Soubor „AGFl_AV.22.1013.mp4“
| Název souboru ve složce | AGFl_AV.22.1013.mp4 |
|---|---|
| Folder name | |
| Zdroje | KZ-Gedenkstätte Flossenbürg Signatur: AGFl AV.22.1013 |
| Velikost souboru | 228.3 MB |
| Velikost | 640px × 480px |
| Náhled | |
| Reference | |
| Délka | 00:34:14 |
| Poměr velikosti | 4:3 |
Vytvořeno 20.08.2014 08:41:01
Poslední změna 02.01.2023 14:15:44
Titulky souboru „AGFl_AV.22.1013.mp4“
| 00:00:01 | IV: No, tak Vy jste nám vyprávěla, že vlastně na začátku v tom lodžském ghettu byla práce dobrovolná, ale potom se to ghetto změnilo na pracovní... |
| 00:00:09 | MD: Pak se to zně... to... změnilo na pracovní... |
| 00:00:12 | Vy... By... Byl rozkaz... Já nevím přesně jak velký, ale obrovský množství lidí, že se musí vydat... |
| 00:00:18 | Teda Němcům, že musí... že musí jít na transport, se to říká. |
| 00:00:23 | A... já ještě, ještě... no dobře, tak... měla jsem říct o ty lidi, ne? |
| 00:00:32 | IV: No tak se k tomu... |
| 00:00:32 | MD: To můžu teď, nebo to pozdějc? |
| 00:00:33 | IV: To je jedno, jak to je... |
| 00:00:34 | MD: Ne, tak já se ještě vrátím k tomu židovskýmu hřbitovu. |
| 00:00:36 | Jednak vedle židovskýho hřbitova byla, nebo v jeho části byla... ohrada. |
| 00:00:44 | A tam byly ňáký děti a ukázalo se, že ty děti mluví česky. Hodně přísně to hlídali. |
| 00:00:49 | Ty děti tam byly jenom určitou dobu... a byly to lidický děti... no... |
| 00:00:55 | A... jěště k tomu hřbitovu. No my jsme tam teda sbíraly tu, tu lebedu a ty kopřivy a to, velice jsme si to pochvalovaly. |
| 00:01:04 | Ovšem to bylo zakázáno, že jo... Člověk to nesměl dělat. |
| 00:01:09 | No a jednou jsem si… {smích} Jednou tam byla taková situace, že ten kdo nás měl hlídat na chvilku odešel. |
| 00:01:16 | A já zrovna, zrovna jsem plela ředkvičky. Tak jsem to využila. |
| 00:01:21 | A co jsem stačila, to jsem snědla z těch ředkviček. A pak mi bylo ale strašně zle. |
| 00:01:26 | Poněvadž navíc... pak jsem si uvědomila, co jsem teda udělala, poněvadž navíc... tam se hnojilo lidským hnojem. |
| 00:01:32 | A byly... byl tam tyfus a tyhlety všechny nemoce... úplavice... tyhle všechny nemoci tam byly. |
| 00:01:36 | Takže jsem byla ráda, že jsem se z toho dostala ještě se zdravou kůží a jenom s tím bolením břicha. |
| 00:01:42 | No a jednou, když jsme plely, tak tam přišel zase ňákej... někdo z tý služby a ptal se, jestli tam je Lída Doh... Lída Randová. |
| 00:01:54 | No tak Lída se přihlásila a on řekl: “Pojďte se mnou!” Nebo: “Pojď se mnou!” |
| 00:01:57 | Tak Lída odešla. My jsme nevěděly kdo... byly jsme zvědavé kdo to byl, proč nejde. |
| 00:02:03 | A ona ned... nepřišla ani do konce pracovní doby. |
| 00:02:06 | Tak jsme se šly ptát po ní a dozvěděly jsme se, že... jí... dovedli k ňákému autu německému. |
| 00:02:16 | Ten Němec, ten důstojník německej, že se jí zeptal: "Sind Sie Ludmila Dohna... Randová?" |
| 00:02:21 | Ona říká, že ano. A on se jí zeptal: Wollen Sie nach Prag fahren? Chcete jet do Prahy? |
| 00:02:27 | A ona řekla, že ano. A on řekl... tak on byl... s úsluhou jí ukázal, kam si má sednout. |
| 00:02:33 | Ona si sedla do auta a odjeli. |
| 00:02:35 | No tak ona to byla taková fraška, takovou legraci si udělal blbou, že... prostě... |
| 00:02:43 | Po šesti týdnech jsme dostaly od Lídy lístek, že... že je v Lodži, ve vězení v Lodži a že se jí daří velmi dobře samozřejmě, že jo. |
| 00:02:55 | Ale když se ta z... okamžitě se rozneslo po ghettě, že teda Lída něka... , že Lídu odvezl nějaký důstojník pryč do Prahy. |
| 00:03:02 | A začalo se uvažovat proč, poněvadž my jsme byly míšenky, neměly jsme tam vlastně co dělat, že. |
| 00:03:08 | A kdo jí pomohl... A teď za mnou každej den večer po práci chodily spousty lidí... |
| 00:03:14 | A prosili mně, abych si pamatovala tohle jejich jméno, tam za tomu mám jít, to mám vyřídit, to mám vzkázat... |
| 00:03:23 | No já jsem brečela {smích}, a říkala jsem, že nikam nechci, že maminku neopustím. |
| 00:03:28 | A pak jsme dostaly teda ten lístek od tý Lídy. |
| 00:03:31 | A potom za další asi dva týdny se Lída najednou vrátila zpátky, ale byla... byla zničená. |
| 00:03:37 | Šlo o to, že její chlapec byl v ňáký komunistický mládeži, ilegální... a jedna sestřenice a její manžel taky. |
| 00:03:47 | A když jsme... večer před naším odjezdem se... k nám přišli všichni tři rozloučit... |
| 00:03:52 | Oni, oni se nedomluvili, ale vyšlo to tak, že se přišli rozloučit. |
| 00:03:56 | No a pak když je zatkli, to je zrovna zatkli... a tak prostě... Nebo oni už tenkrát je sledovali... |
| 00:04:02 | Tak prostě mysleli, že Lída taky v něčem je a... nebyla teda. Tak jí chtěli vyslechnout a... |
| 00:04:09 | A ona už se z tohohle nikdy nevzpamatovala, poněvadž už potom... |
| 00:04:14 | Už potom se nikdy nedala do pořádku úplně. Byla pak taková... smutná, zaražená. Podkopalo jí to úplně. |
| 00:04:23 | Dostávala... měla neustálý průjmy. Ty neustálý průjmy tam byly a to bylo něco krutýho... |
| 00:04:28 | To se nedalo vydržet. Takže tohleto. No... |
| 00:04:34 | Potom teda... měla, byla... byl požadavek, že tolik a tolik lidí, velký množství musí jít na práci. |
| 00:04:42 | Tak to hned začal strašnej strach, co bude. |
| 00:04:46 | A... my jsme vz... v práci, kde jsme pracovali nám řekli, abychom okamžitě běželi domů. Že prostě je zle. |
| 00:04:56 | Tak jsme l... jel... lítli domů a cestou jsem se dozvěděla, že teda fašisti zastavili před... tam byl ještě dětskej... dětskej domov. |
| 00:05:07 | A ty miminka, co tam byly, že si prostě házeli jak cihly... Tu a tam vzali dítě za nožičku a práskli hlavičkou o zeď. |
| 00:05:15 | A... nandali je teda na ten vůz a jeli... jeli za sta... na starobinec... a na, na, na starobinec. |
| 00:05:22 | A bylo jasný, že pojedou teda do nemocnice. Tak lidi vlítli, kdo někoho měl v nemocnici, tak aby ho odtamtuď vytáhl. |
| 00:05:28 | Což bylo velmi těžký, ale podařilo se to nekterým. Tý mý kamarádce se to podařilo. |
| 00:05:34 | No a já jsem teda lít... vlítla domů a šla jsem kolem... uprostřed ghetta bylo takzvaný Kripo. |
| 00:05:41 | Taková velká červená budova se zahradou, s velkým balkonem. |
| 00:05:47 | A tam jsem viděla prvně, jak lidi se dovedou rozlítit bez ohledu na všechno. |
| 00:05:53 | Tam stáli židi a hrozili pěstí, poněvadž... hrozili pěstí do, k těm, na ty Němce, jo. |
| 00:05:59 | Hrozili na ně pěstí a ti se mohli uchechtat, jaká je to zábava báječná. |
| 00:06:03 | A já jsem honem běžela dál. A jen jsem zašla za roh, tak do nich začli střílet. |
| 00:06:09 | A za tím rohem jsem potkala maminku, která mi běžela naproti a měla strach, jestli náhodou už... mne někam nechytli. |
| 00:06:15 | Plakala chudinka, tak jsme se vzaly za ruce a běžely jsme zase do toho, do toho domu. |
| 00:06:21 | No a po tomhletom začalo... jmenovalo se to "špera", jako zavírati. |
| 00:06:25 | Nejhorší... nejhorší část... nejhorší doba v Lodži, v lodžským ghettě. |
| 00:06:32 | Prostě se osum dní nesmělo jít ven a v těch osmi dnech jezdily vozy s SS-ákama a teď... všechno obyvatel... |
| 00:06:41 | Zastavili vždycky před nějakým domem a lidi z toho domu museli vysednout. |
| 00:06:45 | Museli se postavit do řady. No a šlo to doleva, doprava. |
| 00:06:49 | Ti co jako šli na odpis... to jsme neveděli, nebyli si... ale pak to bylo jasný. |
| 00:06:54 | Ti skončili v Chelmnu. A... Chelmno byl... tam se jenom plynovalo. |
| 00:07:01 | To když tak oni, to oni vymysleli, že je možný, když budou pouštět výfuky do toho auta. |
| 00:07:08 | Takže než dojedou do toho Chelmna, tak že ty lidi byli mrtví a pak to bylo ještě ňák kombinovaný s plynem. |
| 00:07:13 | No a zásada byla: všechny děti, všechny starce, všechny nemocný a... |
| 00:07:23 | Někdy asi, aby to nebylo tak chladný, tak třeba když viděli, že se lidi držej za ruce, tak vzali jednoho a druhýho tam nechali. |
| 00:07:32 | Ty matky, to bylo... to, to bylo strašný... |
| 00:07:35 | Ty matky teď nevěděly, mají jít na tu... na ten vůz s těmi nejmenším, nebo mají zůstat s tím větším, že. |
| 00:07:43 | Prostě to dělili samozřejmě. To byly, to byly příšerný tragédie. |
| 00:07:47 | Teďko když jako se pochopilo o co jde, tak lidi začali ty děti schovávat. |
| 00:07:51 | Tak třeba ješ... Kdo měl v tý místnosti skříň, tak schoval to dítě do skříně a klíč si... jako si nechal. |
| 00:07:58 | Několik případů bylo, že... že ho, že dítě někam zazdili, že to stačili zazdít a pak to po týdnech, našli tam mrtvolku... |
| 00:08:08 | Dítě udušený v kufru, ty se našly dřív. |
| 00:08:13 | My jsme tenkrát měli strašnej strach, poněvadž vypadalo... Maminka vypadala strašně, strašně špatně. |
| 00:08:19 | Tak jsme měli strach, že jí taky vezmou na ten vůz a... |
| 00:08:23 | Ale když jsme šly, tak... ve vedlejší, ve vedlejším dome, zrovna když byla maminka na řadě... |
| 00:08:29 | Tak ve vedlejším domě šla... volali, že jde tyfová karanténa. |
| 00:08:34 | A ten důstojník se podíval, jako na tu karanténu a maminka přešla. Takže to bylo poprvé, ale ono se stalo... |
| 00:08:41 | Jo a když byla ta "špera", tak samozřejmě nebylo taky jídlo. |
| 00:08:44 | Nedostali jsme, měli jsme jenom... to jsme měli doma a toho bylo málo a najed... |
| 00:08:48 | Hodně lidí umřelo hladem za tu... za tu dobu. No a pak se ukázalo, že těch lidí je ještě pořád málo. |
| 00:08:55 | Anebo někdy z legrace, nebo z jakých důvodů šli některou ulici dva krát. |
| 00:09:00 | Tak se stalo taky nám a sem... my jsme v tý době bydleli v Mlynářské 2... |
| 00:09:04 | Tak se stalo taky nám, že naši ulici dělali dva krát a teďko... |
| 00:09:09 | Jsme ráno prostě zjistili, že v tom celým domě, kde jsme byly dvě židovský, dvě český rodiny... |
| 00:09:18 | Celkem sedm lidí, tak... že jsme tam jediní. Že ostatní utekli, že se to dozvěděli a že utekli. |
| 00:09:25 | No a teďko co dělat, že jo. Když se nesešlo, tak to dopadlo... a přišlo se na to... |
| 00:09:31 | Oni někdy vyběhli nahoru a jestli tam všichni... dělali kontrolu, jestli všichni lidi přišli. |
| 00:09:34 | Tak to vyšlo hodně draho. To znamená, že vás zmlátili a pak vás zabili, že jo. |
| 00:09:39 | A když se sešlo, tak... sejdou z jednoho domu, sejde sedm lidí, no tak si to taky odskáčou, kde jsou ti druhí... |
| 00:09:47 | Tak jsme neveděli, co dělat a nakonec jsme nesešli a... Když ten důstojník říkal, tak tamhle ten dům {pokašlává}, tak... |
| 00:09:56 | Byla tam taky židovská policie, která pomáhala. Tak ten ňákej policajt řekl, že to patří k tý vedlejší továrně. |
| 00:10:04 | Takže oni to odkývali... odškrtli a prostě jeli dál. |
| 00:10:09 | No a jednou, jednou v noci {pousmání} jsme slyšeli velký zvonění a bouchání... |
| 00:10:15 | A já jsem šla otevřít, měla jsem šílenej strach... |
| 00:10:19 | A za dveřma byli dva lidi mladý a podali mi bochník chleba a odešli. |
| 00:10:24 | Ale to byla zase mládež, která se na to nemohla dívat a v noci vykrádali ty sklady a nosili to lidem. |
| 00:10:33 | Takže ti nás taky tímhletím zachránili. Mně to připadalo, jako že to jsou přímo andělé. |
| 00:10:38 | No a... tak to byla ta "špera", to byla na tom nejhorší... Potom když se to skončilo, to bylo takovýho pláče a... |
| 00:10:46 | Zůstalo několik dětí, ale za... zakos... za, za... nevím jak se to řekne... no, prostě... |
| 00:10:53 | Zakrylo se to tím, že se udělal, udělali dva... dvě dětský továrničky. Říkalo se tomu resort. |
| 00:10:59 | Jedna byla myslím obuv, nebo... a druhá byla šití. A... já jsem byla v tom šití teda, tam kde se šilo. |
| 00:11:09 | A tam se schovali takový ty nejmenší děti, prostě že mohli dostat jídlo, tam se to tak... do... vykázali se skrátka. |
| 00:11:16 | No a... měli jsme taky kratší pracovní dobu, což byla ohromná výhoda. |
| 00:11:25 | Nemuseli jsme dělat těch 12 hodin. A... mám taky na to i hezký vzpomínky, poněvadž tam to byly takový veliký sály a... |
| 00:11:36 | Děvčata většinou přišívala něco, knoflíky a podobně... a chlapci šili na stroji. |
| 00:11:42 | A byl tam jeden hoch rezavej, rezavý vlasy a to byl strašnej rošťák. Ale když začal zpívat, tak prostě... |
| 00:11:49 | Za to jsem mu jednak všechno odpouštěla a jednak to, to... to byl fantastickej hlas. A on rád zpíval, takže to byla hezká vzpomínka. |
| 00:11:57 | No potom ještě tam taky udělali tajnou školu {pousmání}, tajnej kurz. |
| 00:12:02 | To bylo taky hezký, ale bohužel to nevydrželo dlouho. |
| 00:12:06 | No a potom, když se blížila Rudá armáda tak se začalo uvažovat o tom... |
| 00:12:12 | Ono několikrát mělo to ghetto už být zrušený, ale ono neslo ohromný peníze, tomu co je... co to spravoval. |
| 00:12:18 | Tam se dělalo všechno. Tam se dělali taky... například taky koberce z těch hadrů všelijakejch. |
| 00:12:23 | Překrásný koberce. V tý kobercárně jsem taky pracovala. |
| 00:12:26 | To bylo hezký, teda jo jako relativně hezký. Prostě mohl tam člověk mít takovej pocit tvořivosti, že jaksi něco a... |
| 00:12:37 | Takže to vždycky se, vždycky s... vždycky se to ňák zachránilo, že prostě to nese hodně peněz. |
| 00:12:44 | No ale pak bylo nutný už to ghetto vy... {kašel} evakuovat. |
| 00:12:55 | A velký pán Biebow, který byl nad celým ghettem, ten k nám dojemně promluvil... |
| 00:13:02 | Že pojedeme na velmi dobrou práci, poněvadž měli zájem aby, aby to nebylo... aby to bylo... |
| 00:13:07 | IV: Aby se lidi nevzpírali. |
| 00:13:08 | MD: Aby to odsejpalo, aby se lidi nevzpírali. Že... že jdeme na výbornou práci, že budeme moc spokojení. |
| 00:13:13 | No a... Nastupovalo se tam teda podle, podle abecedy. A já jsem tam měla dvě kamarádky, sestry... |
| 00:13:26 | A ty pracovaly taky v tom resortě šití, ale... šicím, ale oni pracovaly v jiný směně. |
| 00:13:32 | Ale trošičku jsme se přeci jenom vídaly a měly jsme se rády. A... {kašel} ty to přežily... No máme se rádi pořád. |
| 00:13:41 | A... tak ty na rozloučenou mi přinesly takový malý zelíčko. Tak to byla taková, takovej obrovskej dar od nich. |
| 00:13:51 | No a tak když jsme přišly, tak teda ty vagony... |
| 00:13:55 | To se jezdilo v těch dobytčích vagonech, jenže bylo tam samozřejmě málo místa. Vždycky musel někdo stát. |
| 00:14:04 | Málo ži... málo, málo... vody. Tak to byly takový... |
| 00:14:11 | Taky nevím, jak dlouho to trvalo, jak se... dlouho jsme jeli. Ale bylo to dost, dost jako tvrdý. Tvrdý a krutý. |
| 00:14:17 | A... my jsme se střídali. Měli jsme okno takhle otevřený a tak jsme se u něj střídali, aby se vždycky mohl někdo nadýchat. |
| 00:14:25 | A já jsem zrovna byla u toho okna, když jsme najednou vjeli do Osvěčíma {pousmání}. |
| 00:14:31 | A já jsem jenom volala: "Maminko, maminko... To je Osvěčím!" |
| 00:14:36 | No a potom, to už vlak zastavil. To bylo krutý přivítání, poněvadž to se řvalo, mlátilo. |
| 00:14:43 | Honem všichni ven, vyskákat ven, všechno tam nechat. |
| 00:14:46 | No a hned se to dělilo na muže, ženy, na ty kteří jdou do plynu. |
| 00:14:52 | To jsme ještě netušili, nebo... Lída tohle všechno věděla. |
| 00:14:54 | Já jsem... já jsem si ne... ne... nemohla přijmout nic z toho, dokud jsem to všechno neviděla. |
| 00:14:59 | Takže... no byl to zmatek a ňákej Čech slyšel, že mluvíme česky... se... |
| 00:15:09 | Ona tam byla... tam byla pravidelná služba, říkalo se jim "Kan... Kanada." |
| 00:15:14 | A ty prostě všechny ty věci, které byly v tom voze vyndávali a třídili a tak dále. |
| 00:15:19 | A ten řekl... se přiklonil k mamince a řekl: "Řekni, že ti je 35!" |
| 00:15:24 | Poněvadž maminka už byla hodně... hodně šedivá. |
| 00:15:27 | Takže jsme předstupovali před toho Mengeleho no a on se tak zadíval na maminku... |
| 00:15:33 | A maminka, přes to, že se nesmělo oslovovat Němce... Maminka měla nádhernou vídeňskou Češ... Němčinu. |
| 00:15:39 | Tak maminka mu řekla: "Nedívejte se na to, že jsem hubená. Já js... |
| 00:15:43 | U nás to máme v rodě. Já jsem zdravá a chci, těším se na práci." |
| 00:15:46 | A on ji nechal být. Takže to se zachránila poprvé. No a pak nás... |
| 00:15:52 | Víte, já si myslím, jak teďko ty... že... promiňte, ti blbci, jak teďko vykládají, že ten holokaust není... |
| 00:15:59 | Já bych si hrozně přála, kdyby mohl jedinej den v Osvědčimi, teda v Birkenau... |
| 00:16:05 | Osvědčim byla... Osvědčim byl velkej tábor a dělil se na tři části: |
| 00:16:11 | Osvědčim klasickej, Březinky, neboli Birkenau a Buna - to byla ňáká podzemní továrna. Tam jsem nikdy nebyla. |
| 00:16:18 | Osvědčim klasickej byl základ, kasárna z do... Marie Terezie... doby, kamenný. |
| 00:16:25 | A... byl tam, byl tam jeden komín, tedy jedno krematorium. A Birkenau - Březinky, kde jsem byla já... |
| 00:16:33 | Jo a do toho Osvědčíma klasickýho ještě mohly mezinárodní komise se podívat. |
| 00:16:38 | Kdežto my jsme byli o dva kilometry dál. To jsme byli... A základ našeho ubytování byly stáje. |
| 00:16:47 | Takže to byly... okno, ve... světlík takhle nahoře na střeše a velký vrata na zavírání zvenčí. |
| 00:16:55 | A... tam bylo, tam byli další teda tři, čtyři... teď nevím jestli tři nebo čtyři... čtyři... pět jich bylo celkem... komíny a neustále hulily a bylo to tak cítit. |
| 00:17:12 | No a jako na uvítanou nám řekli, že odchod je jenom tamhle tudy, že jo. Nikudy jinudy. |
| 00:17:19 | Takže... zavedi nás... dlouhou cestou jsme šli do jednoho tábora. |
| 00:17:25 | Poněvadž tam byli... ten byl rozdělenej na různý tábory. Ulice... uličkama, ulicema teda to rozdělenej. |
| 00:17:32 | A v jednom takovým baráku bydlelo tak tisíc lidí. |
| 00:17:36 | Čili my když jsme tam přišli, tak jsme nejdřív... Nejdřív nás tam bylo sedm asi... |
| 00:17:41 | To jsme, to jsme se tlačili na tý pryčně. To nám nevyhovovalo, to jsme se museli k sobě... |
| 00:17:46 | Pak nás tam bylo asi 12 a nakonec 17 a to už jsme spali jak králíci. |
| 00:17:51 | No tak vzali nás teda nejdřív do koupeli, takže museli jsme všechno ze sebe sundat a nahý... |
| 00:17:59 | Mohli jsme si nechat boty akorat a nahý jít do sprch... |
| 00:18:02 | A když jsme vycházeli, tak jako ještě takhle, že nic neneseme. |
| 00:18:06 | Já jsem pronesla hodinky, který jsem dostala, poněvadž jsem byla operovaná a mysleli, že to... |
| 00:18:13 | Měla jsem, měla jsem zánět pobřišnice jako dítě. |
| 00:18:17 | A tenkrát nebyla, nebyla antibiotika, tak oni mysleli, že to nemůžu přežít. No já jsem to přežila. |
| 00:18:23 | Tak mně... prostě jsem dostala za to hodinky, no. A ty hodinky jsem pronesla v puse. |
| 00:18:31 | A jen jsem je pronesla, tak jsem pochopila, že to je příliš drahý... |
| 00:18:36 | A dala jsem je jedný blokový, která... kterou jsme tam měli. A dostala jsem za to dva krát silnější polívku. |
| 00:18:43 | Takže jsem je... s výhodou, s výhodou jsem se jich zbavila, no... |
| 00:18:48 | No a když jsme vycházeli z těch... z těch sprch, teda takhle, že jo... |
| 00:18:53 | No a byli tam takoví mladí klackové, pubert... postpubertální nebo pubertální, kteří se na nás koukali, na ty nahý ženský. |
| 00:19:01 | Chechtali se, ukazovali si a já jsem udělala takhle, já jsem se děsně styděla. |
| 00:19:05 | Tak za to jsem taky okamžite dostala pár facek. |
| 00:19:08 | No a potom jsme chodily k takový hromadě, kde... kde bylo šatstvo a jak kdo přišel, tak takový šatstvo dostal. |
| 00:19:18 | Takže... jsme vybě... vyděly... vypadaly {smích} příšerně. A ještě než... před tím jsme šly k holiči... |
| 00:19:24 | Teda zase čekárna na... k holiči. A ta, ta ženská stříhala všechny dohola, ale zase že jsme... Byla to Češka zřejmě |
| 00:19:32 | A že jsme mluvily česky, tak nám nechala jenom takovejhle kraťounkej... Nemuseli jsme být dohola. |
| 00:19:38 | No tak Lída měla ňáký normální šaty, maminka měla ňáký úžasně kraťounký a já jsem měla... no pak zase hodně dlouhý s kanýrem. |
| 00:19:46 | Takže to... ten kanýr se... a prádlo samozřejmě žádný... Boty většinou dřeváky... |
| 00:19:52 | Ale poněvadž já už jsem je měla tak roztrhaný, tak... si řekli, že je těch dřeváků škoda a ne... prostě mi je nechali. |
| 00:19:58 | No ale ta výhoda toho mýho obleku bylo to, že tam byl ten kanýr, že... Já jsem ho odpárala. |
| 00:20:04 | A Lída měla pořád takový potíže s břichem, že jsme jí to mohly dát, aby si kryla alespoň to břicho. |
| 00:20:09 | No a pak nás dovedli do bloku. Ještě než nás dovedli do bloku, tak nás nechali pár hodin stát. |
| 00:20:14 | A mohly jsme si chvilkama sednout snad i. Pak nás dovedli do bloku a... tam nás teda takhle ubytovali. |
| 00:20:21 | No a tam byl režim takovejhle: ráno se vstávalo kolem půl třetí... |
| 00:20:26 | A šlo se hromadně, všechno hromadně po pěticích, šlo se hromadně na záchod. |
| 00:20:31 | Ty záchody, to byla taky... dlouhý jako blok, takhle jedna díra vedle druhý. |
| 00:20:36 | A potom u zdi bylo ňáký korýtko na umytí, takže to byla taky umývárna. |
| 00:20:42 | A bylo to rozdělený {pousmání} takovou, takovým, takovou látkou a... |
| 00:20:49 | To se... to jsem u toho já nebyla, ale mně se to tak strašně líbí {smích}, že je mi líto to neříct. |
| 00:20:55 | Tam se... Vyprávěla mi to paní, které se to stalo. |
| 00:20:58 | Tak prostě paní tam seděla blízko tý záclony a najednou ňákej člověk vystrčil hlavu nahoru a říká: |
| 00:21:06 | "Ježíši Marjá, milostpaní, vy jste tu taky?" A zase zmizel {smích}... |
| 00:21:11 | Takže to byl takovej... to jsou... moment, no. Takže když jsme, potom jsme přišly z toho záchoda a šly jsme na... |
| 00:21:19 | Vedle toho baráku bylo takový velký prostranství, Platz, Apelplatz... |
| 00:21:24 | No a tam jsme stály do takovejch sedmi, osmi, než přišel hlavní důstojník nás počítat. |
| 00:21:30 | Ono mu to dost dlouho trvalo, poněvadž těch baráků bylo hodně. |
| 00:21:33 | A... když se mu to nepovedlo, tak jsme si to odnesly... přinejmenším tím, že jsme čekaly další hodiny, že to musel přepočítat znova. |
| 00:21:44 | A... někdy, někdy se třeba muselo klečet, nebo takhle, tak to bylo opravdu takhle ošklivý. |
| 00:21:51 | A jinak se muselo stát pořád v pěticích a... |
| 00:21:56 | Když to vypadalo, že dlouho nepřijde, tak nám tam přinesli kávu, teda kávovinu... do ňákýho hrnku. |
| 00:22:04 | A pak se lidi porvali o ten... o ten lógr, aby něco dostali ještě do žaludku. No... |
| 00:22:15 | IV: Vy jste tam museli pracovat? |
| 00:22:17 | MD: Ne, my ne. My jsme byly určený do plynu, jenomže oni tam měli nával. |
| 00:22:21 | IV: Hmm... A kdy jste tam vlastně přijely? |
| 00:22:23 | MD: 10. srpna. Akorát mamince k narozeninám |
| 00:22:26 | IV: Roku? |
| 00:22:27 | MD: '44. No... Potom teda s... když... když jak... když... když jako to od... od... od... od... odsečet... |
| 00:22:39 | No tak to už jsme se mohly ne snad pohybovat, ale nemuseli jsme stát jako tak přísně. |
| 00:22:44 | Jinak pokud se stálo, tak... pokud se stálo, tak nepadalo v úvahu, aby so člověk někam odskočil. |
| 00:22:52 | Měly jsme jenom tekutou stravu a byli velký průjmy. To byly taky hrozný historky. |
| 00:22:58 | Když se někdo podělal, tak buď to po sobě honem zakopal, nebo to musel slízat, nebo dostal pár facek, nebo ho skopali. |
| 00:23:06 | Tak to byli takový... No a pak jsme si tam tak stály. |
| 00:23:12 | A potom k polednímu jsme dostaly, nebo popoledni jsme dostaly oběd{odkašlání}. |
| 00:23:17 | To znamenalo, že tam přinesli... přinesli ňáký nádobí a třeba pět lidí dostalo najednou jeden velkej hrnek. |
| 00:23:24 | My jsme byly tři, tak my jsme měly štěstí, že jsme, že jsme dostaly vždycky jenom sami, no... |
| 00:23:30 | A bez příborů, že jo... takže se to počítalo... |
| 00:23:32 | Se to pilo ta polívka a počítalo se kolik loků udělá, aby se to... (pousmání) |
| 00:23:37 | Aby... aby se nešidilo. Poněvadž všichni byli strašlivě vyhladovělí. |
| 00:23:40 | A ten hlad je hrozná věc, hrozná... vyhladovělí... No a... tak takhle... |
| 00:23:47 | Večer se ještě teda taky šlo na ten záchod. Nevím jestli ještě někdy po obědě. |
| 00:23:51 | To si teďka nevzpomínám. Ale víc jak tři krát se určitě nešlo. |
| 00:23:54 | No... potom jednou... no na tom záchodě jsem potkala ty děvčata, ty kamarádky z toho... z tý Lodže. |
| 00:24:05 | Tam, tam, te... tam to bylo hrozný v tom, že nebylo nic, čím by se člověk mohl potěšit. |
| 00:24:12 | Kytička, pták, ptáčkové tam taky nebyli, nic. Prostě byla tam jenom ta hrůza. |
| 00:24:17 | Ale mohl se člověk... do jistý míry potěšit, když potkal někoho známýho. |
| 00:24:21 | Jenže to bylo takový sporný potěšení. No nicméňe my jsme se potkaly... |
| 00:24:24 | A totiž my jsme se, když jsme se v... Lodži loučily, tak jsme si řekly, že se sejdeme v Praze... |
| 00:24:33 | Vždycky každou první neděli... každou neděli ve tři hodiny u Lorety. |
| 00:24:38 | My jsme netušily, že takhle se {smích} loučil taky Hašek, ale... prostě my jsme se... u Lorety. |
| 00:24:43 | Tak jsme se loučily s tím... potkaly a řekly jsme: "Tak holky, nesmíme zapomenout, ve tři hodiny u Lorety." |
| 00:24:49 | Tady to předvedu dál. Pak jsme se potkaly ještě, ještě v Belzenu. |
| 00:24:56 | Taky jsme se, taky jsme se jako loučily s tím, že se sejdeme ve tři hodiny u Lorety. |
| 00:25:01 | A... pak jsme se potkaly v pražský tramvaji a řekly jsme si: "Taky k tý Loretě ještě zajdem!" |
| 00:25:07 | No a před dvěma roky jsem řekla: "Děvčata, takhle to dál nejde. Už, už prostě času není moc." |
| 00:25:13 | Tak jsme... Věrka měla auto, posadila nás do auta a dojely jsme k tý Loretě. |
| 00:25:21 | A šly jsme si tam na štrůdl s kafem a moc jsme si to pochvalovaly {smích}, že jsme to splnily. |
| 00:25:26 | No... takže jednou jsme... byla řada na nás, abychom odnesly ty prázdný konve... |
| 00:25:34 | A my jsme prosily tu blokovou, aby... že to poneseme samy dvě, aby Lída nemusela. |
| 00:25:40 | Poněvadž Lída už byla tak slabounká, že by bylo bývalo potřeba ji nést taky a... |
| 00:25:46 | No ona nám to dovolila, tak jsme si odnesly ty konve. |
| 00:25:49 | A na zpáteční cestě nás prostě přeřadili k ňákýmu, k ňákým... skupině, kt... kde zase stál Mengele a třídil, no... |
| 00:26:03 | A tam vytřídil mně na práci... a... maminku, maminku do plynu. |
| 00:26:11 | No já... když jsme viděly, že teda ta Lída, že už ji neuvidíme, tak jsem strašně brečela. |
| 00:26:17 | No ale když mi vzali maminku, tak už jsem nemohla vůbec, vůbec. To už, to bylo opravdu strašlivý. |
| 00:26:22 | A... ona říkala, když viděla mý oči, tak že se soustředila jenom na to, jak by se ke mně dostala. |
| 00:26:30 | Poněvadž to nebylo daleko, ty dvě řady. |
| 00:26:32 | A vystihla, že je ňáká žena... má na sobě něco zvláštního... a že ten se na ní podíval dýl. |
| 00:26:41 | A v tom okamžiku, když se on na ni převzhledl, tak ona zdrhla ke mně. |
| 00:26:44 | A jak jsme stály teda v těch pěticích, tak to se otevřelo a pustili ji všichni až nahoru. |
| 00:26:50 | Takže jí nebylo vidět. Nevy... |
| 00:26:52 | IV: Nebyla na kraji... |
| 00:26:53 | MD: Nebyla na kraji a oni si nebyli jistý, jako jestli tam něco bylo, nebo ne... Tak, tak to prostě přešlo. |
| 00:26:59 | Ještě jsem si teďko vzpoměla... To sem nepatří, ale já to sem řeknu. |
| 00:27:03 | Já si telefonuju s takovou jednou starou paní, která už je hodně nemocná a hodně stará. |
| 00:27:08 | Ale ještě jí to relativně dost myslí. A... ta mi teďko začíná uprostřed hovoru najednou plakat do telefonu, že jí maminka šla do plynu. |
| 00:27:18 | Jak to je, jak to je, jaká je to tam... |
| 00:27:20 | IV: Pořád je to tam... |
| 00:27:21 | MD: Jak je to tam pořád, no... a... Takže my jsme potom nastoupili do vagonů, zase kýbl... |
| 00:27:31 | Jo ještě když jsme stály, poněvadž to oni... jako se tak nespěchalo s náma. |
| 00:27:36 | Když jsme stály, tak najednou se objevila s ňákou blokovou, která byla Jugoslávka, tak se tam objevila Lída. |
| 00:27:44 | Měla jiný šaty, vypadala úplně jinak a nesla nám na rozloučenou brambor, kterej měla v polívce. |
| 00:27:51 | A ta bloková... maminka tu blokovou proboha prosila, aby se o ní... aby jako jí pomohla. |
| 00:27:57 | A ona řekla, že se může spolehnout, že jí pomůže. |
| 00:28:00 | Pak jsme se ještě dozvěděly, že Lídu... Pak to bylo špatný, ještě že se dostala do nemocnice. |
| 00:28:05 | Tam to bylo velmi riskantní, poněvadž tam se často vybíralo do plynu z nemocnice. |
| 00:28:11 | Ale že tam byla ňáká slovenská lékařka, která se o ní velice starala. |
| 00:28:16 | A postavila jí na nohy a Lída, že se dostala s transportem ven. A pak už jsme se nedozvěděly nic... |
| 00:28:22 | Až na ten konec, když... když byl konec... teda ne ještě války, ale když už jsme žily normál... byly... |
| 00:28:33 | Prostě... mmm... Američani nás... nás osvobodili a dali nás do takovýho, do takovýho hotýlku letního. |
| 00:28:42 | A... tam devčata začaly vyvolávat duchy. A já jsem k tomu nikdy nechtěla jít, poněvadž jsem tomu neveřila. |
| 00:28:49 | Říkala jsem, že to jsou pitomosti a oni mi jednou řekli: "No tak vždyt to zkus, vždyť za to nic nedáš." |
| 00:28:54 | Tak jsem řekla: "Tak dobře." Oni vyvolávaly duchy takhle... tak se nahřeje sklenička a takhle se to... |
| 00:28:59 | No a já jsem položila jednu otázku: "Kde je moje sestra?" |
| 00:29:04 | A sklenička mi Jidiš odpověděla: "Tam kde je tvůj otec." |
| 00:29:10 | Mně to vůbec nedošlo, poněvadž tatínek byl pod zemí, že jo. |
| 00:29:14 | Mně to vůbec nedošlo, řekla jsem: Podívejte se, jak je ta sklenička blbá. |
| 00:29:18 | Přece tatínek už dávno umřel. Tak... jo. Až potom, až mi to dodatečně došlo. |
| 00:29:22 | No, tak to byla poslední zpráva o ní. |
| 00:29:25 | No tak my jsme jeli... my jsme jeli do tý, do toho Belsenu. Jeli jsme někam jinam... |
| 00:29:31 | Jeli jsme původně někam do Hanoveru, nebo... Nevím, někam jinam. Myslím, že do Hanoveru, na práci. |
| 00:29:38 | A... oni to vždycky všude vybombardovali, než jsme dojely. Tak nás dovezli do Belzenu. |
| 00:29:46 | A... s... jednou pod náma, když nás ještě vezli, tak jednou pod náma začal hořet vagon. |
| 00:29:53 | Ale ňák to chytli včas, takže jsme tam... s... s... zase jsme se jako zachránili tím. |
| 00:29:59 | A pak nás nasadili do dalších vagonů a do každýho vagonu dali dva vojáčky, aby teda to hlídali. |
| 00:30:06 | Což bylo výborný, poněvadž ti vojáci byli slušní lidi... Ty, ty to oslovovalo to utrpení. |
| 00:30:12 | A pak mohli být dveře pootevřený kvůli nim, že jo. Oni tam seděli v pootevřených dveřích... |
| 00:30:18 | A že se dalo líp dýchat, poněvadž jinak to ještě se v tom... |
| 00:30:21 | My jsme... jo, my jsme ještě na, na... cestou z toho Belzenu... pardon z toho, z toho Osvědčima, z toho Birkenau jsme dostaly chleba se sýrem... |
| 00:30:31 | Takovým tím pálivým, takže takovým tím na žízeň ještě, no... |
| 00:30:34 | No a tyhlety dva hoši, ti byli výborní, poněvadž kdykoliv... |
| 00:30:39 | My jsme čas... často stáli, poněvadž to bylo obtížný cestování. |
| 00:30:42 | Přednost vždycky měli vojáci, že jo. Ten kdo jel na frontu teda, vojenský transporty... |
| 00:30:49 | Tak oni kdykoliv to bylo možný, tak vzali, vzali kýble a přinesli vodu. |
| 00:30:54 | A ten ošklivej kýbl vzali třeba... šel se dát vylejt, že jo, že to prostě šlo. |
| 00:31:00 | A... dokonce jednou pro nás nakradli ňákejch... asi... nevím jestli to byly švestky, nebo co... |
| 00:31:06 | Prostě něco nám ještě nakradli. |
| 00:31:09 | No a maminka si s nima potom jednou povídala a oni říkali, že... |
| 00:31:14 | Že proto u toho jsou, že viděj tu, že chtěj pomoct těm lidem prostě no... že proto jezdí vždycky spolu, poněvadž si můžou věřit. |
| 00:31:21 | A že si vžycky vozí kabáty, poněvadž ty lidi jsou vymrzlí a že je tím můžou přikrýt a že... že jako oni to nepotřebujou. |
| 00:31:29 | A ještě jedný dívence potom na rozloučenou dali chleba, svůj... komisárek. |
| 00:31:36 | No... no a když jsme přijely do Belsenu, tak to bylo něco úplně jinýho. |
| 00:31:42 | To jsme šli kus lesem, já jsem les vždycky milovala a já jsem srdečně strádala ještě {odkašlává} nedostatkem samoty... a přírody. |
| 00:31:57 | Tak jsme se pohybovali, šli jsme tím lesem, přišli jsme do tábora. |
| 00:32:03 | Tam byli velikánský stany vojenský. Venku byla voda teda, takový korýtko... a do toho... |
| 00:32:10 | A tím tekla pořád voda. To jsme prostě byli z toho úplně... že jsme se mohli umejt pořádně... úplně u vytržení. |
| 00:32:17 | No a ty stany... prostě bylo nás... Já nevím, kolik nás přišlo. |
| 00:32:21 | Ze začátku bylo nás malinko. A přivezli nám... Byli dost užaslí, jak vypadáme. |
| 00:32:26 | A prinesli nám jídlo. No a teď tam byl problém, ale oni neměli nám do čeho to jídlo dát. |
| 00:32:32 | A někdo si všiml... nebo všimli jsme si, že tam byla... nahazený, naházený od jídla starý ty konzervy prázdný. |
| 00:32:42 | Tak my jsme si chytli každej jednu konzervu. Cítili jsme se báječně, že jsme měli {smích} vlastní... |
| 00:32:49 | Zvýšila se nám životní úroveň {smích}... |
| 00:32:50 | IV: Nádobí... |
| 00:32:51 | MD: Kulturní úroveň - vlastní nádobí. Nekteří jsme si z kousku toho... toho... vršku jsme si z toho vyklepali kamenem třeba i lžýci... |
| 00:33:00 | No prostě to bylo úžasný. No tak jsme měli každej svý nádobí. |
| 00:33:03 | Tak ono, ono je to uveselilo a dávali nám to jídlo do toho. |
| 00:33:08 | No... ze začátku to byl takovej poměrně klid, poněvadž oni nevěděli co s náma. |
| 00:33:14 | Neměli ještě žádný další instrukce, tak nás nechali na pokoji. Jenom jednou denně nás spočetli. |
| 00:33:19 | Přivezli jídlo a prostě byl klid. Teda hlídali nás. |
| 00:33:24 | Potom se to pomalu zhoršovalo. Jo... tam taky ze začátku... tam se ptal ten komandant, se ptal... |
| 00:33:33 | Ten byl poměrně slušnej a pak ho taky hodně rychle vyměnili... |
| 00:33:35 | Se ptal, kdo umí německy. Maminka se přihlásila, on jí udělal testy. |
| 00:33:40 | Ale to bylo to jenom krátkou dobu. Pak se toho velmi rychle zbavila. |
| 00:33:45 | Ale to bylo fajn, poněvadž ona zařídila, aby vždycky stál někdo při výdeji jídla. |
| 00:33:51 | Aby prostě každej dostal stejnou porci. A mladší 17 let když jídlo zbyde, tak aby dostali nášup... |
| 00:33:59 | Takovej poloviční. Takže to bylo dobrý. No... to tam bylo dobrý. Jinak... |
| 00:34:06 | CM: Teď tam dám další kazetu, to pokračování jenom... |
| 00:34:08 | MD: Dobře... Já si přinesu další... |
https://api.memarc.info/api/subtitles/53f442fd759c0250d68b4567/vtt/xx?apiKey=
https://api.memarc.info/api/subtitles/53f442fd759c0250d68b4567/vtt/de?apiKey=
Citlivé údaje
Tyto informace obsahují citlivé údaje o osobách nebo materiálech a reprodukce archiválií, které nejsou volně dostupné ani ve veřejné doméně, ale podléhají ochranným lhůtám podle archivačního a datového práva nebo omezeným právům k užívání.
V případě oprávněného zájmu můžete požádat o písemné informace. K tomu použijte funkci „Dotaz na archiv“ a vyplňte formulář žádosti.
Máte-li výzkumný projekt nebo zájem v oblasti vzdělávací politiky, můžete prostřednictvím poptávk archivu požádat o přístup k databázi.
