taky dárky. |
| 00:06:15 | Tak jsme drželi stromeček, poněvadž babička, kterou už jsem nezažila, babička z otcovy strany... |
| 00:06:23 | Dyť to už Lída by... už Lída byla miminko, tak říkala: Přece nenecháme tu holčičku bez stromečku. |
| 00:06:29 | Takže od tý doby se... byl stromeček, ale nechodil k nám Ježíšek, chodil k nám pánbíček. |
| 00:06:35 | Ještě se mi schoval krásnej dopis Lídy, když byla asi v druhý třídě... |
| 00:06:40 | Jak píše Ježíškovi, teda pardon pánbíčkovi co jí má přinést. |
| 00:06:45 | A mně že má přinést panenku velkou a nádobíčko... |
| 00:06:50 | A rodiče že se nechají překvapit a jí aby nějak elegantně oblékl. Tak {smích} no... no... |
| 00:06:58 | No... no nějakej... to jsem, tady jsme byli v takovým slušným prostředí hezkým, takže já jsem necítila žádnej antisemitismus. |
| 00:07:10 | Lidi spíš dávali najevo sympatie. |
| 00:07:13 | IV: Hmm... |
| 00:07:13 | MD: My jsme teda dřív odešly, než se to mohlo nějak víc projevit, ale sympatie... |
| 00:07:17 | Obchodník mamince vždycky schovával něco pod pultem, prostě vysloveně sympatie. |
| 00:07:22 | Ovšem maminka byla mimořádně milej člověk a byli jsme starousedlíci, takže to tak jako... |
| 00:07:29 | Ještě když jsem šla do lágru, tak jedna maminka moji kamarádky, tak mně přinesla nějaký... |
| 00:07:35 | Nějaký jídlo, takový kondenzovaný, co se hodilo s sebou. |
| 00:07:39 | Ale vedle bydle... bydlela německá rodina, respektive co já vím jenom matku a syna. |
| 00:07:46 | A... syn byl v německým obleku, teda v německý uniformě. Ten nás vždycky s ostychem, s úsměvem zdravil. |
| 00:07:55 | A jeho maminka vycházela na balkon, když jsme někam šly a volala nás, že jsme židovský svině. |
| 00:08:02 | No a my jsme si z toho dělaly legraci, že je prostě ťáplá {smích}. Vůbec jsme to nebraly... |
| 00:08:07 | No tak to až potom teda, po válce jsem, teda potom ten... vyslovenej antisemit... a tohle, ty, ty... |
| 00:08:14 | To že jsme někam nesměly, tak to se, to se, to jsem chápala, nebo to jsme chápaly, jakože to je z tý fašistický strany. |
| 00:08:24 | Že to nedělají Češi. |
| 00:08:25 | No... ale po válce, to jsem pak ten antisemitismus vnímala dost silně, zvláště když byli ty procesy se Slánským a podobně. |
| 00:08:33 | Konečně taky sousedka jedna se mne vyptávala, jestli nejsem náhodou nějaká příbuzná se Slánským {smích}... |
| 00:08:43 | No a to človek, to jako to, to jo, to jsem cítila a cítím to do dneška, když... |
| 00:08:49 | Poněvadž ten antisemitismus je pořád mezi lidma. Nesrovnatelně mírnější, než kdekoliv jinde. |
| 00:08:53 | Ve srovnání s Polákama se to vůbec nedá srovnat. Tady je takovej kultivovanej... |
| 00:09:02 | IV: Chtěla jsem se ještě zeptat... My už jsme se velice rychle vlastně dostaly k těm protižidovským opatřením. |
| 00:09:08 | Co se vám vlastně vybaví, když bych vám řekla ten rok 1938, okupace pohraničí a vznik protektorátu. |
| 00:09:14 | MD: No tak... |
| 00:09:15 | IV: Řešili jste to třeba nějak? |
| 00:09:16 | MD: No tak to se, o tom doma hodně mluvilo. Mnoho se o tom mluvilo. |
| 00:09:19 | Já jsem tomu tak dobře třeba nerozuměla, ale hodně se tomu... o tom mluvilo. |
| 00:09:23 | IV: A třeba setkávali jste se, se, s... s židovskými uprchlíky, třeba z Německa? |
| 00:09:28 | MD: No tak to bylo když... no to, to... Uprchlíky, s uprchlíky jsme se setkávali, poněvadž obec to zařídila tak, aby, aby, aby lidi... |
| 00:09:38 | Prostě aby se dalo pomoct. Takže oni chodili na obědy k různým lidem. K nám chodili na obědy dva... |
| 00:09:44 | A ten jeden ještě učil Lídu Angličtinu, takže ještě aby s... si přivydělal s tím. |
| 00:09:50 | A ten druhej, ten se potom tak spřátelil, že k nám potom chodil na návštěvy pořád... že byl u nás hodně, skoro každej den. |
| 00:09:59 | A mně tak nahrazoval tatínka trochu. Ten byl... ten byl báječnej. Potom zemřel, ještě než mohl někam narukovat. |
| 00:10:12 | Nesli... byli nasazeni na práci v Praze a nesli nějakou velice težkou kolejnici. |
| 00:10:17 | A jeden to pustil a ten druhej už to pak nemohl udržet. |
| 00:10:21 | Takže on to udržel, poněvadž měl strach, aby to dalšímu nepadlo na nohu. |
| 00:10:23 | A nějak se prostě strhl a zemřel ve dvouch dnech. To byla tenkrát velká rána. |
| 00:10:29 | No ale s ním chodil, chodil jeho synovec a to byl chlapec kterej byl... |
| 00:10:36 | Jmenoval se Pavel a byl to chlapec, kterej byl o dva roky starší než já. |
| 00:10:41 | Mně bylo 13, jemu bylo 15. Velice rychle jsme se zkamarádili. |
| 00:10:45 | A on byl neobyčejně inteligentní a sečtělej. A takovej milej, pěknej kluk. |
| 00:10:52 | Potom mi Pavel jednou řekl, že přece nemusíme se vidět jen když přijde strejček, jo... |
| 00:10:57 | Že se můžeme sejít zvlášť. |
| 00:10:59 | No a dali jsme si schůzku ve Stromovce, kam jsme stejně teda nesměli. |
| 00:11:04 | Ale to se dělalo tak, že ta hvězda se přišpendlila jenom... |
| 00:11:08 | Takhle se nesla nějaká knížka a potom se prostě odšpendlila. |
| 00:11:12 | No tak to se švindlovalo, takhle když to šlo... |
| 00:11:17 | No a tak jsme se sešli... Já jsem to doma vyprávěla, Lídě a mamince, že mám první randíčko, jsem řekla {pousmání}. |
| 00:11:24 | A oni se strašne smály a pobavily se. |
| 00:11:26 | Sestra mi říkala: Tak to já ti půjčím svý hedvábný punčochy, teď už jseš člověk {smích}. |
| 00:11:33 | No a pak jsme se právě ten den, kdy jsme se měli sejít, tak jsme se sice sešli, ale na gestapu tady. Myslím že to bylo v Dělostřelecký ulici. |
| 00:11:40 | Pavel dostal na uvítanou pár facek hned a za tři dny jsme museli se dostavit na... do Veletržního paláce na... |
| 00:11:51 | Ne paláce ne, ale tam byly takový ty domky úzký, dlouhý... tak prostě tam. Tam bylo seřadiště. |
| 00:11:58 | Tam jsme byli ještě tři dny, od 28. října do 1. listopadu a pak jsme odjížděli. Bylo to tam nepříjemný. |
| 00:12:08 | Mně to tam ještě strašně zajímalo, poněvadž já jsem byla asi hodně dětská. |
| 00:12:12 | Jednak jsem věřila příbuzným z tatínkovy strany, když jsme se s nima loučili... |
| 00:12:16 | Tak oni mně ujišťovali, že to nemůže trval dýl, než tři měsíce. |
| 00:12:19 | Já tomu nerozuměla, takže jsem jim věřila samozřejmě, že jo... |
| 00:12:23 | Takže jsem si řekla: Pro mně to bude do jistý míry vítaná změna, do jistý míry, že... |
| 00:12:27 | No ale říkali, že pojedeme někam do Polska. Tak jsem si říkala: Tam budou ještě i medvědi třeba... {smích} |
| 00:12:33 | Takhle... takhle dětinsky jsem si to představovala. |
| 00:12:37 | No viděla jsem, že maminka byla... maminka ta z toho měla trochu starosti ale ona byla tak obdivuhodná... {pousmání} |
| 00:12:44 | Ona, ona byla nebojácná a... prostě nebyla zase... a všechno možný dělala, co například... |
| 00:12:54 | Když už to... zřejmě když už to byly ty tři dny, co jsme měli všechno připravit, tak nechala odvézt k známým z jedný místnosti celej, všechen nábytek, jo... |
| 00:13:04 | To bylo něco, co si nikdo netroufl... ale ona si to klidně troufla a vůbec nic se nestalo. |
| 00:13:08 | Tak jako u Něcmců si hodně troufla a taky se jí... zachránila si tím život. |
| 00:13:13 | No ale... Takže zkrátka tam se spolu na zemi, na těch... že... |
| 00:13:18 | Pro mně bylo pozoruhodný, že smím celej den být v teplákách, co se... tenkrát se nehodilo. |
| 00:13:23 | A... my jsme s Pavlem, pořád jsme chodili a... divili jsme se tomu a přemýšleli jsme co, od tam... |
| 00:13:32 | Pak jsme teda odjeli... A bylo taky, už tam začaly lítat facky. |
| 00:13:36 | Už člověk viděl, že to teda nebude, nebude jenom nějaká příjemná vycházka. |
| 00:13:40 | No a pak nás dali do vagonu. Jeli jsme teda brzy ráno, nějak kolem půl... mezi čtvrtou a pátou. |
| 00:13:47 | To si pamatuju, jak jsme nesli... směli jsme mít s sebou asi 50 kilo zavazadel. |
| 00:13:52 | Tak to jsme my samozřejmě neměli. My jsme měli mnohem míň. |
| 00:13:55 | A když jsme to vezli... vlekli teda na to... k tomu vlaku, tak lidi, který jsme potkávali, tak se na nás dívali soucitně a hezky. |
| 00:14:05 | Nebyly žádný výkřiky, jako jinde v jiných zemích, jakože souhlasný. |
| 00:14:10 | Tak tadyhle opravdu to lidi... lidi byli velice hodní, slušní. |
| 00:14:13 | No a tam nás dali ještě... to jsme naposled jeli ještě osobníma vlakama. |
| 00:14:19 | A... potom to byli... nevím kolik dní... Myslím, že to bylo tři nebo čtyři dni. |
| 00:14:26 | To už si vůbec nepamatuju a nevím, kdy se poznalo, že se jede do Polska, taky to chvilku trvalo. |
| 00:14:33 | Několikrát za tu jízdu přišel ten SS-ák ňákej, nebo jestli to už byli SS-áci? |
| 00:14:40 | No tu a tam někomu vynadal... někoho a tam dal někomu pár facek, no tak už byli všichni takoví skrouhnutí. |
| 00:14:45 | No a dojeli jsme do Lodže. A... než žačnu Lodž, mám ještě něco říct k tomu, nebo ještě něco? |
| 00:14:54 | IV: Spíš jenom, ovlivňovala jste, co si vezmete s sebou do toho transportu? |
| 00:14:58 | MD: No tak do jisté míry... Já jsem si vzala knížky, já jsem byla velkej čtenář. Takže jsem si vzala Máchův Máj. |
| 00:15:07 | To jsem si teď uvědomila, že {pousmání} jsem byla dobrej čtenář. |
| 00:15:09 | Když to můj vnuk probíral ve škole a viděla jsem ten odpor, jakej {pousmání} k tomu má... |
| 00:15:14 | A to totální nepochopení. No tak já jsem ten Máj uměla skoro nazpaměť. |
| 00:15:18 | Pak jsem si brala... myslím, že jsem si vzala i Cyrana z Bergeracu. Toho jsem taky milovala. |
| 00:15:22 | Poněvadž když jsem byla sama doma s tatínkem, tak mi vždycky ukazoval, jak ho hrál Vojan. A Cyrana jsem uměla celýho zpaměti. |
| 00:15:32 | No a pak jsem si vzala Zpěvy staré Číny, proněvadž ty jsem taky měla moc ráda. |
| 00:15:38 | A myslím, ze Nerudovy... Nerudu že jsem si ještě vzala, myslím Balady a Romance snad... |
| 00:15:43 | No a pak jsem si vzala Svatopluka Čecha, Písně otroka. |
| 00:15:48 | Tak tam jsem narazila, poněvadž sestra mi vynadala, že to je provokace a že, že tohle si nemůžu dovolit... |
| 00:15:55 | A dala mi tam jinou knížku, která se mi ale nelíbila a nikdy už jsem ji pak neměla ráda, Benešovu Don Pedro a Don Pablo a Věra Lukášová. |
| 00:16:05 | Takže k tomu Lodži... k tý Lodži teda. Lodž vyrostla v velký město, druhý... |
| 00:16:12 | Velikostí druhý po Varšavě během několika málo desítek let, z malý vesničce... z malý vesničky. |
| 00:16:18 | Bylo to město, kde byly hlavně... hlavně textilní továrny tam byla... byly. Město špinavý, ošklivý, zanedbaný. |
| 00:16:28 | Já jsem v tý jeho nejlepší části nebyla a dov... viděla jsem hodně velký části, abych tohleto mohla porovnat. |
| 00:16:34 | A... ta nejstarší část, která byla ještě z části dřevěný... dřevěná, tak z tý udělali ghetto. |
| 00:16:44 | Spousta lidí... prostě tam byla ještě, jak se tam bydlelo, takže pro ty, pro ty usedlíky. |
| 00:16:50 | IV: Jakoby starousedlíci... |
| 00:16:50 | MD: To byli starousedlíci. Tam vůbec nebyla kanalisace. No my jsme jsme žasli... |
| 00:16:56 | Kanalisace tam nebyla. Já nevím, jestli v některých domech měli záchody vevnitř, ale...težko, težko. |
| 00:17:03 | Možná že někde něco málo... Jinak to se chodilo na záchody na dvůr, do budky, která byla děsivá, špinavá. |
| 00:17:12 | Všechno, všechno špinavý: zem, ta, ta, to všechno, to bylo hrozně hnusný. |
| 00:17:18 | A neustále tam byly fronty, bez rozdílu: muži, ženy, děti... prostě to bylo dost ošklivý. |
| 00:17:23 | Voda tam byla taky, jako pumpa. Většinou to byla voda škodlivá, takže se muselo převařovat. |
| 00:17:30 | To byly ty vnější podmínky toho ghetta. |
| 00:17:34 | Přes to ghetto ještě ale jela nějaká... šla velká nějaká silnice a jela tam... na tý silnici byla tramvaj. |
| 00:17:43 | Tak oni to vyřešili tím, že tam dali takovej dřevěnej plot. A směli jsme tamtudy přecházet, když... |
| 00:17:48 | Když tedy voják, kterej tam stál, nám to dovolil. A museli jsme přejít hodně rychle. |
| 00:17:52 | A občas teda člověk nakouknul do jinýho světa, pakliže měl někdo rozsvícený okno, nebo tak. |
| 00:17:58 | No... My jsme ze začátku bydleli ve škole. Všechny ty... |
| 00:18:04 | Víte, do Lodže nás jelo celkem pět transportů po tisíci lidech. Pět tisíc celkem... pět anebo... a, a, asi sedum, nebo osum, malilinko víc. |
| 00:18:14 | No a vrátilo se nás, myslím že 230, nebo jestli takhle. |
| 00:18:20 | No a teď nás lodžskejch v Praze, kteří ještě jsme schopní chodit, {smích} tak je šest. Šest? A... ještě, ještě minulej rok nás bylo 12 a teď už, teď už ne... |
| 00:18:35 | Teď nás bude, teď... Těch chodících bude asi sedum nebo osum, takže skrátka už to, už to odchází rychle. |
| 00:18:42 | No a já jsem... Nejmladší v našem transportu byl, nejmladší můj bratránek, kterýmu bylo asi sedum měsíců, nebo kolik... nebo devět měsíců. |
| 00:18:52 | No a nejmladší kdo se vrátil, byl... Ne, z našeho transportu byla nejm... myslím byla nejmladší asi já, |
| 00:19:00 | ale jinak... jinak jsem třetí nejmladší. |
| 00:19:03 | To všechno bylo vybitý a... vybitý a vytlučený. |
| 00:19:07 | A během prvního půl roku se ghetto smrsklo na polovičku. Pro nás to bylo strašně těžký. |
| 00:19:14 | No a teď jsme tam přijeli... Tam byla spousta problémů. Bydleli jsme teda, bydleli jsme teda v těch místnostech. |
| 00:19:22 | My jsme, my jsme byli... nás bylo 35 v tý jedný... v tý jedný třídě. |
| 00:19:30 | A spali jsme na palandách. Myslím, že jsme tam neměli žádný slamníky, to určitě ne. |
| 00:19:36 | Ale naše maminka ta brala... vzala i nějaký pytle a jednu peřinu {smích} do kufru, takže... |
| 00:19:44 | A bra... vzala kastroly. My jsme se doma smáli, proč veze s sebou kastroly a ukázalo se, že to bylo úplně... |
| 00:19:48 | IV: Geniální... |
| 00:19:49 | MD: Geniální... geniální, no... No a ukázalo se, že ty... Pavel s rodinou, měl ještě bratra, otce, matku... Tak ti bydleli vedle nás. |
| 00:20:01 | My jsme bydlely na horní pryčně, takový tý širší, všechny tři. A pak byly užší pryčny... a nahoře byli kluci a dole byli rodiče. |
| 00:20:09 | No a my jsme byli strašně unavení, uondaní po tý cestě, tak jsme si vlezli... já jsem šla tam, přes... přes uličku k němu na... na ten, na pryčnu. |
| 00:20:19 | Vzali jsme si... Oba jsme milovali Máchův Máj {kašel}. Takže jsme si vzali Máchův Máj a četli jsme si Máj. |
| 00:20:26 | A usnuli jsme oba u toho... A jeho bratr Leoš to zjistil a prostě začal křičet: "Mája a Pavel spolu spěj! Koukněte se na ně!" |
| 00:20:39 | No to... Lidi se chechtali, my jsme se styděli. |
| 00:20:41 | Pavel skočil dolů, začal facky, za... začal... Poprali se no. Tak to byla taková... |
| 00:20:46 | Jinak jsem tam chodila... Ze začátku se nepracovalo. |
| 00:20:50 | Dostávali jsme příděly jídla, který jsme ale nebyli schopni jíst, poněvadž byly tak odporný. A většinou jsme to vylévali. |
| 00:20:59 | Poláci tam byli asi o rok a půl dýl. Byli strašně zbědovaní a vychudlí... a z... chudí byli už jako myslím nějak byli už dřív. |
| 00:21:11 | Poněvadž třeba spousta žen nosila... neměla kabát a nosily místo kabátu deku. |
| 00:21:16 | Byli... velká část jich byla zavšivená. My jsme se jich štítili ze začátku. |
| 00:21:22 | A oni nás museli ze začátku nenávidět, poněvadž si... jakmile jsme přijeli, tak udělali Němci nějakej větší transport ze starousedlíků. |
| 00:21:32 | Takže oni to vztahovali, že to bylo kvůli nám. |
| 00:21:35 | IV: Že vám dělali místo. |
| 00:21:36 | MD: Aby... no, dělali nám místo. A... prostě byla to, byla to jiná civilizace, trošičku jiná etapa civilizace. |
| 00:21:46 | Takže potom, potom jsme tu, jsme tu polívku davali jim. |
| 00:21:51 | A nebo když jsme něco vylili, oni se na to vrhli a sbírali to ze země. To nás všechno tak... |
| 00:21:56 | No a... |
| 00:21:59 | My jsme s Pavlem Kubem chodili po, po ulicích a dívali jsme se na všechno. Snažili jsme se to pochopit. |
| 00:22:08 | Já jsem ze začátku, první měsíce brala s sebou kočárek, poněvadž ten bratránek potřeboval ven, že jo, v kočárku... |
| 00:22:17 | A samozřejmě já jsem byla nejmladší dívka, takže se hodilo, abych já... |
| 00:22:23 | Ale já jsem při tom hodně nachladla, poněvadž strýček vždycky... taky už ty síly ubývaly... |
| 00:22:29 | No tak strejček vždycky čekal, až určitě dole budu, aby při... aby nepřišel o něco dřív a nemusel tam na mně čekat. |
| 00:22:35 | Poněvadž kočárek tam nebylo možno dát, zavolat nebylo možný... |
| 00:22:40 | Tak prostě já jsem, já jsem vždycky přišla strašlivě zmrzlá. |
| 00:22:45 | No tak potom maminka už nechtěla, když byly mrazy. |
| 00:22:48 | Tam jsou... tam je větší chladno v Polsku. Tam je ošklivej vítr... studenej... |
| 00:22:52 | A to, že je to taková rovina, tak tím je to... taky asi chladnější. |
| 00:22:56 | No a Pavel... Jo a jednou jsme taky byli ještě s tím kočárkem na procházce a... |
| 00:23:01 | Ňáký lidi se na nás podívali a řekli: To je neštěstí, to je neštěstí... takoví mladí manželé. |
| 00:23:09 | A Pavel se začal stydět {smích} tak, tak už se mnou nechtěl jít. |
| 00:23:14 | No a potom já už sem teda přestala chodit, že jo. |
| 00:23:17 | Ale zase Pavel dostal dřív vši, než já a to se... se mně se nelíbilo. |
| 00:23:22 | Ale pak se naše přátelství zase obnovilo a vytrvalo až do jeho smrti. |
| 00:23:28 | No první začal pracovat, dobrovolně teda... Jo, jo, takhle ještě... |
| 00:23:34 | Potom jsme tu polívku samozřejmě časem začali jíst podle toho kolik kdo měl věcí. |
| 00:23:38 | Taky se tam hodně prodávalo. V zimě, když to bylo nejhorší... |
| 00:23:45 | Tak třeba tam kilo bramborovejch, ošklivejch bramborovejch slupek se dalo koupit za jeden pánskej vlněnej oblek. Jo, tak asi takhle... |
| 00:23:54 | IV: Takovej černej trh tam byl... |
| 00:23:55 | MD: Černej trh, ten tam byl, ano... Byl tam taky normální trh. |
| 00:23:59 | Já vám potom ukážu peníz jakej, kterej byl ghetto... ghettogeld, že jo... Nemluvím moc podrobně? Ne... Ghettogeld... |
| 00:24:08 | No a my jsme... zatím jsme teda, zatím jsme teda měli, měli tu polívku denně, ale... |
| 00:24:14 | Už jsme to, už se to pomalu začínalo jíst. No já jsem, když už jsem měla největší snahu a dost velkej hlad {smích}, abych to snědla... |
| 00:24:22 | Tak mi to zase vadilo, že... ten polskej hoch, kterej to nabíral, tak takhle mu kapalo do toho voda... |
| 00:24:28 | A to jsem nemohla ještě zvládnout. Ale pak se zvládly ještě i horší věci. |
| 00:24:33 | No... a první začal pracovat Walter Weil, což byl báječnej chlap, taky z naší místnosti... |
| 00:24:41 | On byl vynikající elektrikář, nevím jak na něj přišli... |
| 00:24:44 | A ten chodil do... do... do Lodže, do normálního města. |
| 00:24:50 | Němci vy... si ho... Němci ho ňák zaměstnávali. Jednu dobu pracoval taky v... nemocnici. |
| 00:24:59 | A on byl tak báječnej, že on prostě tam kradl léky a nosil je do ghetta, aby... našim lékařům, aby mohli léčit. |
| 00:25:06 | A mně taky jednou zachránil život, když byla... když byla... když byl hodně velkej hlad, tak... |
| 00:25:11 | Já jsem byla ňák buď nemocná, nebo po nemoci a prostě to bylo špatný... |
| 00:25:18 | Tak maminka šla se mnou k lékaři. Tam byli samozřejmě vynikající lékaři. |
| 00:25:23 | Poněvadž lékaři a advokáti, to bylo židovský... to byli dvě židovský zaměstnání. |
| 00:25:27 | No a ten jí na rovinu řekl: No zachránit ji může jenom jídlo, že jo... Nic jinýho. |
| 00:25:32 | No a maminka šla a plakala a potkala tohohle Waltra Weila. |
| 00:25:37 | A on se jí ptal, proč pláče a ona mu to řekla. |
| 00:25:40 | A on řekl: No tak dobře, tak než se malinká dá do pořádku, tak bude dostávat mou polívku. |
| 00:25:46 | A prostě mi nosil polívky, který mu dávali tam, poněvadž tam měli... |
| 00:25:51 | No a dával mi ji tak dlouho, dokud jsem se nepostavila na nohy a nebyla jsem schopná chodit. |
| 00:25:54 | Ale to už bylo v době, kdy to bylo pracovní. Takže takovejhle báječnej človek to byl. |
| 00:26:01 | No... a tak... ten začal pracovat první, potom jako druhej člověk a první žena začala pracovat moje maminka. |
| 00:26:10 | Ta začala pracovat v... v kuchyni, poněvadž doufala, že tam dostane něco k jídlu. |
| 00:26:16 | No a dostala tam teda polívku aspoň. A měla tam strašnou dřinu. |
| 00:26:20 | A mně to strašně vadilo, že maminka takhle se... takhle dře a že chodí tak vyčerpaná domů. |
| 00:26:25 | Tak jsem tam chodila s ní... Teda mně nedávali nic, ale že jsem jí aspoň pomohla. |
| 00:26:29 | No a potom postupně jsme začali pracovat. |
| 00:26:33 | Ona byla taková teorie, že ta energie, kterou člověk vybije tou prací, že se to nerentuje. Prostě... Kdo prac... |
| 00:26:43 | IV: Že to nestojí za to. |
| 00:26:43 | MD: Že to nestojí za to. Kdo pracoval, dostal větší příděl jídla. Takže to... |
| 00:26:48 | No a já jsem ještě začala pracovat... soukromně tak říkajíc... |
| 00:26:53 | Že jsem ňáký takový bohatší, nebo... někomu z elity, ňáký rodině, která jako si tam žila dobře, že jsem jim nosila pitnou vodu nebo vodu od... |
| 00:27:03 | Poněvadž všechno se muselo odtahat. |
| 00:27:05 | A... tím se mi, tím se mi zopakovala kýla, nebo tím jsem si mmm... měla potom kýlu z toho tahání. |
| 00:27:13 | No a to se samozřejmě... byla zvyklost se nechat operovat, ale prostě přišlo... vydržela jsem s tím až do konce války {kašel}. |
| 00:27:22 | Takže potom jsme s Lídou pracovaly... tam byly vozy. |
| 00:27:26 | Ze začátku, než jsme přišly tam prej byli ještě nějaký koně, ale potom už ne... |
| 00:27:30 | Takže vozy... vozy se tahaly samozřejmě lidma. Tak my jsme tahaly spolu vozy, taky a... |
| 00:27:36 | Přišlo nám divný že... že to máme takový ňáký moc težký. Tak jsme se domluvily a v jednom okamžiku jsme se pustily, obě... |
| 00:27:44 | No a ten vůz se téměř zastavil {smích}, takže... Takže to byly tyhle ty podmínky. |
| 00:27:48 | No a potom jsme dostaly další práci a to bylo... |
| 00:27:54 | To byla s náma i maminka a... to bylo, že jsme ryly předměstskou... takovou... takovou louku. |
| 00:28:03 | Zřejmě na ňáký záhony, nebo něco takovýho. |
| 00:28:07 | A že jsme to ryly jako dnem a... to se dělalo ještě 12 hodin a to byla hodně, hodně těžká práce, taky... |
| 00:28:14 | Ale potom nas z toho vyvz... vedli, poněvadž jako jsme ryly poctivě. |
| 00:28:20 | A dostaly jsme se na židovský hřbitov. Tam je fantastickej židovskej hřbitov, kterej je snad největší ve střední Evropě. |
| 00:28:29 | Je to úžasně veliký. A... byl to taková... ještě s ostatníma děvčatama, těma... často vzpomínáme. Tam byla taková... |
| 00:28:40 | Jednak byl tajemnej... už tím, že se tam v noci popravovalo, že jo... |
| 00:28:46 | Jednak byl životodárnej, poněvadž se tam dalo ledacos... ledacos sebrat. |
| 00:28:51 | Tu a tam třeba byla ňáká tam... ty... lebeda... lebedu. Anebo my jsme tam měli záko... záhony... |
| 00:29:00 | Tak lebedu a tyhlety... tyhlety jako dobrý rostlinky {pousmání}... |
| 00:29:04 | Ty jsme schovávaly a pak jsme je přenášely domů a jedli jsme to doma. Ještě k tomu, že jsme to jedli... |
| 00:29:10 | V... v tom ghettě byla taková... taková... byly prostě kuchyně dvě. |
| 00:29:18 | Já vím jenom odvou, nevím kolik jich tam bylo. Myslím, že jich nebylo víc... |
| 00:29:21 | A to byla... gasküche se tomu říkalo, čili plynová kuchyň na plyn. |
| 00:29:26 | A to byli takhle kolem... kolem zdi maly dvoj.. , dvojdílný... dvojdílný vařiče. |
| 00:29:32 | A za určitej obnos tam... člověk si tam směl hodinu vařit. |
| 00:29:37 | No, takže tam jsem se... tam jsme vařily, když pak jsme dostávaly příděly sobě domů. |
| 00:29:44 | Tam jsme vařili a to bylo... dost nepříjemný. Já jsem tam chodila hrozně nerada. |
| 00:29:51 | Bylo to nepříjemný, poněvadž jakmile člověk otočil hlavu, tak už mu tam někdo od vedle hrábnul lžýcí... {smích} něco ukradl. |
| 00:29:59 | Nebo ho odstrčil a honem si tam přihrál něco takovýho... takový, takový to... nebylo, nebylo to, to příjemný. |
| 00:30:05 | Jídlo bylo, jídlo bylo na, na... Chleba byl na sedm až osum dní. |
| 00:30:12 | To byl normální bochník a jídlo bylo... Příděly jídla byly různý podle toho jaký, jaký bylo, jaký bylo období... |
| 00:30:21 | Ale naprosto nedostatečný. Já to mám někde zapsaný. Jestli chcete, tak vám to pak půjčím, ukážu... |
| 00:30:26 | Asi tak třeba já nevím tři deka cukru na 14 dní a... No prostě naprosto, naprosto minimální... naprosto minimální. |
| 00:30:35 | A to se muselo, ty... na teda na těch 14 dní přibližně... A muselo se ty... to jídlo okamžitě vybrat, ty příděly... |
| 00:30:45 | Poněvadž jinak třeba nemuselo ještě, nemuselo bejt příští, nebo... |
| 00:30:49 | Mohlo jim, jak občas polsky se říkalo: "Zabraklo", že došlo. Tak to člověk potřeboval co nejrychleji vybrat. |
| 00:30:56 | Muselo se to brát v ňákejch nádobách vlastních, takže maminčiny kastroly přišly... {smích} přišly k... vhod. |
| 00:31:05 | A stály se na to pekelný fronty, několik... mnohahodinový a čekali na ten chleba samozřejmě. |
| 00:31:10 | A člověk teď jako... třeba čekal jako těch pět hodin a pak řekli, že zrovna "zabraklo..." Ne... až zase zejtra. |
| 00:31:17 | No a v těch frontách, ono když byl člověk vyčerpanej, tak to bylo, bylo to hodně nepříjemný. |
| 00:31:22 | Ale my jsme se tam setkávali s Pavlem, ale to jsme si většinou tak... potom když to šlo, sedli někam na schůdek a... |
| 00:31:30 | Trošku jsme mluvili a jinak jsme se drželi za ruce a většinou už jen mlčeli, protože už ani na to nebylo moc energie. |
| 00:31:37 | No... z toho, z... tý fronty byli neobyčejně protivný, poněvadž ti Poláci se znali dobře a na nás neměli moc ohledů... |
| 00:31:47 | Aspoň ze začátku, než my jsme byli taky zbídačení. Takže vždycky: Jó, ta tady stála! |
| 00:31:52 | Takže člověk přišel asi o 50 lidí pozdějc, než kolik... než by měl přijít, že jo. |
| 00:31:57 | Anebo ňáký opomenutí a šup, už tam někoho před sebou měl. |
| 00:32:01 | Ale taky bylo možný, jak říkám, že jsme si sedli na schůdek někam... |
| 00:32:05 | A že nám to někdo tam.. něk... nám držel... |
| 00:32:09 | Tak to bylo, to bylo jídlo {odkašlávání}. Potom {odkašlávání} když jsme... |
| 00:32:11 | CM: Poprosím klidně se napijte, ja stejně odtud přehodím baterku. Je to slyšet pak už na hlase. Neco... |
| 00:32:16 | MD: Aha... |
| 00:32:17 | CM: Nebo jestli si chcete trochu... |
| 00:32:18 | MD: Ráda... |
| 00:32:19 | CM: No to hlavně když sedíte... |
https://api.memarc.info/api/subtitles/53f442ea759c023bd68b4567/vtt/xx?apiKey=
https://api.memarc.info/api/subtitles/53f442ea759c023bd68b4567/vtt/de?apiKey=
Citlivé údaje
Tyto informace obsahují citlivé údaje o osobách nebo materiálech a reprodukce archiválií, které nejsou volně dostupné ani ve veřejné doméně, ale podléhají ochranným lhůtám podle archivačního a datového práva nebo omezeným právům k užívání.
V případě oprávněného zájmu můžete požádat o písemné informace. K tomu použijte funkci „Dotaz na archiv“ a vyplňte formulář žádosti.
Máte-li výzkumný projekt nebo zájem v oblasti vzdělávací politiky, můžete prostřednictvím poptávk archivu požádat o přístup k databázi.
